Kynologické akce

  Anketa
Vzali byste si domů psa z útulku?

Určitě ano 
Anketa img  (14403 hl.)
Spíše ano 
Anketa img  (7479 hl.)
Možná 
Anketa img  (7718 hl.)
Spíše ne 
Anketa img  (6446 hl.)
Určitě ne 
Anketa img  (7248 hl.)
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel 
Anketa img  (6801 hl.)

Celkem hlasovalo: 50095


RÁNY A ODĚRKY
Vydáno dne 01. 08. 2007 (13764 přečtení)

Lze předpokládati, že čtenář ví, co rána je a jak vypadá. V následujícím bude proto pojednáno jen o ošetření ran.

Zhojení rány může se státi dvojím způsobem, bud že rána bezprostředně sroste, nebo že se v ní tvoří divoké maso, obyčejně s hnisáním, jež ránu znenáhla vyplní a pokryje se pak strupem, pod nímž pak zůstane jizva. Jednoduché srůstání je možné jen u ran čerstvých a s hladkými okraji, tedy u ran sečných a řezných; u všech ostatních způsobů ran musí se počítati s druhým způsobem zhojení. Ošetření každé rány vyžaduje: zastavení krvácení, prohlédnutí rány a případné odstranění z ní cizích těles, zavedení léčení, které by pravděpodobně vedlo k brzkému zahojení, zamezení nového úrazu a odstranění vedlejších případů.

Zastavení krvácení.

Rychlé zastavení krvácení může podle okolností zachrániti psovi život. Slabé krvácení zastaví se samo nebo může býti zastaveno studenou vodou, roztokem kamence, octem nebo karbolovou vodou. Krvácí-li rána silně, namočí se do těchto tekutin kousek vaty, v Čas nouze třeba jen kousek čisté mycí houby a přidrží se několik minut na krvácející místo, nebo se na ránu přiloží antiseptický mul, kousek gázy nebo vaty a přiloží se pevný obvaz.

Po dvou dnech se obvaz opatrně sejme a přilepené části vaty nebo gázy odmočí se vlažnou vodou. Krvácí-li větší plocha, pokryje se vatou napuštěnou chloridem železnatým. Stříká-li krev z rány, je protržena některá žíla, podváže se pevně tepna nad ránou, načež se žíla pincetou vytáhne z rány a podváže hedvábnou nití.

Vyšetření rány.

IrigatorVyšetřuje-li se rána prsty, musí tyto býti naprosto čisté; užije-li se sondy, položí se tato před tím na několik minut do vařící vody. Vyšetřování rány má za účel zjistiti její hloubku a přesvědčiti se, nejsou-li v ní cizí předměty, jako chlupy, písek, dřívka, zem a p. Je-li tam něco takového, vyndá se to prstem, klíštkami, pincetou nebo se to vypláchne svařenou vodou. Doporučuje se každou ránu, i kterou považujeme za čistou, vypláchnouti ještě desinfikující tekutinou, ku př. roztokem lysolu, karbolové vody, kreolinové vody a p., před tím však ostříhati srst kolem rány a také její okolí desinfikovati. Provede se to nejlépe pomocí irigatoru, jejž možno i sestrojiti z obyčejné nálevky, jak se o tom už stala zmínka. Na konci kaučukové trubky je kanelka z tvrdé gumy, ale může scházeti.

Obvaz.

