Kynologické akce

  Anketa
Vzali byste si domů psa z útulku?

Určitě ano 
Anketa img  (14421 hl.)
Spíše ano 
Anketa img  (7495 hl.)
Možná 
Anketa img  (7723 hl.)
Spíše ne 
Anketa img  (6450 hl.)
Určitě ne 
Anketa img  (7252 hl.)
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel 
Anketa img  (6818 hl.)

Celkem hlasovalo: 50159


NEMOCI MOČOVODU A ÚDŮ POHLAVNÍCH
Vydáno dne 01. 08. 2007 (18594 přečtení)

Kapavka čili tripr.

Kapavka močovodu, jak přichází u člověka, zdá se, že u psa objevuje se velmi zřídka. Zpravidla jedná se u psa jen o kapavku pokožky fiasko následek zanícení vnitřní pokožky šourku, které po-vstalo buď zadržením moče nebo vniknutím nečistoty za pokožku, jinak také předrážděním při pohlavním úkonu. Nemoc tato není naiv.i/livou a (pes je pro jakoukoliv pohlavní nemoc člověka bezpečným.

Příznaky kapavky jsou otok a zčervenání pokožky a žaludu a výtok hnisavého hlenu. V době letní objevuje se to skoro u každého psa a nemá to vůbec žádných následků. Doporučuje se vyplachovati pokožku zředěným roztokem octanu hlinitého (malá lžička octanu do sklenice vody), nebo vstřikování roztoku bílé skalice (síran zinečnatý) 1,0, vody 50,0 až 100,0, nebo kyselina tříslová 1,0, červené víno 75,0 až 100,0.

Výsledek nemá obyčejně dlouhého trvání a záhy po vyplachování začne opět vykapávati žlutá tekutina.

Katarrh měchýře.

Tento katarrh může býti způsoben nejrůznějšími příčinami, z nichž uvádíme nejobyčejnější: nastuzení, pepřená potrava, jedy, močové kamínky, vsunutí nečisté sondy nebo nečistého katedru do měchýře, zadržení moče u psů chovaných ve světnici, zápal močovodu, ledvin nebo rodidel, u psic jako následek těžkého oštěnění, nahromadění moče následkem zvětšení žlázy předstojné, slabost nebo obrna měchýře, bakterie, které způsobují zápal ledvin a j. v. Psi bývají touto nemocí postiženi častěji než psice.

Pes má nucení na moč, ale močí málo a s patrnou bolestí, moč je kalná, pes dostává horečku a ztrácí chuť k jídlu. Pokračuje-li nemoc, nemůže pes už moč zadržeti a tato vykapává samovolně. Lehčí případy vyhojí se obyčejně záhy; těžší případ rozvleče se i na měsíce a může se změniti i v katarrh chronický, takže potom dostačí třeba jen okořeněná potrava, aby se katarrh znovu objevil. Potrava podává se psu jenom rostlinná, k pití odvar heřmánku a hojně mléka. Mimo to mohou i priesnické obklady na břicho přivoditi ulehčení. Vniterně podává se salol, urotropin nebo hetralin, ale tyto léky musí předepsati zvěrolékař, který také prohlídkou moče zjistí příčinu nemoci, nařídí způsob léčení a bude-li třeba, provede vypláchnutí měchýře.

Slabosti měchýře.

Slabost měchýře u psa je pro jeho okolí věcí velmi nepříjemnou a příčinou její je roztažení měchýře jako následek zadržování moče, ku př. není-li pes zavčas puštěn ven, když se mu chce močiti nebo byl-li na větší vzdálenosti vezen po dráze. Jinak může býti příčinou všechno, co bylo uvedeno u katarrhu měchýře, dále onemocnění míchy nebo novotvar v měchýři samém.

Slabost měchýře a nejvyšší stupen této choroby, ochrnutí měchýře, jeví se v podstatě obtížemi při močení. Pes je při močení neklidným, staví se k tomuto úkonu často, ale nevydá ze sebe nic; ohmatáme-li mu břicho shledáme měchýř naplněný a můžeme katedrováním nebo vymačkáním vytlačiti větší množství moče, která má vzhled jako při katarrhu. V jiných případech vytéká psovi moč samovolně a stále, bez bolesti a při ohledání shledáme měchýř prázdným. Nemoc tato je zpravidla nevyléčitelnou; je-li však rozšíření měchýře dočasné, vyrovná se v krátce samo.

 Prostředky jsou časté vyprazdňování měchýře, vyplachování jeho stahujícími prostředky, buď studenou vodou, červeným vínem, roztokem kyseliny tříslové (taninem).

Močový kámen.

Pes je víc než jiná zvířata náchylný k tvoření močových kamenů, k nimž pravděpodobně zavdávají příčinu katarrhy měchýře nebo jiné jeho poruchy. Kameny tyto mohou narůsti do povážlivé velikosti.

