Kynologické akce

  Anketa
Vzali byste si domů psa z útulku?

Určitě ano 
Anketa img  (14090 hl.)
Spíše ano 
Anketa img  (7227 hl.)
Možná 
Anketa img  (7606 hl.)
Spíše ne 
Anketa img  (6347 hl.)
Určitě ne 
Anketa img  (7128 hl.)
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel 
Anketa img  (6563 hl.)

Celkem hlasovalo: 48961


NEMOCI SDĚLNÉ
Vydáno dne 01. 08. 2007 (9732 přečtení)

Psinka.

Nemoc tato nepovstává nastuzením nebo požitím škodlivých věcí, jak se obyčejně tvrdí, nýbrž vzniká jedině nakažením a původem jejím jsou bakterie. Různí badatelé našli už ve výměšcích psinkou onemocnělých psů poltivé houby, zatím však objev není ještě jasný, protože se dosud nepodařilo tyto bakterie vypěstovati na umělé půdě a vočkovati je na zvířata zdravá.

Do ústrojí psa dostane se původce psinky patrně vzduchem. Nemoc nevyvine se hned, nýbrž ode dne nákazy uplyne vždy 4 až 7 dní. Jed psinkový působí nejvíce u mladých psů do jednoho roku věku, U starších psů bývá jed zničen při výměně potravy, ale i starší psi se často roznemohou. Také psi teprve několik neděl staří mohou se touto nemocí rozstonati. Přestojí-li pes psinku, je proti nákaze psinkové oddolným.

Některé případy psinky lze podle příznaků těžko rozpoznati, začasté podaří se to jen zvěrolékaři, který je s nemocemi psů dobře obeznámen. Všeobecně jeví se psinka jako katarrhalní afekce očních sliznic, ústrojí zažívacího a dychadel, která se začasté spojuje s nervovými příznaky mozku a míchy, jakož i se zvláštním onemocněním kůže. Podle jediného z těchto příznaků se nemoc však nerozezná. Někdy nemoc zachvátí jen jedno ústrojí, jindy zas rozšiřuje se postupně na ústrojí jiná a proto rozeznává se několik druhů psinky.

Všeobecný příznak je však vysoký stupeň teploty, zrychlení tepny, mrazení, slabost tělesná, nechuť k žrádlu, zácpa atd. Podle napadených ústrojí rozeznává se:

Psinka oční. Vyskytuje se obyčejně jako průvodce ostatních způsobů psinky. Psovi teče z očí voda, později hnis, rohovka nabíhá a zakaluje se. Vnitřní zápaly oka přicházejí zřídka.

Psinka žaludeční a střevní. Pes ztrácí chuť k jídlu, má žízeň, zvrací, zácpa střídá se s průjmem, výměty páchnou a nezřídka jsou i krvavé.

Psinka plícní. Příznaky jsou jako u katarrhu sliznice nosní, výtok z nosu, kýchání, svrbění v nose. Později objeví se příznaky ochoření plic, kašel, zrychlený dech a bolestivé oddychování.

Psinka nervová. Tato má tři tvary. Ochrnutí zadku, při němž má onemocnělý pes kolísavou chůzi, později nemůže se zdvihnouti, kálí pod sebe a hubne.

Škubání jednotlivými údy nebo celými skupinami svalů spojené s bolestivostí nervů, při čemž pes bolestí vyje. Křeče čelistí jeví se jako u padoucnice a obyčejně se záchvaty Opakují. Jinak je při tom však všeobecný stav psa dobrý. Za týden se však záchvaty opakují častěji, až konečně pes zůstane v křečích ležeti, nebo nastane ochrnutí a zblbnutí. Z těchto tří způsobů mohou však nastati současně dva, nebo všechny tři.

Psinka kožní. Na vnitřní straně zadních stehen a na břiše, někdy však i na ostatních částech těla, naskáčou červené skvrny, které se pak mění v uzlíky a puchýřky se žlutým vrcholkem, t. j. psí neštovice a po několika dnech zasychají. Srst na ochořených místech vypadává. V těžkých případech utvoří se velké, mokvající skvrny, výpary kůže páchnou odporně a případ je provázen vysokým stupněm horečky.

