| Autor |
Zpráva |
Baico
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:07
- Nahlásit
davidkova renata
Jako toho 14. ? To bych mohla dorazit. Jenim mi musíte ještě napsat přesně kam. A taky se chci zeptat jestli se mnou může přjet i Bajkonůr.
|
Alexa
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:21
- Nahlásit
davidkova renata
vid? mám se ti taky zeptat? Víš,že cííí abys chodila všude se mnou
to teda nepůjdu, páč znám milion jinejch důvodů jak lépe a radostněji investovat prachy
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:25
- Nahlásit
Baico
A taky se chci zeptat jestli se mnou může přjet i Bajkonůr.
no to by mě nenapadlo,že by nejel??!!
davidkova.renata@seznam.cz
tadyk máš maila,písnem si koncem tejdne esi to platí jo?
janika
...chceš?
nechci!
Alexa
jak lépe a radostněji investovat prachy
tss mi řekni aspon jeden
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:34
- Nahlásit
Cus, pridavam i sem jedno videjo z Tytrubko. Nejde o moc estetickou zalezitost, ztlumte si kdyztak zvuk.
davidkova renata
Abys nedopadla s tou tukosukci jak Mrakomor propichlej z pohadky, vis, jak vyschnul uplne..
|
Baico
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:35
- Nahlásit
davidkova renata
písnem si koncem tejdne esi to platí jo?
Ok. platí!
jak lépe a radostněji investovat prachy
tss mi řekni aspon jeden
Jí bych si třeba koupila nový víčko na olejovou nádržku do favouše, protože mi prostě vypadla a olej mi pocákal rozdělovač a favoušek teď nechce po ránu startovat. A kdyby těch prachůch jako bylo víc, tak bych si koupila novější, tolik neojetý autí.
|
Baico
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:37
- Nahlásit
Fifi
jak Mrakomor
Ten neměl žádne tuk, to byla voda. Tudíž prodělal hydrosukci a ne tukosukci.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:38
- Nahlásit
Fifi
jak vyschnul uplne..
tsss..
Baico
koupila nový víčko na olejovou nádržku do favouše
nemám favouše
bych si koupila novější, tolik neojetý autí.
si mne asi ještě neviděla řídit  nepůjčil by mi ho ani otec v pátek na příjezdové cestě co tam máš dál?
|
Alexa
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:39 - Změnil/a: Alexa
- Nahlásit
Davítková Renata
tss mi řekni aspon jeden
tak teď potřebuju hodně moc prachů na ojra,páč jedu k mořeti, pak jdu na linky, pak novou pračku, televizi, nojbůk, novej pes, nová kuchyň, novej obývák, nová koupelna, kdyby bylo prachů hodně tak barák, ještě větší barák, ještě větší zahrada, velký pole, abych mohla bejt ukončenej zemědělec, a dostala jsem další prachy, mám pokračovat????
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:40
- Nahlásit
davidkova renata
si mne asi ještě neviděla řídit
mě stačí vidět tě navigovat. Dycky se ztratíme. Rači di na tu liposukci.
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:40
- Nahlásit
Baico
udíž prodělal hydrosukci a ne tukosukci.
No vysledek je podobnej. A tra ma Davidkojc vic vody, nez tuku, tak by hydrosukci zhubla vic!
|
Baico
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:42
- Nahlásit
davidkova renata
co tam máš dál?
Vidim pani, že ste rozhodnutá. Akurát fakt nevim, co vám budou sukcovat. U mě by bylo co, ale zasejc mi to přijde škoda se toho zbavovat, když už je v tom tolik prachůch za žrádlo. A navíc mám dobrý těžiště, takže udržim psa na obranách. A taky si na mě chlapi můžou uplácat prsa kde chtěj a kolik chtěj 
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:47
- Nahlásit
Alexa
mám pokračovat????
rači né,ty megalomane! Dopadneš jak ta nespokojená rybářka!
A tra ma Davidkojc vic vody, nez tuku
nemá,to řešim Moduretikem
Baico
co vám budou sukcovat
no co,aspon budou jednout mít tedlenten sukcés
Gerda
Rači di
uš du..
