Kynologická diskuse

 - Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -  


Kynologická diskuse / Pes a paragrafy / Poplatky za psa
<< . 1 . 2 . 3 . 4 . 5 . 6 . 7 . 8 .
Autor Zpráva
cernej caj
Člen
# Zasláno: 5 Úno 2016 14:58
- Nahlásit


Iserin23
tady bych ale videla problem v tom, ze pokud nekde nebydlim, tak tam proste nemam mit trvaly bydliste (i kdyz je fakt, ze treba v ramci podnajmu to majitele nechteji psat prave kvuli te exekuci) ale jestli zas nechteji to prechodny ted zavadet? na druhou stranu pokud ma jit exekutor nekam, ma jit za rodicema, ktery by meli za potomka zodpovidat nebo na byt pronajimatele, kterej jen pronaji byt?

pak si taky clovek muze napsat trvaly bydliste na urad ve meste a delat, ze zadny trvaly bydliste nema...

zbrnd
Člen
# Zasláno: 5 Úno 2016 17:33
- Nahlásit


Iserin23
zákon nám dává možnost přihlásit si ho bud za 1.500 nebo 200, a přesto tvrdím, že je systém hloupý.
To mi přijde divné, ale možná jsem to špatně pochytil nebo nějaké info kolem. Dva tedy jako Vy+přítelkyně? Pokud ano, na to musíte mít nějakou smlouvu nebo jinak dost nechápu, jak by dvě de facto sobě navzájem cizí osoby mohly spoluvlastnit psa. Nehldat v tom rýpání ptám se zcela vážně.

Západ zní možná zmatečně
No mi to hlavně připomíná dobu, kdy jsme říkali běžně "jo tam v západním, tam na západě, tam se maj", pak si zacinkali s klíčema a posléze is nechali vzít židli z podzadele abychom si dnes mohli mlaskat blahem de facto nad tím, že je "to horší".

nástroj totalitní moci, Zkrátka slídilství
Aha takhle...chápu...no tyhle pojmy na mne už dnes nepůsobí zase tak strašidelně jako dříve ....asi i proto, že to, co vidím kolem sebe v reálu mi přijde horší než bylo to, co vyplývalo z oněch pojmů dříve(ne ve všech ohledech tedy) Nicméně to slídilství pomocí trvalého pobytu mi v kontextu dnešní doby přijde jako opravdu směšné označení...ve smyslu, že prostě tohle slídilstí je nic proti tomu, co se děje a v čem žijeme.

Původní funkce hlídání vlastních občanů vymizela.
Ano, byla nahrazena funkcemi jiných postupů fízlování, mnohem sofistikovanějšími a účinějšími.

A špatné je na tom to, že trvalý pobyt často neodpovídá skutečnosti (soulad se skutečností vlastně zákon ani po nikom nepožaduje). A když jsou na to navázány daně, poplatky a jiné věci, tak je přeci logické, že je to špatně, protože tam chybí provázanost s realitou.
Ale to je logické, že chybí...v aktuálním stavu naši společnosti to ani jinak nejde IMO.

Špatné je i to, že je to jedna jediná adresa
pro všechny ty účely, které ale mohou mít jiné potřeby. Za normálních okolností by se mohlo stát, že bych daně platil v městě "A", psa měl v městě "B" a volil v městě "C". Dnes to musím dělat všechno na jednom místě. Ano je to jednodušší, ale nemusí to odpovídat potřebám těch jednotlivých účelů.

No i když je to jednodišší, tak třeba pro Českou poštu je to i tak moc složité a to nám budoucnost ještě ukáž, jak velké zrovna toto bude mít důsledky na životy mnohých občanů.

Když to shrnu, život je moc složitý na to, aby se člověku smrsknul na jedinou adresu Nadto neodpovídající realitě ..
Rozumím, ale vůbec mi to vzhledem ke stavu dnešní společnosti nepřijde důležité. Přijde mi ti zcela nepodstatné, ale to je zase jen můj malý osobní pohled.

zbrnd
Člen
# Zasláno: 5 Úno 2016 17:39
- Nahlásit


Iserin23
trvalé bydliště tam a tam ... to musí být pravda,
Myslím, že exekutorovi je z profesního pohledu fuk, co je a není pravda, ne?

Já na to chtěl původně jen poukázat dvěma odstavcema, ale ZBRND na mě pořád reaguje, tak mi[i] nezbývá nic jiného , než činit totéž[/i]
V tom případě, pokud Vám tedy nedávám jinou možnost, byste měl zvážit podání TO třeba pro podezření z omezování osobní svobody

zbrnd
Člen
# Zasláno: 5 Úno 2016 17:42
- Nahlásit


cernej caj
Problem s trvalym ci jinym bydlistem/pobytem neni IMO podstatny. Protoze pokud jsme v situace, kdy nefunguje nic treba ta posta nebo neni vymahanost prava a zakonu obecne, tak otazka trvalych netrvalych bydlist je fakt dobra tak leda k reseni pro politiky ci vytvareni umele zamesnanosti ...

Iserin23
Člen
# Zasláno: 5 Úno 2016 23:14
- Nahlásit


zbrnd

V tom případě, pokud Vám tedy nedávám jinou možnost, byste měl zvážit podání TO třeba pro podezření z omezování osobní svobody

Myšleno samozřejmě s nadsázkou, odpovídat mě baví ;)

Pokud ano, na to musíte mít nějakou smlouvu nebo jinak dost nechápu, jak by dvě de facto sobě navzájem cizí osoby mohly spoluvlastnit psa
Tímhle dotazem jste mě poprvé opravdu dostal. Omlouvám se, ale toto je ukázka opravdu nízkého právního vědomí naší společnosti. Proč by pro pána nemohli dva cizí lidé spoluvlastnit nějakou věc? A na co by potřebovali mezi s sebou nějakou zvláštní smlouvu? Když budete bydlet s kamarádem na bytě, a koupíte si dohromady televizi nebo ledničku, tak jste spoluvlastníci televize nebo ledničky, a nic zvláštního mezi s sebou uzavírat nemusíte ...

