| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:04
- Nahlásit
janika
Jo v u těch blogů volíš různá témata a je tam i téma "Poezie a próza" (slyšíš Gerdo?!) a tam se třeba dá zrealizovat ledacos. Jinak samozřejmě tam, kam to tématicky patří nejlépe.
S tím Air busem (do blogu to dávat nebudu), ale my s Pavlem včera přemýšleli tak obecně.
a) Je to samozřejmě obrovská tragédie a třeba ta paní, co jí zvoní mobil toho manžela, musí být úplně na prášky a vůbec ti pozůstalí se asi nikdy nedoví, co se stalo jejich blízký, nebudou je moci pohřbít a tak.., no strašný. Fakt strašný.
b) Air France od počátku takřka vylučuje, že je to teroristický útok. Přičemž já jsem úplný laik, debil a neznaboh, ale říkám si, že přeci blesk nebo turbulence jako jo, ale nebyl by to takovej fofr, že by ani piloti nestihli vyslat nouzový signál. To je skoro nepředstavitelný, ledaby je blesk zasáhl přímo a oni ztratili vědomí, ale to je prý fyzikálně nemožný, blesk lidem v letadle ublížit nemůže.
c) Je divný, že se dosud nic moc nenašlo. Co věci, které plují na hladině (nafukovací vestičky apod...), kde jsou?
d) No a konečně to, k čemu by ten blog býval směřoval. Nyní experti tvrdí, že je nemožný, aby blesk a turbulence způsobily takovou fatální katastrofu a je nemožný, že by piloti nestihli vůbec nic udělat. Což mě přivádí k myšlence na teroristický útok, kdy při výbuchu bomby celkem logicky nikdo nestihne nic. Piloti vyslat signál, cestující ani vytočit číslo svých blízkých (a to ani zrychlenou předvolbou...  (. Čili pokud to byl někdo zlej a ošklivej, tak se vůbec nedivím, kdyby se k tomu teď hrdě nepřihlásil, protože kluci s tmavší pletí by si mnuli ruce, slavili a tančili, neboť jim jejich plán precizně vyšel (katastrofa byla fatální) a ještě přivedli média do absolutního toho... no... (takový to beztížný..., fakt nevím). Nic méně mě jímá hrůza při představě, že teď jeden den zapnu rádio a uslyším, že zmizela v jedné hodině tři letadla (směřující např. Londýn, Barcelona a Řím..) to je fuk. Já si totiž říkám, že od těch tam z toho arabskýho poloostrova se dá čekat všechno a jak jsem si myslela, že Hitlera už nikdo a nic ve zrůdnosti nepředčí, tak už si to nemyslím...
|
brezen2008
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:04
- Nahlásit
janika
ok,tak zas jdu
večer jsem slíbila že půjdu s druhou bandou od vedle vylítat psiska,takže já vás tu během dne číst budu
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:13
- Nahlásit
Brýtro fšicí
StaHi
volam, chlapik to zvedne, predstavim se, reknu kde jsem a ze mam u sebe zabehlou Boubrli.. a to byla chypka! pac Bouberle byl von, pani
 vona je fakt naprosto šílená
a jinak noha dobrý? Operace nebula?
Gerda
menuje se ichtyol,
ichtjol je nadáfka ne?
Fifi
Co s babičkou?
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:17
- Nahlásit
Jo a abyste věděli, tak Janika je děsně taktní čék. Páč fčera, místo aby utekla, dyš mě viděla, tak celou dobu vydržela jít se mnou dala jsem si totiž vlasy do sponek, páč mám přerostlou ofinu a jak foukal vítr vytvořilo se mi na hlavě něco neuvěřitelnýho, což jsem pochopitelně zjistila až po příchodu domů, kdy sem se lekla zrcadla
a dyš už sem f tom chválení, tak musim pochválit i Ešusa - ani jednou nechtěl znásilnit Ričinky 
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:18
- Nahlásit
janika
totiž ono je takových hodně, jen nejsou vidět, stačí, aby se dostali nahoru a .
taky si to myslim. Dělaj to v malym, ale dyby jim bylo povoleno........ 