Švy na ráněJe-li vyšetření rány provedeno, jedná se teď o přiložení obvazu. Je-li rána čerstvá a hladká a její okraje dají se k sobě dobře přimknouti, sešijí se tyto okraje hedvábnou nití a jehlou ranhojičskou. Jehla se před upotřebením položí na několik minut do horké vody. Na sešitou ránu přiloží se pak antiseptický obvaz. Dobře je posypati šev před obvázáním jodoformem nebo dermatolem. Obvaz provede se tak, že se na ránu položí kus gázy a na tuto kus vaty a celek se pak ováže pásem plátna nebo mulu. Nedoporučuje se sterilisovanou vatu přikládati přímo na ránu, protože chloupky vaty vniknou do rány, zalepí se v ní a potom musí vyhnisati. Sešívání rány provádí se tak, že se nit prošije oběma okraji rány, sváže se a ustřihne. Každý steh je tedy samostatný. Psovi musí se samozřejmě dáti náhubek. Za týden se taková rána zpravidla zahojí. Jedná-li se jen o malou ránu někde na hlavě, která se brzy zahojí a má býti jenom chráněna před rozškrabáním, navleče se psovi na krk límec z tuhé látky nebo tenkého prkénka. Lze-li předpokládati, že se rána nebude brzy hojiti, jak je tomu u starých ran nebo ran tržných, bodných nebo kousnutím způsobených, je v první řadě pečovati o to, aby hnis z rány mohl vytékati a rána často byla vyplachována shora uvedenými tekutinami. Často bude třeba otevříti ránu nožem, aby hnis mohl vytékati. Zejména rány po kousnutí hojně hnisají. Při vyměňování obvazu rána se vždy znovu vyčistí a doporučuje se ránu mimo to ještě zaprášiti antiseptickým práškem, jak byly zpředu uvedeny.

Spáleniny.

Rozeznáváme spáleniny prvního stupně pouze se zapálenou kůží, druhého stupně, když se na spálenině utvoří puchýř, který zaschne, praskne a rána potom hnisá a konečně spáleniny třetího stupně, kdy kůže zuhelnatí a rána pod stropem hnisá. V každém případě je třeba prostředků chladivých a krycích, ku př. zaprášení moukou, škrobem, tučkem, omývání octanem, namazání mastí parafinovou, cinkovou, ichtyolovou a p. Velké puchýře nutno otevříti, aniž by se kůže puchýře odstranila. Je-li z rány kůže odřená nebo opálená, doporučují se jmenované masti nebo místo nich vysušující prášek, dermatol, airol, xeroform. Bolí-li rána příliš, možno užiti roztoku kokainu. Při každé spálenině bude nutno přiložiti vatový obvaz. Konečně budiž podotčeno, že po spálenině zůstane pes pro celý život znetvořený, protože srst na ožehnutém místě nikdy už nenaroste.

Omrzliny.

Omrzliny a oznobeniny přicházejí u psa méně často než spáleniny, což se vysvětluje tím, že lehčí případy bývají nejčastěji přehlédnuty. Omrzliny přicházejí nejčastěji u psů loveckých, hlavně na nohou. Při omrzlinách prvního stupně objeví se fialové nebo modré otoky na mozolech nebo prstech tlapky; omrzliny druhého stupně vyznačují se puchýři naplněnými žlutým nebo krvavým serem, po jichž prasknutí, zůstávají boláky, které se jen zvolna hojí. Třetí stupeň omrzlin způsobuje odumření omrzlých částí. U loveckých psů přicházejí nejčastěji oznobeniny ve tvaru boulí na okraji tlapky, které obyčejně svrbí. Potírají se jodovou tinkturou nebo maží kamfrovou mastí. Octne-li se pes v nebezpečí zmrznuti, doporučuje se teplá lázeň (40° C) a podávají se pak sílící prostředky, koňak, teplé víno, černá káva a p.

Uštknutí zmijí.

Na lovu v době letní bývá lovecký pes často uštknut zmijí, protože ji staví. Obyčejně bývá uštknut na noze, řidčeji na hubě. V místě uštknutí objeví se otok, modročervený, velmi bolestivý, který se rychle šíří směrem k srdci. Tepna jde zdlouhavě, dech je stížený, dostaví se zvracení a konečně nastane úplné ochrnutí. V lehčích případech zotaví se pes po jednom nebo dvou dnech, v těžších případech nastává smrt třeba už po několika hodinách. Je-li pes uštknut do nohy, ováže se noha pevně a rychle nad ranou a nechá se ovázaná, až jed v ráně je zničen. Nejlepším protijedem je nadmangaňan, jímž se rána vyčistí a také její okolí omývá; jinak lze užiti chlorového vápna, silného octa, salmiakového líhu, čpavku, jodové tinktury, vypálení lapisem nebo žhavým želízkem, nebo není-li nic jiného po ruce, tedy alespoň líhu. V novější době užívá se proti uštknutí injekce roztoku kyseliny chromové. Vniterně podává se koňak nebo silná kořalka.

Pohmožděniny.

