| Autor |
Zpráva |
Lucie od Arta
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 13:38
- Nahlásit
corgi
ale to by taky byla dobrá sranda:_)
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 14:14
- Nahlásit
Jako malá jsem strašně moc chtěla psa a dostala jsem křečka. No taky dobrý. Ale pořád jsem chtěla psa. Děsně. Asi osm let. V šesté třídě jsem ho dostala slíbeného za vyznamenání. To bylo. Pes furt nic. Naši se pořád vymlouvali, že měli někde objednané štěně, ale prodali jim ho před nosem...pak že bude štěně támhle od té fenky, ale ona nezabřezla... prostě půl roku výmluv. Brala bych cokoliv, rasa mi byla naprosto jedno. Před narozenima to začalo vypadat hodně slibně, naši tajnůstkařili a pořád dokola mluvili o psovi. Těšila jsem se úplně strašně hodně moc. Dostala jsem atlas psích plemen  . Horší narozky nepamatuju. Seděla jsem nad tím atlasem, bulela, hladila jsem ty obrázky a říkala jsem "až budu velká tak tady takového psa budu mít. A tohohle taky budu mít. A vlčáka taky budu mít..."
Takže, de facto, naši můžou za moji megasmečku - co kus, to jiné plemeno 
|
Tinta76
|
# Zasláno: 20 Lis 2009 14:16
- Nahlásit
Biluška
no tyvoe, to je strašný
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 14:19
- Nahlásit
Biluška
to je smutný!!!!!!!!!!! proto moje dítě dostávalo zvířatka i když je nechtěl ) ale vždy se o ně kupodivu staral ) dneska ovšem říká,že jeho děti budou mít smůlu,že ví,co to obnáší...ale jeho děti budou mít taky babičku,že jo)
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 14:22
- Nahlásit
Biluška
holka zlatá,až mi z tebe vlítly slzy do očí..............
|
kokoška
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 14:54
- Nahlásit
Biluška
a jak ses teda dopracovala k prvnímu pesovi? chci happy end. Když dítě řekne "chci psa", tak rodiče snad nabudou přesvědčení, že takové zvíře ani neexistuje a už to jede - rybičky, kočky, křečci a já nevím co ještě. Taky jsem měla takové rodiče - hrůůůůza!!!! Upřímně s tebou soucítím.
Přitom rodiče-nepejskaři, ani netuší, jak své dítě-pejskaře týrají tím, pokud mu hafana nedopřejí
|
Lucie od Arta
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 15:01
- Nahlásit
Biluška
tydle psí atlasy a plyšové psy atd znám, prudila jsem, co umím mluvit - a nevydrželi až v mých 11ti letech...a te´d asi čekaj, kdy dostanu rozum a já místo toho blbnu čím dál víc a ke 30tinám jsem si dala mysliveckej kurz, abych tomu svýmu jedinýmu dopřála, pro co je stvořen. a ke 32narozkám si dám dalšího psa.Kokra jak jinak.
TAKY CHCI SLYŠET, KDY A JAK PŘIŠEL PRVNÍ PES!