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:25
- Nahlásit
janika
já vim  útěcha je mocná čarodějka , no ale fakt sem se lekla dyš, sem dorazila dom něco mezi Hurvínkem a šíleným Bétovenem
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:30
- Nahlásit
janika
PetraK
No jo holky, jenže oni - ti jiného náboženského vyznání - nebo jak je mám označit, se nahoru nedostali v minulosti, nejsou tam ani teď a nebudou tam ani v budoucnu a stejně zvládají takový kousky, že to ani Tarantino nevymyslí. A právě tady ty "drobný" ataky typu (dvojčata, letadla, největší světová metra, nejnavštěvovanější letoviska v době své špčiky...) jsou obrovský a nedetekovatelný nebezpečí, kterým mohou terorizovat svět tak, že se lidi budou bát vytáhnout paty z domu. Taky málokterej pakin z těch Hitlerů, Stalinů apod. je schopnej ve víře pro svou věc zabít sám sebe nebo přidělat bombu na tělíčko svého 10ti letého synka a poslat ho do sroceného davu s blikající žárovičkou pod srdcem... V tom spatřuju tu zrůdnost a nevypočitatelnost. O velikánech se ví, ty každej zná a umí na ně ukázat, ale tihle...
|
brezen2008
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 09:48
- Nahlásit
PetraK
heled já když si umeju vlasy a do rána to neučešu,tak vypadám haj hastrmanka ,všude se mi to kroutí a musím mít aspon kšiltovku
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 10:26
- Nahlásit
Garfield
Kdyby to letadlo zničili teroristi tak se k tomu budou "hrdě" hlásit. Jinak pro ně ta akce nemá význam. Svět musí vědět, že to oni Aby svět čuměl a bál se.
Podle mě je unesli mimozemšťani a vyřeší to akorát Máldr a Scalyjová 
Anebo moje pitomá borderka co furt čumí do nebes
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 10:39
- Nahlásit
Biluška
Právě že se k tomu nepřihlásí. Nejsou troškaři. Oni by to zopákli pokud možno ve větším provedení a pak až by se hrdě bili v prsa, jakože si na ně západní svět se svýma bezpečnostníma opatřeníma nepřijde.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 10:48
- Nahlásit
Garfield
Právě že se k tomu nepřihlásí. Nejsou troškaři
Mě dvě stě lidí jako troška nepřijde Hlásí se k daleko "menším" činům. Ke kdejaké mrtvé bábě, kterou zastřelí cestou z tržnice. Takže mi přijde divné, že by se nehlásili k tomuhle. Vem si jenom jaké mají na letištích šílené bezpečnostní opatření, kdyby to dokázali zdolat tak se budou bít v prsa jak lvi
Taky mi tam vůbec nesedí ty kecy o nalezených troskách, vysílaných signálech a podobně. Napřed tvrdí, že stroj nevysílal žádný nouzový signál -prostě náhle zmizel z radaru. Najednou se objeví zpráva, že vysílal dokonce čtyři minuty. Tak jo, nebo ne?
To samé ty trosky - nenašli jsme, našli jsme, viděli jsme, ne to byl omyl neviděli jsme..... teď tvrdí, že našli kus turbíny a úlomek sedačky. Ve druhé zprávě píšou, že lodě co to tam mají prohledávat tam teprve dneska dorazí. Tak kdo teda našel úlomek sedačky? To ho jako viděli z letadla? Z vrtulníku? A ve vlnách dokázali identifikovat, že je to úlomek sedačky z tohoto letadla? Mě teda tohle jasnovidectví přijde jako dost nejasná disciplína 
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:13
- Nahlásit
Biluška
Jaký jasnovidectví, čirý hypotézy co je a není možný. A možný je vlastně úplně fšecko.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:18
- Nahlásit
Sem vytočená úplně hodně moc, skoro bych řekla, že su nasratá Větší dítě si včera koupilo Top dífku. Včil tím tak listuju a hledám takovou tu super rubriku o seksu, jak tam píšou dvanáctileté děti a ptají se jak se to dělá. Tu sem teda nenašla, zato jsem našla dvoustranu, na které je velmi podrobně popsáno sedm nejčastějších poloh. Vše bohatě ilustrováno za pomocí panenek Bárbí a Kena. I s návodem typu "dívka pokrčí pravou nohu, levou zvedne a kluk se vsune mezi její nohy" Uvádí tam i výhody a nevýhody daných poloh, ovšem nikde se neobtěžují uvést nevýhody typu nechtěného otěhotnění a tak podobně Většina výhod spočívá v tom, že "si to partneři můžou vychutnat" a nevýhody bývají v tom, že je to "krapet nepohodlné"
Sice chápu, že každé čtrnáctileté děcko ví o sexu třikrát tolik co já, ale takovýhle návod v časopise pro desetileté holky mi přijde trošku moc . Nevíte něgdo jestli existuje pro časáky něco jako "rada pro televizní vysílání" kam by bylo možné si stěžovat?
