Z PODCHOTUCÍ
Chovatelská stanice plemene
Bichon á poil Frisé

Zážitky z cest aneb výstavní šoky

Luxembourg 2004 - Crufts kvalifikace - trpké poznání sladkého vítězství.

Se svými bišonky jsem byla již ve spoustě různých zemí, ale je pravdou, že tak prestižní výstavu jakou je Lucemburk, s kvalifikací na Cruftovu výstavu v Anglii, jsem ještě nenavštívila. Zprvu jsem byla přesvědčena o kvalitách svého psa, ale jak se blížil termín odjezdu, tím více jsem pochybovala. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že výlet také má cosi do sebe a odjížděla jsem úplně klidná, bez nejmenší nervozity.

Doma jsem vše naložila do svého malého BMW a vyrazila do Mostu, kde jsem přesedla do auta úspěšné vystavovatelky maltézáčků. Známe se již poměrně dlouhou dobu z výstav a tak jsem celkem bez obav přijala její nabídku na spolujízdu a tento výlet byl zcela v její organizační režii. Od samotného začátku cesty nás však provázely problémy. Kousek od Mostu nás potkal zajíc sebevrah a tak téměř nový vůz přišel o část spojleru. Další nepříjemnost nás čekala na hranicích v Rozvadově, kdy německý celník nechápal, že naši čtyři psíci ve voze, nejsou určení k prodeji v Německu, ale že cestujeme až do Lucemburska na výstavu. Pak se již vše vyvíjelo vcelku dobře a ráno v osm hodin jsme všichni vystupovali před výstavištěm. Spousta lidí, psů, fronty na příjmu, to nás nijak nemohlo vyvést z míry.

Kolem kruhů se zvídavě rozhlížela konkurence. Žádná čísla, všichni skrývali identitu a čekali, co ostatní. Jen co jsem se uvelebila na vhodném místě, vybalila své bišonky tmavovlasá paní z Norska. Z jejích reklamních tabulek jsem se dočetla, že její pes "Dedé" je vlastně šampionem všech států západní Evropy a interšampion. O tom, že nastoupí s mým mladičkým Blondym ve třídě šampionů nebylo pochyb. A také její fena "Isabele" byla konkurentkou pro mou fenku Meggi. Když jsem se dopídila ostatních šampionů, říkala jsem si, všichni jsou krásní, ale žádný není taková STAR, aby se nedala porazit. Jenomže červík hlodal a našeptával, že dva italští psi a ještě k tomu italský rozhodčí pan Nataletti, nejspíš pořádně zamíchá pořadím.

Čas letěl jako zběsilý a náhle byla řada na nás a my stáli v ringu. Tak důkladnou prohlídku jsem ještě nezažila. Psi byli změřeni mírou, kontrolována byla i čipová a tetovací čísla a v pohybu jsme se opravdu vyřádili. Dlouho jsme chodili od sebe, k sobě, v párech i proti sobě. Pak pan Nataletti anglicky popsal psíky divákům. Náhle ukázal na mě a můj instinkt vyhodnotil situaci - tak a jsme čtvrtí. Jenomže pan rozhodčí nás se slovy: "Tento krásný pes přímo plul po fialovém koberci" postavil na první místo a za námi stál pes "Dedé" norské vystavovatelky paní Reginy a pak oba italští šampioni. Zprvu jsem ani nemohla uvěřit v takové štěstí, ale pak mi srdečně blahopřála majitelka Dedého a následně oba italové. Ve třídě šampionů fen, jsem se s tříletou Meggi Panorama Beskyd umístila na třetím místě za fenou Isabel a Sulyka. Připadalo mi až neskutečné, že jsem to opravdu já a dvouletý Blondy Critters from Prague, kdo vyhrál třídu šampionů, následně CACIB a také vítěze plemene. Toto vítězství nám pootevřelo cestu do Anglie na Crufts show 2005, neboť v závěrečných soutěžích všichni vítězové svého plemene měli obdržet kvalifikační certifikáty nezbytné pro platnou přihlášku.

Hned po bišoncích šli na řadu maltézští psíci. Jenomže čeští zástupci ve třídě šampionů a mladých svou konkurenci neporazili a tak nezískali ani šampiona Luxemburku ani kvalifikaci na Cruftovu výstavu. Majitelka se snažila nedat znát svou nelibost, ale bylo mi jasné, že spokojená není. Vyrazila jsem si tedy vystát frontu na potvrzení výsledků, frontu na potvrzení šampiona Luxemburku a frontu na medaile. Dobu čekání jsem si krátila povídáním s paní Reginou, paničkou psa Dedého, která také čekala ve frontě. Měla jsem opravdu velkou radost z úspěchu mého bišonka, ale žádná euforie se nedostavila. Naopak, přišel šok! Známá, která mě nabídla tuto výstavu a dopravila do Lucemburska mi suše oznámila, že si mám jít okamžitě zabalit své věci a že se odjíždí domů. Vůbec jsem nechtěla věřit vlastním uším. Tato cesta byla mou premiérou v roli spolujezdce, neboť jsem to většinou já, kdo čas od času vozí jiné vystavovatele na spolujízdu. Ale nepsané pravidlo je, že se automaticky čeká na toho, kdo postoupil dále do soutěží. Tímto tvrzením jsem jí neobměkčila a na důkaz svého rozhodnutí odkráčela se svým manželem nakládat věci do auta. Neměla jsem absolutně v úmyslu vzdát se svých dokumentů a tak jsem si říkala, že odmítnu nastoupit do auta a požádám, aby na mě přece jenom počkali. No, nepočkali. Za malou chvíli byly mé věci z auta vystěhované na asfaltovém parkovišti a já tam zůstala sama se dvěma bišony a přepravkami, s výstavní klecí, s polštářem, s dekou a baťůžkem. Jen co jsem se vrátila zpět k závěrečnému kruhu, srazila jsem se s pánem, který kráčel proti mě. Představte si, byl to Čech a dokonce z Přelouče u Pardubic. Neváhala jsem ani minutu a popsala mu mou situaci. Za krátký čas jsem již byla představena panem Josefem Paroubkem jeho paní Jindřišce, která s překrásnou černou toy pudlicí FIRST LADY Bohemia Timothy také čekala na závěrečné soutěže.

V naší 9.skupině jsem se dostala s Blondym do užšího výběru a skončila jsem na 4-6 místě BIG. Od toho okamžiku jsem vůbec nelitovala, že jsem podstoupila takové riziko a zůstala daleko od domova bez zajištěné dopravy domů.

Chtěla bych touto cestou ještě jednou poděkovat manželům Paroubkovým, kteří mě dopravili zpět domů. A především mému manželovi, který trpělivě snáší mou vystavovatelskou nemoc a ochotně dopravil mé auto z Mostu domů, abych nekomplikovala průběh zpáteční cesty.

Kamila Dlabalová
Chovatelská stanice z Podchotucí
www.cz-pes.cz/bichon-frise
kdlabal@seznam.cz