Léčení psinky obmezuje se na potlačení jednotlivých příznaků nemoci a dietetické zacházení se psem. Lék, který by působil přímo proti původci psinky, je dosud neznám. Z té příčiny jest odmítnouti všechny t. zv. prostředky proti psince, poněvadž jsou všecky neúčinné. Není však vyloučeno, že se v budoucnosti podaří léčiti psinku očkováním. Dosud se však žádné sérum neosvědčilo ani vzhledem k vyléčení psinky, ani vzhledem k zabránění nemoci. Prozatím nezbývá tedy nic, než léčiti jednotlivé příznaky.

Vyrážka psinková Nebezpečnými jsou při psince hlavně tyto ú-kazy, proti nimž nutno zakročiti: slabost srdce, průjem, zácpa, nechuť k jídlu, zápal očí, onemocnění plic, zápal mozkových plen a trvalá horečka. Podávati hned léky proti horečce není radno, protože podáním nesprávného léku mohla by se. nemoc zhoršiti a proto může takový lék padati jen zvěrolékař po důkladném vyšetření případu.

Všeobecně jest pečovati, aby pes byl uložen v teplé a dobře provětrané místnosti, aby měl klid a nebyl voděn příliš na procházku. Koupati se nesmí. Lůžko musí míti měkké a stále čisté. Potrava musí sestávati z masa, mléka, rýžové kaše, hovězí polévky s vejcem, bramborové kaše s mlékem a podobné snadno ztravitelné potravy, ale hlavní věcí je vždy maso. Jestliže pes potravu odmítá, musí se mu násilně, ale opatrně podávati slaná polévka hovězí s vejcem, nebo po lžících červené víno s vejcem. Psinkové čili psí neštovice se léčiti nemusí. Při zápalu spojivky oční vymývá se ochořené místo odvarem heřmánku pomoct kousku vaty; je-li zápal hnisavý, vymývá se 3procentní borovou vodou, do níž přidá se 0,1% kokainu. Katarrh žaludku léčí se, jak bylo zpředu uvedeno při této nemoci; podobně bylo pojednáno už o zápalu plic. Určení léku proti ostatním příznakům, pokud se o nich zpředu nestala zmínka, je nejlépe ponechati zvěrolékaři. Dokud psinka trvá, nesmí se prováděti žádné léčení cizopasníků vnitřních. Podávání sirného květu je bezúčelné a vymačkávám měchýře je v tomto případě zbytečné a za jistých okolností mohlo by se státi i škodlivým.

Lze míti za to, že asi 20 až 50 procent psů postižených psinkou této nákaze podlehne. Účelným ošetřováním lze tuto číslici snížiti až na 10%. Nejsnadněji podléhají nemoci psi mladí, slabí, špatně živení nebo zchoulostivělí. Za nebezpečné nutno považovati případy spojené se zápalem plic a s onemocněním nervů. Případy nervové s jednoduchými obrnami, nejsou-li spojeny se škubáním, vyhojí se obyčejně úplně, ovšem někdy až po dlouhém léčení.

Dostane-li pes křeč do čelistí, zhyne skoro vždycky. Škubání jednotlivých údů povahy posunčiny nejsou sice životu nebezpečná, ale pohříchu nevyléčitelná a trvají po mnoho roků. Lety jich však ubývá beze všeho léčení. Má-li pes při tomto škubání zpočátku bolesti, lze je ve dvou až třech týdnech odstraniti utišujícími prostředky. Škubání a trhání jeví se hlavně, je-li pes v klidu, pohybuje-li se, potlačí je vlastní vůlí. Na lovu, při hledání tedy vůbec nepřekážejí. Průměrně trvá psinka při silnějším případu katarrhálním čtyři týdny; jenom výminečně při slabším případu vyvázne nemocný pes za týden nebo za dva. Mohou však nastati také vleklé případy, které se protáhnou až na čtvrt léta.

