NEMOCI KOŽNÍ
Vydáno dne 01. 08. 2007 (104222 přečtení)

Bolavý ohon.

Psům s nezkráceným ohonem rozbolaví se někdy jeho špička a klácením ohonem se bolest stále šíří. Bolák povstane vždy z nepatrného třeba poranění, nikdy sám sebou. Psa bolest svrbí a on konec ohonu hryže a tím ránu stále zhoršuje, až rána začne hnisati a konečně může nastati i hnisavý rozklad obratlů ohonu.

Rána se vyčistí a namaže se cinkovou mastí; psu nasadí se náhubek. Konec ohonu se potom opatři obvazem na ten způsob, že se rána obalí sterilisovanou vatou a tato se ovine a připevní úzkým páskem náplasti. Nepodaří-Ii se ránu tímto způsobem zahojiti, musí býti prut zkrácen (kupírován).

Zápal kůže (Erythem).

Následkem podrážděni ostrými zbytky chlupů po ostříhání srsti, tření obojku, tření laloků kůže o sebe, ostrou močí nebo vylučováním kapavky a p. zapálí se kůže ve větších nebo menších skvrnách, které zmizí, přitlačíme-li na ně prstem. Často tyto skvrny svrbí a pes se drbe. Skvrny omývají se vápennou vodou, lihem, glycerinovou nebo salycilovou mastí. Také někdy pomůže zaprašování rýžovou moučkou nebo tučkem. Změní-li se choroba ve tvar Acanthosis nigricans, stává se nevyléčitelnou.

Lišej (Ekzém).

Ekzémem označuje se zápal kůže v různých způsobech buď jen s pouhým zanícením nebo s otoky, uzlíky, puchýřky, strupy anebo s olupováním kůže. Je buď suchý nebo mokvavý, t. zv. žravý lišej.

Příčinou bývá obyčejně nečistota kůže. Nemoc objevuje se nejčastěji u psů starých a dobře krmených. V první řadě objevuje se na hřbetě, potom na zevních plochách končetin, na krku a pak na hlavě. Zprvu se kůže zapálí, potom naskáčí těsně u sebe uzlíky, které se změní v puchýřky, tyto popraskají a zanechávají mokvající místa. Utvoří-li na těchto místech strupy, hojí se lišej pod nimi. Často však stává se lišej chorobou vleklou. Kůže pak ztloustne, pokrývá se šedobílými šupinami, pod nimiž je zčervenalá a lesklá. Srst se ježí a odpadává. Svrbění je značné, kůže praská a mohou se objeviti novotvary.

Léčení začíná tím, že se psu dá náhubek a tělo pokryje se koženou pokrývkou, aby se nemohl škrabati. Mokvavý čili žravý lišej natírá se líhem, srst se ostříhá a ochořená místa zasypávají se práškem: Zinc. oxydat. 10,0, Talc. 40,0. Smíchati.

Nebo se natírají mastí borovou nebo taninovou. Je-li žravý lišej zarputilý, doporučuje se mazání směsí sirného květu a dřevitého dehtu s pěti díly olivového oleje. Mazati jednou až dvakrát denně. Proti chronickému lišeji užívá se směsi dřevitého dehtu, zeleného mýdla a líhu v stejných dílech. Srst se dříve ostříhá a potom se maže denně jednou během tří neděl. V slabších případech pomáhá kupované mýdlo dehtové.

Zabrániti lze chorobě pravidelným vyčesáváním psa, vykartáčováním koupáním a odstraňováním blech, vší a čmelíků.

Furunkulosa čili akne. Vředovitost.

Příčina této nemoci je neznáma. Nemoc podobá se prašivině, od níž však podstatně se liší. Povstanou četné uzlíky, které buď samy mokvají nebo mačkáním vyměšují krvavý hnis. Srst na těchto místech vypadává. Pod kůží jsou tyto uzlíky spojeny kanálky, následkem čehož celé ochořené místo je oteklé a naběhlé. V pozdějším průběhu nemoci je celá kůže rozežraná boláky. Nejvíce objevuje se tato vředovitost na hřebene čenichu, na loktech, stehnech a prstech.

Vřídky se musí vymačkáváti a natírati směsí dehtu, mýdla a líhu v stejných dílech smíšených. Je-li zavolán zvěrolékař, obyčejně vředy na stehnech odřeže. Jsou-li vředy na čenichu, musí býti postaráno o náhubek, který se ochořeného místa nedotýká. Nastalo-li hnisání, vypalují se vřídky lápisem nebo dýmavou kyselinou salnytrovou. Jinak užívá se k tomu také kyseliny bórové, tříslové a p.

Svrab čili prašivina.

