| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 15:35
- Nahlásit
Tak to shrnu i já:
1. Gaf se koní nebojí, nikdy neopoznal respekt a opatrnost.
2. V žádným případě na ně není zlej ani útočnej, spíš je to
štěněčí podrývání, provokace a snaha za každou cenu toho
velkýho psa rozhýbat.
3. Otravuje v zásadě jen mého koně (protože ho má
přečtenýho a myslí si, že je buď pohodovej, nebo si věří, že
nad koněm má navrch).
4. Otravuje ho v boxe, venku když je kůň v klidu, když je v
pohybu, když je se mnou nebo sám, je mu to jedno. Když se
panička nedívá a on se nudí, tak je to ideální čas na
provokace.
5. Stačí mi jej okřiknout a ví o co jde, koně nechá a přestane si
jej všímat. Rovněž tak poslechne i pokud jde o koně v
ohradě, pokud můj povel "Nesmíš" nebo "K noze" nebo pouhé
nazlobené "Gery" přijde včas, tzn. už když psovi zajiskří oči,
ale ještě nic neudělá, pak poslechne, nechá koně koněm a
jde za mnou.
6. Když nedávám pozor a kůň procválá blízko ohrady, štěk
vyletí a už jde po něm jak po uzeným. Je v bezvědomí, letí a
kňučí vzteky, že ho nemůže chytit, kůň zrychluje, pes
zrychluje, já řvu, zbytečně. Nevnímá.
7. Když bych vydržela s nervama a počkala, tak ho to přestane
bavit a na přivolání později přijde, nebo přijde sám od sebe,
jakože se vůbec nic nestalo.
8. Já si jdu do ohrady pro něj, obvykle zastavím napřed koně a
pak až si jdu pro psa, povalím ho, vytahám za kůžu, řvu,
mlátím s ním o zem (mám chuť jej zabít nebo nakrmit koně a
udělat z něj masožravce), on mě chytá za ruku (nevrčí, jen
překusuje), já mu naliskám, on přestane překusovat.
9. Když ho pustím tak pod tvrdým dozorem za povelu "K noze"
opustíem ohradu, za ní dostane nějaké povely, poslouchá,
ale v duchu je opět s koněm. Čučí někam do ohrady, dejchá
jak losos, tep na maximu a už se těší na další tach.
10. Následně po té bych mu povel "volno" nikdy nedala, protože
vím přesně, kam by vyrazil.
HOWG
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 15:42
- Nahlásit
Budu naopak stručný. Prohlédnul tvá slabá místa.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 15:45
- Nahlásit
Právě ke mně došel. Žduchl mi do ruky a takovým tím pohledem "No tak dělej ne, půl čtvrté už bylo, končí pracovní doba, jdem za koněm ne? Pojď, honem, tak už nezdržuj" mě olizuje.
Říkám mu, že je parchant a že kdybych nemusela řešit problémy jím způsobené, už mohl být na cestě za koníčkem, ale že koníčka si nezaslouží, že půjde do polepšovny k panu Artemisovi a možná, že už si ho nikdy nevezmu zpátky, protože je zlák zlej neposlušnej.
Líbil se mu můj nazlobený a současně šišlavý tón a tak běhá spokojeně okolo, protože má pocit, že mu rozumím a že souhlasím s tím, že je čas jít za koníčkem. Chudák koníček.
|
handula
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 16:24
- Nahlásit
Artemis
můžu mít dotaz? souvisí to s tím trestáním. Byli jsme u tchýně. Pes dostal žrádlo, a tchýně okolo něj prošla. Náš pes se asi lekl nebo co a hrozně po ní vyjel. Nikoho nekousl, ale dost vyděsil. Tohle normálně nedělá. Asi měl dojem, že mu chce ty granule vzít nebo co. Já jsem po něm skočila, chytla za kůži, zařvala fuj a chtěla "seřezat" (píšu v uvozovkách, protože tím myslím vytřepat pořádně za kůži). Pes se bál že bude hrozně zle, lehl si na záda a vzdával se a zároveň se po mě oháněl. Cenil zuby, ale spíš mi přišlo, jako kdyby mi říkal Nech mě, já vím co jsem provedl. V ten moment jsem přestala, protože jsem pochopila, že on pochopil že udělal něco špatnýho, vykázala jsem ho do kumbálu, aby se uklidnil, byl tam cca půl hodiny, pak jsem pro něj došla, on vzal svoji hračku a všem ji začal nosit, jako kdyby omluvně. A teď moje otázky. Měla jsem ho potrestat víc resp. byl tento způsob potrestání správný? Poté co se přišel "omlouvat" měla jsem ho pohladit a říct, všechno je OK, nebo hrát uraženou a ignorovat ho? Mám tolerovat to, že vyjíždí po někom protože si myslí, že mu to chce vzít? Můj táta - psovod - tvrdí, že psovi se k jídlu nemá přibližovat a neměli bysme ho zbytečně dráždit. Je to skutečně tak? Když se mu k jídlu přiblížím, jemně vrčí, jen tak varovně, prostě jako kdyby mi říkal, teď mě nech. Mám mu tohle tolerovat? Já si totiž nemyslím, že pes nesmí na pána nikdy za žádnou cenu zavrčet, jak tady píšou někteří, já si myslím, že je to jeden ze způsobů komunikace psa..
