Dnes stává se módou, zvláště na venkově, ke každé 
		krádeži volati policejního psa a tu jest třeba, aby si vůdce byl vědom, 
		kdy a za jakých okolností může doufati, že se mu práce podaří.
Nelze pracovati nazdařbůh. Nejsou-li podmínky 
		příznivé, týráme psa, týráme lidi, a konečné si neúspěchem, stržíme jen 
		posměch. Kdykoli nás požádá někdo o přispění našeho psa, dobře věc 
		Uvážíme. Především kdo nás vyzývá k zákroku! Právní podklad bude míti 
		pátrání psa jen tehdy, děje-li se na rozkaz, úřední. V tom připadle víme 
		také, že výlohy, za transport psa atd. ponese úřad. Mohou-li služební 
		psi pátrati i na vyzvání soukromníků, není u nás dosud rozřešeno, 
		protože vůbec je celá tato otázka ještě ve stadiu vývoje. Jsme-li 
		požádáni o přispění, informujeme se předem, co se kde stalo, jak tomu je 
		dlouho, jaké je místo činu, byly-li nalezeny na něm stopy pachatelovy 
		nebo nějaký předmět, jejž tam zanechal. Zjistíme, jaké bylo počasí před 
		činem, při není i po něm! Podrobně se vyptáme, jaké je nejbližší 
		železniční připojení, eventuelně zamluvíme si předem použití povozu.
		Předem také žádáme o přesné vyjádření, kdo nám zaplatí 
		útraty. Nikdy se nezapomeneme optati, je-li místo činu veřejné, po němž 
		se mnoho chodilo - nebo dokonce dosud chodí, zdali bylo místo ohrazeno 
		před diváky a eventuelně přikryto prkny, aby pach nevyprchal. Jde-li o 
		pátrání úřední, poptáme se, kde se máme se svým psem hlásiti. Konečně 
		neškodí vyzvěděti, zda už byl volán ku pomoci jiný pes či fenka a s 
		jakým úspěchem. Z odpovědí poznáme, s jakými asi potížemi bude nám 
		zápasiti a vidíme-li předem, že bychom nepořídili, odřekneme svou pomoc.
		
		
		Vyhovuje-li nám vše, a rozhodli-li jsme se přispěti, 
		nebo byli-li jsme úřadem se psem někam odesláni, připravíme se nejprve 
		důkladně na cestu. Zde platí pravidlo „pomalu, ale jistě". Spěchem jenom 
		uškodíme. Především dbáme, aby pes dosáhl místa činu v takovém stavu, 
		aby mohl se svým úkolem hned začíti. Jinými slovy: jeho čich, jeho 
		chápavost a řekl bych i „duševní vyrovnanost" nesmí utrpěti cestou 
		úhony, Je-li místo činu docela blízko, odejdeme tam se psem pěšky.
		Nikdy však si nesedneme na kolo a nenecháme psa běžeti 
		za sebou. Jedeme-li autem nebo povozem, neposadíme psa pod lavici nebo 
		na zem, kde by byl obtěžován spoustou výparů,, nýbrž vezmeme ho k sobě 
		na sedadlo. A jedeme-li drahou, vyjednáme si předem s dopravními 
		úředníky způsob transportu. Policejní pes, vedený četníkem nebo jinou 
		úřední osobou k úřednímu zjištění činu resp. pachatele najde i se svým 
		pánem místa dosti ve služebním voze. Není-li to možno, žádejme důrazně, 
		aby nám bylo dáno k disposici nekuřácké oddělení. Nikdy však nedáme psa 
		do psího oddělení a nebo s ním dokonce nestojíme na chodbičce nebo na 
		plošině vagónu. Pes by dojel na místo tak otupen a nebo, tak rozčilen, 
		že by nebyl k potřebě. Dá-li nám dráha k disposici nekuřácké oddělení, 
		otevřeme po jedné straně okno a posadíme psa vedle sebe na sedadlo. 