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:50
- Nahlásit
Baico
A taky si na mě chlapi můžou uplácat prsa kde chtěj a kolik chtěj
))) Panmi tak dneska ten zákas dostanete vy, uš nic nepište, mám cik ))))))
|
Baico
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:50
- Nahlásit
davidkova renata
My jsme měli na jednom koncertu se zobcofkama takovej sukcés, že z toho byly i standink ovajšns. Protože zafoukal vítr a nám uletěly noty do rybníčku ke zlatým karasům.
|
Alexa
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:55
- Nahlásit
davidkova renata
Dopadneš jak ta nespokojená rybářka!
myslíš tudle: Stará hnusná bába se živí rybolovem. Jednou chytí zlatou rybku, a protože jí pustila, měla nárok na tři přání. Tak bába si přeje:
"Chtěla bych být mladá a krásná."
A je z ní mladá pěkná kočka.
"Pak bych chtěla, aby z téhle staré chalupy byl palác."
A palác byl na světě.
"A pak bych chtěla, aby z tohohle starýho kocoura byl pěknej mladej chlap v plné síle."
Tak z kocoura udělá pěkného fešáka, baba se po něm už sápe, ale on povídá:
"Vidíš, bábo, kdybys mě nenechala vykastrovat, tak jsme si mohli užívat!"
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 14:56
- Nahlásit
Sem se zase nasrala! 4 coklove musi trcet v utulku, nez si byrokrati zvazej a usmyslej co a jak s nima bude. Chjo.
|
StaHi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 15:00
- Nahlásit
nazdar, taky u vas ted sluni sviticko? .......bohuzel musim povesit pradlo a dosekat zahradu, tze sorry
..mno a dyby nahodou nahodickou nezacalo scat, bude nasledovat motorofka a sekyra (se mi zas o vikendu splnil sen.. zlej sen.. spat mi stoletej smrcek primo na muj petiletej plutek.. za ctrvrt megacku  )... sbohem, pratele
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 15:01
- Nahlásit
part srí:
PART THREE
Mači tells:
Slunce nám svítilo přímo do očí, až jsme si musely zakrýt tváře rukama. Pálilo a rozpalovalo nám obličeje. Bylo něco málo po půlnoci a to v této krajině není nejvhodnější čas k ponocování. Hlasy ptáků a vůbec něčeho, co připomíná život, jsme neslyšely od příhody s komáry. Opět bylo všude ticho. A do toho ticha jsme slyšely každý úder našich srdcí a zrychlený dech. „Libuško, mám pocit, že máš šelesty, nebo vodu na plicích. že ty jsi nastydla v tom sklepě!?“ Něco přeběhlo po zemi. Byl to pavouk, který Líbě vypadl z rukávu, když si ho vyhrnula na stěhování stolu. „Mači, dej sem ten biolit, zneškodním ho!“ křikla Líba a já pohotově hodila biolit ve spreji směrem k ní. Za chvíli bylo po všem. Smrad biolitu čpěl ve vzduchu a ne a ne se vyvětrat. Musíme se podívat za ten stůl. Musíme. „Tak na tři, jo?“ šeptala Líba. RAZ, DVA, ...T¤I! Nakoukly jsme. Zadní stěna stolu byla ozářená tak silně, že jsme viděly každou nedokonalost dřeva, ze kterého byl stůl vyroben. Nikde ani stopa po prachu nebo špíně staré věci. Na první pohled jsme neviděly nic zvláštního.
Pak si Líba všimla, že uprostřed plochy zadní stěny jsou malá dvířka. Nebyla zamčená. Tak přece, přece se do stolu podíváme. Líba je opatrně otevřela: „Mači, strč tam ruku, třeba
tam něco je.“ „Jsi blázen, ne? Ještě si nahmátnu pavouka a zbláznim se. Ne, ruku tam rozhodně nestrčim.“ Líba obrátila oči v sloup a jala se pomalu sunout zápěstí do otvůrku.
Najednou vytřeštila oči a na chvíli zkoprněla: „Mači, jsou tam nějaký papíry a ...pistole!!“
Naposledy jsme byly střílet před dvěma měsíci. Přesto mám pocit, že náš střelecký výcvik proběhl ke spokojenosti intruktora i ke spokojenosti naší. „Honem to vyndej, ať se
na to mrkneme.“ Líba vyndala obsah stolu a rozložila papíry po zemi. Jessy se už pomalu přestala bát a vylezla z úkrytu vědouc, že se nám nic nepřihodilo. Již opět čišela dobrou
náladou a zvesela si poštěkávala. Když uviděla pistoli, oči se jí zaleskly slzami a z tlamy se jí vydralo: Charašo! Kakája krasívaja igruška!“ „Líbo! Ona umí rusky!“ Jessy si
připomněla svoje mládí v Kazachstánu a obratně pistoli rozebrala a vyčistila. Nakonec jí sestavila a nabila.