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:24
- Nahlásit
Dobré ránko vespolek
koukám, že se tu řeší samý důležitý témata, tak jdu honem jinam.
Garfield
souhlasím s Biluškou....pokud by letadlo vyhodili teroristi, tak by se přihlásili, už jen proto, aby všem ukázali, že oni zvládli zdolat všechna bezpečnostní opatření. Navíc se opravdu hlásej i k menšímu počtu úmrtí než je přes 200 lidí.
Ohledně rozpuruplných zpráv... pokud nenajdou černý skříňky, tak asi nikdo nikdy nezjistí, co se stalo.
Když jsem před yx lety letěla s nemocnejma dětma jako doprovod na ozdravný pobyt, tak byl povolen vstup k pilotům. Děti se směly na vše vyptávat, okouknout přístroje, osahat.
Ptala jsem se, jestli je v letadle bezpečno za bouřky.... pilot mi řekl, že ano, pokud se nedostaneš do středu bouřkových mraků a nepřidá se k tomu ještě několik dalších ukazatelů, jako turbulence atd. Od té chvíle je to v rukou Božích ....
|
jablunka
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:26
- Nahlásit
Biluška
Nevíte něgdo jestli existuje pro časáky něco jako "rada pro televizní vysílání" kam by bylo možné si stěžovat?
Jedině přímo redakci a bombardovat je a nenechat se odbít.
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:27
- Nahlásit
Biluška
sem teda nenašla, zato jsem našla dvoustranu, na které je velmi podrobně popsáno sedm nejčastějších poloh. Vše bohatě ilustrováno za pomocí panenek Bárbí a Kena. I s návodem typu "dívka pokrčí pravou nohu, levou zvedne a kluk se vsune mezi její nohy" Uvádí tam i výhody a nevýhody daných poloh, ovšem nikde se neobtěžují uvést nevýhody typu nechtěného otěhotnění a tak podobně Většina výhod spočívá v tom, že "si to partneři můžou vychutnat" a nevýhody bývají v tom, že je to "krapet nepohodlné"
to není nic novýho .... pokud si vzpomínám, tak se tahle dvojstrana už v nějakým podobným ( stejným) časopise objevila ... holka si je kupovala jeden čas taky
Nevíte něgdo jestli existuje pro časáky něco jako "rada pro televizní vysílání" kam by bylo možné si stěžovat?
to nevím
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:29
- Nahlásit
Garfield
Jaký jasnovidectví, čirý hypotézy co je a není možný. A možný je vlastně úplně fšecko.
No hypotézy budiž. Ale když to národu ve zprávách podají slovy "byl nalezen úlomek sedačky z pohřešovaného letadla..." tak to podle mě není hypotéza. To buď tu sedačku mají (pak je otázka jak ji našly, když lodě tam ještě nejsou), nebo kecají (což mě v zásadě vůbec nepřekvapuje).