Prašivina psa, podobně jako svrab člověka nebo prašivina ostatních zvířat, působena je roztoči, kteří v kůži cizopasí. Bez roztočů není prašivina možnou, proto tvrzení, že pochází z tučnění, je nesmyslným. Tučná potrava ani nečistota nemohou samy o sobě prašivinu způsobiti. Nemoc vypukne jedině nákazou, totiž přenesením roztočů na psa zdravého.

Nemoc je dvojího druhu, buď působena zákožkou svrabovou (Sarcoptes squamiferus), v tom případě je to svrab; nebo trudníkem tukovým (Acarus čili Demodex folliculorum), a pak je to prašivina. (Viz též „Nemoci zvěře", str. 54 a 55.)

Ačkoliv nemoc tato je známa už od roku 1174, kdy zjistil její podstatu maurský lékař Avenzoar a u psa zjistil ji roku 1812 Gohier, přece dodnes v laických kruzích není příčina její skoro nic známa. Roztoči jsou drobnohlední členovci a pouhým okem tedy neviditelní.

Zákožka svrabová je jen 02 až 05 mm dlouhá, tělo má kulaté, hlavu tvaru podkovy se silnými kusadly, čtyři páry krátkých, zakrnělých nožek. Na těchto nožkách jsou tulipánovité přissavé jamky u samečka na prvním, druhém a čtvrtém páru, u samičky na prvním a druhém páru. Samičky kladou vajíčka, z nichž už po několika dnech vylíhnou se larvy, které po několikerém svlékání jsou už rozplozování schopné. Samičky hynou tři až pět neděl po nakladení vajíček, samečkové žijí šest neděl. Mimo kůži svého hostitele žijí tito cizopasníci osm neděl. Zákožky živí se tkání kůže, v níž ryjí si chodbičky, v nichž se také rozplozují. Tím působí zápaly kůže. Rozmnožují se úžasně tak, že párek zákožek může v 90 dnech zploditi 1/3 milionu potomků.

Svrab je přenosný na člověka, ale zdá se, že člověk není jako hostitel zákožkám vítaným, proto je svrab u člověka jen nemocí lehkou, kdežto u psa nutno ho označiti jako případ vážný.

Prašivina způsobená druhým roztočem, trudníkem, není na člověka přenosnou.

Trudník tukový (Demodex folliculorum) má v dospělém stavu podlouhlou, červovitou podobu, je1/3 až 1/4 mm dlouhý a tělo má rozdělené ve tři části, hlavu, hruď a zadek. Hruď a zadek jsou srostlé. Na hrudi jsou čtyři párky zakrnělých nožek. Podlouhlý zadek je napříč pruhovaný a končí do špičky. Larvy trudníka mají jen tři páry nožek, jsou menší a užší. Trudník nemá kousadel, jimiž by mohl rýti a žije v žlázách tukových a v důlcích chlupů. Zde sedí hlavou dovnitř, kolem něho se rozšířené trikové žlázky zapalují, čímž proměňují se v hnisající uzlíky a vřídky.

Nákazu trudníkem lze rozpoznati snadno, ale nákazu zákožka-mi velmi těžko, protože vězí hluboko v kůži. Objeví-li se tedy na psu lysá skvrna, měl by býti povolán zvěrolékař, aby drobnohledným šetřením zjistil stav nemoci.

Při svrabu způsobeném zákožkami je prvním příznakem svrbění, zejména v teple, které psa nutí, že se stále škrabe; pes nemá klidu ve dne ani v noci. Prohlídkou zjistíme skvrny jako bodení jehlou, kudy zákožka do kůže vnikla, nejčastěji na vnitřní straně zadních stehen, při kořenu boltců, v okolí očí, tedy všude, kde je kůže jemná. Na těchto místech povstanou uzlíky, které pes rozškrabe a nákaza šíří se tak i na ostatní části těla. Srst vypadává, později kůže tvrdne, dostává vrásky, rozškrabané rány se jitří a pes hubne.

Přítomnost zákožek lze zjistiti jenom, rozřízne-li se kůže, až krvácí a krev dá se pod drobnohled.. Lze však i pokusmo nemoc zjistiti; škrabeme-li psa na ochořeném místě, projevuje spokojenost, kdežto položíme-li ho k teplým kamnům nebo pokryjeme-li ho teplou pokrývkou, nastává hned zvýšené svrbění.