Nechaly jsme Jessy se vzpomínkami a s Líbou jsme se zatím věnovaly papírům. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že všechny papíry jsou vlastně faktury. Dokonce nezaplacené
faktury s prošlým datem splatnosti o 200 let. „Mači, víš, co to znamená?“ Jak bych nevěděla. Obě jsme to věděly. Proto je srub ukryt v lese, proto je v této nebezpečné oblasti,
proto jej stráží tajemno a vysoká nadmořská výška. Je to jasné. Rolandův praprapraděd, taky Roland, nepostavil srub vlastníma rukama, jak se zdálo a všem říkalo. Nechal
si ho postavit v 18. století různými řrmami, kterým potom neplatil faktury. A proto tu byla ta pistole. To kdyby náhodou nějaký opovážlivý úředník přišel žádat o zaplacení. Proto
bylo nutné celou historii ututlat a chránit ono strašlivé tajemství po celá staletí. Tušila jsem, že to Líba neunese. Ruce jí pomalu klesaly na zkřížená kolena a do očí se vtíraly
slzy bezmoci. Musela jsem nechat Libušku samotnou. Nechtěla plakat přede mnou. Vzala jsem tedy Jessy kolem ramen a šli jsme spolu s nabitou pistolí do přízemí. Uvařila jsem kávu
a se svým hrníčkem zasedla na terasu. Tak už je to jasné. Všechno je jinak. Opřela jsem zrak na protější strom a cítila, jak mi víčka klesají únavou. Snad jsem i na chvíli usnula,
protože, když jsem otevřela oči, viděla jsem před sebou Líbu. Oči už měla suché, tvář však byla poznamenána silným zklamáním a utrpení jí vtisklo tvrdý výraz. Lekla jsem
se jí. „Mači, dej mi taky kafe.“ Byla vyčerpaná. âekala všechno, ale tohle ne. Poprvé za dvacetčtyři hodiny jsme pocítily strašlivý hlad. „Líbo, nejsou tam aspoň nějaké sušenky?“
„Sušenky ne, ale je tu zásoba těstovin a kečup, to by snad mohlo stačit, uvařím to.“
Spoléhala jsem na Líbu, uměla vařit, a i když neměla příliš mnoho surovin, dokázala vykouzlit
lahůdku. O půl hodiny později jsme již měly na stole kouřící mísu se špagetami.
S plnými žaludky se celé odkryté tajemství nezdálo tak strašné. Ale Líba měla pořád ten
tvrdý výraz ve tváři. „Mači, dej mi tu pistoli, půjdu ještě jednou do sklepa. Něco mi říká, že jsme stále nenašly všechno.“ Chtěla jsem Líbě odporovat, tohle přece stačilo, s tím jsme se už mohly vrátit. Ale její pohled mě doslova a do písmene odzbrojil. „Půjdu s tebou, Libuško.“ Opět jsme sestupovaly po známých plesnivých schodech do sklepa. Tentokrát
šla Jessy před námi, baterku zavěšenou na hornické helmě. Ani nevíme, kde ji našla. Se zbraní v ruce se ani tento sklep nezdál tak tajemný a strašlivý. „Líbo, měly bychom si to
všechno vyfotit. Třeba by nám pak nikdo neuvěřil, že jsme tu doopravdy byly.“ Libuška začala cvakat spouští. Doufala jsem, že je to spoušť fotoaparátu. ...ano, Líba fotila.
Začínaly jsme pomalu tušit, proč je sklep čerstvě vymalovaný a proč si někdo dává záležet na tom, aby se nikde ani drobeček omítky neodloupl. Zkusily jsme odškrábat vrchní vrstvu
omítky a bylo to jasné. Každá původní cihla nesla na sobě jméno jejího výrobce a stavitele.
Ano, nikde po celém sklepě nebylo jméno Bxx. Nemusely jsme kvůli tomu škrábat všechny obvodové zdi. Bylo to jasné. Po nálezu ve stole nám vše jasně zapadalo do souvislostí.
