| Autor |
Zpráva |
Falco
Člen |
# Zasláno: 13 Bře 2008 21:03
- Nahlásit
Opět zdravím všechny pejsky a jejich páníčky.
Je to neuvěřitelné, blíží se druhá polovina pátého měsíce, kdy vet dával našemu Falcovy tak 2 týdny života, a on je stále tady.
Samozřejmě, že neběhá a neposkakuje, stal se z něj "dispečer".  Leží na vyvýšeném místě - v domě nebo na dvorku nebo na předzahrádce a bedlivě sleduje, co se kolem děje.
Nezdá se, že by ho něco bolelo. Prochází různými krizemi, kdy se zhoršují a zlepšují jednotlivé příznaky - kašel, dýchání, nechutenství, průjem, krev v moči.
K veterináři už nechodíme (nesnáším ty útrpné pohledy a stejně mi nikdy nic neporadil, beru od něj jen ATB). Nasadím vždy nějaké "babské" recepty (nejčastěji bylinky), den dva vydržíme a zase se to spraví.
Dnes byl 5x na vycházce (chodíme na krátké, tak 10 minut), snědl vařené kuřecí stehno a kousek vařeného hovězího, dokrmila jsem ho čtvrtlitrem rozmixované rýže, mrkve a banánu (ve třech dávkách, stříkačkou) s přídavkem maltodextrinu. Teď trochu zápasí s dechem, jako každý večer, ale za chvíli se zklidní, najde si správnou polohu a bude spát.
A co dělají vaši pejsci?
|
Falco
Člen |
# Zasláno: 13 Bře 2008 21:07
- Nahlásit
bea: a samozřejmě , jak to zvládl Myšák?
evka: a co tvůj bojovník, jak se má?
|
Rena
Člen |
# Zasláno: 18 Bře 2008 10:10 - Změnil/a: Rena
- Nahlásit
evka
Se zpožděním děkuju moc za ty odkazy i za podporu. Zvládli jsme zvracení s pomocí diety Hill´s. Taky nám myslím pomohl Zylexis, i když ohlasy na něj v téhle diskusi nebyly moc příznivé. Držím palce všem nemocným pejskům.
|
pomoc
Člen |
# Zasláno: 18 Bře 2008 10:39
- Nahlásit
Ahoj přečetla jsem si tvůj příspěvek.Vim co asi si nejspíš prožíváš.Měla jsem lhasa apso 14 let a taky měla rakovinu.Začalo to tak, že jí napadl rotvík a ten zapouzdřenej nádor jí odtrh a tim to všecno začalo.udělal se jí ohromnej otok na noze.tak jsme s ní jeli na veterinu a tam zjistili, že to otok neni, ale rakovina.ze začátku po operaci nám bylo řečeno, že jí dávají 2 měsíce a ona tu byla celkem dalších 6 let navíc.bylo to neuvěřitelný jak to zvládala, ale ty 2 poslední roky už tak jednoduchy nebyly.hrozně se zhoršovalo metastáze měla snad všude, ale pořád jseme se uklidňovali tím, že má světlé chvilky jak papa, ale to jídlo byl celý její život od mala.měla za ty 2 poslední roky asi 3 mrtvičky.začala strácet srst a hrozně smrdět.byla už taky slepá a hluchá.pak přišel den kdy jsem se rozhodla, že se už trápí a nechali jsme jí uspinkat.Chci tim jen říct, že musíš vědět sama kdy příjde ten den kdy uznáš, že se ten tvůj pejsek trápí a necháváš ho trpět jen kvůli sobě a neomlouvat si to, že má dny kdy je fajn a že to bude dobrý.Dělala jsem to taky a když jí uspinkali tak jsem brečela proto, že jí teď konečně začne zase ten správnej plnohodnotnej psí život a ne to tápení co bylo do teď.
