Kynologická diskuse

 - Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -  


Kynologická diskuse / Chov psů, chovatelství / Jak odnaučit psa žárlit na dítě.
<< . 1 . 2 .
Autor Zpráva
lamalucni
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 12:24
- Nahlásit


Barcza16
Radit po internetu se dá, pokud jde o problémy s loužičkama doma nebo tak něco. Ale co se týče agrese psa k dítěti, tak to opravdu chce, aby s vámi někdo pracoval naživo, radit přes fórum fakt nemá smysl a špatně pochopené rady by mohly všechno ještě zhoršit. Tady jde o život!

Eldoguero
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 12:50 - Změnil/a: Eldoguero
- Nahlásit


Barcza16
Hm, to je fakt dost nepříjemná situace
V podstatě taky neporadím, protože tohle se přes net vážně moc řešit nedá. Částečně, dočasně seč dá situace řešit pořízením klece nebo větší kenely, ve které bude mít pes pelíšek bude možné ho v ní v případě potřeby zavřít (třeba ve chvíli, kdy nebude dítě zrovna v postýlce a ty si budeš muset odskočit ... není možné mít prcka pořád u sebe).
Bylo by to místo, kde je v bezpečí pes i dítě (dítě z opačné strany samozřejmě, i když ... ), na oplátku ovšem musíš dítě naučit, aby se ke kleci nepřibližovalo, vytyčit mu nějakou (třeba i zpočátku nějak ohraničenou) hranici, za kterou nikdy v žádném případě nesmí. Pes by se měl naučit chodit do klece sám, dobrovolně, v žádném případě ne za trest. Klec by měla být umístěna tak, aby pes viděl na dění v bytě - byl v centru dění, ale zároveň měl svůj klid.
Není to řešení vztahu dítě - pes, ale částečně se tím dá vyřešit akutní hrozba kousnutí psem. Celkovou situaci ve vzájemném vztahu by měl podle mě řešit primárně páníček, na kterém je pes tak závyslý.

PetraK
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 12:50
- Nahlásit


Barcza16

Nemůžu ale říct, že by ze mě pes neměl respekt
Ale já ho nemůžu seznamovat s malým už z toho důvodu, že mám vážně strach, celá se klepu a to ze mě určitě cítí a proto by mohl tím spíš zaútočit?
to se bohužel vylučuje.. nemůže mít respekt z někoho takového


přesně tak- davidkova renata má pravdu. Víte já bych svého psa taky nedala, udělala bych maximum, ale - soudě pochopitelně podle toho co píšete - ten pes nemá moc stanovené hranice, nezná svoje místo, a ani jeden z vás pro něj tou opravdovou autoritou nejspíš asi nejste. Změnit se to asi dá, ale po netu to vyřešit nejde, jak bylo napsáno - zkuste najít ve svém okolí někoho OPRAVDU zkušeného, kdo by s vámi všemi pracoval u vás doma, venku a naučil vás spokojenému soužití.
..

Karolina77
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 12:59
- Nahlásit


Nechci dělat ze sebe vševěda, ale myslím, že situace je řešitelná. Tím, že se bojíš o dítě, a čekáš útok, jsi napjatá, ve střehu, jinak se potíš - reaguješ nepřirozeně a v podstatě ten útok vyprovokováváš. Z pohledu psa je to totiž jednoznačné: Mimino je pro žárlivce vetřelec. Když je panička se mnou sama je v pohodě. Když je se mnou a "vetřelcem" je nervózní a napjatá, jako kdyby hrozilo nebezpečí - tj. vetřelec je nebezpečný je potřeba ho hlídat a případně zakročit....