		Je-li jízda delší, nezapomeneme vzíti s sebou do vagónu láhev s vodou a 
		misku.
		Nejen pes, také my se musíme připraviti na cestu a 
		upřímně každému radím, chce-li zůstati čilý a pracovati s úspěchem, aby 
		si nebral s sebou ničeho „na posilněnou" v podobě koňaku, kořalky. atd!!
		Dojedeme-li šťastně místa činu, nejprve psa mírně 
		nasytíme, tak, aby zahnal největší hlad. Nedáme mu však najísti úplně do 
		sytá. Žral-li pes už dříve mléko, dáme mu je nyní zase a nalámeme doň 
		housku nebo chleba. Žere-li raději psi suchary, nezapomeneme vzíti jich 
		s sebou dostatečný počet. Psu dáme dosti času, aby si odpočinul, aby se 
		vyprázdnil a aby se trochu zotavil z posledních dojmů. Pak se klidně 
		odebereme k místu činu. Nejprve odstraníme všecky diváky a nedovolíme 
		ani, aby přihlíželi z dálky. Na místo činu nepustíme nikoho, leč je 
		nezbytně, nutno a zapamatujeme si nebo poznamenáme ty, kdož naň 
		vstoupili. Tam, kde jsou si vědomi, čeho je nám zapotřebí, zajisté už 
		sami předem ohradili místo a nepustili k němu ani bezpečnostní stráž. 
		Význam těchto opatření je ostatně zřejmý. Krom toho je vždy ještě třeba, 
		aby se nikdo nedotýkal zanechaných předmětů! Stopy, jež pachatel 
		zanechal, mají se zlehka přikrýti čistými emailovými talíři. Hrozí-li 
		déšť, sníh, prudký vítr atd., má se místo činu překrýti prkennou 
		střechou ve výši 1 m.
		Jsme-li telefonicky nebo telegraficky žádáni o 
		přispění, odpovíme tímže způsobem ihned, aby se okamžitě provedla svrchu 
		zmíněná opatření a zároveň žádáme, aby nikdo krom úřadů nezvěděl o našem 
		přispění! Kdy se psem dorazíme, oznámíme jen těm instancím, jež to 
		nezbytně musí vědět (četnické stanici atd.). Jinak zachováme svou cestu 
		v tajnosti.
		Než začneme pátrati na místu samém, vyžádáme si předem 
		od úředníka, jemuž jsme přiděleni, podrobných informací o činu, o době 
		kdy se stal atd. Ptáme se dále, kdo čin objevil, kdo první vstoupil na 
		místo činu a co se s mrtvolou i nebo s předmětem atd. dálo. Vyzvíme též, 
		je-li proti někomu už oprávněné podezření, nebo soudí-li se, kterým 
		směrem pachatel uprchl. Neméně důležito je zvědět, které předměty 
		zanechal pachatel na místě, nebo kterých předmětů se dotekl, eventuelně 
		kdo je měl po něm ještě v ruce. Přeptáme se rovněž, zda byly nalezeny 
		stopy a jaká opatření se stala, aby nezvětraly.
		Všecky otázky i odpovědi si poznamenáme, zároveň si 
		všimneme všech okolností, jež nám práci ulehčí nebo ztíží a rovněž to 
		poznamenáme. Tak na př. si zapíšeme, kolik času uběhlo od doby činu, zda 
		bylo větrno, mrzlo-li, padal-li sníh nebo zda pršelo. Máme-li pátrati po 
		nezarostlých výšinách, po silnicích nebo ulicích, v polích a lukách, na 
		nichž roste mnoho aromatických bylin nebo naopak v písku a prachu. Zda 
		se nashromáždilo kol místa činu mnoho lidí. Naději na úspěch máme, 
		stal-li se čin teprve nedávno, je-li chladné, ale stálé počasí, máme-li 
		pátrati v lese, kde se málo chodí, a začneme-li s prací brzy z rána nebo 
		až na večer. Nikdy nezačínáme v horkých poledních hodinách!