|
jitka HS
Člen |
# Zasláno: 18 Bře 2008 13:54
- Nahlásit
Ahojky,povím vám další příběh pejska s rakovinou.Jmenovala se Andulka a když odešla,tak jí bylo 14 let a byl to bulík.Měla delší dobu nádor na mléčné žláze,bylo to několik let v pohodě.Loni v říjnu jí panička na kterou byla hodně závislá odjela na měsíc do ciziny za dcerou a narozeným vnoučkem.Za ten měsíc se nádor tak rozjel a měl metastázy,že jsem se až lekla,když jsem to viděla.Když se vrátila tak řešily co dál.Andulka byla čiperná vůbec bych do ní neřekla,že je to tak špatné.To náš jednáctiletý jezevčík je míň pohyblivý než byla ona.Byli u nás všichni ještě na návštěvě a Andulka blbla s naší malou Barčou/roční jezevčicí/.V pondělí měpřítelkyně poprosila abych s ní jela k vetovi a já vůbec netušila,že to je Andulčina poslední cesta.Náš veterinář je velice rozumný,netahá z lidí peníze,řekne rovnou jak se věci mají.Řekl nám že nádor brzy praskne a že už se nedá nic dělat.Byl to pro nás šok,tehdy jsem to nemohla ztrávit,vždyť Andulka nevypadala tak hrozně a asi ani neměla tak velké bolesti.Poplakaly jsme si a Andulku nechaly uspat.Domů jsme jí vezly už mrtvou a je pochovaná na zahrádce.Krátce na to v sousedství jeden známý pejsek který měl taky nádor,tak mu praskl a viděla jsem jak to vypadá.Bylo to hrozné až do živého masa,musel hrozně trpět.Paní jsem přesvědčovala aby mu pomohla a nenechala ho trpět.Nechtěla se s ním rozloučit.Musela jsem přesvědčit její dceru aby ho nenechali trápit.Tím vším chci říct,že dnes vím že přítelkyně se rozhodla správně a tímto hrozných obdobím nenechala Andulku projít.Odešla bez toho hrozného utrpení co jsem viděla.Po nějaké době si vzala z útulku štěnátko ,které je bohužel vážně nemocné a zatím to pořád není dobré.Držím palce aby to dobře dopadlo a pokud né,tak aby jste správně vystihli čas kdy nechat pejsu v klidu odejít,Mě to taky čeká ..
|
bea
Člen |
# Zasláno: 18 Bře 2008 23:43
- Nahlásit
Falco
Díky, Myšák se drž, jí už víc a trochu přibral. Je z něj strašný závislák, visí mi pořád na rameni a mám ho rozedrané do krve. Ale hlavně že je to lepší. Taky se držte, na jaře ožijí i pejsci. A zase se ozvi s informacemi. Držíme pěsti a tlapky.
|
bea
Člen |
# Zasláno: 18 Bře 2008 23:50
- Nahlásit
jitka HS
To mne taky, Aidě je skoro 17, má problém se zuby, asi už skoro nevidí a neslyší, ale ráda papá a běhá dobře. problém je, že už čůrrá i dělá hromádky doma. Ale to se uklidí, je prostě jako starý člověk. Jo, když člověk se tak strašně nerad loučí s těmi, které má rád.
|
Falco
Člen |
# Zasláno: 19 Bře 2008 13:46
- Nahlásit
Rena: Jestli můžeš, napiš podrobněji, jak je tvé fenečce a jak jí pomáháš, zajímá mě to kvůli Falcovi. Má dýchací potíže nebo kašle? Co jí pomáhá? Žere sama? Hubne? Díky
|
Falco
Člen |
# Zasláno: 19 Bře 2008 14:08
- Nahlásit
O odchodu:
Já jsem příznivcem euthanázie i u lidí, a rozhodně nechci svého pejska trápit. Na druhou stranu je právě na něm vidět, jak můžou být prognózy ošidné.
Podle našeho veterináře měl na počátku listopadu před sebou 1-2 týdny života. Už to bude skoro 5 měsíců. Ano, už neběhá po schodech a vycházky jsou stále kratší. Ano, musím ho dokrmovat. Ale pečlivě ho pozoruji, jestli nemá bolesti, denně mu měřím teplotu a nenacpávám ho žádnými léky. Zdá se spokojený a celou tu péči si docela užívá.
Myslím, že bych nechtěla, aby mě příbuzní "uspali" v okamžiku, kdy nevyjdu schody, budou mi muset vařit speciální dietu a občas budu mít průjem. Budu si to přát, až nebudu moct bolestí ani vstát, nebudu poznávat okolí a nebudu schopná polknout sousto.