|
ola
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 17:27
- Nahlásit
isdpch
S těma klíčema je to dobrý,jen musí člověk dávat bacha, kam to hodí,taky aby tam náhodou nebyl kanál a co v zimě-ve sněhu? Možná by bylo lepší nosit starší řetízkový obojek nebo něco takovýho,aby pak nemusel úspěšný kynolog sedět před bytem na chodníku... 
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 17:32
- Nahlásit
handula
byl tento způsob potrestání správný?
Podle mne ano.
měla jsem ho pohladit a říct, všechno je OK, nebo hrát uraženou a ignorovat ho?
Pokud je po všem, neřeším to. Dal bych nějaký povel, za který se dá pochválit (ale bez přehánění).
Mám tolerovat to, že vyjíždí po někom protože si myslí, že mu to chce vzít?
Rozhodně ne. Po tomto incidentu bylo nejsprávnější, ho vykázat. Dávky krmiva bych mu rozdělil na malé části a postupně mu je do misky přidával, aby své myšlení nastavil na zisk a ne ztrátu.
Já si totiž nemyslím, že pes nesmí na pána nikdy za žádnou cenu zavrčet, jak tady píšou někteří, já si myslím, že je to jeden ze způsobů komunikace psa..
vrčet může třeba ve hře, ne však ve smyslu "já chci" nebo "já nechci", to trestám striktním odmítáním dalších diskusí.
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 18:34 - Změnil/a: nefer
- Nahlásit
a co v zimě-ve sněhu?
budeš třeba hodinu hledat a pak se konečně naučíš nosit ten řetízkový obojek jako já  
Artemis
Také bych se ráda na něco zeptala. Mám čubinu RR 11 měsíců, poměrně submisivní, na svůj věk překvapivě poslušná. Ale také překvapivě moc hlídací. Jsou typy lidí, kteří jí nesednou a může se zbláznit. Hlavně ve chvílích, kdy třeba něco čmuchá a najednou se nečekaně vynoří nějaký člověk a to už může být klidně někdo, koho dokonale zná. Začně vyvádět. Spustí ohlušující štěkot, naježená přes celý hřbet, ocas mezi nohama a jde na něj. Nechá se přivolat, klidně i posadit, ale jakmile uzná za vhodné, vyrazí znova. K tomu člověku se nikdy nepřiblíží více jak na 2m, ale je hrozná práce ji uklidnit. Je to scéna typu: nejsem si jistá, nahlásím nebezpečí a ty se o to postaráš.
Pokud takhle vyjede na někoho známého, je to vcelku snadné. Buď se jí včas "rozsvítí" a ona ho s radostným kňučením přivítá (to platí na blízké členy rodiny) nebo ji prostě odchytnu či odvolám a dostanu k onomu člověku, kterého si očmuchá, zjistí, že nic nedělá a je klid. Za pět minut si pak třeba sama dojde pro pohlazení.
Ale co s cizími? S těmi taková spolupráce není a hlavně nevím, jak ji mám dát najevo, že si tohle chování nepřeji. Trestáním ji neutiším, uklidnit se v té cvíli také nedá.
Zatím je její chování únosné. Vždycky to nějak zvládneme, ale přemýšlím co až bude dospívat? Bude se to zhoršovat nebo naopak zlepšovat jak bude nabývat sebedůvěru?