Takže já bych psovi opatřila bezpečný pevný náhubek (ale takový aby v něm mohl pohodlně existovat - ne ten veterinární) a ten by měl na tlamě vždy, když bude ve stejné místnosti s miminem. Abych já byla v klidu že dítěti NEMŮŽE ublížit ani kdyby chtěl. Tím se odbourá moje nepřiměřené chování, a můžu začít s pozvolným zaváděním nových pořádků tak, aby pes i dítě mohli bezpečně existovat vedle sebe. Psa bych do kontaktu s dítětem nenutila, ale z místnosti bych ho nevyháněla, aby měl možnost dítě pozorovat, případně bych ho nechala dítě očichat. Zatím tak, aby aktivita vycházela od psa. Nevím jak moc je 5 měsíční dítě pohyblivé, ale předpokládám, že zatím moc ne . A samozřejmě každé klidné a žádoucí chování psa bych hojně odměňovala, aby si syna spojil jen s příjemnými zážitky. A snažila bych se chovat co "nejpřirozeněji" - tak abych psovi umožnila pochopit, že přítomnost dítěte je normální stav a že mám dost "lásky" a pozornosti pro oba (ale dítě je první)

Barcza16
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 13:10
- Nahlásit


Nevím na koho se mám tady obrátit?

Eldoguero
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 15:09
- Nahlásit


Barcza16
Nevím na koho se mám tady obrátit?
Těžko radit Co se zeptat na cvičácích, nějakého kamaráda pejskaře, koho by poradili, doporučili?
Odkud jsi?

PetraK
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 15:14
- Nahlásit


Karolina77
Nechci dělat ze sebe vševěda, ale myslím, že situace je řešitelná

to neděláš, postup je to supr, vede k vyřešení problému. Jen přemýšlím nad tím - v souvisloti, co už tu tak proběhlo nedávno, jestli ti lidé mají na to to dotáhnout do toho zdárného konce zvlášť, když nejsou jednotní ani v základní výchově ????? to je velký otazník. ty bys to tak dělala, já, davídková, ostatní........ ale je tu jeden velký rozdíl - věříme psovi, věříme (třebas i přehnaně , ale to je nepodstatný ) sami sobě a od toho se to odvíjí. K tomu postupu by to chtělo toho člověka, co u toho bude v reálu a začne s nimi pracovat úúúúplně od píky, protože tam je ta chyba. V těch základech.

Karolina77
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 15:37
- Nahlásit


PetraK
Máš pravdu, chtělo by to někoho "naživo" , takhle jsem vycházela z toho co paní napsala:
- když si na sebe se psem zvykli, vycházeli spolu v pohodě, paní se ho nebojí
- přítel se věnuje psovi i dítěti zároveň, pes je v pohodě(aspoň tak jsem to pochopila)
- paní dokáže trvat na svém požadavku dokud ji pes neposlechne

takže mi z toho vycházelo, že největším problémem je strach o dítě (v tomto momentě už velice reálný) .
Faktem je, že ten problém může být hlubší, když si pes za 5 měsíců nezvykl, že tam to mimino je

PetraK
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 15:45
- Nahlásit


Karolina77

, paní se ho nebojí

ale bojí se, že kousne dítě, moc se bojí. Není tam ani důvěra z její strany, ani respekt ze strany psa. to mi přijde jako mooc podstatný, spolu s tím, že partner nereflektuje na to, co paní rozumně požadovala hned z počátku, aby pes dostal mantinely. Jestli nemusí moc poslouchat a je závislák, bohužel tím blbým směrem - že si zvykl mít max pozornost majitele.......... tak ... blbý, z mýho pohledu. Pán neřeší, paní nevěří, pes nemá hranice - mi to zavání průšvihem trochu. ale můžu sejčkovat, pochopitelně, neznáme ani jednoho z účastníků, takže nelze říct - chce to prostě OPRAVDU zkušeného člověka, který s nimi bude pracovat ne na cvičáku, ale u nich doma

dejavu
Člen
# Zasláno: 28 Kvě 2013 20:34 - Změnil/a: dejavu
- Nahlásit


Barcza16

Víš, Barčo, když ti tady tohle téměř svorně řeknou všichni, hodně bych být tebou o tom přemýšlela, protože zde jsou většinou lidi, kteří by pro psy dýchali. Nedočteš se tu, že by někomu jen tak radili, aby psa dal pryč, schválně hledej v jiných diskuzích. To je opravdu něco mimořádného. Mnoho jich neuvěřitelně otročí svým psům s nejrůznějšími problémy a nedalo by je pryč ani zanic. Je tu i hodně holek, co nemusí děti a nijak se tím netají a které mají radši psy, přesto i ty ti tohle zde radily.Přesto si všichni uvědomují, že jsi především máma a jako taková musíš zajistit dítěti bezpečí. Ty jsi ta, co ho musí ochránit a vystříhat nebezpečí a úrazů, aspoň do určitého věku.