Když si koupím psa s PP, tak jak jsem pochopil, obvykle se uzavře písemná kupní smlouva, tak se jednodušše do kupní smlouvy napíše, že je kupujícím František a Ignác. A je úplně jedno, jestli jsou František a Ignác bratři, kamarádi, nebo se viděli jendou v životě.

Pokud písemnou smlouvu nemám, uzavřu smlouvu ústní, zaplatíme to napůl, a taktéž se stáváme spoluvlastníky. Problém je pak s dokázováním, když se František s Ignácem nepohodnou a František začne tvrdit, že přece psa koupil jen on. Chytrý Ignác ale vytáhne jejich e-mailovou komunikaci, která jasně prokáže, že bylo jejich úmyslem koupit psa "napůl"

No mi to hlavně připomíná dobu, kdy jsme říkali běžně "jo tam v západním, tam na západě, tam se maj", pak si zacinkali s klíčema a posléze is nechali vzít židli z podzadele abychom si dnes mohli mlaskat blahem de facto nad tím, že je "to horší".


Přesně proto jsem psal, že to zní zmatečně. Zkratka jsme měl na mysli klasickou evropskou právní kulturu, v našem případě úžeji středoevropskou germánskou, ve které jsme žili do 50. let, a která byla velice vyspělá. V roce 1950 se právní systém komplet překopal, a změnil v systém sovětský. V tom má např. Německo, Rakousko výhodu, od osvícenství tam funguje jakási právní kontinuita, která byla u nás bohužel přetržena, návrat je takřka nemožný ..

Krásně je to vidět na občanském zákoníku. Rakouský je z roku 1811, platí dodnes s novelizacemi. 200 let se ten zákon vykládá, takže tam jsou vychytané všechny mouchy. Institutuy jsou v něm pořád stejné, pouze se s vývojem společnosti nové šetrně přidávají. To byl i náš zákoník do roku 1950. V té době jsme dostali jeden sovětizující občansky zákoník, a v roce 1964 čistě sovětský občanský zákoník, absolutně cizí našemu právnímu vývoji v 19. a v první polovině 20. století. Po roce 1990 byli nějaké pokusy o novely předem odsouzené k neúspěchu. Zkrátka ze sovětského zákoníku nelze udělat klasický středoevropský, i kdyby jsme se na hlavu stavěli. Nový občanský zákoník máme z roku 2012. Je to směska různých evropských zákoníků (mnohdy to do sebe špatně pasuje, je to vlastně takový ne vždy povedený kompilát), a zůstalo tam i mnoho sovětských reliktů, protože 60 let sovětského právního vývoje je zkrátka 60 let, dnes už nemáme právníky, co byli aktivní do roku 1950, zkrátka se do naší právní vědy sovětský systém vsáknul.

Takže my začínáme s novým zákoníkem v roce 2012, než se usadí, potrvá to 50-100 let (bez nadsázky) Prostě začínáme něco, co mají Němci, Rakušáci, Francouzi dávno za sebou.

Problem s trvalym ci jinym bydlistem/pobytem neni IMO podstatny. Protoze pokud jsme v situace, kdy nefunguje nic treba ta posta nebo neni vymahanost prava a zakonu obecne, tak otazka trvalych netrvalych bydlist je fakt dobra tak leda k reseni pro politiky ci vytvareni umele zamesnanosti ...


Zásadní mýlka. Právě z těchto maličkostí se právo skládá. V našem právním řádu je těchto nesmyslností a starých reliktů desítky a stovky a mohli bychom si o nich povídat hodiny a hodiny. Pokud tyto maličkosti nefungují, nefunguje celý právní řád. Vlastně to platí naopak, ty zásadní věci jsou změněné, ale stovky těchto maličkostí celý systém drolí a činí těžkopadným.

Obrazně řečeno. Právo je jako živý organismus, strom vyvíjecí se stovky let. Např. Němcům tedy tento strom roste dvěstě, třista let, kořínky sahají bez nadsázky do Římské říše. Jsou zde tedy semínka základních principu římského soukromého práva, na nich vyrostly statné větve velkých zákoníků 19. století, které se neustále zdokonalovali, a na těch větvích pučelo a stále půči listí desítky let zlepšované judikatury

My na tom byli obdobně. Ale v 50. let jsme ten strom vytrhli z kořenů, a zasadili zcela novou sovětskou odrůdu, se kterou nebyli ve středoevropském prostoru žádné zkušenosti, v 90. letech jsme se na tu sovětskou odrůdu snažili natlouct staré středoevropské větve, ale samozřejmě bez valného úspěchu, takže se vytrhala i ta sovětská odrůda se sředoevropskými nánosy. Posledních deset let se snažíme znovu zasadit starou středoevropskou odrůdu. Jenže problém je v tom, že

1) za těch dnes už skoro 70 let se na našem záhonku pěvně zaklíčila sovětská semínka, která v podstatě nelze vyplevelit. Nereálný úkol. Trhal jste někdy plevel?

2) středoevropská odrůda od konce války prodělala vývoj, který nám utekl. Náš zahradník se zkrátka zajímal o sovětskou odrůdu, a aktuální vývoj středoevrospké odrůdy mu utekl. Představte si, že v roce 1950 přestanete chovat psy, začnete s konmi, a v roce 1990 se vratíte ke psům, jenže je budete vychovávat jako koně, maximálně budete matně vzpomenat, jak jste to do toho roku 1950 dělal Jak to asi dopadne? Špatně.