Nevede nás často k tomu rychlému řešení strach, jak zvládneme tu změněnou situaci? Ano, je to velmi těžké. Už pátý měsíc má Falco téměř 24hodinový dozor, nebyli jsme v kině, v divadle ani na horách. Neustále něco vaříme, mixujeme, zkoušíme, co bude žrát, po čem dostane průjem a po čem nebezpečnou zácpu. I finančně je to docela problém, všechny ty podpůrné prostředky jsou poměrně drahé. Na počátku na tím člověk mávne rukou, a řekne si, co bych pro něj neudělal. Ale když to trvá 5 měsíců....
A přece... Jedenáct let nás denně vítal, když jsme se vraceli z práce. Vždy dobře naladěn a připraven si hrát. Doprovázel nás na výlety i na návštěvy. Často to byl on, kvůli komu jsme se udobřovali po nějaké rodinné hádce. A nikdy, nikdy za to nic nechtěl. Takže teď je ten okamžik, kdy mu to máme vrátit. Pomáhat, milovat, hladit, škrabat, a smířit se s potížemi, které nemoc přináší. A až řekne: "Už chci jít", tak se rozloučit.
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 19 Bře 2008 14:30
- Nahlásit
Falco
Já jsem příznivcem euthanázie i u lidí, a rozhodně nechci svého pejska trápit. Na druhou stranu je právě na něm vidět, jak můžou být prognózy ošidné.
Vis, to je hrozne individualni... Beru ted v potaz jen psy. U nas byla diagnoza spravna, stejne tak prubeh nemoci. A okamzik, kdy rici "Uz ne" je hrozne tezky, zase to zalezi na majiteli. My se potykali s osteosarkomem, ktery je opravdu velmi bolestivy, metastaze, problemy s dychanim, prijem potravy... Pes odesel dustojne, nikoliv jako troska. Treba by jeste mesic vydrzel na nejakych opiatech a podpurnych prostredcich, ale uz by to nebyl on. Ale nam se to nezdalo k nemu fer a umeli jsme se s nim rozloucit.
Tim nerikam, ze mas neco vzdavat, tusim, jak moc bojujes ty i Falco, co prozivate. Takže teď je ten okamžik, kdy mu to máme vrátit. Pomáhat, milovat, hladit, škrabat, a smířit se s potížemi, které nemoc přináší. A až řekne: "Už chci jít", tak se rozloučit. Presne tak, to sami poznate. Az on to vzda.
|
jitka HS
Člen |
# Zasláno: 19 Bře 2008 19:57
- Nahlásit
bea
Ahojky,našemu jezevčíkovi Jimmíkovi je 11 let a má špatné plotýnky a už sotva chodí.Na štěstí teď co bydlíme v přízemí odpadlo nošení do schodů.Jde ven se jenom vyčůrat a vykadit.Jinak si sedne před domem a dál nechce.Rád jezdí autem a když je hezky vozím ho na dětském kočárku.Už několikrát to vypadalo na konec,ale zatím se vždy sebral.A protože vím že konec se blíží a já jsem srab a bojím se toho.Pořídila jsem si nástupce a mohu to jedině doporučit.Až Jimmík odejde,tak bolest s Baruškou lépe překonám a i Jimmík u své baby kterou má pro sebe pookřál a víc se snaží.Běda když mu jí nějaký pesan opruzuje,to se i dokonce rozběhne.Říkáme mu teď dědku.Přeji Aidě i Vám ještě mnoho společných dní a mějte se moc hezky.
|
jitka HS
Člen |
# Zasláno: 19 Bře 2008 20:03
- Nahlásit
Fifi
Ahojky,plně s Vámi souhlasím.Hlavně s tím aby pes odešel důstojně a né jako troska.
|
evka
Člen |
# Zasláno: 19 Bře 2008 23:50
- Nahlásit
Falco
Ahojky, končíme už desátý měsíc od zjištění nemoci a musím říci, že to opravdu zvládáme dobře, dokonce se mě to zdá pořád lepší,na procházkách už dokonce běhá a to i vzhledem tomu, že má ještě ke všemu zvětšené srdce a tudíš potíže s dýcháním. Chuť k jídlu má velkou, hraje si, je veselý, nikdo mu nehádá, že je nemocný, skrátka je v pohodě a já jsem šťastná. Snažím se mu dávat vše bez chemie,dopřávám mu jen to nejlepší i když to dost stojí, ale vem to čert, co by člověk neudělal,vždyť to sama znáš, k vetovi už nechodíme a léčíme se sami,vše nasvědčuje tomu, že úspěšně.