Také bych mohla ještě zmínit našeho dědu. Je po mrtvici, částečně ochrnutý, chodí o holi a špatně mluví. Toho nemůže čubina absolutně vystát. Když ho poprvé viděla, přišel nečekaně na zahradu, díky svému zdravotnímu stavu nemá zrovna normální pohyby, ještě ta hůl - prostě byl "divnej". Bohužel se stalo to, že když čubina začla vyvádět, děda zvednul hůl a zahudroval na ni. Nebyla jsem u toho. takže ani nevím, jak se jí to přítel snažil vysvětlit. Spíš typuji, že ji nesmyslně přivolával, odháněl, okřikoval. Dědu od té doby nemůže vystát. K němu jí prostě nedostanu, bojí se ho, obíhá kolem a štěká. Tam je jediná možnost, odchytit, odložit a počkat až se uklidní. Já se ale nechci dočkat toho, že mu v tomhle záchvatu tu hůl třeba podrazí 
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 20:57
- Nahlásit
nefer
Toto chování se věkem nelepší, ale vždy horší, proto je třeba zasáhnout, dokud to jde. Pokud mám takovéhoto psa, který obíhá zdroj svého strachu a snaží se jej ovládat, nekompromisně psa přivolám (nebo odchytím) a jakýmkoliv způsobem donutím sledovat mě. Pokud se pokusí podívat na objekt svého zájmu, považuji to za drzost a pohrdání mou autoritou, jelikož si dělá co chce a ne to, co chci já. Během tohoto monologu si dávám záležet na varovnosti tónu v hlase, který je potom manipulačním tónem v podobných situacích, i když psa nemám v dosahu.
Každého takto problémového psa, který znepříjemňuje život sobě a svému okolí, učím striktní přivolání na první povel. Pokud mi takový pes nechce přijít, považuji to opět za schválnost proti mojí pozici vyšší autority. Nejprve bych si naučil přivolání v klidu a postupně bych si přizval jako rušivý element dědu. Pokud si dáš záležet a budeš nekompromisní, začne tě brát vážně a tvé názory samozřejmě také.
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 21:07
- Nahlásit
Přivolání v klidu máme bez problémů. Máme bez problémů i za mírně ztížených podmínek. Jako modelovou situaci ještě můžu použít cyklistu. Za normálních podmínek si kola nevšimne, nehoní je, nechávají ji klidnou. Ale stalo se nám, že se vyřítil cyklista v lese. S řevem se pustila za ním. Já ji odvolala - na první povel. Dala sedni a snažila se upoutat na sebe. Cyklista se tedy rozjel znovu, jenže ta potvora se mi vytrhla a vyběhla za ním opět a opět s tím šíleným řevem. Tentokrát přišlo přivolání důraznějším tónem, jakoby pochopila, že udělala blbost a vrátila se ke mě se staženýma ušima. Co teď? Dala jsem jí pár povelů a dál dělala, že se nic nestalo. Chyba byla určitě v tom, že měla šanci vyběhnout podruhé. Nečekala jsem to.
Čím je vůbec tohle strachové jednání způsobené?
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 21:29
- Nahlásit
nefer
Čím je vůbec tohle strachové jednání způsobené?
Už vlci mají schopnost vyhnat nebo i "zabít zdroj svého strachu", ale jen když musí. U psů se toto chování objevuje čím dál tím častěji, jen není dotažené do konce, z toho důvodu jejich chování vypadá tak, jak to znáš. Nejčastěji se tento typ chování objevuje u malých hysteriků a u většiny nevyrovnaných psů. Oni se totiž domnívají, že každý podivně chovající se tvor je zajisté stejný jako jsou oni - napadá druhé.
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 21:37
- Nahlásit
Oni se totiž domnívají, že každý podivně chovající se tvor je zajisté stejný jako jsou oni - napadá druhé
Neřekla bych, že do této skupiny patříme. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mi čubina napadla. Spíš naopak. byla několikrát napadena a ani neměla tendence se bránit - bránila jsem já. Vyvádí z leknutí - když nedává zrovna pozor a najednou se zjeví "vetřelec"
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 22:06
- Nahlásit
nefer
Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mi čubina napadla...
...zatím, v dospělosti je to pak o dost horší, proto zmiňované chování brzdím již v počátcích.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 3 Srp 2005 22:23
- Nahlásit
Takže shrnu trest za zavrčení - třeba u žrádla.
Vyčinit zlým hlasem, že se to nedělá, přidržet nějakým dominantním gestem dokud nepřestane? A kdyby se ohnal tak ještě přitvrdit...?