Nevím, jak sis vlastně dobrou radu představovala, jestli to mělo být něco takového, že to bude dobré a že si pes zvykne nebo že mu má dítě házet piškoty a vždy k tomu klikneš klikrem či něco v tom duchu, pokud možno rychle a okamžitě fungující, nebo možná nějaké konkrétní jméno nějakého psího šamana, který nad psem počaruje, dá mu nějaké kapky nebo tak něco, co se holedbá tím, že zvládne každého psa.

Jenže, na složité problémy prostě jednoduché rady nefungují, najmě, když jsme psa a vaši domácí interakci nikdo z nás neviděl. Byla bych ráda, kdybys mi řekla, co bys sama sobě poradila, kdybys tohle četla jako dotaz a co považuješ za dobrou radu, ale pochybuji, že mi odpovíš.

Dobrá rada, to není kouzelný šém, který vložíš Golemovi do čela a začne fungovat, to je denodenní práce a odříkání, poměrně dost peněz za vedení dobrým kynologem, spojení se celé rodiny za jedním účelem a mnoho dalšího. Prostě to nepopulární, co nikdo nechce slyšet. Nikdo totiž neví, když tě neviděl a nezkusil situaci, co u tvého psa bude fungovat a jak. Obecně ti můžu říct princip, že ho máš odměňovat, když se bude chovat dobře a vytřídit ze smečky, když bude prudit, než se zklidní, ale umí odložení? Ví co je to na místo? Bude tě respektovat, nebo se do tebe otočí? Umí být na prahu pokoje, kde jsi se synem a necpat se dovnitř? Nevíme!

Navíc, i dobrá rada, která se udělá blbě, uškodí. Poslala jsem teď paničce video, jak pacifikovat rozcapeného, útočného mrňouse, co prudí do psů, ale prý to nefunguje. A nefunguje ani nic od cvičitele. Já vím bezpečně, že to, co jí ukazuji, funguje, ale v celé komplexnosti dalšího a ani nevím, jak často a jestli vůbec to zkusila a co konkrétně podělala. A taková rada pak paní vrhne akorát do pocitu, že jí není pomoci a nic nefunguje, protože to prostě udělá blbě, málo nebo nekomplexně.

Nedala jsi sem žádné video, nenapsala jsi, odkud jsi, aby ti někdo poradil odborníka, pod kterým můžeš pracovat, takže to je fakt těžké. Obecně ti tu můžou třeba poradit Eichlera, ale bylo by velkou náhodou, abys byla odtamtud, navíc i on má nějaký časový režim, výcvikové tábory atd. a rozhodne ti nebude radit po emailu, když vás neviděl. Počítám, že nenecháš kojence doma a nepojedeš na měsíc se psem nějak na kurz, že?

Takže můžeme vycházet jen z toho, co píšeš - bojíš se psa, s přítelem nejste jednotní ve výchově, on tě nepodpoří, pes si ani za 5 měsíců na dítě nezvykl. A to prostě nezní optimisticky pro nikoho z nás. Asi asi ty nevěříš, že se z toho pes jednoho dne vyspí nebo to samo zmizí, že?

Vůbec nevíš, co tě čeká, až dítě bude lezoun nebo batole, jak špatně se to hlídá se psem. Vím o čem mluvím, takového psa jsem totiž měla, kdy přišlo do rodiny dítě a on byl sesazen z trůnu.

Nedala jsem ho pryč, ale pes mne perfektně poslouchal a můj partner mne respektoval a respektoval i to, že pes nepoleze do dětského pokoje, postele, ani do obýváku, kde si dítě hraje, navíc jsem se psa nebála, že zaútočí na mne. Přesto to znamenalo nikdy ty dva nenechat nikde o samotě, stálý dohled nad oběma a rozdělení bytu. A nezvykl si nikdy, jen dítě toleroval, protože mu nic jiného nezbylo, ale žárlil až do smrti.