Nákaze zdravých psů od nemocných lze čeliti řádnou desinfekcí, kterou se zničí původci nemoce rozprášení ve vzduchu nebo lpící na pevných předmětech. Poněvadž, jak podotknuto bacil není dosud znám, není také možno vyzkoumati jeho životní podmínky a určiti prostředky k jeho zničení. Zatím doporučuje se tedy jen následující způsob desinfekce místností, předmětů a osob, které s psem psinkou onemocnělým přišly do styku. Osoby musí si dobře umýti ruce mýdlem a opláchnouti je pak vodou sublimatovou (1:1000). Než přijdou do styku se zdravým psem, musí vyměniti oděv, a odložený nechati několik dní na prů-vanu, aby provětral. Uzavřené místnosti, v nichž se zdržoval pes nakažený psinkou, musí býti po 24 hodiny vystaveny parám formaldehydu, které se vyrobí pomocí formalinové lampy. Lampa se postaví v místnosti, dají se do ní formalinové pastylky, rozžehne se pod ní lihový kahan a místnost se dobře uzavře. I klíčová dírka se ucpe. Když se místnost znovu otevře, nesmí se do ní hned vstoupiti, nýbrž musí napřed býti provětrána. Obojek nemocného psa se spálí, nebo se opláchne sublimátovou vodou (1: 1000). Dřevěné předměty se buď spálí nebo umyjí vápenným mlékem.

Tyf čili štutgartská nákaza.

Tento psí tyf je rychlá nemoc, která obyčejně končí smrtí. Podobá se těžkému zápalu žaludku a střev, při čemž v hubě tvoří se snětivé otoky. Napadeni bývají psi každého věku, ale zdá se, že nemoc není nakažlivou.

Pes zvrací, někdy i krev, má horečku, zácpa změní se pak v průjem, pes má žízeň a nežere, má vpadlé oči, rozšířené zřítelnice a byly též zjištěny případy snětivého odumírání špičky jazyka.

Nemoc je velmi nebezpečná, umírá 50 až 70% onemocnělých, Vzhledem k nebezpečnosti nemoci měl by se za všech okolností povolati zvěrolékař. Dieta jako při psince, jinak při ochoření vnitřností teplé obklady na břicho, opatrné vyplachování střeva odvarem krup nebo roztokem kreolinu, kyseliny tříslové nebo kamence. Snětivé otoky v hubě vyplachují se roztokem nadmangaňanu, při povážlivé slabosti podává se černá káva, kofein, atropin, skopolamin; při rekonvalescenci silnou stravu.

Vzteklina.

Vzteklina je nemoc nakažlivá, která se přenese kousnutím, očkováním nejen na psa, nýbrž i na domácí zvířata, na lidi a jsou jí postiženi také liška a vlk.

Vzteklina povstane tedy jen nákazou, nikdy sama sebou, také ne vedrem nebo zimou, nedostatkem pitné vody, ze shnilého masa, nikoliv z bolesti, zlosti, z pohlavního pudu a p. O tom nelze pochybovati, protože policejními opatřeními lze vzteklinu obmeziti, dále že na některých ostrovech je věcí vůbec neznámou a v některých zemích objevila se teprve po zavlečení, tak v jižní Americe teprve roku 1803. Zdivočilí psi v Cařihradě netrpěli vzteklinou vůbec.

Látka nákazy vztekliny není dosud známa, ale v novější době byly nalezeny v buňkách ganglií v ústředí nervové soustavy, hlavně v jistých částech mozku, zvláštní, drobnohledné útvary, t. zv. tělíska Negriho (viz „Nemoci zvěře" str. 26), jimž se připisuje velká důležitost při vzteklině. Ovšem o významu těchto tělísek nejsou učenci ještě zajedno. Pamětihodným je, že slina psa je nakažlivou už několik dní před tím, než se objeví příznaky onemocnění.