Někdo jezdil do srubu pravidelně vymalovávat sklep. Při té příležitosti uklidil, nakoupil si zásoby na příště, vyvětral si peřiny a vypral povlečení. Proto ta vůně aviváže. Ano, někdo chtěl zakrýt stopy. Nepočítal ovšem s tím, že se sem přiřítíme a budeme chít to tajemství odhalit. Došlo nám, že jsme v nebezpečí. Jestli nás ten někdo pozoruje, může se nás lehce jako nepotřebných svědků zbavit. Hlavou nám proudily hrůzné
myšlenky na předčasnou smrt a nervy byly napnuté jak drátky. Co nás však hnalo dál do temnoty sklepa? Byla to touha poznat vše? Odhalit i neodhalitelné? Nebezpečí nás mělo odradit
a ne lákat. Ale bylo to tak. S knedlíkem v krku a prstem na spoušti pistole jsme pokračovaly v průzkumu. Co by ještě ten tajemný člověk mohl ve sklepě ukrýt?
Něco mě praštilo do hlavy. Ne, nejsem žádný čahoun, strop to tedy nebyl. „Jessy, posviť mi sem!“
„Áále, Mači, to jsou nějaké nízké dveře!“ lekla se Líba a namířila směrem k futrům hlaveň. „Líbo, kryj mi záda, otevřu je.“ Uchopila jsem dřevěnou petlici a dveře se s pisklavým zavrznutím otevřely. Napětím jsme ani nedutaly. Dveře se rozletěly a nás oslnilo noční slunce. Zase ta proklatá rudá koule. Ještě jsme se neodvažovaly vyjít ven. Teprve
potom, co si naše oči zvykly na prudkou záři, odvážily jsme vykročit. Před námi se klikatila cestička úmyslně skrytá v hustém porostu jakýchsi keřů. Kam asi vede? Nesleduje nás
někdo? „Mači, já to raději odjistim, kdyby něco, budu pálit“ rozhodla Líba a já ani neměla v úmyslu jí odrazovat. Cesta nebyla moc široká, jen taková uzoučká pěšinka, pečlivě
uhrabaná. Líba šla přede mnou a neustále kroužila pistolí výhrůžně ve vzduchu. Ano, tak nás to učili na střelnici. Nedivím se, že Líba patřila k nejlepším. Náhle před námi něco
zapraskalo. Spatřili jsme stín prchající postavy. „Jessy, trhej!“ zařvala Libuška a máchnutím ruky pobídla psa k trysku. Jessy vycenila tesáky, zafuněla a rozběhla se neuvěřitelnou
rychlostí vpřed. Celou dobu zuřivě štěkala a my běžely za tím hlasem. •těkot se vzdaloval,až najednou ustal. Běžely jsme ještě o něco rychleji a doufaly, že je Jessy v pořádku. Nohy se nám pletly mezi kořeny keřů a často jsme zakopávaly o kameny na uhrabané cestě. „Sakra Líbo, proč jsi jí nejdřív nesundala tu baterku, teì se tu zabijeme!“
Sotva jsem to dořekla, už jsem se válela na zemi. Líba se skoro válela smíchy. „To je dobrý, ale koukej vstát, ať můžeme dál. To bylo osudové zdržení. „Mači, poslouchej, slyšíš šplouchání vody?“ Skutečně, Líba měla pravdu, kousek od nás šplouchala voda. Jakoby někdo pádloval na lodi. A kde je Jessy? Byly jsme si jisty, že jsme blízko řeky. Ano, šplouchání nás v tom utvrzovalo. Začínalo se rozednívat. V poslapí to vypadalo tak, že noční, rudé slunce nabíralo opět zdravou, žlutou barvičku. Už jsme nepotřebovaly baterku. Teì jsme kameny pod nohama nejen cítily, ale i viděly. Před námi se otevřel prostor. Keře se
rozestoupily a odhalily tak vltavské pobřeží. V dálce se na vodě houpala loďka a z ní bylo slyšet radostné psí štěkání. „Mači, to Jessy a jede v loďce! Jak se tam dostala? A kdo pádluje?“ Líbě vypadla pistole z ruky a omylem vystřelila. Pohyb veslaře na loìce se zrychlil a psí štěkot utichl. „Líbo, to je divné, já toho veslaře znám. A Jessy ho asi zná taky, protože se vůbec nevzpouzí a jede s ním dobrovolně. Hele, teì mu olízla nos!“ Stály jsme tak na písčitém pobřeží řeky a pod nohama nám proklluzovali právě probuzení krabi
poustevníčci. •trádovali si to do vody, kde hledali potravu a zábavu na celý den. „Mači, já ho znám taky a teì mi to došlo!!“ zakřičela úplně bledá Líba „Rolande, okamžitě připluj
zpátky ke břehu!! řvala dál a hlas se jí v jícnu třásl od námahy. No jo! Vždyť je to Roland a unesl Jessy, aby nám už nemohla pomoci z této šlamastyky. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Proč by Roland kradl svého psa a odvážel ho na lodi? Leda že by..., ...leda že by to byl on, kdo sem jezdil zahlazovat stopy po nekalých činech svého prapředka Rolanda. Ale to není možné. Uviděla jsem Líbu, jak protáčí panenky a klesá do měkkého písku vltavské pláže. „Libuše, to nemyslíš vážně, snad tu nechceš omdlít!“ Omdlela. Bylo toho na ni moc.