Moc si nedovedu představit ani režim, že je pes v kleci, protože dítě tě v tomhle věku neposlechne ani smykem a první, co udělá, že tam strčí prsty. A vůbec si nedovedu představit se psem teprv začít cvičit a budovat si autoritu, až by tenhle problém nastal.

Co se týče náhubku, moc nadšený z toho taky nebude a jeho nasazování si spojí přesně se situací, která se bude týkat dítěte, navíc to musí být náhubek bytelný, avšak ne železný, pes se ho bude chtít zbavit otloukáním o stěny, nábytek atd. Ale tedy aspoň nějaká ochrana to je, pokud není zbytí a pes si ho neserve, což se při agresi dost často stane.

Aby nedošlo k mýlce, mám velice ráda psy a dělám pro ně opravdu hodně, pro ty v nouzi, ale nejsem žádný Herodes a odseděla jsem si na plastice a chirurgii u postýlek pokousaných dětí hodiny, na které nezapomenu, ani na ty rozhovory s rodiči. A věř mi, nic pěkného to nebylo. Děti byly zrazené v základním pocitu bezpečí, tyhle úrazy též dost bolí a špatně se hojí.

Holčička s pokousaným obličejem je třeba dost citelně postižena po celý život, plastiky to nikdy zcela nezahladily, některé děti přišly o prsty atd. Nebudu to moc rozebírat. Ale ty jejich oči, na to se nezapomíná a ještě horší pohled je to pro mámu, která to nezvládla a dopustila něco takového. Takže rada, že něco takového nesmíš dopustit, aby potkalo tvé dítě a buď s přítelem vyběhnout, ať si psa ubytuje mimo byt, nebo s ním intenzivně na psu začít makat nebo mu hledat nový domov, je možná ta nejlepší, co jsi v životě dostala.

Otázka je, jestli ji umíš přijmout, protože na to, aby rada fungovala, musí být taky někdo moudrý na příjmu, aby ji rozpoznal a akceptoval, nebo to bude muset dojít tak daleko, jako jsem výše líčila. A to je událost, která se dotkne nejen dítěte, ale celé rodiny a širého okolí.

Neumi
Člen
# Zasláno: 29 Kvě 2013 06:33
- Nahlásit


Barcza16
Nemůžu ale říct, že by ze mě pes neměl respekt, to si naopak myslím, že mě poslouchá více než přítele právě proto, že já jsem důkladnější a když po něm něco chci, tak mu to říkám, dokud to neudělá!
Barczo, jenom dodatek k tomu, co už ti o tom "respektu" psa k tobě psali jiní - naprostý základ komunikace se psem je, že povel řeknu 1x (slovy jedenkrát) a pes ho splní (nebo je mechanicky a beze slova "splněn" psovodem). Důkladná možná jsi, ale důsledná nikoliv. Pokud musíš psu vymluvit díru do hlavy, aby povel splnil, tak to fakt o respektu nesvědčí.

Barcza16
Člen
# Zasláno: 29 Kvě 2013 13:37
- Nahlásit


Jsem z Jihočeského kraje (Strakonice). Kdyby byl tady někdo z okolí a byl ochoten nám pomoci, opravdu bych to uvítala, ale bohužel nemůžeme si dovolit platit hodiny na cvičácích s odborníky. Což je asi problém, protože bez pořádné odborné pomoci si asi moc neporadíme?! Dejavu, abych řekla pravdu já bych asi neměla moc co radit, protože jak vidíte, sama si rady nevím?! Zkusím ale o radu požádat kamaráda, který od mala vyrůstal s pitbulli, jeho otec celý život chová takovéhle plemena, tak ten by si snad mohl vědět rady?! A hlavně toho psa zná. Ale to je to, že ho zná od mala, takže pes je na něj zvyklí a neví, jak se chová k neznámým lidem?! Takhle, jak říkám, Maxovi vždy chvíli trvá, než si na určitou osobu zvykne. třeba moje mamka ho ze začátku nemusela, měla z něj strach a on na ní pokaždé vrčel, později si ale začal pomalu zvykat a mamka mu vždy po příchodu k nám dala povel sednout a za odměnu piškotek a teď je to její mazel! Takže neříkám, že si nemůže zvyknout, ale jestli, tak to bude trvat hrozně dlouho a hlavně nevím, co se mu může honit hlavou a mám strach z toho útoku. Právě proto, že syn je menší než od a Max si ho bude podmaňovat. Známý měl děti a Max s nimi neměl problém, když ho to přestalo bavit, tak odešel, ale ty s ním nebyli každý den. Ale když to tak čtu, máte pravdu, že pes nemá nejspíš respekt ani z jednoho z nás! Pes má místo v obýváku a je v něm vlastně zvyknutý být téměř pořád a tak nevím, jak ho odnaučit třeba tomu, aby sem nesměl?