(Jinak, řeším naprosto hypotetickou situaci, nestalo se mi to, ale po pravdě bych z ní měla strach - asi takové to vžité "vrčí na Tebe vlastní pes, nemá tě rád..) Díky.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 07:35
- Nahlásit
Včerejšek probíhal bez ohrad, ale když jsem koně čistila, sedl si před ni a zíral jí do očí. Šibalsky, provokativně a nabubřele. Kobylka jej ignorovala, komunikovala se mnou a říkala něco ve smyslu: "Teda řeknu ti, že na máš na takovýho zajíca nervy, podívej se na něj." a opovržlivě po něm hodila zlým okem. Pes poposedl blíž k ní a snažil se jí zírat z oka do oka, což vzhledem k mírnému výškovému rozdílu nejde. Bylo vidět, jak štěk nervózní, jak poposedá, jak neví, co by ještě udělal, aby ji donutil vystartovat, aby ji vytočil. Vyhodila jsem ho z boxu. Cítil se ukřivděně a za chvíli už načuhoval zase dovnitř číhajíce okamžik až odejdu a zůstane tam s ní sám... Sám nezůstal, koně se mu vytočit nepodařilo, tak znechuceně otráveně odešel, lehl si před box a čekal, až s tím divným samolibým velkým psem dopracuju a budu se konečně taky věnovat jemu...
|
handula
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 08:20
- Nahlásit
A kdyby se ohnal tak ještě přitvrdit..
to by právě u nás nefungovalo, čím jsem zlejší, tím pes vrčí víc...zařvu na něj,COŽE? ty budeš vrčet JOO!, chytnu za kůži a stejně zlým tonem řeknu VYPADNI - a on jde už sám do místnosti, kde ho zavřu, pak až uznám za vhodné, tak si pro něj přijdu - zezačátku ten drzoun přišel sám, otevřel si a přišel, to jsem na něj štěkla znova, prostě musí počkat až si pro něj přijdu já....pak se chová velice provinile, nosí nám hračky, když vrčí kvůli kosti, pak nám dokonce nosí i tu kost, jako kdyby říkal "na vem si jí, já už jí nechci"[img]http://www.cz-pes.cz/img/smilies/wink.gif[/img])) - a to vrčení se omezilo na minimum...
|
Jandula
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 08:50
- Nahlásit
ola
nefer
U nás na cvičáku nám doporučili místo klíču tohle: vzít takovou tu plastovou lahvičku, nejlépe od jogurtového nápoje, malého (nevím, jak se to jmenuje v Čechách, ale vyrábí to) a naplnit ji kamínkama, tak aby to chrastilo, ale psovi to neublížilo... Musím říct, že to funguje dokonale. Teď už mi stačí občas jen zachrastit a ani nemusím házet...
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 09:04
- Nahlásit
handula
čím jsem zlejší, tím pes vrčí víc
No taky si říkám, že by to tak mohlo být, tak proto jsem se projistotu ptala.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 09:06
- Nahlásit
Jandula
To je dobrý nápad, alespoň nehrozí bolestná ztráta klíčů..
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 09:35
- Nahlásit
Terri
Vyčinit zlým hlasem, že se to nedělá, přidržet nějakým dominantním gestem dokud nepřestane? A kdyby se ohnal tak ještě přitvrdit...?
To byla naprostá chyba, která nabourává vztahy. Psu musíš dát najevo, že krmivo jsi mu sice dala, ale miska zůstává tvým majetkem. Konflikty v tomto případě je nutné mírnit, nikoli zesilovat, čehož lze úspěšně docílit přivoláním psa od misky. Musí však vnímat tebe a ne misku (pohled do očí), potom se mu většinou vysmívám, jaký je trotl, že se hádá o takovou hloupost a vystupuji vůči němu s mírnou nadřazeností a povýšeným úsměvěm. Každý konflikt se dá zesílit agresí a snížit pohrdáním vůči jeho konání. Když je pes od misky dál, s úsměvem mu do ní sáhnu, naberu pár granulí a hraju si s nimi jak s pískem, pomalu mu je dosypávám do misky a vysmívám se mu, jak trpí. Jelikož o žádné nepřišel a tuto pro něho kritickou situaci ustál, má na vrchu obvykle nějaký bonus, třeba kousek salámu. To znamená podřídil se, ale získal.
V této situaci se agrese nedá léčit agresí.
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 09:37
- Nahlásit
Jandula
Přesto mi přijde, že řetízkový obojek je v kapse mnohem skladnější a má delší dráhu doletu.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 09:39
- Nahlásit
Artemis
Díky, cítím to stejně, jen jsem nevěděla jak to dělat, jelikož obvykle se píše v "moudrých" knihách právě ten opak, proto jsem se ptala na totéž ještě ve fóru "pes kouše majitele" či tak.
konflikt se dá zesílit agresí a snížit pohrdáním vůči jeho konání.
To je hodně důležitá věta.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 09:40
- Nahlásit
Artemis
řetízkový obojek je v kapse mnohem skladnější a má delší dráhu doletu.