3) My teprve zasazujeme, mladé větvičky zákonů se lámou při každé větší bouřce, nemluvě o listí v podobě judikatury, které je tak mladé, nestálé a nevyzralé, že jej zfoukne i jarní větřík. Jaký rozdíl od statných stromů ostatních, kterým rostou stovky let

Takže když to shrnu. Náš právní řád byl v 50. let trvale poškozen a návrat je z výše uvedených důvodů v podstatě nemožný. A pokud ano, nejdříve za sto let (Jenže to by musela být zachována kontinuita našeho vývoje, o čemž silně pochybuji.)

Představa, že během roku schválíme nové zákony a začnou druhý rok fungovat, je tedy lichá. Naopak je to otázka desítek a stovek let kontinuálního vývoje. Vaše generace (pokud jsem správně pochopil, že jste cinkal klíčema) se silného stromu nedočká, moje možná, ale nejdřív v důchodu, na prahu stovky

ps: neodpustím si poznámku na okraj
co se děje a v čem žijeme.
v aktuálním stavu naši společnosti to ani jinak nejde IMO

To jsou takové ty obecné, nekonkrétní a nic neříkající fráze, které může říct každý, ale omlouvám se, nechci být moc drzý

zbrnd
Člen
# Zasláno: 6 Úno 2016 03:34
- Nahlásit


Iserin23
Myšleno samozřejmě s nadsázkou, odpovídat mě baví ;)
Tak já to taky nemyslel zcela vážně. Ostatně jako skoro vše.

Tímhle dotazem jste mě poprvé opravdu dostal. Omlouvám se, ale toto je ukázka opravdu nízkého právního vědomí naší společnosti. Proč by pro pána nemohli dva cizí lidé spoluvlastnit nějakou věc? A na co by potřebovali mezi s sebou nějakou zvláštní smlouvu? Když budete bydlet s kamarádem na bytě, a koupíte si dohromady televizi nebo ledničku, tak jste spoluvlastníci televize nebo ledničky, a nic zvláštního mezi s sebou uzavírat nemusíte ...
To jsem rád, že jsem Vás dostal.
Nepsal jsem nic o zvláštní smlouvě.
Ale jaksi opravdu si nemyslím, že bez uzavřené smlouvy můžete spoluvlastnit psa.
Jinými slovy pokud by to bylo tak, jak píšete a Vy byste bydlel třeba s přítelkyní nebo kamarádem a koupil ledničku, ta druhá osoba by byla automaticky její spoluvlastník. A to bude v reálu samozřejmě jen v případě, že bude případně schopna prokázat svá práva k části te ledničky. A ta ji musí nějak vzniknout ne? Třeba smlouvou s Vámi, třeba tím, že bude mít doklad, že část zaplatil/a, teba tím, že bude mít doklad o tom, že jste ji/mu pulku lednice daroval. Nebo jak je to podle Vás a vysokého právního vědomí tedy? Považujete za nabývací titul jen to, že třeba u někoho bydlíte nebo on u Vás?

Když si koupím psa s PP, tak jak jsem pochopil, obvykle se uzavře písemná kupní smlouva, tak se jednodušše do kupní smlouvy napíše, že je kupujícím František a Ignác. A je úplně jedno, jestli jsou František a Ignác bratři, kamarádi, nebo se viděli jendou v životě.
Obvykle je dost nepřesný pojem, nicméně to nehraje moc roli.
Ta kupní smlouva nemusí tuším být ani písemná, nicméně nyní sám uvádíte, že se uzavře smlouva ... tak jistě, pak ano pak by mohli osoby onu věc či psa spoluvlastnit. No a vy to tedy spoluvlastníte na základě čeho toho pesana? To jsem nějak nepochopil a proto jsem se ptal na tu smlouvu.

Pokud písemnou smlouvu nemám, uzavřu smlouvu ústní, zaplatíme to napůl, a taktéž se stáváme spoluvlastníky. Problém je pak s dokázováním, když se František s Ignácem nepohodnou a František začne tvrdit, že přece psa koupil jen on. Chytrý Ignác ale vytáhne jejich e-mailovou komunikaci, která jasně prokáže, že bylo jejich úmyslem koupit psa "napůl"
To souhlasím i takto to být může a taky nemusí. Pomocí emailove komunikace soukromych osob bude jedna z nich dost mozna dost tezko cokoliv prokazovat. Asi by musel zacit tim, ze by prokazal, ze opravdu emailoval s tim, s kym tvrdi, coz muze byt dost slozite.

V tom má např. Německo, Rakousko výhodu, od osvícenství tam funguje jakási právní kontinuita, která byla u nás bohužel přetržena, návrat je takřka nemožný ..
myslím, že od dob Spojených evropských států ty výhody už nejsou zdaleka tak výhodné, ale jinak asi souhlas.

zkrátka se do naší právní vědy sovětský systém vsáknul.
Rekl bych, ze zdaleka nejen do pravni vedy.

Takže my začínáme s novým zákoníkem v roce 2012, než se usadí, potrvá to 50-100 let
ja myslim, ze jste mel pouzit podminovaci zpusob toho slovesa usadit Neboli nevěřím, že k tomu někdy dojde asi prave proto, ze by to trvalo dost dlouho a to uz tady podle mne bude "vse jinak"

Zásadní mýlka. Právě z těchto maličkostí se právo skládá. V našem právním řádu je těchto nesmyslností a starých reliktů desítky a stovky a mohli bychom si o nich povídat hodiny a hodiny. Pokud tyto maličkosti nefungují, nefunguje celý právní řád. Vlastně to platí naopak, ty zásadní věci jsou změněné, ale stovky těchto maličkostí celý systém drolí a činí těžkopadným.
Taky mohu napsat zásadní mýlka. Jde dost o to, z které strany se na to budeme chtít koukat. Já na to koukám ze strany, kde vidím, že tahle společnost je v rozkladu a díky tomu je i ta situace v oblasti legislativy takova, jaka je. To proto, že nikdo vlastně nema chut ani ochotu delat cokoliv proto, aby nam to tu realne poradne fungovalo. A tohe j podle me videt ve vsem ... od granuli pro psy pres pracovni nasazeni po cerpani dotaci z EU..proste vsude.