Já osobně na mimozemšťany a jejich únosy nevěřím. Leda tak v rámci Akt X . Ale tady se k téhle teorii teda silně přikláním. Nahrává tomu i to pozorování oranžových objektů o pár dní dřív, i to, že vlastně o tom letadle nic neví takže mají potřebu mlžit a nepřiznat "nevíme co s ním je" - viz ty úlomky, nebo ty zprávy o nouzovém signálu co napřed nebyl a pak najednou jo.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:30
- Nahlásit
brut
to není nic novýho .... pokud si vzpomínám, tak se tahle dvojstrana už v nějakým podobným ( stejným) časopise objevila ... holka si je kupovala jeden čas taky
Jo, jednou už jsme něco podobného doma měli. Ale proti tomuto to byl slabý čajíček
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:33
- Nahlásit
Dobré rááááno pitomcíííí, dnes vás znechutím první kapitolou dramatického a dobrodružného naivního hororu - Ztracenka. A bude to ke svátku fšech, co ho mají, měli a budou mít. A dnes je to jébat, takže fčera sem to spletla a měla svátek březen, tak to obracíme, dnes se přeje březnový. Zde máš snídani a kapitolu ONE:
PART ONE
Mači tells:
Už se tomu nedalo zabránit. Libuščin výraz v očích jasně říkal: „Teď je ta správná chvíle, teď pojedeme.“ Věděla jsem, že to Líba chce udělat, tušila jsem to už od té chvíle, kdy jí stará cikánka na Staromáku věštila z ruky:
Bylo brzké, mlhavé ráno a Líba se jako vždy vracela z centra města ve velmi podroušeném stavu. Musela jsem jí tentokrát vést. Zřejmě to přehnala a sama by nedošla. Pod orlojem
posedávala stará žena, zimou se krčila ke zdi, která pamatovala víc než jen popravu českých pánů, a její pohled žadonil o trochu porozumnění a hodně peněz. Líba nevydržela ten
pohled a přisedla k cikánce: „Tak co mě teda čeká, babi.“ Stařeně se zaleskly oči a Líbě v ruce kovová dvacka: „Dej sem levou, děvče.“ Líba nastavila ruku a já jen v dešti koukala,
jak ty dvě vytvářejí harmonické pozadí pro to nevlídné ráno. Pomalu se rozednívalo a já teprve teď poznala, že stařena je zabalená v norkovém kožichu se zlatými knoflíky přišitými zadním stehem. Už vím, co se mi na ní zdálo divné. Ten zadní steh věštil nepříjemnost. Chvilku si něco broukaly, nebylo to pro moje uši, stejně jsem je neposlouchala. Myšlenky se mi ubíraly jiným směrem. Tam v dálce, za Barrandovským mostem, těkaly po pokoji v prvním patře. Na okamžik jsem zaváhala, jestli mám vzít telefon a napsat zprávu. Ne, je to blbost, je teprve pět hodin. Tok přerušil bezdomovec loudící můj nedopalek: „Jste
příliš laskavá, slečno.“ Nevydržela jsem takový kompliment a nabídla mu celé cigáro. Odbelhal se a já zjistila, že mi chybí peněženka i zapalovač. Chudák, asi měl hlad a bál
se říct mi o peníze. Nevadí, vydělám si jiné.
Líba se náhle zvedla a v očích jí podivně jiskřilo. Pochopila jsem. Zadní steh na norkovém kožichu mě varoval správně. Líba tam chce jet. Nenechám jí v tom, ale budu doufat, že
po vystřízlivění zapomene. Připadala mi však střízlivá už teď. „Jo, dala mi česnečku, co měla s sebou k obědu“, odvětila Líba, aniž bych se na cokoli ptala. Něco tu nehraje. Pojedeme raději hned zítra.
Jen, co jsme řekly, že chceme jet, nastal poprask. Zrazovali nás, snad každý, kdo o té historii něco tušil. Může být a bude to nebezpečné. Kdo však neprojížděl slapskou přírodou, nepochopí. Krajina je to krásná, divoká a nevyzpytatelná, jako počasí, které tam vládne a řídí tak chod této neutěšené oblasti.
Začaly jsme se chystat na cestu. K vyřešení záhady tajemného srubu toho však moc nepotřebujeme:
pár lahví piva, pár krabiček cigaret, Ibuprofen čtyřstovku a psa obranáře.
Pro jistotu přibalujeme i fotoaparát značky Olympus a telefon. Ale kdo ví, co se může stát a zda-li nám tento zázrak moderní techniky v nouzi pomůže. Zbývá už jen zkontrolovat stav nádrže a stařičký červený Cadilac zapůjčený milionářským
synkem může vyrazit.