No u mně to vyjde tak nastejno, házet moc neumím, leda očima Musím si to vyzkoušet
|
handula
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 09:43
- Nahlásit
V této situaci se agrese nedá léčit agresí.
to si právě přesně myslím taky, takový ty hlášky typu, kdyby pes na mě zavrčel, tak by tak dostal, že by zapoměl jak se jmenuje a takový ty kecy, jsou naprosto nepřijatelný...zvyšuje se tím agrese psa a naprosto zbytečně. Já jsem zezačátku taky měla blbý tendence psa za tohle uhodit, ale pak jsem viděla, že by snad byl schopen v téhle situaci mě pokousat, takže jsem svůj náhled musela taky změnit. Teď už je to nesrovnatelně lepší.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 10:02
- Nahlásit
Sedím u PC a pracuji. Do kanceláře vešla sekretářka, štěk začal pouštět hrůzu (ač ji má rád a zná ji) a když nereagovala a šla dál, chňapal jí po botě. O chvíli později přišla kolegyně, kterou rovněž zná, taky na ni vyjel, ale když ho pohladila ihned se proměnil a začal se kamošit. Teď vešel šéf (sem si říkala, po tom vyjeď a zítra nemáš co žrát a já taky ne), kupodivu jej vítal, může to být tím, že má rád šéfovu ovčandu?
|
Anonymní
|
# Zasláno: 4 Srp 2005 10:04
- Nahlásit
Já používám řetízkové vodítko, když je pes navolno a je třeba zasáhnout, tak můžu reagovat okamžitě, protože vodítko mám stále v dlani zamčkané do klubíčka. Dolet je výborný, hledá se pak taky dobře, psovi neublíží a pes ví, že jak napřáhnu, tak ....... Je ale fakt, že už jsem tuhle metodu nemusela dlouho použít (honem musím zaťukat)
|
Brigitta
|
# Zasláno: 4 Srp 2005 10:06
- Nahlásit
Také nepochopím, když se od lidí dozvídám, že do svého psa kopou, když ho mají na vodítku.  Absolutně nechápu. I pro mě je dost nepříjemné, když musím za něco "trestat". A to jen na ni kříčím, případně trhám vodítkem.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 10:09
- Nahlásit
Kopat do psa může leda idiot-vždyť to ten pes stejně nepochopí a akorát se ho začne bát anebo ho jednoho krásného dne přikousne (podle nátury a plemene)
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 10:15
- Nahlásit
Brigitta
jen na ni kříčím,
Je moc triků, které se dají řešit beze slov, jen gesty. Křičím, když mi pes provádí něco tak na sto metrech a nemusel by registrovat můj povel. Na vodítku stačí jen několik triků z jejich jazykového repertoáru.
Ti co mne znají osobně, se zprvu divili, jak mluvím na psy potichu, přesto fungují i třeba u opuštění prostoru od háravky...
Pes slyší 35x lépe než my, tak proč toho nevyužít?
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 4 Srp 2005 10:22
- Nahlásit
Artemis
Otec to pochopil, až když se mu zdálo divné, že mně pes poslechne při šepotu  , navíc při křičení se nám ještě zdvihne hlas, což asi též není to pravé ořechové.
Pes slyší 35x lépe než my, tak proč toho nevyužít?
Ale často náš nechce slyšet
Na vodítku stačí jen několik triků z jejich jazykového repertoáru.
To se asi nedá popsat, že..
|
Brigitta
|
# Zasláno: 4 Srp 2005 10:26
- Nahlásit
Když začne bufetit, tak jinou šanci nemám. Už asi tři dny používám docela dobrý trik (soudím dle toho, že fakt zabírá). Když vidím, že ji na zemi začne nějaký zbytek zajímat, houknu na ni "fuj", buď přestane, nebo k tomu trhnu vodítkem. Někdy to ale stihne chňapnout do pusy a to je pak vymalováno, protože když se jí to snažím vytáhnout z pusy, tak vrčí a chňape po mně (ale tohle jsem Vám už psala) Ale na cvičáku mi poradili, zařvat "fuj" tak, že skoro padá stodola, když to nechá přivolat, pochválit, dát pamlsek, když ne, tak k tomu trhnout pořádně vodítkem a opět přivolat, pochválit, dát pamlsek. Když už drží něco v puse, tak bleskurychle přilítnout, vytáhnout rychle z pusy a je to. Vážně to zatím funguje bez vrčení a chňapání. Vždycky je docela překvapená, co že se to vlastně děje ....
|