Obrazně řečeno. Právo je jako živý organismus, strom vyvíjecí se stovky let. Např. Němcům tedy tento strom roste dvěstě, třista let, kořínky sahají bez nadsázky do Římské říše. Jsou zde tedy semínka základních principu římského soukromého práva, na nich vyrostly statné větve velkých zákoníků 19. století, které se neustále zdokonalovali, a na těch větvích pučelo a stále půči listí desítky let zlepšované judikatury
No budiž, ale i tam je preci videt rozklad te spolecnosti...a to je podle me ten zaklad .... vuli spolecnosti zakony z podstaty nezmenite.

v 90. letech jsme se na tu sovětskou odrůdu snažili natlouct staré středoevropské větve,
Nesouhlasim. O to se snazilo mozna par lidi a jinych par lidi se snazilo o opak. A ti, co se snazili o opak byli proste "sinejsi". To je jen muj nazor samo sebou


1) za těch dnes už skoro 70 let se na našem záhonku pěvně zaklíčila sovětská semínka, která v podstatě nelze vyplevelit. Nereálný úkol. Trhal jste někdy plevel?

Myslím, že to nejde zjednošuvat tímhle způsobem. Nejde jen o sovetska seminka, ale take o ta americka a jina zapadni, ktera jaksi po boku tech sovetskych zmutovala, v mnohem je prekonala, pricem ta sovetska udelala neco podobneho. A ted z toho tady mame to, co mame. Fujtajbl.

středoevropská odrůda od konce války prodělala vývoj, který nám utekl. Náš zahradník se zkrátka zajímal o sovětskou odrůdu, a aktuální vývoj středoevrospké odrůdy mu utekl
Budiž. Ale podle mne je stejne podstatnejsi to, ze od konce 80 let se proste ta spolecnost silne meni ... i ta zapadni i ta americka i ta nase. A meni se aniz by to zakony mohly nejak vice ovlivnit.

My teprve zasazujeme, mladé větvičky zákonů se lámou při každé větší bouřce, nemluvě o listí v podobě judikatury, které je tak mladé, nestálé a nevyzralé, že jej zfoukne i jarní větřík. Jaký rozdíl od statných stromů ostatních, kterým rostou stovky let
Fakt nejsem takovy optimista. To, co popisujete vidim spise jen jako jakesi divadlo hrane pro ovecky. Zakony/pravo, legislativa ma totiz podle mne stale mensi a mensi moc.

To jsou takové ty obecné, nekonkrétní a nic neříkající fráze, které může říct každý, ale omlouvám se, nechci být moc drzý
OK. Tedy k popisu: "co se děje a v čem žijeme.
v aktuálním stavu naši společnosti to ani jinak nejde IMO"

Děje se to, že žijeme(nasše společnost) zcela konzumně . Nemáme o nic zájem, chceme jen jíst, chlastat, souložit. Kašleme na vše a důsledkem toho je, že jsme stále více a více nesvobodní.
---myslím, že je to i zbytečné více rozepisovat.

Iserin23
Člen
# Zasláno: 8 Úno 2016 15:46
- Nahlásit


zbrnd

Omlouvám se za víkendovou odmlku.

Nabývacím titulem je kupní smlouva. Písemná nebo ústní. Bez smlouvy bychom psa nenabyli ani jeden. Jedině na základě této kupní smlouvy můžeme být spoluvlastníky (vyjímám případy, že bych ho třeba koupil já, a pak jí půlku daroval nebo dokonce přeprodal, ale proč bychom to dělali takhle složitě)

Odlišujme hmotné právo, tj. co jsme skutečně uzavřeli, tady žádný problém stát se spoluvlastníky na základě ústní smlouvy není, a odlišujme případné procesní právo, tj. spor. Tedy psa jsme nabyli jedině na základě smlouvy, a všechno ostatní - doklady o zaplacení, svědci, písemná komunikace, jsou jen důkazy v případném procesu)

Když je smlouva písemná, tak není v případě sporu co řešit, napíše se kupující je A a B, a samotná smlouva je důkazem.

Když není písemná, je ústní. Samozřejmě, že kdyby vznikl spor, je to s ústními smlouvami vždy těžké. Ale není problém nabýt ústní smlouvou do spoluvlastnictví. Vždyť si to vemte, platili jsme hotově, oba byli u předaní štěněte, komu by ten pes patřil, mě nebo jí?

Kdybychom se rozešli, a jeden z nás byl taková svině, že by tvrdil, že ten pes je jen jeho Nastane problém. Musel by toho druhého zažalovat na vydání věci, a pravděpodobně by to dopadlo tak, že by byl předvolaný prodávající, který by řekl, že u prodeje jsem byl já i ona, platili jsme společně, z čehož by soudce dovodil, že jsme ho koupili společně, protože k čemu jinému by mohl dojít? Na základě čeho by došel, že je jen můj nebo jen její?

Případně kdyby jeden z nás dohledal nějaké smsky nebo maily či jinou komunikaci o tom, že si kupujeme psa společně, rovněž by to mohlo sloužit jako důkaz.