K tomu co jsi napsala....O odchodu:
Ve všem máš pravdu a jsem moc ráda, že mu vracíš co si plně zaslouží......
Cituji:
Takže teď je ten okamžik, kdy mu to máme vrátit. Pomáhat, milovat,hladit, škrábat, a smířit se s potížemi, které nemoc přináší. A až řekne: "Už chci jít", tak se rozloučit.
Chtěla bych dodat, že za ta slova si tě moc vážím a říkám si jen, kéž by bylo takových jako jsi ty víc.
Bohužel se ale setkáváme s tím, že při takovém zdravotním problému jako mám já i ty se svým pejskem se se spousta lidí staví tak, že to vzdá bez boje a snahu svého věrného kamaráda zachránit tím, že nemoc je "neléčitelná" a dá ho prostě uspat. Je mi z toho dost smutno, zvláště, když to nevzdává a má chuť a nebo alespoň snahu žít .
Přeji tobě i Falcovi ještě moc hezkých chvil, které prožijete spolu. Dál vám oboum stašně moc držím palce!
|
evka
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2008 00:07
- Nahlásit
bea
Já mám ještě 14 letou fenu, taky už neslyší, přední zuby už má tak ubroušené, že je skoro nemá, strašně ráda baští ,je veselá, běhá skáče, je ráda mezi námi, někdy nemůže na zadní nohy,ale je to člen rodiny a tak ji prostě bereme,nikdy nikomu neublížila, jen se snažila dělat všem radost, má chuť žít a tak bude s námi i když nastanou problémy, jak píšeš ty, tak už to je,a tak to zůstane, bude s námi dokud bude ona sama chtít.
Přeji tvé fenečče ještě dlouhý a spokojený život se svými blýskými.
|
evka
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2008 00:23
- Nahlásit
pomoc
Promiň,ale moc nerozumím tomu.....cituji:
....a necháváš ho trpět jen kvůli sobě a neomlouvat si to, že má dny kdy je to fajn a že to bude dobrý.
Pokud má dny, že je to fajn, tak si to nikdo nenamlouvá a, že jsou i ty horší dny je jasný už i proto, že má svůj věk(jak u starých lidí) a věřit, že to bude dobrý, je podle mýho správný.....vždyť naděje umírá poslední......a kdybych se měla řídit podle tebe, tak už je mů pes v nebíčku 10 měsíců a úplně zbytečně, protože možná právě ta naděje a víra, lepší a horší dny, chuť žít, to že jsme to nevzdali a bojovali a samozřejmě spousta lásky mu právě pomohla přežít.
|
bea
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2008 17:37
- Nahlásit
jitka HS
evka
Díky. Mám ještě Aidinu dceru Báru, té bude na podzim 12 let a teď v lednu jsme našli ani ne měsíční štěně shi-tzu vyhozené v křoví. Je to fenka a nechali jsme si ji také, protože víme, že Aidu už dalších 5 let mít nebudeme a i když jsou 3 psi v bytě hodně, nějak to vydržíme. A stejně jako u tebe Evko - Aida i Bára se štěnětem ožily, dokonce i Aida se s ním občas pere.
Taky vám držíme palce, aby bylo ještě dlouho všechno v pořádku a hodně radosti s pejsy.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2008 17:54
- Nahlásit
evka
se spousta lidí staví tak, že to vzdá bez boje a snahu svého věrného kamaráda zachránit tím, že nemoc je "neléčitelná" a dá ho prostě uspat
Když tohle je fakt těžký...často ty lidi k tomu vede právě soucit,aby se pes nedostal do tý fáze co píše jitka HS.Pokud jsou zrovna zlý dny,může to majitel ukončit,ale pořád ho bude trápit myšlenka,zda by přeci jen nenastaly ještě ty lepší.Pokud to neukončí a ony nenastanou,bude si vyčítat,že toho měl psa ušetřit...