Nemoc lze vyhoditi jedině usmrcením zákožek, jejich larev a vajíček, načež svrbění přestane samo sebou. Jako prostředků užívá se peruanského balzámu, lysolu, kreosotu, dřevitého dehtu, kreoli-nu atd. Léčení svrabu musí se provésti důkladně následujícím způsobem: Když jsme byli psa dle potřeby napřed ostříhali, namažeme mu celé tělo mazlavým mýdlem a po nějaké době omyjeme ho teplou vodou a měkkým kartáčem. Potom se rukou nebo kartáčem natírá některý z prostředků nahoře uvedených vždy tak, aby jen třetina těla byla vždy natírána a 2 nebo 3 dni byla v nátěru. Šestého nebo sedmého dne, necháme nátěr 2 nebo 3 dni na těle, načež psa teplou vodou a mazlavým mýdlem umyjeme. Jestliže má pes ještě potom svrbění, nepovedla se léčba a musí se mazání opakovati.

Mazadla na svrab lze připraviti tato:

1. Dřevitý dehet, mazlavé mýdlo a líh stejnými díly.
2. Kreolin, mazlavé mýdlo po 1 dílu, liliu 10 dílů.
3. Kreosot 1 díl, dehet, mazlavé mýdlo, líh a voda po 8 dílech.
4. Lysol 1 díl, sádlo 12 dílů.
5. Karbolové vody 1 díl, dřevěného (lněného) oleje 20 dílů.
6. Peruanský balsám 1 díl, líh 1 až 3 díly.
7. Sirný květ a dřevitý dehet po 3 dílech, křída 2 díly, mazlavé mýdlo a vepřové sádlo po 6 dílech. (Masť Wilkinsonova).

Nejlepším prostředkem a úplně neškodným je peruanský balsám, ostatní uvedené prostředky jsou dosti nebezpečné a lze jich tedy užiti jen u psů mladých a silných.

Během léčby musí pes býti chráněn před nastuzením a dostávati výživnou potravu. Rozumí se, že musí býti uzavřen, aby se nákaza neroznesla, po uzdravení se jeho lůžko spálí, a protože svrab je na člověka přenosný, je věnovati náležitou pozornost všem předmětům, jichž se nemocný pes dotýkal, tedy boudě, náhubku, obojku, loveckému nářadí atd.

Při prašivině trudníkové čili trudovitosti mohou nastati různé zjevy dle toho, jak mnoho roztočů se nahromadilo, a jak dlouho nemoc trvá. Z počátku objeví se malé, okrouhlé skvrny, v nichž na kůži není znáti změn. Poněvadž se trudníci do kůže nezažírají, nedostavuje se také svrbění; z té příčiny nevěnuje se také těmto počátkům nemoci obyčejně pozornost a považuje se to za nevinný nějaký úkaz. Skvrna taková je však na bílé kůži nápadná svou červeností, proto se to také dříve zvalo „červená prašivina". Dostaví se pak loupání kůže a tukové žlázky jeví se jako černé body (uhry). Srst v okolí těchto míst dá se sejmouti v chomáčcích. Skvrny se znenáhla šíří po celém těle a pes konečně celý olysá.

V jednotlivých případech jeví nemoc snahu vytvořiti vřídky, které vymačkány vyměšují krev a hnis. Prasknutím vřídků povstávají boláky, jež se pak pokrývají strupy. Kůže tvrdne, dělá záhyby a má konečně vzhled hroší kůže.

V tomto stavu vředovitého tvaru má pes také svrbění, ale menší než při svrabu zákožek. Škrabáním a kousáním způsobuje si pes stále nové boláky a na hlavě a krku dělají se otekliny. Dostaví se horečka ran a pes zhyne bud vysílením nebo otravou krve. Nákaza trudníkem začíná s oblibou na hlavě, na očních víčkách a na nohou.

Některá plemena, hlavně jezevčíci, jsou k této nákaze obzvláště náchylná. Pro psy je tato prašivina nakažlivou, poněvadž však nemocný pes zpravidla se zdravým do styku nepřijde, přicházejí tu ,v úvahu blechy, mouchy a jiný hmyz. Také může býti pes už kolik měsíců nakažen, aniž je na něm co pozorovati, až se nemoc objeví náhle při línání nebo výměně zubů. K vůli zábraně nemoci je třeba každou podezřelou skvrnu na psu podrobiti hned důkladné prohlídce, nemocné zvíře osamotniti a okolí jeho desinfikovati.

Do nedávna považována tato prašivina za nevyléčitelnou; je sice nesnadněji vyléčiti již než zákožkovou, ale vyléčiti se dá. Snadným je vyléčení v počátcích nemoci, dokud jsou skvrny jen pomístně; špatné vyhlídky na vyléčení jsou, když nemoc nabude tvaru vředovitosti, zejména u psů velkých, slabých nebo u štěňat.