Cestou z Prahy se vše zdálo jako romantický víkendový výlet. Ani jsme si nepřipustily, že jedeme tam, odkud možná není návratu. Beze slov jsme na sebe s Líbou pohlédly. Telepaticky
jsme se ujistily o tom, že to dokážeme a že ten zelený náklaďák řítící se v protisměru má jistě přednost.
Domků začalo ubývat, vegetace houstla, hluk velkoměsta jsme nechaly v dálce za sebou. Jsme v poslapí. Po monzunových bouřích byla krajina až vyzývavě klidná. Všude bylo ticho a jen
občas jsme musely z cesty odklízet padlé kmeny baobabů přemožené pobřežní brízou. Pak se to stalo. Náš zapůjčený Cadilac zapadl do tekutého ppísku. Neměly jsme šanci ho vytáhnout. Bořil se a klesal stále níž. Jessy pobíhala kolem a sondovala potenciální nebezpečí. Ještě, že ji máme. Svou přítomností a speciálním výcvikem v pohraniční oblasti Kazachstánu nám dávala pocit jistoty, sucha a bezpečí.
Čekala nás ještě příliš dlouhá cesta, proto jsme se musely rozhodnout, co poneseme dál a co zanecháme v pasti pouštních písků velmi často se zde zjevujících. Tato malá přírodní zvláštnost nás nemohla rozhodit. Počítaly jsme s dramatičtějšími překvápky.
Naše sice sportem zocelená, avšak přesto velmi křehká dívčí záda, nemohla unést víc, než jen životně důležitou turistickou výstroj. V batohách proto začaly cinkat lahve krušovické
desítky, pronikavě vonět biolit a příjemně vonět cigarety ochucené marihuanou.
Fotoaparát a Ibuprofen se snadno vešly do našich kapes.
Jessy nás překvapila. Jen ona totiž myslela na stravu a vzala si s sebou konzervu Chappi.
Začínaly jsme jí závidět. Když míchala maso na vlastnoručně rozdělaném ohni, slinily a slzely
jsme zároveň. Nedala nám ani vylízat kotlík. „Líbo, pojď, vezmem si aspoň napůl prášek.“ Po obědě jsme chtěly trošku odpočívat a trávit vydatný oběd. Jessy, přejedená půlkilovou
konzervou, však začala vztekle vrčet a stále odbíhala za keř. Bylo to jasné.
Znakovou řečí nám dala najevo to, co jsme během vteřiny měly poznat samy. Blížil se k nám roj obrovských komárů. Zkoprněly jsme úžasem a strachem. „Sakra Mači, zapomněly jsme na
očkování proti malárii!!“ Zběsile jsme mávaly rukama kolem sebe. Jessy opět zasáhla. Vzpomněla si na Kazachstán a atomové pokusy, lehla na zem hlavou k epicentru a packama si
přikryla tvář. Instinktivně jsme jí následovaly. Komáři byli velcí jako džungarští křečíci, ale tak nízko jim jejich tělesná hmotnost letět nedovolila. Nad hlavou nám vytvořili vzdušný vír a po chvíli vztekle a zklamaně odlétli. Zvednout zrak jsme si dovolily až po velmi dlouhém čase. Všude se válely naše věci a co hůř, batohy byly rozsypané. Jaly jsme se je kontrolovat. Nastala však zoufalá situace. V batohu číslo jedna zbyly po krušovické
desítce jen střepy. I cigarety byly podmáčené. Co teď? Byly jsme nuceny batoh zanechat na místě, důmyslně ukrytý pod mechem. Až uschne, vrátíme se pro něj. Poprvé se nám příroda
krutě pomstila za naši troufalost rušit klid a tajemno slapské divočiny. Cikánka měla pravdu. Líba se už zdála na pokraji zoufalství: „Mači, co budeme pít?“
Musely jsme dál. Jessy teď začala litovat, že se s námi nerozdělila o konzervu. Byla prošlá a Jessy neuměla anglicky. Odběhla za keř. Tajně jsme na sebe s Líbou mrkly a zasytily
se další polovinou Ibuprofenu. Líba netušila, že pro případ nouze mám ještě Paralen.
Cesta začala nebezpečně stoupat a to byla známka toho, že brzy musíme být na místě. Porost začal řídnout a stromy se začaly měnit ve vysokohorskou floru. Nebylo divu. Kleče jsme
očekávaly již ve výšce 2000 metrů.