Nemyslím,že by to byla pohodlnost či neochota udělat víc,ale spíš asi nedokáže přihlížet ,jak jeho pes chátrá a choroba ho stravuje čím dál víc.Nikdo neví,kolik času by ještě uhrál a jaký by pro psa byl..je to humus tohle řešit a myslím,že universální odpověd neexistuje.
|
Rena
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2008 19:43
- Nahlásit
Falco
Samozřejmě bych moc ráda také něčím přispěla, ale čerpám spíš informace od ostatních. Obávám se, že Ti nic nového neporadím, i když bych opravdu moc chtěla. Takže k mojí fence-nekašle, jen výjimečně zakašle, když se drbe, převaluje na zádech atd. Občas je vidět, že se jí hůř dýchá, ale za chvilku to přejde. Takže se snažím jen hlídat vlhkost vzduchu a hodně používám eukalyptový olej - do odpařovače na topení nebo do aromalampy. Měl by pomáhat na dýchání, snad. Často chodíme na zahradu alespoň na chvilku - vyhovuje jí hlavně vlhký vzduch a vítr i poměrně silný. S jídlem naštěstí problémy nemáme - krmila jsem vždy granulemi, teď jsme jí přidávali kuřecí maso a mrkev. Koupila jsem konzervy Hill´s pro nádorové onemocnění - zkouším míchat s granulemi, bojím se, co to udělá se zažíváním. Zrovna dnes jsem četla srozumitelný článek o výživě onkologických pacientů-
http://www.vetweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid= 4858.
Ještě k jídlu - jí menší porce častěji, někdy se nechá krmit a přemlouvat, ale většinou jí naláká kus masa. Každopádně váhu si drží a jí sama.
Dlouhodobě užívá Sanicell - jen jsem zvýšila dávkování na 4 denně. Dostala také Zylexis, jak už jsem psala. Chceme zkusit homeopatika. Také jsme objevila ještě další přípravky z těch čínských hub - jeden by měl obsahovat snad všech těch 6 hub jako K 9 Immunity, pokud jsem to dobře pochopila. Ráda napíšu podrobnosti, nezkoušeli jsme to.
Přípravků je spousta, jen asi není moc dobré kombinovat různé metody. Taky jsem dnes koukala na olej z lososa - Kronch, přidává se do jídla. Možná zkusím. Znám granule Kronch. Mám dobrou zkušenost se značkou Hill´s - zvracení jsme myslím zvládli také díky jejich dietě.
Na konci prosince byl stav mé fenky opravdu žalostný - na pohotovosti jsme dostali kortikoidy a žádnou naději. Nedošla sama ani na zahradu, málo jedla, nechtěla skoro pít, byla dezorientovaná. Nezdálo se ale, že by ji něco bolelo, jen pořád spala. Dávali jsme jí alespoň vývar a malé dávky jídla, většinou vařeného. Postupně jsme zkoušeli kraťoučké procházky. Teď se snažíme chodit alespoň ob den na větší procházku - tj. min. 30 minut. Někdy chodíme pomaličku, jindy začně sama s chutí běhat. Do ničeho jí samozřejmě nenutím. Takže v rámci možností se jí daří zatím dobře. Raduju se z každého dne jako asi každý v podobné situaci. Co jí ale vlastně pomohlo, to opravdu nevím. Držím moc palce Falcovi.
|
Falco
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2008 21:17
- Nahlásit
Rena: Díky, ten článek o výživě je moc zajímavej. Kdybys mohla dát odkaz na ty houby, byla bych taky ráda.
Falca teď nejvíc trápí dýchání, už ani tak nekašle, ale mívá období, kdy dýchá velmi namáhavě. Pomáhá mu pobyt venku, ale teď je zrovna nevhodné počasí, tak doma chodí všichni ve svetru a větráme a větráme. Zdá se mi, že velký vliv na to má počasí - přechody front. Nevím, jestli důvodem těchto těžkostí jsou nádory na plicích, voda tamtéž nebo tekutina v břiše, nebo všechno dohromady. Uvítala bych jakoukoli "babskou" radu, tohle totiž řešit neumím, na rozdíl od průjmu, nechutenství, nedostatečného příjmu tekutin a jiných potíží.