|
gabifi
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 15:03
- Nahlásit
Biluška
Naši se pořád vymlouvali, že měli někde objednané štěně, ale prodali jim ho před nosem
naši zvolili podobnou taktiku. Namluvili nám, že fenečku kolie, od který jsme měli mít štěňátko, někdo ukradl - březí
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 15:32
- Nahlásit
Hapyjend se pochopitelně konal. Ve třinácti jsem našla komplice - primáře z oddělení, na kterém pracovala máti. Byl nimrod a jednou se mu na honu (asi spíš na chlastačce, ale tenkrát mi namluvil, že na honu ) spustil drsnosrstý jezevčík s dlouhosrstou jezevčicí. Potřeboval umístit štěńata a máti věděla, že šéfovi se "ne" neříká . TAkže jsem konečně dostala jezevčíka Valdíška. Protože rodiče nikdy neměli psa jiného než plyšového tak zkušenosti nula a jezevec nám brzo začal přerůstat přes hlavu (asi tak ve svých čtyřech měsících, byl to machr ). Takže mě poslali na Svazarm, abych ho trošku zcivilizovala. Bohužel jsme tenkrát neměli ani tucha o nějakém očkování a když jsme přišli "na vzteklinu" tak jsme taky jenom vzteklinu dostali. Valdík umřel na parvu ve svých devíti měsících . Naštěstí se mě ujala Svazarmová vedoucí a promptně mi obstarala Kazbundu - týranou fenku NO. Našim objasnila, že ji nutně potřebuju takže ani moc neprotestovali. Kazbunda se mnou byla deset let (dostala jsem ji jako roční). Poslední rok byla hodně nemocná s ledvinama a dělohou, kupili se problémy na problémy a nakonec to vzdala, přesně dva dny po porodu mojí dcery Alenky. Počkala až za ni budu mít nějakou náhradu . Bez psa jsem vydržela půl roku - od října do dubna. V dubnu jsem usoudila, že mimino je už dost velký a že je nejvyšší čas na psa. Tentokrát s PP, budeme vystavovat a chovat . Toužila jsem po americkém kokrovi - vícebarevném. Chlapovi to bylo naprosto jedno, smířil se se psem a když to nebude doga tak je mu jedno jaký. Pak jsme na ulici potkali nádherného amikokra, fakt výstavní exemplář ve výstavní srsti. Já nadšeně hulákala na celou ulici "Ivane, pocem, podívej se, to je ten pes, přesně takovýho psa chci". Ivan šel do mdlob, když jsme ho vzkřísili tak pravil, že "tohle teda nikdy, to není pes, to je plyšák, no to ani omylem". A byli jsme zase na začátku - zase atlasy a dlouhé hledání plemene vhodného do 2+nic a k miminu. Pak našel šeltičku  Občas tvrdím, že jediná rozumná věc co kdy v životě udělal byla, že mi místo kokra vnutil šeltičku .
Po třech letech jsem k Hesince pořídila Pumici - to už cíleně na agi. Následovalo druhé dítě, rozvod, třetí pes - fenka NO Braisy z útulku, nový chlap, koupě baráku a pak jsem se rozjela a začala si hojit to narozeninové trauma "tohoto psa budu mít". Momentální sestava u nás je tři šeltie, pumi, ang.buldok, šarpej, foxteriér, špic, border kolie, dva němečtí ovčáci a vořech 
Holka mě zlomila na koně, slíbila jsem jí ho, takže na jaře se tomu holt asi nevyhnu
|
Mar
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 15:36
- Nahlásit
Biluška
nový chlap, koupě baráku a pak jsem se rozjela
|
impact
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 15:42
- Nahlásit
Zisi, si pamatuju jako by to bylo vcera, ac je to snad 20 let.. Kdyz jsme byli coby haranti na chalupe s babickou a rodice odjeli na trznici nakoupit. Prijeli s papirovou krabici a prvni hlaska od nas (ja a dva bratri) byla "jeee, zakusky". Kdyz se krabice pohnula zaznelo "morceee". Kdyz ji pootevreli "kockaaa". A pri uplnem otevreni uz sborovy jekot "peeees". Dodnes newim, co k tomu rodice vedlo, ptz ja byla v te dobe kockovata a bratry, jako celej jejich zivot, nic zivyho nebralo. A tak se k nam dostal Jeryk, vorech vorechovata... Pak bracha dostal dobrmana, Jeryk se casem ztratil, dobrman, za brachova nezajmu, zemrel ve veku tri let. Tak se rozhodlo, ze dalsi pes bude muj a jelikoz mi bylo naprosto jedno, co to bude za psa, zamirili jsme do utulku. Asi tam jsem poprvy v zivote uvidela pitbula a zustala u nej unesene stat. Bohuzel, fenka musela byt jeste 9 dni v karantene, takze volba padla na krizence rtw a no. Mym zivotem soubezne s nim prosla i nalezena fenka pita, kterou jsem kvuli stehovani musela darovat dal. Pak jsem o rotwika za dost tragickych okolnosti prisla a zustala bez psa, asi na rok ci dva. Az to nejak prebolelo a zacala jsem premyslet o dalsim psovi. Tehdy jsem bydlela s mamkou, tze to bylo hodne na ni. A kdyz jsem se odvazila nadnest tema pes, rekla mi, srkajic omacku z varecky u vareni, at zapomenu na to, ze to bude nejakej smetak. Ze chce domu poradnyho psa. Prislo stene pita, zachranene z Romske rodiny, ktere bohuzel za par dni zemrelo.. Zanedlouho prisla nabidka na pitbulla za 1000kc a tak jsem prisla k Mafovi. Kdyz odrostl, chtela jsem k nemu kamarada, ale neco mensiho a zhlidla se ve stafbullovi. Ve stalem zachranarskem porefeni jsem hledala neco takoveho z utulku, az jsem narazila na stence jack russella...
