Na výstavu v Sarajevu jsem se moc těšila, hned z několika důvodů. Za prvé loňská výstava byla v nádherném prostředí a perfektně
organizovaná...
Za
druhé
jsme tam měli obrovský úspěch v BIS s naším jorkem a tak jsem si
slibovala
repete a za třetí, jelikož žiji v Sarajevu, nemusela jsem brzy vstávat a
jet tisíc kilometrů tak jako spousta jiných českých vystavovatelů.
Výstava se konala v centru města ve sportovní hale zvané Scenderija.
Organizátor inspirován světovou výstavou, vyzdobil velké prostory garáže.
Výzdoba byla velkolepá, všude čerstvé květiny a i v některých velkých
kruzích byly květináče přímo v kruhu. Každý kruh měl velké koberce a
stoly
na předvádění malých pejsků byli nejen stabilní, ale měli perfektní
neklouzavou podložku a byly vyzdobeny logem bosenského kynologického
svazu.
V jednom kruhu byli vystavené veliké krásné poháry, tak jako vždy v
Bosně jich bylo hodně a pro každé místo ve skupině byla připraven i
pytel granulí od
firmy Purina. (K mé lítosti já jsem svůj pytel zapomněla). My jsme mohli
zaparkovat přímo před halou, takže jsme klece ani psy nevláčeli nijak
přes
schody nebo jinudy. Bohužel češi, kteří přijeli organizovaně autobusem
toto štěstí neměli. Autobus je vysypal asi 200 metrů od haly a
chudáci se tam museli dostat vlastním nožním pohonem. Byli z toho velmi
rozlíceni, ale organizátor na moji stížnost jejich jménem řekl, že ho nikdo
neinformoval, že přijíždí autobusem, kdyby to udělali, měli by tak jako
chorvati a
maďaři,
parking zajištěn před halou! Takže zase došlo na pověstnou českou
slušnost,
kdy mlčet a tlačit klece je náš povahový rys.
Vystavovatele přijeli z
Itálie, Polska, Francie a z okolních zemí, takže kvalita psů byla velká!
Výstava začínala přesně. Rozhodci přijeli z okolních zemí ale také z
Francie a jak organizátor řekl ve své úvodní řeči, pro velký zájem
českých vystavovatelů, jsme mohli přivítat poprvé v Bosně českého
rozhodčího.
Byl
jim Petr Řehánek a úkolu se zhostil na výbornou. Věřte, každý, kdo žije v
cizině se stane hrdým nacionalistou a váží si věcí, které by mu
přišli
jinak zcela normální. Pan Řehánek svoji zem reprezentoval velmi hrdě a
ke
spokojenosti všech. Na rozdíl od Francouze, který se pohyboval po
výstavišti
velmi nafoukaně se dvěma tlumočníky (odmítl mluvit jinak než
francouzsky) a
byl oblečen do ošoupaného svetru, přes který měl sako s vyblýskanými lokty.
Pan Řehánek byl noblesa sama, v perfektně padnoucím obleku, velmi
distingovaného chovaní. Domlouval se s organizátory sám, někdy i rukama ale
tlumočníka
nepotřeboval. Pro vystavovatele mel připravenou velkou slovní zásobu
bosenských slov, takže posudky diktoval v bosenštině. Organizátor na
českého rozhodčího přehodil úkol nelehký a to posuzovaní šarplaninců. Těch je
vždy hodně a jak jsem slyšela vždy v kruhu panuje horká krev, přeci jen jde o
plemeno národní. Pan Řehánek toto ale zvládl ke spokojenosti jak
organizátorů, tak věřte nebo ne tak i vystavovatelů tohoto plemene.
V hale byli zpřístupněny
čisté toalety, což na Balkáně nebývá zase tak
zvykem, velmi často tu vidíte tzv. turecké záchody, jak já říkám díra v
zemi. K dispozici byla kavárna, což uvítal můj manžel - závislák na kafi.
Jediným nedostatkem bych viděla to, ze v hale byla zima a průvan. My
jsme si
naštěstí našli místo v rohu takže průvanu jsme byli ušetřeny ale
rýmu jsme si odnesli.