Naopak se velmi zlepšilo přijímání potravy, snížila jsem dokrmování na polovinu, maso žere bez problémů sám, dá si už i rohlík a okurku 
Všem přeju klidné velikonoce, ať se přes svátky veterináři ukoušou nudou.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2008 23:04
- Nahlásit
Falco
O odchodu:
Já jsem příznivcem euthanázie i u lidí, a rozhodně nechci svého pejska trápit. Na druhou stranu je právě na něm vidět, jak můžou být prognózy ošidné.
Podle našeho veterináře měl na počátku listopadu před sebou 1-2 týdny života. Už to bude skoro 5 měsíců. Ano, už neběhá po schodech a vycházky jsou stále kratší. Ano, musím ho dokrmovat. Ale pečlivě ho pozoruji, jestli nemá bolesti, denně mu měřím teplotu a nenacpávám ho žádnými léky. Zdá se spokojený a celou tu péči si docela užívá.
Myslím, že bych nechtěla, aby mě příbuzní "uspali" v okamžiku, kdy nevyjdu schody, budou mi muset vařit speciální dietu a občas budu mít průjem. Budu si to přát, až nebudu moct bolestí ani vstát, nebudu poznávat okolí a nebudu schopná polknout sousto.
Nevede nás často k tomu rychlému řešení strach, jak zvládneme tu změněnou situaci? Ano, je to velmi těžké. Už pátý měsíc má Falco téměř 24hodinový dozor, nebyli jsme v kině, v divadle ani na horách. Neustále něco vaříme, mixujeme, zkoušíme, co bude žrát, po čem dostane průjem a po čem nebezpečnou zácpu. I finančně je to docela problém, všechny ty podpůrné prostředky jsou poměrně drahé. Na počátku na tím člověk mávne rukou, a řekne si, co bych pro něj neudělal. Ale když to trvá 5 měsíců....
A přece... Jedenáct let nás denně vítal, když jsme se vraceli z práce. Vždy dobře naladěn a připraven si hrát. Doprovázel nás na výlety i na návštěvy. Často to byl on, kvůli komu jsme se udobřovali po nějaké rodinné hádce. A nikdy, nikdy za to nic nechtěl. Takže teď je ten okamžik, kdy mu to máme vrátit. Pomáhat, milovat, hladit, škrabat, a smířit se s potížemi, které nemoc přináší. A až řekne: "Už chci jít", tak se rozloučit.
tohle je úžasně napsaný!
evka
davídková má pravdu. Hrozně těžko se ta hranice hledá. Já jsem chtěla dopřát a dopřála svému prvnímu pesanovi to, že jsem mu ten život zbytečně nezkrátila, neodepsala jsem to hned. Ale zase na druhou stranu mi blbý okolnosti potom neumožnily dopřát mu pokojnej odchod. Ač jsem s tím nemohla nic udělat, hrozně si to vyčítám, že tu poslední noc si musel projít  .Je to těžký vybalancovat to.
|
evka
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 02:05
- Nahlásit
davidkova renata
PetraK
Vím, je to těžký,můj první pesan nám zemřel doma v náručí, bylo to hrozný, prodělal mrtvičku a když jsme se ptali veta, jestli by nebylo lepší to ukončit, řekl nám, že ho nic nebolí a ať mu dáme šanci, že příroda je mocná čarodějka a záleží také na něm, jestli bude bojovat a nebo jestli to vzdá, že on nerad uspává pokud je ještě nějaká, leč malá naděje a pes netrpí.Bohužel vzdal to,bylo vidět, že nemá chuť žít.
A právě to si myslím, že je nejdůležitější,ta chuť žít, a pokud ji pes má, vrtí ocáskem a zjevně nemá bolesti, je naše povinnost mu oplatit ty krásné chvíle a zážitky, které nám celý svůj život dával a vrátit mu to tím, že se o něj budeme starat, dávat mu lásku, když už není nejmladší, má své problémy ať už se to týká stáří nebo nemoci. Tím chci říci, že může mít i špatné dny, tedy, že někdy je hůře a někdy lépe, to přece ještě neznamená, že už je na tom tak zle, aby musel euthanázií nás opustit. To jsem měla na mysli, protože to, že je někdy hůře a jindy lépe,jsem zažila právě asi před 9 měsíci (tedy spíše jen hůře),ale asi hlavně tou chutí do života, bojovností s nemocí a mým nesmíření se s špatnou prognozou a rozhodnutím to nevzdat,je teď už skoro pořád jen lépe.