A dal uz to asi znate...
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 16:06
- Nahlásit
U mě to taky byla klasika, od mala jsem lezla psům do boudy, na každýho psa se vrhala a namísto psa jsem dostávala rybičky,andulku,králíka. Až ve 13 se matka zařekla,že když něco,tak pořídí psa (už nevím co,ale asi něco kolem školy) a tak k nám přišla zlatá kokršpanělka Brituška,to nejúžasnější stvoření,co může být, naprosto poslušná nekonfliktní přes všechny chyby,co jsme na ní nasekali. Bohužel v osmi letech nám jí zabili veterináři a další pes neprošel,takže jsem musela čekat do 25,kdy jsem se stěhovala do svýho. Za tři dny byl doma Samoušek No a pak to nějak přibývalo, dneska jsou čtyři,ale na příští rok chystáme ještě jeden přírůstek.
Btw včera jsem byla na návštěvě u matky a na otázku,tak co mimino,neplánujete, jsem hrdě oznámila, jasně že plánujeme,vždyť jsem ti říkala,že si budem pořizovat border teriéra
|
Lucie od Arta
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 16:12
- Nahlásit
jana33
border teriéra? holku? pro Ferdu? týjo...
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 16:18
- Nahlásit
Lucie od Arta
No,my furt váháme mezi jagoškou,kterou jsme chtěli a borderkou,ale teď po naháňkách a dohledávkách jagů, jsme naklonění spíš tý borderce Jj holčičku,parťačku pro Ferdu. I když to už přijdu o nervy zcela určitě
|
Kelly
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 16:20
- Nahlásit
Co se pamatuji, chovali jsme chrty, takže psi, kteří m i v dětství učarovali byli jednoznačně chrti - měli jsme greyhounda a později vipeta. Po nich zcela neplánovaně NKO a malého křížence, potom jsem si splnila svůj dlouholetý sen a pořídila si konečně leonbergera. Doufám, že časem k němu přibude ještě jeden.
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 16:22
- Nahlásit
Já od rodičů nedostala nikdy žádné zvíře, jen od babičky voříška punt´u, kterého jsem milovala, ale nemohla mít doma-máma si totiž vzala kreténa, mého nevlastního otce, který neměl a nemá rád zvířata, takže jsem si pořídila až v 18ti letech hned druhý den, odstěhování z domu hrůzy, který z normálního domova udělal otčím-od rodičů jezevčíka a pak to šlo už samo, plnila jsem si sny plemeny pražský krysařík, čivava, další jezevci, pittbulteriér ten přišel s první jezevčicí, NO, kolie, KAO.Ještě toužím po neapolském mastinovi.Já prostě nikdy nemohla nic mít i když jsem měla dobré známky nebo se snažila jak chtěla.
|
Lucie od Arta
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 16:25
- Nahlásit
jana33
taky bych šla do bordera, jagoši jsou na mě moc sebevražedný...ale v blue and tanovýho bordíka, líběj se mi víc.kdyžtak bude duo na dálkový ovládání, ne?