Po dalších třech hodinách chůze jsme ho spatřily. Stál neohroženě na skále ponořen do mrazivého
klidu sobotního odpoledne. V tu chvíli jakoby se čas zastavil. Důstojný majestát objektu v nás vyvolal pocit nehynoucího obdivu k tomu, kdo vlastníma rukama srub postavil.
Ano, to je ona, věčná stavba stojící zde od počátku slapské historie. Snad jsme nezapomněly klíče.
Po chvíli hledání nám došlo, že zůstaly mezi střepy krušovické desítky, ukryty pod mechem v tři hodiny vzdáleném údolí. Zase pomohla Jessy. Zbavená nepříjemnosti s konzervou, posilněná
živočišným uhlím nám třemi precizně provedenými kopy otevřela dveře a spolu s nimi i celou přední stěnu srubu (Roland si to opraví).
Zvědavost přemohla strach. Vstoupily jsme dovnitř. Proraženým otvorem přes celou stěnu dovnitř prosvítalo podvečerní slunce a ozářilo tak interier stavby. Náhle mě napadlo,
že bychom měly zavolat domů: „Ahoj mami, už jsme dojely, ...no, je to tu dobrý, ...ne, zima
nám nebude, ...jo, v neděli přijdeme na oběd, ...ano, až budeme odjíždět, zavolám ti, abys to mohla ohřát.“
Na to, že srub byl velmi dlouho opuštěný, našly jsme
v kredenci podivně čerstvou kávu. „Mači, dáme nejdřív kafe a cigáro a pak to tu omrknem, jo?“ Líba byla už zase v ráži a to mě uklidnilo. V chatě byla kupodivu k dispozici i čerstvá
voda. Zamrazilo mě. To je divné, ve srubu přece nikdo 200 let nebyl. Přesto se zdál tak divně obydlený, uklizený a čistý. Voda začala vřít. Bublání vody a vůně čerstvé kávy mi připomněla dětství strávené v krčských hvozdech poblíž Kačerova. Ano, tehdy byl Kačerov konečná céčka. Na okamžik se mi před očima vynořily obličeje mých dávných kamarádů: Katka H., sousedka a spolužačka od jeslí až po gympl, Katka B., dnes už O.,
Katka Z., příbuzná Ivanky Trumpové, dnes alkoholička. Zřejmě mi na tváři vyvstal přiblblý úsměv, protože Líba vykřikla: „Mači, snad tam nevidíš Bruce Willise bez trička!“
Na terase jsme proseděly skoro celý podvečer. Slunce zapadalo na západní straně a nic v tu chvíli nenasvědčovalo skutečnosti, že celá výprava je nebezpečná. „Líbo, nespi, nastydneš
a chytíš klíště.“
Nyní se mělo vše rozlousknout. Dopily jsme kávu, dokouřily cigarety rozhodly se prozkoumat srub. „Já bych tam nahoru nelezla, pošli tam raději nejdřív psa. Hele nikdy nevíš,
a navíc Jessy má pancéřovaná záda.“ Jessy se plížila přískokem do prvního patra a v zubech pevně svírala baterku. „Jessy, nechoď tam“ skoro plakala Líba, „Mači, ona si jí neumí
zapnout!“ Libuše začínala panikařit a to ve mně vzbuzovalo strach. „Líbo, neboj, pojď prohledat sklep.“ Nešťastná Líba s očima na mizejícím psovi sestupovala za mnou do sklepa....
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:37
- Nahlásit
Biluška
, jednou už jsme něco podobného doma měli. Ale proti tomuto to byl slabý čajíček
v jednom časopise byli nafocený polohy ale ne s Bárbí a Kenem,ale s nějakou modelkou a modelem .... byl to taky dívčí. O ochraně psali v jiném čísle.... po mých zkušenostech si je holky většinou kupujou kvůli těm šmukům, co do nich dávaj, kvůli fotoseriálu ( kterej je pěkně uhozenej z pohledu dospělých) a pak taky kvůli těm přihlouplejm testům ( Má mně rád nebo jsem jen jeho kámoška.... Jsem astra, kopretina nebo lilie ...atd.)