Já mám teda navíc potvrzení o tom, že prodávající přebírá kupní cenu za psa ode mně i od ní, což by bylo asi rozhodujícím důkazem (protože proč by dávala půlku, kdyby ho nechtěla koupit? I když nějaké možnosti by byli, třeba by mi na něj tímto půjčovala, což by se ale asi zase nedělo tímto způsobem). Kdyby bylo napsané, že prodávající přebírá peníze pouze ode mě, byl bych ve sporu ve výhodě, ale to by nic neměnilo na tom, že bylo naší vůli jej koupit společně, a svědecké výpovědi nebo naše komunikace by mohla tento důkaz přebít. Na druhou stranu bychom doklad o zaplacení ani nemuseli mít, ale já teda peníze hotově nikomu bez podpisu dávat nebudu

U té ledničky je to pak s důkazy ještě horší. Koupíte si s kamarádem ledničku za 5.000, zaplatíte hotově a odnesete si ji do společně pronajatého bytu. Jak by šlo prokázat, že je jen Vaše? Na rozdíl od psa, si Vás prodávající bude těžko pamatovat, na dokladu o koupi taky většinou nebývá jméno kupujícího. Tam by soud neměl na základě čeho uvěřit, že je zrovna Vaše a ne kamaráda.

A co se týče té debaty o společnosti už jen krátce, abychom tu nespamovali

To, že se společnost mění, je jasné. To, zda k lepšímu nebo k horšímu, to je na nekonečnou debatu. V těhle případech si ale vždy vzpomenu na slova napsaná již sedmdesátiletým Miroslavem Nevrlým (takový jizerský guru) Totiž, že nechce být podle starého římského úsloví "Senex laudator temporis acti", tj. Stařec vychvalující staré časy. Stáří tohoto úsloví mluví za vše. Takové to otřepané, že kdyby byl svět v každé generaci horší a horší, tak už snad ani neexistuje.

Na druhou stranu to že Evropu a celý svět skrz globalizaci, televizi a internet silně ovlivňuje americká "kultura" (zdůrazňuji, kultura v uvozovkách ) je taky jasné. I to, že ani mě se to pranic nelíbí.

Na závěr snad jen ještě jednu výhradu k tomu, že americké právo na to naše nemá, a ani nemělo skoro žádný vliv. I ten občanský zákoník, který by měl být základem soukromého života měl spoustu inspiračních zdrojů všude možně po Evropě, ale v Americe opravdu ne, přeci jen anglo-americké právo je něco úplně jiného (výjimku by mohli tvořit trusty, které převzali i německé země jako tzv. Treuhand, ale to je vážně jen taková perlička a výjimka z pravidla). A pokud se v právu přebírá něco od "západu", tak to není často přebírání od západu, nýbrž návrat k tomu, co bylo před právnickou dvouletkou 1948-1950.

zbrnd
Člen
# Zasláno: 8 Úno 2016 20:23 - Změnil/a: zbrnd
- Nahlásit


Iserin23
Omlouvám se za víkendovou odmlku.
To vypada na pokutu.

Nabývacím titulem je kupní smlouva. Písemná nebo ústní. Bez smlouvy bychom psa nenabyli ani jeden. Jedině na základě této kupní smlouvy můžeme být spoluvlastníky
No dyt jo, neco takovyh jsem i psal ne?

Když je smlouva písemná, tak není v případě sporu co řešit, napíše se kupující je A a B, a samotná smlouva je důkazem.
Může a nemusí ne? Třeba nemusí být vůbec uznána za platnou ne?

Když není písemná, je ústní. Samozřejmě, že kdyby vznikl spor, je to s ústními smlouvami vždy těžké. Ale není problém nabýt ústní smlouvou do spoluvlastnictví. Vždyť si to vemte, platili jsme hotově, oba byli u předaní štěněte, komu by ten pes patřil, mě nebo jí?
Tak to by asi záleželo na hodně okolnostech, kdybyste třeba měli doklad o zaplacení kupní ceny každý svůj každý na 50% kupní ceny ... případně kdyby tomu bylo jinak ...tak to nemá asi smysl rozebírat ne, těch možností je povícero skrytě tuším.

Případně kdyby jeden z nás dohledal nějaké smsky nebo maily či jinou komunikaci o tom, že si kupujeme psa společně, rovněž by to mohlo sloužit jako důkaz.
Mohlo mohlo, ale nemuselo, obdobně, jak jsem psal minule, musel by dotyčný asi nejprve prokazat s kym tam sms nebo email komunikace probihala, coz by nemuselo byt snadne.


Já mám teda navíc potvrzení o tom, že prodávající přebírá kupní cenu za psa ode mně i od ní,

Tak pokud je to vyspecifikováno jak....od koho kolik a nasledne by to nikdo nikterak nenapadal .. tak proc ne

U té ledničky je to pak s důkazy ještě horší. Koupíte si s kamarádem ledničku za 5.000, zaplatíte hotově a odnesete si ji do společně pronajatého bytu. Jak by šlo prokázat, že je jen Vaše? Na rozdíl od psa, si Vás prodávající bude těžko pamatovat, na dokladu o koupi taky většinou nebývá jméno kupujícího. Tam by soud neměl na základě čeho uvěřit, že je zrovna Vaše a ne kamaráda.
Na zakládě vlastnění toho dokladu?

To, že se společnost mění, je jasné. To, zda k lepšímu nebo k horšímu, to je na nekonečnou debatu. V těhle případech si ale vždy vzpomenu na slova napsaná již sedmdesátiletým Miroslavem Nevrlým (takový jizerský guru) Totiž, že nechce být podle starého římského úsloví "Senex laudator temporis acti", tj. Stařec vychvalující staré časy. Stáří tohoto úsloví mluví za vše. Takové to otřepané, že kdyby byl svět v každé generaci horší a horší, tak už snad ani neexistuje.
Netuším, kdo zde uváděl, že svět je z generace na generaci horší a už vůbec netuším jestli má jako tohle nějak rozporovat myšlenku, že legislativní proces je produktem/odrazem stavu společnosti.
Navíc jsou místa historie, kdy se toho měnilo více a kdy méně. To, co prakticky celosvětově počalo tzv. revolucemi v tzv. zemích vých.bloku a třeba i 911 ... patriot atd a s tím souvisejícími hospodářsko ekonomickými a spolecenskymi zmenami je podle mne zrovna doba, kdy se toho menilo opravdu hodne neboli centralizace moci je za posledni ctvrleti opravdu bezkonkurencni.