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 16:29
- Nahlásit
Lucie od Arta
Mě je barva jedno,jako ty blue and tan jsou líbivější,ale hlavně budu vybírat podle povahy, zkoušek,aby rodiče byli hlasitý atd. On je trošku problém vybrat dobrou chovku s lovecky vedenýma psiskama
duo na dálkový ovládání
Tomu se chci právě vyhnout. A jako ráda bych s ní dala i nějaký zkoušky,že
|
Pavlina Moravcova
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 18:39
- Nahlásit
K mým dvoum rotvíkům bych ještě jednou chtěla Tosa-inu nebo am.staf.teriéra.
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 19:25
- Nahlásit
Pavlina Moravcova
Tak mít neomezený prostor a peníze, tak toužím po molosech, mastif, bullmastif,nejvíc bordinka a pak stopro do bloodhounda, ty jsou úúúžasňácký..... A z malejch takovej buldoček, hrubosrstej jezevčíček...
|
Pavlina Moravcova
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 19:37
- Nahlásit
Jj, takoví miláčci něco stojej, těm nestačí hrstka granulek. Prostor mám malej a stejně mám dva RTW, ale až se jednou přestěhuju, tak to rozjedu ve velkém.
Z těch o trochu menších bych ještě mohla BOM, NO a čivavu
|
Smecka
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 19:40
- Nahlásit
U nás v rodině byli vždycky psi. Aspoň jeden NO a pak něco menšího. Já vždycky toužila po Bílém tesákovi, takovém od Jacka Londona. A teď mám 4.
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 20:17
- Nahlásit
Kdyz tu tak pekne pisete, pridam se.
Odmala jsem zavidela vsem, kdo mel na sidlaku psa. Ja si mohla leda tak tahat (a ze jsem i tahala) na voditku plysovyho, cvicila ho a s brachou jsme neunavne drceli do nasich. Vyplatilo se a psa nam poridili - dle atlasu tata vybral slechtice nad slechtice, misto hlavy cihlu - erdela. Jeli pro nej do Pardubic, mel PP, zustal tam coby posledni sprdlik nechtenej.
Od utleho veku se na nej lepila smula, tyden po pobytu u nas dostal slupku od poulicni lampy pri curani (pamatujete ty cerveny plastovy kryty na nich - haranti je kradli na bobovani..) , v roce se malem utopil ve splavu (nasledoval chronickej zanet v usich), ve dvou letech ho postrelil kreten pomocnik VB vzduchovkou na ulici (rozjela se mu silna ziskana strelba), hematom v boltci mel, na stary kolena rakovinu varlete a kastrace.. ALE - byl to pan pes, tvrdak, zadny vorezavatko. Nemel problem s tim si na povel kousnout "do zivyho", kdyz se po me sapal vozrala, kdyz smradi rozbijeli zvonky.. Nezapomenutelny zvire, 15 let s nim stravenych me naucilo milovat teriery pro jejich "jinakost", trpelivost pri vycviku, premyslet o krok napred pred psem a spoustu dalsiho. Musim sem dat fotku, se slzou na nej vzpominam - sparingpartner boxik Brit, toho jsem cvicila jedny rodine, taky bomba psisko.
Realita? - dve erdelky a dve rotvice.
|
Bobina a smečka
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 21:47
- Nahlásit
Hezký večer!
Už dlouho tento web sleduji, ale přihlásila jsem se až nedávno, z praktických důvodů , budu se sem snažit "protlačit" případy na které narazím, spravuji Dogy v nouzi. A protože vidím, že jste tu všichni stejně "ujetí", některé z Vás znám, tak si dovolím přidat i svůj životní příběh, jako svou vstupní vizitku: vše je v podstatě popsáno podrobně na jednom z mých webů:
URL
v rubrice Naše smečka a Život s dogou , všimla jsem si, že hodně z Vás po ní taky toužilo...já si to splnila.
Stejně, jako píše Biluška, jsem doma nesměla mít v podstatě nic živého, rodiče si mysleli, že se nebudu umět postarat a hlavně, pes a jakékoli zvíře je zdrojem nepořádku, což jim hrozně vadilo.