Vezmi holku, sedni si s ní a vysvětli jí, že jsou věci v časopisu, které tě trošku zaskočily, proč a jak se proti tomu bránit... vysvětli jí vše o nechtěném těhotenství a ochraně a budeš mít klid...
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:39
- Nahlásit
Gerda
Dobré rááááno pitomcíííí, dnes vás znechutím první kapitolou dramatického a dobrodružného naivního hororu - Ztracenka.
mimo tohoto jsem nepřečetla ještě vůbec nic....ale na jednu Ztracenku jezdím od svého narození , tak doufám, že to není psáno o ní a pak je taky nick ztracenka
Mno, jdu číst....
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:46
- Nahlásit
Gerda
ty si trupkááááááááááááááááá
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:50
- Nahlásit
brut
vysvětli jí vše o nechtěném těhotenství a ochraně a budeš mít klid..
Aspoň dokud nezačne menstruovat...
Biluška
Hele v průměru se prej v Čechách začíná se sexem kolem 18ti. Pokud si vzpomínám, tak ve dvanácti jsem už tátovi erotický časopisy znala a největší duševní trauma bylo, že jsem nenašla to ábíčko, co jsem původně hledala
Gerda
Jůůůůůůů
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:50
- Nahlásit
brut
Vezmi holku, sedni si s ní a vysvětli jí, že jsou věci v časopisu, které tě trošku zaskočily, proč a jak se proti tomu bránit... vysvětli jí vše o nechtěném těhotenství a ochraně a budeš mít klid...
Ty woe, jedné je deset a druhé sedm. Ještě jsem s nima nemluvila ani o menstruaci, ne tak o sexu Navíc mám vážné obavy, že u nás tyhle rozhovory budou probíhat asi jako v Kameňáku " viděls tu kazetu? Tak takhle nějak to dělaj motýli" .
Mám v živé paměti co mi dalo práce a nervů vysvětlit jim, že na netu se pohybují úchyláci, žumponoři a psíček a tudíž nesmí s nikým jít na rande. Navíc mě zaručeně neposlechnou, páč jsou prostě po mě a nejvíc je láká to, co je zakázané a dopodrobna rozebírané
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:53
- Nahlásit
Biluška
jedné je deset a druhé sedm
Áha. Seber jí Bárbí a Kena, nebo to budeš muset jít ještě vysvětlovat ve škole.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 11:58
- Nahlásit
Gerda
Eště sem to nečetla, ale proč je to zrovna Líba ? Estli to není krásná, oduševnělá, bohatá a vůbec genijální žena tak si mě nepřej
kachna_
a největší duševní trauma bylo, že jsem nenašla to ábíčko, co jsem původně hledala
nezbývá mi než v to doufat . Bohužel moje děti v sobě nesou genetickou výbavu ze strany svého otce. Pořád se mi vnucuje vzpomínka na jeho sestru Katku, která v sedmnácti otěhotněla páč se právě narodilo miminko její starší sestře a ona taky chtěla to rozkošné malé mimi
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 12:00
- Nahlásit
Biluška
proč je to zrovna Líba ?
Protože je to prostě Libuška, moje spolužačka. Samozřejmě že je krásná, oduševnělá, dost bohatá a taky je ladná, elegantní a teď zrovna už zase těhotná.
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 12:02
- Nahlásit
Biluška
Ty woe, jedné je deset a druhé sedm. Ještě jsem s nima nemluvila ani o menstruaci, ne tak o sexu
tak s desetiletou už můžeš mluvit jak o menstruaci, tak o sexu.... zvlášť, když si o všem čte v těhle přiblblejch plátcích .... malá je sice malá, ale i u ní můžeš začít.... však se k těm časákům dostane taky...
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 12:17
- Nahlásit
PetraK
Co s babičkou?
No nic moc, zrejme ma ucpanou cevu v mozku, dostava infuze a neco na redeni krve.. Nadejne to moc nevypada, vzhledem k veku.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 4 Čen 2009 12:26
- Nahlásit
Gerda
máš penále jak svině za nadpočetnej počet znaků!!!!!
biluše ti pošle frakturu!
|