Dokud kámen leží volně v měchýři, může dlouho zůstati bez patrných příznaků, leda že pes často močí, zejména po prudším běhu. Ohmatáním zjistíme kámen jako tvrdý předmět v měchýři. Jiné příznaky dostaví se, byl-li kámen vsunut do močovodu. Tu začíná pes močiti za velkých bolestí a vynutí ze sebe málo, nebo nemůže močiti vůbec. Vsuneme-li sondu do močovodu, narazí tato obyčejně hned za žaludem na tvrdý předmět. Kámen je nutno záhy odstraniti; nestane-li se tak, praskne měchýř. Stalo-li se tak, vylije se moč do dutiny břišní, pes se třese na celém těle, dostává záchvaty podobné křečím, nenutí se vůbec na moč, konečně dostavuje se povšechné ochrnutí a smrt. Jediným prostředkem k záchraně psa je, aby byl ihned přivolán zvěrolékař, který močový kámen vyoperuje.

Zápal ledvin.

Zápal ledvin způsobují obyčejně lučebné látky, které byly přijaty do žaludku a jsou pak ledvinami vyměšovány, jako: arsenik, fosfor, dehet, rtuť, olovo, měď, terpentýn atd. Dále bakterie a látky jimi vyměšované, nebo se zápal z močovodu rozšířil na ledviny. Jinak mohou se ledviny zapáliti také po kopnutí do slabin, a je odůvodněná domněna, že nemoc může povstati také nastuzením, ku př. musel-li pes skočiti do studené vody. Nemoc může býti rychlá nebo vleklá. Příznaky případu akutního jsou: zvracení, ztrnulá chůze, ztrnulé držení zadku, slabé močení, krůpěje krve v moči, tuhá stolice a bolesti při močení.

Při vleklém zápalu ledvin má pes velkou žízeň, močí mnoho, hubne. Povahu nemoci rozpozná zvěrolékař lučebním rozborem moče.

Pes musí míti klid a dostávati lehkou potravu, mléko, mléko-vou polévku ale žádného masa. Koupe se v teplé vodě nebo se celý trup ovinuje látkou namočenou v teplé vodě. Vniterně podávají se počisťující prostředky: odvar senesových listů (kávová lžička), pilulky japové (3 až 8 pilulek), zředěná tinktura rebarborová (polévková lžíce); dále prostředky ženoucí na moč, ku př. na špičku nože kyseliny vinné nebo agurin 2,0 až 6,0, vody máty peprné 150,0 až 200,0. Směs podati ve dvou dnech.

Obtíže při oštěnění.

Psice nosí průměrně 63 dni a vrhá potom jedno ,až 8 mladých. Ale jsou už případy, že psice velikého plemene vrhla až 18 štěňat. Bolesti porodní začínají 3 až 10 hodin před porodem a působeny jsou stahováním matky a svalů břišních. Oštěnění samo trvá 1 až 6 hodin. Bolestmi těmito jsou štěňata posunována stále více k ústí matky čili dělohy, ústí se znenáhla rozšiřuje a pochva naplňuje se slizem. Silnou bolestí protrhne se blána, voda vylije se do pochvy a první štěně přijde na svět, při čemž vyjde současně k němu náležející lůžko. Jakmile se štěně octne venku, překousne psice pupeční šňůru, olíže štěně do sucha a vsune si je pod břicho, aby mohlo sáti z cecíků. Výmě nabíhá v poslední době plnosti (březnosti) a týden před oštěněním obsahuje řídké mléko, t. j. mlezivu, která postupem času houstne v mléčných žlázách a obsahuje více tuku. To je oštěnění pravidelné, ale přicházejí odchylky, bud že má psice malé bolesti nebo nemá bolestí vůbec; že má psice úzkou nebo zkomolenou pánvici; že je štěně příliš veliké; že má nepravidelnou polohu; nebo že je štěně znetvořené.

Má-li psice slabé bolesti nebo nemá-li žádných, vykoupá se v teplé vodě a podá se ji teplé víno. Saháme-li jí do pochvy prstem, musíme ho napřed umýti, držeti ho několik minut v kreolinové vodě, aby nevnikla s prstem do pochvy nečistota a potom ho namažeme vaselinou nebo olivovým olejem. Úzká pánvice je bud následek měkkokostnosti nebo následek zlomeniny pánvičních kostí. Šířku pánvice ohmatáme, vsuneme-li jeden prst do řiti a prst druhé ruky do pochvy. Ovšem, kdo zkoušku provádí, musí míti správnou představu o šířce pánvice. Možno učiniti pokus vytáhnouti štěně úzkou pánvici tím způsobem, že se tkanice namočená v kreolinové vodě nebo v lysolu ováže kolem hlavy štěněte a druhá podobná smyčka kolem nohou. Místo tkanice možno užiti smyčky z čerstvě vypáleného drátu. Volným tahem hledime štěně protáhnouti pánvici. Nepodaří-li se to, musí býti zavolán zvěrolékař, který provede t. zv. císařský řez.