No tak jsem si to vše v mnohonásobné míře splnila až když jsem si založila vlastní domácnost, trošku mi odrostla dcera a podařilo se mi zpacifikovat i mého mužského, kterého jsem otočila o 300 stupňů. Po psovi moc netoužil, spíš po nějaké ušlechtilé "kočce", dodnes ho podezřívám, že měl na mysli spíš dvounohou! Ale časem povolil a dnes mi se smečkou vydatně pomáhá - čítá k dnešnímu dni 7 pejsků a 18 koček. A to ještě netuší, že na něj chystám ještě jedno překvapení / v podobě vlastního odchovu-to už ví a smířil se/, ale chci si nechat pokračovatelku rodu od naší úspěšné a povahově úžasné doginky. Jsem zvědavá, jak tohle vydejchá...
|
Zany
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 22:09
- Nahlásit
Krasny tema
Já jsem taky patrila k tem detem , co neustale otravujou se psem. Na chalupe jsem vždycky obihala vsechny psy v blizkem sousedstvi a rozdelovala jim kosticky. Ze kureci kosti psi nesmej, jsem se dozvedela až o mnoho let pozdeji.
Doma jsme meli kolii, to jsem jestě byla hodně malá , chodila mně s dědou vyzvedávat do školky. Pak rodiče byli dlouhodobe v cizině a jelikož jsme byli tři , babička , která nás měla na starosti by už psa nezvládla. V tomto obdobi jsem si psy pujcovala na venčení a kamarádila se s holkama , který psy měly a chodily s nima na cvičák . Muj pes snů byl v té jednoznačně NO také díky četbě Bílého tesáka a knihy Vlčák Kazan ( tu jsem četla snad stokrát ) . Dalšího pejska jsme měli v mých asi 13 letech a tentokrát to byla šeltie , jedna z prvních v 70. letech , bohužel jsme o ni brzy přišli. Pak už do mé dospělosti žádný pejsek nebyl. Já jsem pak vdala, měla brzy po sobě 2 děti, ale hned jak mi trochu odlehlo v cca 1 1/2 roce mladšího dítěte jsem na pejska začala pomýšlet, ale nakonec k tomu nedošlo , nebyla jsem si jistá , že bych vše zvládala podle svých představ. Bez zvířátka jsem si , ale život nedokázala představit tak přišlo období koček a jediné mé pokusy o chovatelství Prvního vlastního pejska jsem si pořídila až v 35 letech po té , co jsem poprvé viděla plemeno BOT a tento pes je pro mne psem snů , nejlépe ve varietě grej. Bohužel velký pes neprošel a i s malým plemenem mi to dalo velkou práci přesvědčit manžela. S malých psů je pro mne výběr dost omezený , takže poměrně rychle vyhrála šeltie. S tímto pejskem jsem si užila všeho po čem jsem toužila : sport.výcviku, agility, různých psích akcí a po čase se zrodila myšlenka pořídit si psa ještě jednoho . Původně to měla být další šeltie , ale pak jsem jednou narazila na stránku naháči a čchp ve varietě dlohosrsté mně naprosto dostala . Po nějaké době jsem si tohoto pejska opravdu pořídila a naprosto si mě získal , kdyby záleželo jen na mně tak už jedině čínánek . Přestože jeho výchova je o dost náročnější než třeba u šeltii a dokáže mně pěkně naštvat , má v sobě něco tak neuvěřitelného , že mně úplně ovládl Je naprosto úžasnej - životní láska .
|
Dines
Člen |
# Zasláno: 20 Lis 2009 22:37
- Nahlásit
Taky se přidám.
Upřímně vůbec si nepamatuju, jestli jsem někdy nějakého psa po rodičích vyžadovala - vyrůstala jsem s morčaty, křečky, a rybičkami, tak u nás v panelákovém bytě bylo vždycky zvířat dost
Co vím jistě, že mým vysněným plemenem byl irský vlkodav, a životním snem jejich chovatelská stanice (v té době jsem si to představovala v podstatě jako hřebčín )
Jednoho dne přišel na návštěvu strýc, v ruce botu, a povídá, že ho přítelkyně vyhodila s narozeninovým dárkem - botu položil na zem, a z ní se vykutálelo malé černé cosi - pudlík - a prý trpasličí (maloučko přerostl) Co si vzpomínám, máma nepronesla jedinou námitku, a štěně se zabydlelo během asi dvou minut (botu nám strýc nechal - že prej tam má pelíšek )
A jak jinak byl to pes první, tudíž ten nejlepší, necvičený, ale poslechnout uměl, když o něco šlo - nechali jsme ho uspat v 7mi letech kvůli epilepsii
Tak jsem začala chodit venčit do útulku, ale vlastního psa nechtěla - k tomu jsme se opět odhodlala až po odstěhování od našich - první pesan byl přijat s všeobecnou tolerancí, a když jsem začala mluvit o druhém, tak mi bylo vyhrožováno vyděděním
Takže teď mám dva pudlíky, a protože velký pes je víc pes než malý, tak mám králováky  - a zatím po jiném plemeni netoužím.