Pohmožděniny přicházejí u psa následkem kopnutí, uhození, uskřípnutí, udeření nebo pádu. Naskočí známá boule, která může vésti k hnisání a může se z ní vyvinouti absces.

Pohmožděnina ošetřuje se octanem hlinitým, zředěným octem neb arnikou. Podebere-li se taková boule, musí se propíchnouti a ošetří se pak způsobem, jak byl naznačen u otevřených ran.

Zlomeniny kostí.

Zlomeninu podaří se snadno zjistiti. Je-li zlomen jen prst, pes kulhá, je-li zlomen hnát nohy, pes na tu nohu nenastupuje, nýbrž drží ji při chůzi ve výši. Při vyšetřování je slyšeti chrastění kosti. U psa lze zlomeninu vyhojiti celkem snadněji než u jiných domácích zvířat. Hlavní věci je, aby oba zlomené díly byly upraveny v náležitou polohu a byly v ní trvale udrženy.

Zatímní obvaz z nouzeZlomenina může býti jednoduchá, při níž kůže není poškozena a zlomeninakomplikovaná, kdy zlomená kost protrhla sval nebo vynikla i z kůže a do rány může vniknouti nečistota nebo bacily. Při takové nebezpečné zlomenině musí se srst v okolí rány ostříhati a rána i její okolí vyčistiti mýdlovou vodou a potom ji desinfikovati. Pak se přiloží obvaz z dřevěných destiček, aby se kost nemohla pohnouti. Pes se pak uloží v uzavřené místnosti a uváže se. Je za všech okolností třeba zavolati zvěrolékaře.

První pomoc, které laik může psu poskytnouti při jednoduché zlomenině, záleží hlavně v obvazu z nouze, totiž v přiložení destiček z tenkého prkénka, z lepenky, z hůlky, nebo v lese z rovné větve a přivázání jich, aby se kosti neposunovaly a nepůsobily psu bolest. Pes musí býti opatrně odnesen na lůžko, aby se z jednoduché rány nestala komplikovaná. Přiložení tuhého obvazu sádrového, nebo z vodního skla, musí obstarati zvěrolékař.

Jednoduché zlomeniny vyhojí se u silných psů za 18 až 25 dní, zlomeniny žeber hojí se v 10 až 15 dnech. Mladý pes vyhojí zlomeninu dříve než starý. Zlomeniny prstů, hnátů na podkolení, žeber vyhojí se zpravidla úplně; naproti tomu zlomeniny hnátu stehenního, pánve, ramenní kostí a lopatky působí takové obtíže, že vzdor odbornému léčení zůstane jako následek zkrácení nebo znetvoření dotýčného údu.



Související články:
NEMOCI PSŮ - PŘEDMLUVA (01.08.2007)
PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ (01.08.2007)
Jak se psu podávají léky (01.08.2007)
NEMOCI ZAŽIVADEL (01.08.2007)
NEMOCI DYCHADEL (01.08.2007)
NEMOCI SRDCE (01.08.2007)
NEMOCI MOČOVODU A ÚDŮ POHLAVNÍCH (01.08.2007)
NEMOCI SOUSTAVY NERVOVÉ (01.08.2007)
NEMOCI KONČETIN (01.08.2007)
NEMOCI SDĚLNÉ (01.08.2007)
NEMOCI OČNÍ (01.08.2007)
NEMOCI UCHA (01.08.2007)
NEMOCI KOŽNÍ (01.08.2007)
NEMOCI NOHOU (01.08.2007)
PRŮTRŽE (01.08.2007)
VÝHŘEZY (01.08.2007)
NOVOTVARY (01.08.2007)
LÉKÁRNIČKA PRO PSA (01.08.2007)
Nemoci psů - Josef V. Rozmara (01.08.2007)

( Komentáře: 1 | Přidat komentář | Zaslat upozornění na článek | Tisk článku )

Přidej na:   Del.icio.us | Digg.com | Facebook.com | Google.com | Linkedin.com | Linkuj! | VYBRALI.sme.sk!
Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2001 - 2013 [ Cz-pes.cz ]. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1801-920X, E-mail: pes@cz-pes.cz, Web: http://www.cz-pes.cz
RSS kanál,    Mapa stránek
Přidejte si stránky k oblíbeným!
Vyhledávání