Poslednímu odstavci moc nerozumím. Píšete o výhradu k tomu, že americké právo na to naše nemá, a ani nemělo skoro žádný vliv. a v následné textu píšete o tom, že tedy ten vliv opravdu nemělo. Tudíž mi to přijde, jako kdybyste rozporoval sám své tvrzení či tak nějak. Zkusím si to přečíst ještě později

Iserin23
Člen
# Zasláno: 9 Úno 2016 08:09 - Změnil/a: Iserin23
- Nahlásit


zbrnd

To vypada na pokutu

Rád zaplatím

Může a nemusí ne? Třeba nemusí být vůbec uznána za platnou ne?

Tak samozřejmě, že s ní nemusí být něco v pořádku a může být neplatná, ale zrovna u té neplatnosti bych se krátce pozastavil (snad tím nebudu nikoho nudit), ale je to typický příklad sovětského reliktu, který byl opraven až nedávno. Do 2012 jsme u nás měli absolutní neplatnost smluv, tj. pokud bylo se smlouvou něco v nepořádku (i nějaká maličkost), tak ji soudce (a to i bez návrhu!!) musel prohlásit z úřední povinnosti za neplatnou, což je samozřejmě nepřípustný zásah do soukromé sféry. Byl to odraz toho, že stát chtěl mít pod kontrolou soukromé vztahy osob. Co když ale účastníkům ta drobnost nevadila, a přesto chtěli být smlouvou vázáni? Jak pak k tomu ti chudáci přišli? Dnes už to máme znovu tak, že účastník musí neplanost namítnout, protože jen on sám má disponovat svými právy a povinnostmi (co je do toho státu?). Samozřejmě až na některé extrémní důvody neplatnosti.

Na zakládě vlastnění toho dokladu?

Jenže když si koupíte ledničku, dostanete doklad jen jeden. Pokud by mi A předložil doklad, tak B stačí říct, že mu byl svěřen. Přece si ho nebudou stříhat napůl.

Abych to nějak shrnul: do spoluvlastnictví mohou nabýt jakékoliv osoby, pokud je to jejich společná vůle, která se musí v případě sporu prokazovat.

Jelikož z přítelkyně i kamaráda se může stát "nepřítel", což ale platí pro všechny právní vztahy, nejen pro spoluvlastnictví, třeba když někomu půjčujete knížku nebo elektrickou vrtačku, taky to hned nesepisujete písemně.

Já to od Vás původně pochopil tak, že si myslíte, že "cizí" osoby do spoluvlastnictví nabývat nemohou.

Netuším, kdo zde uváděl, že svět je z generace na generaci horší a už vůbec netuším jestli má jako tohle nějak rozporovat myšlenku, že legislativní proces je produktem/odrazem stavu společnosti.

To byla reakce na to, že jste uváděl, že společnost upadá. Myslel jsem to tak, že si v každé době spousta lidi myslí, že zrovna za jejich života společnost z různých důvodů upadá. Kdyby takhle upadala pořád, už by dávno upadla Proto je moje maličkost v těchto odsudcích opatrná.

Že je legislativní proces produktem/odrazem společnosti, to si samozřejmě myslím také. Podle mě jsou i politici odrazem společnosti, nikoliv naopak.

Píšete o výhradu k tomu, že americké právo na to naše nemá, a ani nemělo skoro žádný vliv. a v následné textu píšete o tom, že tedy ten vliv opravdu nemělo. Tudíž mi to přijde, jako kdybyste rozporoval sám své tvrzení či tak nějak.

To byla reakce na ta americká semínka, jak jste o nich psal. Tak jsem napsal, že v právu nejsou A ano, napsal jsem to špatně tu první větu s výhradou.

zbrnd
Člen
# Zasláno: 9 Úno 2016 08:42 - Změnil/a: zbrnd
- Nahlásit


Iserin23
Byl to odraz toho, že stát chtěl mít pod kontrolou soukromé vztahy osob.
ANO pak (se) přišlo s tím, že bude lepší, když to nebude stát, ale ....ANO!!! správně

Co když ale účastníkům ta drobnost nevadila, a přesto chtěli být smlouvou vázáni? Jak pak k tomu ti chudáci přišli?
Mohli odstranit chybu a napsat si to znova?

Jenže když si koupíte ledničku, dostanete doklad jen jeden. Pokud by mi A předložil doklad, tak B stačí říct, že mu byl svěřen. Přece si ho nebudou stříhat napůl.
Tak ja myslím, že nemusejí stříhat, že by třeba stačilo i potvrzení o přijetí těch 50% kupní ceny, které by áčko vystavil béčku ne?

Jelikož z přítelkyně i kamaráda se může stát "nepřítel", což ale platí pro všechny právní vztahy, nejen pro spoluvlastnictví, třeba když někomu půjčujete knížku nebo elektrickou vrtačku, taky to hned nesepisujete písemně.
To rozhodně ne, knížky nevedu a vrtačku taky ne

To byla reakce na to, že jste uváděl, že společnost upadá. Myslel jsem to tak, že si v každé době spousta lidi myslí, že zrovna za jejich života společnost z různých důvodů upadá. Kdyby takhle upadala pořád, už by dávno upadla Proto je moje maličkost v těchto odsudcích opatrná.
Ano i ne. Myslím i nemyslím, to je složité přesně vyjádřit neb už pod tím pojmem "úpadek" si každý může představit trochu něco jiného atd atd atd. Ale jsem přesvědčen, že za těch posledních 25 let se hodně změnila, zvláště co se centralizace té moci týče. A scénáře, jak by tohle nemělo znamenat úpadek, ale prosperitu mě moc nenapadají...samozřejmě zase je to relativní...mohu třeba tvrdit, že těch pár mocných dokáže zredukovat populaci na Zemi na třeba tu třetinu, což je třeba opravdu cesta, jak přežít, jen my prosté ovce to nevíme, že tomu tak je ...může to tak klidně být...nemůžeme to vyloučit.