|
Martík
Člen |
# Zasláno: 21 Lis 2009 00:19
- Nahlásit
Taky se přidám. Od dětství jsme měli doma spoustu zvířátek - ještěrky, papoušky, rybičky, želvy... ale já chtěla psa. Můj dětský idol byl zlatý kokr. Rodiče, obzvlášť táta byl zásadně proti. Prý pes do paneláku nikdy! Místo toho jsem dostávala knížky, plyšáky, kupovala si pohledy, venčila psa strýčka... a neustále žadonila. Místo toho jsem měla křečky, morčata, pakobylky osmáky... Mamka postupně polevovala a začala s tím, že za samé jedničky mi ho koupí. Hmm to se nepodařilo, ale já žadonila dál. Pak si jednou sousedi pořídili jorka. Mamka pronesla, že jestli psa tak jedině tohodle protože je maličký. Já byla nadšená ač to nebyl můj pes snů. Byla jsem ráda, že konečně nějaký pes bude. Asi rok jsem čekali až se narodí jedné místní fence s PP štěňátka. Nejdřív nezabřezla a pak se narodili jen 3 kluci. A my chtěli fenku. Takže nastalo hledání nové. Nakonec jsme si přivezli jorkšírku když mi bylo 13 let. Nejdřív jsem byla nadšená. Bylo to super. Jenže já jsem chtěla psa se kterým bych mohla normáně na procházky, který by si s náma venku hrál... a místo toho když jsem si jí vala ven tak mamka za půl hodiny vyšilovala, že je zima a ona nastydne. Pak že je mokro a zase nastydne... Bála se všech psů takže si s nikym nehrála a s náma tak jedině na honěnou. Byla jsem zklamaná ač jsem jí měla (a pořád mám) ráda tak jsem zas pokukovala po větším PSOVI. Roky letěly a já si našla přítele s labradorem (kterého měl ve střídavé péči se svojí bejvalkou ) To mi na čas vystačilo a já se uklidnila. Po pár letech jsem ale zas začala přemýlet nad vlastním psem. Uvažovala jsem nad barevným kokrem nebo zlaťákem. Vždycky jsem si procházela tu svojí krásnou encyklopedii psů a říkala si jak by se mi tenhle pejsek líbil a tenhle jak by se mi líbil.... Potají se mi líbil rtw, ale jako malá jsem podléhala názorama rodičů a okolí že je to zlý pes a já nevim co ještě a tak jsem se nad ním nikdy nepozastavila abych si přečetla něco víc o jejich povaze. Pak jednoho dne když jsem si zase projížděla ten svůj atlas s tim jaké plemeno by se mi líbilo jsem se zastavavila právě nad rotvíkem a začetla se. Tímto dnem jsem se zamilovala do rotvajlerů Jen jsem neměla ty správné podmínky na jeho pořízení. Pak když přišel ten správný čas tak jsem si jela pro svojí vysněnou holčičku Je to naprosto to nejúžasnější plemeno a u mě doma už vždy rotvík bude. Nyní mám doma ještě argentinskou dogu - pořízená jako kamarádka k rotvici. Nyní uvažuji o rozšíření smečky o několik kousků - další rtw, možná argentínka a nějaký mrňous Jen se musí ještě pořešit prostory a jde se na to
|
borderojd
Člen |
# Zasláno: 21 Lis 2009 01:13 - Změnil/a: borderojd
- Nahlásit