Při nepravidelné poloze štěněte pomůže se psici tím způsobem, že se prstem nebo kleštěmi vytáhne z dělohy ona část, která je překážkou oštěnění. Napřed však onu část, která z dělohy vyčnívá, ovineme klůckem a prstem ji vsuneme zpět do dělohy a dostaneme se tak k oné části, která překáží.

Po oštěnění necháme psici v klidu a podáme jí trochu rozsekaného masa. Jestliže jsme při těžkém porodu museli sahati prstem do pochvy, vypláchneme pochvu pomocí irigatoru dvouprocentním roztokem vody kreolinové nebo lysolu.

Nechceme-li štěňata vychovati, můžeme je psici hned odejmouti. V tom případě musí psice dostávati jen slabou potravu a prostředky počištující (lžičku ricinového oleje), při tom jest se starati, aby se psice pilně pohybovala. Hledí se tak docíliti, aby ztratila mléko, jež odejtmutá štěňata nessají; jestliže však přes to prsní žlázy silně nabíhají, potrou se hezky tlustě mastí kamfrovou.

Zápal dělohy.

Zápal dělohy bývá nejčastěji následkem těžkého oštěnění, jinak může povstati kopnutím nebo udeřením do břicha březí psice, následkem potratu nebo zůstalo-li v děloze mrtvé štěně. Zápal může býti buď katarrhalní nebo septický.

Při katarrhalnim zápalu má psice naběhlou a červenou přesku (zapálenou) a teče jí z ní hlavně při močení nebo kálení hnisavý hlen, někdy i krvavý a psice ho pilně olizuje. Hlen tento má barvu (žlutavou. Celkový stav psice nevykazuje změn, jenom někdy dostaví se lehká horečka. Obyčejně po několika dnech přestane vyměšování hnisu; zřídka kdy změní se tato choroba v chronickou a zove se pak bělotokem. Děloha vyplachuje se vlažnými roztoky, bud kreolinu (1:100), kyseliny borové (1:50), nadmangaňanu (1:200); stane-li se zápal vléklým, užívá se k vyplachování roztoku kamence (1:50 až 100), kyseliny tříslové (1:50 až 100) nebo zředěného roztoku octanu hlinitého. Laik nedostane se obyčejně s vyplachováním až do dělohy, poněvadž ústí její je ve většině případech zavřené. Vniterně podává se balsám kopai, jednou až dvakrát denně 10 až 20 kapek. Psici stíženou bělotokem musí ošetřiti zvěrolékař.

Při septickém čili zánětlivém zápalu je nejen přeska, nýbrž i sliznice pochvy naběhlá a modročervená nebo modrošedá. Z pochvy vytéká páchnoucí hnis barvy čokoládové; dotkneme-li se psici břicha, projevuje bolest; tepna je slabá, ku konci nemoce sotva znatelná, chuť k žrádlu přestává, dostavuje se spavost a obyčejně už za den nebo za dva nastává smrt. Ve velmi řídkých případech podaří se psa zachrániti vyplachovánim pochvy a dělohy a podáváním sílících prostředků, ale jediným bezpečným prostředkem je, aby zvěrolékař dělohu i se všemi přívěsky vyňal.



Související články:
NEMOCI PSŮ - PŘEDMLUVA (01.08.2007)
PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ (01.08.2007)
Jak se psu podávají léky (01.08.2007)
NEMOCI ZAŽIVADEL (01.08.2007)
NEMOCI DYCHADEL (01.08.2007)
NEMOCI SRDCE (01.08.2007)
NEMOCI SOUSTAVY NERVOVÉ (01.08.2007)
NEMOCI KONČETIN (01.08.2007)
NEMOCI SDĚLNÉ (01.08.2007)
NEMOCI OČNÍ (01.08.2007)
NEMOCI UCHA (01.08.2007)
NEMOCI KOŽNÍ (01.08.2007)
NEMOCI NOHOU (01.08.2007)
RÁNY A ODĚRKY (01.08.2007)
PRŮTRŽE (01.08.2007)
VÝHŘEZY (01.08.2007)
NOVOTVARY (01.08.2007)
LÉKÁRNIČKA PRO PSA (01.08.2007)
Nemoci psů - Josef V. Rozmara (01.08.2007)

( Komentáře: 0 | Přidat komentář | Zaslat upozornění na článek | Tisk článku )

Přidej na:   Del.icio.us | Digg.com | Facebook.com | Google.com | Linkedin.com | Linkuj! | VYBRALI.sme.sk!
Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2001 - 2013 [ Cz-pes.cz ]. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1801-920X, E-mail: pes@cz-pes.cz, Web: http://www.cz-pes.cz
RSS kanál,    Mapa stránek
Přidejte si stránky k oblíbeným!
Vyhledávání