Lucie Kratochvílová
Člen
# Zasláno: 29 Kvě 2013 13:55
- Nahlásit


Barcza16

Ještě bych dala podnět k zamyšlení, a to ten, abyste si sama pro sebe zapřemýšlela, jestli tam toho psa chcete nebo ne, myslím jako vůbec. Z psaného textu mě osobně spíš vyznívá, že ne, což není výčitka, ale je dobrý si to uvědomit a říct si to nahlas, případně pak vyříkat s manželem. Protože jestli Vy toho psa tam nechcete, tak se můžete "snažit" roky sžívat psa s dítětem a stejně to nikam nepovede.

Barcza16
Člen
# Zasláno: 29 Kvě 2013 15:16
- Nahlásit


To není o tom, že bych tady toho psa nechtěla! Mám ho ráda,je to člen rodiny, ale tady jde hlavně o ten strach o dítě, které je pro mě důležitější!

Neumi
Člen
# Zasláno: 29 Kvě 2013 16:13
- Nahlásit


Barcza16

Ale když to tak čtu, máte pravdu, že pes nemá nejspíš respekt ani z jednoho z nás! Pes má místo v obýváku a je v něm vlastně zvyknutý být téměř pořád a tak nevím, jak ho odnaučit třeba tomu, aby sem nesměl?
Barczo, co má pobyt psa v obýváku společného s respektem?!

Lucie Kratochvílová
Člen
# Zasláno: 29 Kvě 2013 16:54
- Nahlásit


Barcza16
To není o tom, že bych tady toho psa nechtěla

Nepište to mě, doma si o tom v klidu popřemýšlejte sama se sebou... To není otázka minut, však ten konec věty...

Barcza16
Člen
# Zasláno: 29 Kvě 2013 18:26
- Nahlásit


Neumi
Ale když to tak čtu, máte pravdu, že pes nemá nejspíš respekt ani z jednoho z nás! Pes má místo v obýváku a je v něm vlastně zvyknutý být téměř pořád a tak nevím, jak ho odnaučit třeba tomu, aby sem nesměl?
Barczo, co má pobyt psa v obýváku společného s respektem?!

Asi jsem to špatně napsala... ta druhá větra se k té první vůbec nevztahuje!

marta sam
Člen
# Zasláno: 30 Kvě 2013 10:50 - Změnil/a: marta sam
- Nahlásit


Uvědomuji si, že za to můžeme my sami, tedy hlavně přítel, já jsem se od začátku snažila vysvětlit příteli, že je to pořád jen pes a měl by být přísnější a důkladnější, ale on má svou hlavu.
-----

Barczo16, máte v tom bohužel maglajs, jednak ne že pes je jen pes, ale jak vidno i z Vašeho příkladu, tak člověk je jen člověk.
Navíc tedy..nic mi do toho není, ale jak tady sama píšete na adresu svého přítele a jeho vedení/nevedení psa .... nechci být zlý, ale tak poněkud se divím, že Vám nepřijde divné s nim plánovat výchovu svého potomka, myslíte, že to zvládne lépe? ... to není reálná otázka, neočekávám odpověď, to jen takový malý rýpanec k zamyšlení pro Vás.

Barcza16
Člen
# Zasláno: 30 Kvě 2013 11:57
- Nahlásit


No, tak vám děkuji za rady a já bych tu debatu asi ukončila, nehodlám tady řešit můj život a výchovu dítěte... Ale přítel je určitě zodpovědný a dobrý otec! Tím bych to uzavřela...
Jinak opravdu děkuji.

marta sam
Člen
# Zasláno: 30 Kvě 2013 12:04
- Nahlásit


Tak bohužel na světě to funguje jinak, pakliže je někdo zodpovědný, je zodpovědný celkově, ale fakt to neřešte Barczo16 tady, není k tomu důvod a stejně se na tom nic nezmění a každej si stejně myslí, co chce. Na druhou stranu vést životem dítě je v mnohém směru snažší než vést psa.