Čeští vystavovatelé českou
kynologii hájili statečně a v některých skupinách byli i dva češi na
stupních vítězů. Veliká pozornost byla obracena především ke stolům paní Kupicové s maltézy, 5 sněhobílých načesaných maltézů
přilákalo hodně návštěvníků a na stupních vítězů jsme je mohli vidět
stále (páry, skupina, třída mladých atd).
Bylo mi líto, že organizátor nevěnoval pozornost českému unikátu Baronovi
paní Neduchalové (BIS PARIS) ale bylo mi vysvětleno, že tam bylo několik
evropských i světových vítězů a představovat každého by bylo zdlouhavé. S
tím
nesouhlasím, přeci jen být 1.BIS a být evropský vítěz je trochu rozdíl.
Rozhodčí Zidar (3,4,9) byl velmi strohý a často zadával VD, takže do
kruhu
jsem vstupovala s malou dušičkou. Náš jorkšír UNO Albert EX KLANOVA, i
když
byl trochu indisponován, se ale ukázal v krásných barvách a odnesl si
CAC, CACIB, BOB. Vystavoval se i pejsek z mého chovu a odešel s VN takže
úspěch
po všech stránkách.
Největší radost mi ale udělali naši afgáni. Amadeus Mozart Beami Sahrak
ve
svých 16 měsících odešel s titulem CAC, CACIB, BOB a naše černá dáma Sjeti
Bilgiris Sari Al Fayed odešla s CAC a CACIB. Rozhodčí byl pan Řehánek a
ve
vítězném kruhu 10 skupiny se mu sešli jen češky. Rozhodčí nás nechal
dlouho
běhat, což se líbilo naším chrtům, paničkám už méně, ale Amadeus už trénoval
na své velké budoucí úspěchy a odnesl si první místo. Náš kamarád Irský
vlkodav
Ailin MCcacthail Realy Irish Lenky Pařízkové (hrdí reprezentanti KCHCH)
byl až druhý. Afgány jsme reprezentovali i v párech, ale tam jsme štěstí neměli.
S
Amadeem jsem nastupovala mezi deset nejlepších psů výstavy. Což pokládám
za
velikou poctu. Amadeus stál vedle šampiónů, kteří měli za sebou už mnoho
světových úspěchů a Amadeus ukázal, ze mezi ně patří. Stal jako socha
bez
sebemenšího upravování s ocasem nahoru, bez mé pomoci. Když běžel, tak
letěl
kruhem a stale se smál (jak já říkám, hubu od ucha k uchu) a
vrtěl ocasem
ze
strany na stranu. Když byl prohlášen BIS. 1. místo Lhasa apso ze
Slovinska a druhé místo dalmatin z Chorvatska 3. místo irský teriér z
Chorvatska,
Amadea jsem chlácholila, že tomu rozhodčí Zidar vůbec nerozumí, ze on je
nejkrásnější a všem to ještě ukáže. Z kruhu se mu moc nechtělo ale když
viděl, že páníček s ním bude ještě trénovat na kobercích, tak se dal
ukecat
a šel páníčka zahřát rychlým klusem mezi květináči!!!
Několik českých vystavovatelů, kteří tam byli sólo, jsme odvezli do
hotelu, který rezervovali organizátoři, nebyl problém s ubytováním se psy a cena
byla
velmi rozumná. Některé pokoje měli kožené sedačky, velké koupelny a prý
péče
byla super. My jsme byli unaveni, tak jsme nezůstávali na povýstavní
dýchánek
a jeli jsme domů leštit poháry!!! Kdo se ale zúčastnil dýchánku, byl velmi
spokojený s přátelskou atmosférou od rozhodčích i organizátorů.
Příští CACIB Sarajevo se
chystá na jaře v dubnu a pevně doufám, ze
českých vystavovatelů bude ještě více než letos. Kdo by chtěl okusit tu
nádhernou a přátelskou atmosféru Balkánu, obraťte se na mne, ráda Vám pomohu radou i
skutkem.