Ahojky když mi byly 4 roky byly jsme u příbuzných kterým se zrovna narodily štěnda jezevčíka a byly k odebrání. Všechna byla již zamluvená jen jednoho pejsu nikdo nechtěl, Přemlouvali nás ať si ho vezmeme že ho jinak musí dát pryč. No a tak k nám přišel náš první pes Eda. mezi tím sme domů dovedli různé stracené psy nejčastěji no a od té doby je no můj sen a moc moc bych ho chtěla. První ovčoun tak roční pes jmenoval se Šerik, utekl původním majitelům a mi ho vzali domů, úžasnej a milej pes. Bohužel u nás byl necelý týden pak se o něj přihlásili kreténi původní majitele a Šerik šel opět na řetěz. Byl to pes s vedlejší vesnice, takže jsme ho občas vídali za plotem ale ne dlouho, protože prý údajně někoho pokousal, a proto ho zastřelili Byla to moje obrovská láska. Pak u nás na pár dní byly ještě dvě feny ovčouna a jeden dobrman Míša. Nějaká dobrá duše ho vyhodila z auta a Míšu jsme si vzali a našli mu u známích domov. Tam nějakou dobu žil ještě s druhým pejskem, ale někdo ho otrávil a on odešel do psího nebe. Náš jezevec se došil devíti let a pak také odešel. Dva roky jsme psa neměli a potom dostala sestra od kamarádky k narozeninám kříženečka Montyho. Monty je vzhledem nerozeznatelnej od českýho teriéra ale je tam asi mixxlej i malej knírač. Je to celkem svůj pes doma ho mají všichni rádi, ale mi spolu vycházíme tak průměrně, No a nakonec přišel jen a jen můj pes. Říkala jsem si že si někdy pořídím vodícího pejsu. Doma hrozně chtěli labrouše já chtěla ovčouna ale to rozhodně neprošlo, moc sem na to netlačila a potom sem u kamarádky uviděla vodící borderu. A to mě dostalo a tak jsem přišla k Jerrymu. Je to krátkosrstá bordera a je to tipickej bordeří pracant. Jsou to moc fajn pejsani, je to taková rozumná varianta ani ne uplně malej pes ale ani ne obr, je to skladnej haf tudíž nejedu sama v přeplněné tramvaji a lidi ani moc neremcaj že pes zabírá místo. DOma psa mají taky rádi, takže celkem idilka. Ale je fakt že třetího psa už ne posledně u nás byl ca měsíc nalezenec kokra a když sem přijela domu a byly všichni tři pohromadě tak to bylo děsný. Kokr se nakonec šťastně vrátil k majitelům, tak už máme zase dva psy doma Monty a já svojí borderu v Praze.
|
brezen2008
Člen |
# Zasláno: 21 Lis 2009 08:17
- Nahlásit
tak u nás:
vyrůstala jsem z babičkou od mala a vždy mě to táhlo ke koním,na chalupě ve vesnici jsme měli stáj normální a já tam byla celoročně,hodiny jsem kydala,čistila... měli tam vovčouna co ho krmili zbytky ale byl žůžo.
Psí jsem z okolí nějak neřešila,ale zas když jsem viděla psa ve vlaku,šla jsem se kněmu hnát...
pak nevím kdy,mi babča řekla,že jestli chci udělat skutek,tak mám vzít nějakého psa z utulku,no babča umřela a po roce jsem si řekla,chci nějakého psa,honza souhlasil a já jela do troje - Ferdu
pak jsem jela se podívat poprví na desenského a viděla jsem Dárečka z krupé,v uterý jsem ho viděla a v pátek byl už doma,apak dlouho nic a pak sindy,pak umřel dáreček přišel DASTY,umřel ferda přišla po roce eliška
|
Lola1
Člen |
# Zasláno: 21 Lis 2009 08:22
- Nahlásit
kejtlin
pražský krysařík, čivava, další jezevci, pittbulteriér ten přišel s první jezevčicí, NO, kolie, KAO.Ještě toužím po neapolském mastinovi.J
To bylo postupně nebo víc najednou?
|