Jednotlivé počáteční skvrny výhoji se sublimátovým lihem půlprocentním, a pes ho snadno snese. Skvrny a jejich okolí maže se denně jedinou, ale důkladně. Začíná-li se ukazovati vřídkovitost, pomáhá ještě mazání jodovou tinkturou, petrolejem nebo jodvasogeneim. Koupati se pes v tomto stavu nesmí, rozšířila by se tím nákaza po celém těle. Jestliže se nákaza tímto způsobem nedá omeziti, musí se předsevzíti mazání celého těla. K tomu účelu musí se pes celý ostříhati, což se bude muset každé tři neděle opakovati. Uzlíky a vřídky musí se denně vymačkati a pacient musí býti chován v teple a dobře živen. Sublimát a jod jsou jedy, jichž k mazání celého těla užiti nelze, musí tedy býti pořízeny následující neškodné prostředky:

Naphthol. 20 g, sirný květ 100 g, mazlavé mýdlo 100 g, vepřo-vé sádlo 100 g. Maže se dobře smíchané každého třetího dne. Nebo: sirný květ 50 g, dehet z březového dřeva 30 g, lněný olej 500 g. Denně se namaže celý pes.

Léčba tato provádí se tak dlouho, až srst všude stejnoměrně dorůstá, nebo zvěrolékař drobnohledem zjistí, že trudníci zmizeli. Ztratí-li pes chuť k žrádlu, musí se s léčením na několik dní přestati; podobně kdyby pes začal zvraceti nebo dostal průjem.

Herpes. Lišej plísňový.

Tato lišejovitá vyrážka způsobena je plísní Trichophyton tonsurans, která cizopasí v svrchní vrstvě kůže a na chlupech srsti. Cizopasník tento může se přenésti nejen se psa na psa, ale také na člověka, hovězí dobytek, koně, kozu, kočku, ovci, vepře, králíka a zvěř jelenovitou (viz „Nemoci zvěře", str. 10).

Psovi naskáčí malé, okrouhlé, lysé a ostře ohraničené skvrny, které mohou splynouti ve větší plochy. Skvrny jsou posázeny šedobílými nebo žlutohnědými šupinami, pod nimiž je kůže zbarvena hnědočerveně. Poněvadž skvrny velmi svrbí a pes je stále škrabe,, bývá tato nemoc zaměňována s lišejem ekzémem. Psa nutno koupati a denně se skvrny pomocí štětce natírají 6% ním salycilovým lihem. Užívá-li se mazání, tedy poslouží dobře peruanský balsám nebo dehtová masť.

Favus.

Tato nemoc je způsobena plísní Achoriom Schönleinii. Je přenosná stejně jako předešlá. Na čele, hřbetu čenichu, na břiše a zevních stranách stehen objeví se šedé nebo žluté strupy tvaru okrouhlého nebo elipsovitého. Střed těchto kotoučků je pohárkovitě vkleslý. Vyrážka buď svrbí nebo nepůsobí vůbec obtíží.

Léčení provádí se mazáním rtuťovou mastí, ale je třeba největší opatrnosti; kdyby pes masť slízal, nastala by otrava rtutí.

Kopřivka.

Po celém těle objeví se náhle červená okrouhlá vyrážka ve tvaru pupenců a právě tak rychle opět zmizí. Dostaví se svrbění a lehká horečka.

Příčinou nemoci je zkažený žaludek.

Neztratí-li se kopřivka během 24 hodin, podá se počišťující prostředek.

Cizopasníci na kůži.

Na psu cizopasí blecha psí i člověčí. Oba druhy lze rozeznati jen pod drobnohledem. Blechy vypudíme lázněmi, práškem na hmyz, dehtovým mýdlem nebo roztokem kreolinu. Na jaře třeba boudu psa desinfikovati karbolineem a lůžko zatím vyčistíme 3%ní vodou kreolinovou.

Veš psí (Haematopinus piliterus) je šedá, 2 mm dlouhá, má špičatou hlavu a sedí zažraná v kůži a ssaje krev. Vajíčka (hnidy) přilepuje na chlupy. Vypudí se odvarem tabáku, 3%ním roztokem lysolu, kreolinu nebo práškem na hmyz.

Čmelíci živí se lupy kůže a chlupy srsti, působí svěděni jako vši a blechy. (Viz též: Sviluška červená - „Nemoci zvěře", str. 53). Usmrtí se lázní v 5%ním roztoku kreolinovém.

Následkem svrbění, jež tito cizopasníci působí, drbe se pes stále a může povstati suchý lišej s ohrnováním kůže.

Lůžko psa nutno pečlivě desinfikovati.

Klíště dostane se na psa zpravidla na lovu v lese nebo v křovinách, zavrtá se mu do kůže a nassaje se krví. Odstraňovati se nesmí násilím, aby se nepřetrhlo, neboť pak zůstane v kůži hrudihlava s nožkami a vypodebere se. Buď se klíšti ustřihne špička zadku, načež ono pomalu hyne a vypadne, nebo se pokape petrolejem nebo benzinem, a když zhyne, opatrně se vyndá.