		Nežli se pustíme do práce, ještě jednou si vše 
		rozvážíme, hlavně vezmeme v úvahu všecky směry, jimiž mohl pachatel 
		prchnouti. Pak dáme psu volnost, aby se mohl proběhnout a vyčistit, ale 
		nedovolíme, aby se při tom setkal s jinými psy, jakož vůbec dbáme, aby v 
		okolí nebyli psi, kteří by ho rušili v práci. I když pátrá několik 
		policejních psů, zařídíme to tak, aby neviděli a nerušili toho, jenž je 
		právě v práci. V tom případě dbáme, aby nejprve pátrali psi, pak teprve 
		fenky.
		I jiné věci, jež psa ruší, odstraníme z jeho okolí. 
		Tak na př. automobily, motory, benzin, oleje atd. Když jsme pečlivě 
		vyšetřili místo (při čemž jsme psu rozkázali aby si lehl v patřičné 
		vzdálenosti), pustíme se se psem do vlastní práce, a požádáme úřední 
		komisi, aby nás sledovala, a to mimo stopu, po které pes jde, ve 
		vzdálenosti asi 50 kroků úplně mlčky. Každý vůdce zajisté že ví, jak si 
		má při sledování stopy počínati, přece však podáme ještě několik pokynů.
		Psu dejme dosti času, aby mohl stopu důkladně 
		navětřiti, zvláště je-li stará. Je-li to možno, poručíme při větření psu 
		lehnout (daun). Ke zvětření se výborně hodí věci, jež nosil pachatel 
		nějakou dobu při sobě, tak na př. klobouk, kapesník a pod. Je-li dosti 
		zřejmých stop, uvážeme psa (na hřbetě) na dlouhou šňůru, je-li stop 
		málo, necháme ho pracovati volně. Není-li vůbec stop nebo památek po 
		pachateli, zavřeme psa po nějakou dobu na místo, na němž se pachatel 
		zdržoval.
		Při práci samé všímáme si větru i půdy. Jde-li pes 
		správně po stopě, snažíme se odstraniti a zadržeti vše, co by ho rušilo. 
		Ztratí-li stopu, je-li neklidný, tápe-li, ukonejšíme ho a obloukem ho 
		odvedeme znovu zpět na stopu. Ztratí-li pes na některém místě stopu, 
		uvážíme si důkladně, proč ji ztratil právě na tomto místě! Nezapomeneme 
		nikdy vzíti si s sebou též předmět, z něhož pes větřil, a je-li třeba, 
		dáti psu znovu zvětřiti. Nezapomeňme na čerstvou vodu, trvá-li hledání 
		příliš dlouho!
		Dejme tomu, že pes zaštěká někoho, a přítomný úředník 
		si přeje, abychom na důkaz schopností psa provedli nějaký pokus. 
		Vyhovíme vždy ochotně, předem dáme potřebné vysvětlení, ale ovšem hned 
		předem odmítneme a dobře odůvodníme, žádá-li se na psu něco, seč není.
		Jakmile je naše úloha skončena, ihned si poznamenáme 
		zevrubně průběh, a nezapomeneme na žádnou maličkost! Ať už se pachatel 
		přizná nebo nikoliv, vždy požádáme vyšetřujícího úředníka, aby nám po 
		ukončení řízení podal zprávu. Jen tak poznáme, jak náš pes pracoval.
		Konečně žádáme všecky, jichž pes získal si o 
		spravedlnost jakýchkoli zásluh, aby neopomenuli podati o tom zevrubnou 
		zprávu našim odborným časopisům, neboť důvěra k výkonům policejních psů 
		bude míti jen tenkrát pevný základ, budeme-li moci vykázati se mnoha 
		úspěchy.