Myslím si, pokud už nejsou opravdu jen ty špatné dny, tak je ještě naděje a vyčítala bych si, pokud bych nic pro to neudělala, protože ani já bych nechtěla dožít se toho, že pro mě někdo z mých blízkých nic neudělá, pokud budu v podobné situaci.
Pokud by však měl kdokoli (mám na mysli i lidé) trpět jsem pro euthanázii.
|
Neessi
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 06:02
- Nahlásit
PetraK
davídková má pravdu. Hrozně těžko se ta hranice hledá. Já jsem chtěla dopřát a dopřála svému prvnímu pesanovi to, že jsem mu ten život zbytečně nezkrátila, neodepsala jsem to hned. Ale zase na druhou stranu mi blbý okolnosti potom neumožnily dopřát mu pokojnej odchod
Je to otázka intuice a osobní statečnosti,ale bolí to ve všech situacích.
|
Nero
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 09:07
- Nahlásit
Neessi
Před měsíce jsem musela nechat uspat svého skoro 14-ti letého psa (NO) .. tak po přečtení "Psí prosby" teď tady brečím jak želva.
Ale je to krásné a výstižné.
|
Neessi
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 13:04
- Nahlásit
Nero
Na obrázku je moje již bývalá fena 14letá Ritunka,které jsem musela přesně před rokem pomoci také.
|
evka
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 16:20
- Nahlásit
Neessi
Smutný, strašně smutný, pláč se nedá udržet......moc to bolí,čeká nás to loučení všechny...
Moc hezky napsané, k tomu není co dodat,slzy mě tečou......
|
Nero
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 21:12
- Nahlásit
Neessi
Právěže ten pohled tvojí fenky mě strašně připomněl mého miláčka, který je už v psím nebi. Staří psi mají ten pohled stejný mám pocit.
Asi ten zákal v očích, šedé chloupy a už více unavení ...
A jak píšeš tu poslední větu ... já jsem také zůstala s ním až do konce - mazlila jsem jej a on si to užíval. Usnul v naprosté pohodě a klidu. Proto mám asi klid v duši (že to bylo tak v klidu a pohodě) i když je mi po něm moc a moc smutno a chodím s ním denně mluvit k jeho hrobečku. Chybí mi. Mám sice ještě dvouletého psa, ale prostě každý pes je jedinečný a nejde jej nahradit ničím.
Holt i toto je život. A pořád lepší, že u psů to jde jim to utrpení zkrátit, když už nastane ... nezaslouží si na konci života trpět.
|
Neessi
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 21:27
- Nahlásit
Nero
každý pes je jedinečný a nejde jej nahradit ničím.
to je fakt.Ovčounů jsem měla už docela hodně,ale o Ritunce tvrdím,že to byla ta moje karmická čubinka(její příběh je na mém blogu www.http://samanka1.txt.cz/ )
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 21:49
- Nahlásit
Neessi
oprav ten odkaz,nejde to zobrazit..
|
Nero
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 21:56
- Nahlásit
Pro zlepšení nálady - můj mladý pes (2roky)- má sice těžkou DKK, ale stále cvičíme a zatím dobrý (ťuk ťuk)
|
nemethova5
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2008 22:00
- Nahlásit
brecim jak hrom,kdyz to ctu,to jsem si rikala,ze uz si dalsiho psa neporidim,po ajaxovy,coz byl zlaty ovcoun,bohuzel v deseti letech dostal dost agresivni formu rakoviny,uz bych to nikdy neudelala,abych ho drzela pri zivote za kazdou cenu,i za cenu bolesti a utrpeni,uz jsem zas o neco chytrejsi,clovek se uci cely zivot.nejhorsi je se rozhodovat co dal,clovek musi zvazit sve pro a proti,ale to uz si kazdy clovek musi rict za sebe,co bude v te chvilce delat.
|