Proč jsme jen chodily po tom Staromáku v pět ráno? Musela jsem jí za každou cenu probrat.
„Líbo, vstávej!“ Otevřela oči a v nich se zračil obrovský vztek. Naštvaná Líba vyskočila a rázným krokem směřovala zpět ke srubu. Raději jsem vzala pistoli k sobě a vyndala zásobník.
Co kdyby. Líba už seděla na terase a nezřízeně kouřila. Přisedla jsem k ní a kouřila jsem taky. Jenže Líba přemýšlela a já jen krátila čekání na její rozhodnutí, co provedeme
dál. „Mači, Roland to byl, kdo sem jezdil zahlazovat stopy po svém praprapradědovi Rolandovi, to on si tu větral peřiny a nosil zásoby jídla. To on utíral prach a zamkl faktury do stolu. To on...používal....pistoli....
Ráno už bylo v plném proudu, slunce, krásně žluté, svítilo do korun stromů, které vrhaly na terasu příjemný stín. Celou noc jsme oka nezamho
|
Baico
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 15:39
- Nahlásit
Gerda
Pani, ta fotka, co ste dala na fóru k běloušum je krásná. Teda samo, že nemyslim sebe, se divim, že vám nepaskla čočka. Ale ten Bajkonůrův výraz. Vy máte cit, kdy tu spoušť zmáčknout.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 15:53
- Nahlásit
Baico
pani, zkoušim ti poslat zbytek fotek, rači přes úschovnu, je to ňáký veliký. Tak sválně, jesi ti to přijde.
|
Baico
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 15:56 - Změnil/a: Baico
- Nahlásit
Gerda
Těšim se moc a moc . Mail přišel, ale tady práci mě systém nepustí to vyzvednout. Tak ti napíšu až z domova. Ale myslim, že se zadařilo
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 17:07
- Nahlásit
Sim sim nakyho moderatizoura o registraci nicku terka_devil666 - registrovala se dneska dopoledne. Zni to hrozive, ale je to docela hodna holka, ktera zna zkratky, co sou sice delsi, ale o to horsi cesta. I neúnosnej most sme potkaly.
|
StaHi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 17:25
- Nahlásit
povesino.. ze dvou tretin posekano... vyrizena (zatim jen jedno drobne zraneni) 
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 19:05
- Nahlásit
StaHi
zatim jen jedno drobne zraneni
píšeš nohou jo??
|
StaHi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 19:37
- Nahlásit
davidkova renata
cece ani nee, jen sem si drbla pravej ukazovak pri startovani sekacky.. takova drobinek vetsejsi zaderka, zn. ruku mam
..je to posekany!  ..ale lidijove, ja sem snat spocena i zevnitr
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 20:17
- Nahlásit
StaHi
ja sem snat spocena i zevnitr
tak ted jen aby kryč dorazil fčas..
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 21:07
- Nahlásit
sem si kvůli té šedé sfini podvrtla kotník, asi ji úplně zabiju, hned jak se vrátím z chýry
|
argosek
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 21:48
- Nahlásit
Biluška
citlivko :-P
|
jablunka
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 22:28
- Nahlásit
StaHi
.ale lidijove, ja sem snat spocena i zevnitr
Tohle sem si užívala poslední dva vejkendy a eště nejni konec.................co s tím?????????????
|
StaHi
Člen |
# Zasláno: 8 Čen 2009 23:57
- Nahlásit
jablunka
zvenku jsem to poresila sprchou, zevnitr piiivem.. ale esli se mne ptate co s prerustajicim travnikem..? tak snat leda primet pseky padit vic do hloupky a celoplosne (no.. a esli ste to myslela nestoudne jako davitkova, tak 'co s TIM' nevim upa presne )
|