Že je legislativní proces produktem/odrazem společnosti, to si samozřejmě myslím také. Podle mě jsou i politici odrazem společnosti, nikoliv naopak.

!!!!
Super, samozřejmě, přesně tak to je ... jenže málokdo si to je ochoten připustit ...

To byla reakce na ta americká semínka, jak jste o nich psal. Tak jsem napsal, že v právu nejsou A ano, napsal jsem to špatně tu první větu s výhradou.
Jasný, tak nyní už rozumím.

Iserin23
Člen
# Zasláno: 9 Úno 2016 10:29 - Změnil/a: Iserin23
- Nahlásit


Mohli odstranit chybu a napsat si to znova?

Ale to není tak jednoduché.

Představme si například: majitel psa A smluví s panem B prodejcem, že mu bude dva roky dodávat krmivo pro psy za 1.000,- Kč měsíčně. Prodejce svůj závazek plní, každý měsíc dodává krmivo, ale majitel psa platí "jak kdy". Dopadne to tak, že po dvou letech majitel psa dluží za krmivo prodejci 10.000,- Kč.

Prodejce krmiva zažaluje majitele psa, chce po něm 10.000,- Kč + úroky z prodlení. U soudu se zjistí, že byla z důvodu na straně majitele psa smlouva neplatná, například proto, že majitel psa uvede prodejce v omyl v osobě tím, že u svého jména uvede špatné datum narození. Soud smlouvu zruší a účastníci si budou muset vrátit to, co nabyli. Prodejce vrátí majiteli psa 14.000,- Kč, které od něj inkasoval, a majitel psa vrátí krmivo, které bude muset někde sehnat.

Takže, jak by to v režimu absolutní neplatnosti dopadlo? Prodejce, ač byl uveden v omyl, dostane sice zpět své krmivo, ale přijde jednak o úroky z prodlení, a jednak o svoji marži. Nadto bude muset platit náklady řízení, které mu vznikly, protože není ve sporu úspěšný. Více než dva roky měl starosti, a je v "v mínusu". Bude mít pocit bezmocnosti a bude nadávat na stát, právo a systém, jak je to hrozné.

Snad ani nemusím vyzdvihovat, že zde jde o drobné, takže se zas tak nic nestane jako u větších částek, a že se uvedené dalo lehce zneužívat různými podvodníky. Z toho je patrné, že i to co se může v právním řádu jevit jako drobnost, ve skutečnosti žádná drobnost není, a i z těchto drobností pak vznikají pocity nedovolání se spravedlnosti.

Dnes už by to tedy bylo tak, že soud z úřední povinnosti smlouvu nezruší, ta zůstane platná, prodejce se dovolá svého práva, dostane své peníze, úroky, náklady řízení a bude spokojený

Tak ja myslím, že nemusejí stříhat, že by třeba stačilo i potvrzení o přijetí těch 50% kupní ceny, které by áčko vystavil béčku ne?

Jo to by šlo, vždycky je lepší dát vše na papír, ale spousta lidí to nedělá a pak se diví, že musí (např. to spoluvlastnictví, ale i půjčku, cokoliv) složitě dokazovat

zbrnd
Člen
# Zasláno: 9 Úno 2016 12:30
- Nahlásit


Iserin23
ad dodavky krmiva:
No jo, ale vychazeli jsme z toho, ze:
Co když ale účastníkům ta drobnost nevadila, a přesto chtěli být smlouvou vázáni? Jak pak k tomu ti chudáci přišli?
Takže to mi tak celkově vůbec moc nejde dohromady. Že by byli se smlouvou spokojeni a přesto se soudili, protože si dluží ...

a že se uvedené dalo lehce zneužívat různými podvodníky
tak to jde vždy, kdyz jsou zakony tvoreny uz s tim, aby to slo

Jo to by šlo, vždycky je lepší dát vše na papír, ale spousta lidí to nedělá a pak se diví, že musí (např. to spoluvlastnictví, ale i půjčku, cokoliv) složitě dokazovat
Ano ano to je bezne.

Iserin23
Člen
# Zasláno: 9 Úno 2016 12:58 - Změnil/a: Iserin23
- Nahlásit


Takže to mi tak celkově vůbec moc nejde dohromady. Že by byli se smlouvou spokojeni a přesto se soudili, protože si dluží ...


Ale v tom je právě jádro pudla, můžete být u soudu, protože chcete nárok ze smlouvy. Se smlouvou jste navýsost spokojeni, a v žádném případě ji nechcete zrušit! Chcete dluh z té smlouvy (tj. peníze za ty granule), jenže soud Vám smlouvu z úřední povinnosti zruší, a jste totálně v pytli, protože si se svým nárokem v takovém případě můžete jít třeba na hlavní nádraží...

tak to jde vždy, kdyz jsou zakony tvoreny uz s tim, aby to slo


Třeba zrovna tento konkrétní případ nevznikl kvůli žádným podvodům, ale kvůli sovětské doktríně, tj. že stát ví líp, co je v soukromých vztazích mezi osobami pro tyto osoby lepší, což je samozřejmě úplně pitomost.