Po kousnutí dostaví se příznaky vztekliny během 3 až 6 neděl, zřídka už po několika dnech nebo až za několik měsíců. Dokud nemoc nevypukne, nejeví pes v celkovém svém stavu nijakých změn. Nemoc sama přichází ve dvou tvarech jako běsná vzteklina a tichá vzteklina. Běsná bývá častější, ale vyskytují se také přechodné tvary k tiché.

Při běsné vzteklině změní pes své chování, je mrzutý nebo nepřirozeně lísavý, buď zaražený nebo dráždivý a prchlý, neklidný a lekavý a hlavně má úplně změněný výraz obličeje. Záhy začíná jeviti snahu hrýzti a polykati neztravitelné předměty, obyčejnou potravu odmítá, za to líže s oblibou studené předměty. Často jeví pohlavní dráždivost, chůzi má nejistou a zadkem se lehce potácí. Za půl dne až za tři dui ustoupí tento stav t. zv. dráždivému stadiu, kdy pes snaží se prchnouti, toulá se, má změněný hlas a do všeho kouše. Psi ukroutí řetěz, přehryží provaz nebo prokouší dvířka svého vězení a běží pak bez cíle daleko, a tím právě šíří se nákaza, protože nelze zjistiti, kolik zdravých psů na takové toulce pokousali. Pes octne se teď v takovém stavu, že bez vrčení a bez štěkání chňapne po všem, co se mu v cestu namane, i do předmětu neživého nebo tvrdého, takže si někdy i zuby vylomí. Někdy chňapá také na prázdno do vzduchu. Pozoruhodná je změna hlasu.

štěkot je zdouhavý, sípavý a pohybuje se ve vysokých tonech, podobaje se spíše vytí. Že by se vzteklý pes štítil vody, není pravdou; často vzteklý pes bez rozmyslu přeplave vodu, nebo jazykem ve vodě šplýchá, aniž by pil.

Konečně nastane poslední stadium nemoci, ochrnutí. Běsnění povoluje, pes hubne, slábne, potácí se, nese ohon svěšený a v poli chvílích nemůže se na zadek vůbec postaviti. Oko je vyhaslé nelesklé, zapadlé, pohled ztrnulý a zevlující, obličej přepadlý, srst je zležená, nejčastěji dostaví se také ochrnutí dolení čelisti, morda zůstává otevřená a sliny vytékají v pásmech. Konečně dostavuje se povšechné ochrnutí a psi hynou sedmého, nejpozději desátého dne.

Tichá vzteklina liší se od běsné tím, že je dráždivost méně význačnou nebo chybí úplně, za to však zjevy ochrnutí dostavují se velmi záhy, zejména ochrnutí spodní čelisti s otevřenou mordou. Pes tedy nemůže kousnouti, leda za zvláštních okolností, ku př. při prohlížení huby. Hlas má pes také změněný, ale ozve se velmi zřídka. Onemocnělý pes rychle hubne a hyne, když se dostaví ochrnutí zadku. Obyčejně se smrt dostavuje ve dvou až třech dnech.

O léčení vztekliny nemůže býti ovšem řeči. Zákon ve všech státech nařizuje, aby případ vztekliny byl ihned hlášen na politickém úřadě, který pak nařídí zvěrolékařskou prohlídku; utracení vzteklého psa a uzavření okrsku, v němž vzteklina vypukla čili t. zv. kontumaci. Lidé pokousáni vzteklým psem nemají se obmeziti jen na ošetření rány, nýbrž mají se podrobiti mimo to očkování ochranní podle methody Pasteurovy. Obvodní lékař je povinen převezení takové osoby do Pasteurova ústavu obstarati.