Barcza16
Člen
# Zasláno: 30 Kvě 2013 12:17
- Nahlásit


Já neříkám, že přítel je špatný páníček, psa má opravdu hodně rád a nedá na něj dopustit!, jen je benevolentnější a jemu doposud stačilo, jak poslouchal...

lalabl
Člen
# Zasláno: 30 Pro 2013 13:38
- Nahlásit


Dobrý den, prosím vás o radu. Mám doma pěti letou čivavu a strašně žárlí na naše 9 měsíční mimčo. Pořád se někde schovává nechci k nám přijít když se za ním malá doplazí tak jen vrčí. Včera to vyústilo až tak, že jedl piškot a malou jsem neuhlídala doplazila k němu a trošku ji kousl, nic se ji nestalo spíš se lekla ale jsem bezradná co dál. Děkuji předem moc za radu

Michalka91
Člen
# Zasláno: 1 Led 2018 22:38
- Nahlásit


Dobrý den máme rok a tři měsíce starou fenu Německého Ovčáka. Už od štěněte byla závislá na mě, je trošku vic aktivní a žárlila na přitele. Když jsem přišla do jiného stavu tak si mě začla víc hlídat. Bohužel jsem porodila předčasně a byla jsem týden v nemocnici o psa se staral přítel ale čtyři dny nejedla a když mě pustily a malí musel zůstat v inkubátoru. Já přišla domu tak mě strašně moc vítala až brečela ale zároveň ho hledala. Pak jsem musela znova do nemocnice na týden, potom jsme už přišli oba tak nevěděla co to je očuchala si ho a šlo to když jsem ho měla v ruce tak občas skákala teď už to neděla jen začala štěkat hlavně večer a převážně na přítele nic ji neutiší hrát si nechce mazlit se nechce přítel jí vezme ven přijdou a je na chvilku klid a pak to začne znova. Nebo začne štěkat když já jsem v místnosti a přijde zamnou přítel sedne si na gauč a štěká na přítele. Mě přestala poslouchat od té doby co jsem přišla z nemocnice s malím. Už si nevíme rady co stím dělat hlavně si začínají stěžovat lidi v baráku. Prosím o radu

Xerxová
Člen
# Zasláno: 2 Led 2018 09:51
- Nahlásit


Fenka dospěla a navíc se "změnila situace ve smečce". Strhává na sebe štěkotem pozornost. Musíte jí znovuvybudovat řád - pes ho potřebuje. Hodně se fence věnujte - musí k Vám opět najít cestu. Bude to pro Vás těžké - na procházky prťavce do kočáru či šátku a vyrazit ven. Cvičit a zabývat se hlavně psicí. Musíte obnovit poslušnost. I doma ji učte - jednak klid na pelíšku (bude se hodit, až prťavec začně lézt) a jednak nějaké domácí "úkoly" - aby nemusela vyřvávat... Mrňousek je naštěstí zatím "nepohyblivý" - chráněný postýlkou, kočárkem - takže se nemusíte bát spustit z něho oči a zaměřit se na fenku. Za rok to bude těžší...
Vydrží třeba dolovat mlsky z "konga" či okusovat velkou kost ?? Nebo řve a řve i když má zábavu?? Učení klidu je těžké - ale věřím, že jak se uklidní situace u vás a navyknete si všichni na nový "mateřský režim", tak se srovná i psice...

<< . 1 . 2 .
Vaše odpověď

          vypnout *Co to je?

 » Uživatelské jméno:   Heslo:   (Zapomenuté heslo?) 
 

Zobrazit smajlíky ;-) Vypnout smajlíky
 


miniBB forum software © 2001-2018

Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2001 - 2014 [ Cz-pes.cz ]. Všechna práva vyhrazena.
E-mail: pes@cz-pes.cz, Web: http://www.cz-pes.cz
RSS kanál.
Přidejte si stránky k oblíbeným!
Vyhledávání