A to je jen jeden případ z mnoha ... mohli bychom se tu bavit o koncepci statutárních orgánů, o koncepci náhrady škody, o tom, že stavba nebyla součástí pozemku, o deklaratorních zápisích na katastru, o dědickém právu postaveném na hlavu až do předlonska atd. atd. atd., až se vrátíme k zase k tomu hloupému trvalému pobytu jako pozůstatku 50. let, u kterého jsme tuto debatu začali, čímž se kruh uzavřel...

To je tisíc a jedna věc (která se do nás za ta desetiletí vsákla a proto je v parlamentu jen těžko změnitelná, náš právní systém drolí a činí těžkopádným), která nám byla ve střední Evropě, v germánském právním okruhu, zcela neznámá, leč bude dělat paseku ještě bůhví jak dlouho, a to je vlastně to jediné, co jsem chtěl říct, jelikož vše má nějaký vývoj, a nespadlo jen tak z nebe. Abychom mohli změnit budoucnost musíme vědět, proč a jak přišlo z minulosti to, co máme v přítomnosti, protože ono to "jen tak" nepřišlo, řekl bych

V konkrétním případě, když nebudu vědět, za jakých okolností, pro jaké potřeby a z jakých důvodů vznikl trvalý pobyt, budu ho brát, že ho tu prostě máme, protože už o doby mého narození tu byl. Tak jak jej pak v takovém případě můžu komplexně hodnotit, včetně jeho přínosu pro přítomnost a budoucnost?

zbrnd
Člen
# Zasláno: 9 Úno 2016 19:24
- Nahlásit


Iserin23
Ale v tom je právě jádro pudla, můžete být u soudu, protože chcete nárok ze smlouvy. Se smlouvou jste navýsost spokojeni, a v žádném případě ji nechcete zrušit! Chcete dluh z té smlouvy (tj. peníze za ty granule), jenže soud Vám smlouvu z úřední povinnosti zruší, a jste totálně v pytli, protože si se svým nárokem v takovém případě můžete jít třeba na hlavní nádraží...
Asi to myslíme každý jinak. Já si teda myslím, že pokud budou obě strany se smlouvou spokjeny, buď se domluví mimosoudně případně nebude se na čem domlouvat a pokud se to dostane k soudu tak stejně nejspíš proto, že někdo s něčím spokojen není.

Třeba zrovna tento konkrétní případ nevznikl kvůli žádným podvodům, ale kvůli sovětské doktríně, tj. že stát ví líp, co je v soukromých vztazích mezi osobami pro tyto osoby lepší, což je samozřejmě úplně pitomost.
To s Vými samozřejmě souhlasím, ale ono je to všude kolem nás bohužel. Třeba taxi v Praze nyní..tam zase obec ví lépe, kolik "chce taxikář od zákazníka".

Abychom mohli změnit budoucnost musíme vědět, proč a jak přišlo z minulosti to, co máme v přítomnosti, protože ono to "jen tak" nepřišlo, řekl bych
To souhlas, akorát tohle je ještě zase podmíněno tím, o čem jsem psal já tedy tím, ýe zálad je, že bychom museli mít zájem to či ono vůbec vědět a to nám chybí z naprosté většiny, jsme totiž spokojeni.

V konkrétním případě, když nebudu vědět, za jakých okolností, pro jaké potřeby a z jakých důvodů vznikl trvalý pobyt, budu ho brát, že ho tu prostě máme, protože už o doby mého narození tu byl. Tak jak jej pak v takovém případě můžu komplexně hodnotit, včetně jeho přínosu pro přítomnost a budoucnost?
To máte pravdu nicméně stejně mi přijde, že tu máme základnější problém viz má minulá reakce. A i naopak...tedy pokud by se ta situace ve společnosti "zlepšila", automaticky by lidé měli větší zájem a chuť vědět a touhu měnit.

Iserin23
Člen
# Zasláno: 10 Úno 2016 15:18
- Nahlásit


zbrnd

Tak jsme se snad konečně dostali do finiše

s tou smlouvou jsme tedy mluvili každý o jiných situacích.

Na každý pád já chtěl demonstrovat příkladmo chybu té koncepce neplatnosti, kterou jsem mohl ukázat třeba na případě, kdy se mi líbí smlouva, ale ne chování protistrany, jelikož to že protistrana neplní, není chybou smlouvy, nýbrž toho, že druhá strana je lepml, tj. jsem spokojený se smlouvou, ale nespokojen s tím, že protistrana neplní, což je v praxi zcela běžná situace. Např. vyrobím skříň, protistrana nezaplatí. Na to abych vymohl cenu za dílo, potřebuju platnou smlouvu, kterou když mi zruší, jsem v pytli. Taky je možný spor o jedno ustanovení smlouvy s tím, že chci po soudu, aby rozhodl o tom jendom ustanovení, a ne o zrušení celé smlouvy.

Pokud všichni plní tak, jak mají, a jsou vedle smlouvy (všemi jejími ustanoveními) spokojení i s její realizací, tak se smlouva před soud samozřejmě nedostane, a tím pádem mi ji nikdy nikdo nezruší. Což je tedy situace odlišná od té první, a samozřejmě že nejideálnější. Kéž by bylo všechno ideální !

zbrnd
Člen
# Zasláno: 10 Úno 2016 15:27
- Nahlásit


Iserin23
Ano ano chapu, rozumim

<< . 1 . 2 . 3 . 4 . 5 . 6 . 7 . 8 .
Vaše odpověď

          vypnout *Co to je?

 » Uživatelské jméno:   Heslo:   (Zapomenuté heslo?) 
 

Zobrazit smajlíky ;-) Vypnout smajlíky
 


miniBB forum software © 2001-2017

Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2001 - 2014 [ Cz-pes.cz ]. Všechna práva vyhrazena.
E-mail: pes@cz-pes.cz, Web: http://www.cz-pes.cz
RSS kanál.
Přidejte si stránky k oblíbeným!
Vyhledávání