Pamatovati je si, že vzteklinu nelze rozpoznati podle jednotlivých příznaků, nýbrž jedině podle celkového obrazu nemoci. Výsledek pitvy vzteklinou zdechlého psa nezjistí nikdy nic, protože takový pes nikdy nevykazuje nějakých změn. Důkaz lze provésti jedině vočkováním vzteklinového jedu (kouskem mozku nebo míchy) na zvíře zdravé. Za to je celá řada nemocí, které mohou býti za Vzteklinu považovány a k vůli nimž velmi často bývá pes utracen a kontumace prohlášena, jsou to: zápal mozku, hyperaemie rnozková, otoky a cizopasníci v mozku, psinka, padoucnice, zápal žaludku a střev, cizopasníci ve střevech, cizopasníci v dutině nosu, cizí předměty v jícnu a mezi zuby, ochrnutí čelisti a sluneční úžeh.

Nedokrevnost čili blednička.

Bledničkou nazývá se chronická choroba pozůstávající v změnšeném množství krve, zejména počet červených tělísek krevních čili krvinek je menší. Nemoc objevuje se u mladých nebo zchoulo-stivělých psů, nebo je následek nedostatečné výživy, ale může nastati také po větší ztrátě krve nebo po těžké nemoci. Může býti konečně i dědičnou u štěňat od slabé psice.

Pes je slabý, brzy se unaví, má nejistou chůzi a obyčejně zrychlenou tepnu. Sliznice má nápadně bledé, zejména sliznice v hubě a spojivku oční; někdy objeví se i otoky žláz.

Nemoc je vleklá, ale dá se obyčejně vyléčiti. Nemocný pes dostává snadno ztravitelnou a na bílkovinu bohatou potravu, tedy maso a mléko, hovězí polévku s vejcem, zeleninu, hlavně špenát. Vniterně podávají se železité přípravky, železitá tinktura, železitý cukr, železitý syrup, nebo z novějších léků haemalbumin, haematogen, perdynamin, fersan a p.

Tučnění.

Příčina tučnění je buď vrozenou nebo povstává nadměrným krmením živnou potravou. Přichází obyčejně u psů přepychových.

Jest pečovati, aby se pes hojně pohyboval a dávka potravy se znenáhla zmenšuje, při čemž podává se mu dle možnosti málo tuku a více zeleniny. Po několik týdnů podá se mu každého rána 1 až 3 špičky nože karlovarské soli rozpuštěné ve vodě. Bez nebezpečí a velice snadné je léčení mlékem. Ztučnělý pes dostává po 4 až 6 týdnů pouze mléko a žádné jiné potravy se mu nedá. Ztratí za tu dobu až kilogram váhy.



Související články:
NEMOCI PSŮ - PŘEDMLUVA (01.08.2007)
PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ (01.08.2007)
Jak se psu podávají léky (01.08.2007)
NEMOCI ZAŽIVADEL (01.08.2007)
NEMOCI DYCHADEL (01.08.2007)
NEMOCI SRDCE (01.08.2007)
NEMOCI MOČOVODU A ÚDŮ POHLAVNÍCH (01.08.2007)
NEMOCI SOUSTAVY NERVOVÉ (01.08.2007)
NEMOCI KONČETIN (01.08.2007)
NEMOCI OČNÍ (01.08.2007)
NEMOCI UCHA (01.08.2007)
NEMOCI KOŽNÍ (01.08.2007)
NEMOCI NOHOU (01.08.2007)
RÁNY A ODĚRKY (01.08.2007)
PRŮTRŽE (01.08.2007)
VÝHŘEZY (01.08.2007)
NOVOTVARY (01.08.2007)
LÉKÁRNIČKA PRO PSA (01.08.2007)
Nemoci psů - Josef V. Rozmara (01.08.2007)

( Komentáře: 0 | Přidat komentář | Zaslat upozornění na článek | Tisk článku )

Přidej na:   Del.icio.us | Digg.com | Facebook.com | Google.com | Linkedin.com | Linkuj! | VYBRALI.sme.sk!
Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2001 - 2013 [ Cz-pes.cz ]. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1801-920X, E-mail: pes@cz-pes.cz, Web: http://www.cz-pes.cz
RSS kanál,    Mapa stránek
Přidejte si stránky k oblíbeným!
Vyhledávání