| Autor |
Zpráva |
bublik19
Člen |
# Zasláno: 14 Dub 2013 18:24
- Nahlásit
Ahoj, chtěla bych znát váš názor na naši výchovu. Nejdříve bych vám trochu přiblížila chování našeho psa - je to německý ovčák a má 10 měsíců. Je velmi bázlivý už od malého štěňátka, na cizí lidi vyjíždí a štěká, to samé na psy a na auta - ty chce honit, jelikož jedou rychle a točí se jim kole - takže ideální aportek :-D Chodíme s ním na cvičák na kurzy poslušnosti, kde se setkává s pejsky. Jinak se psy moc kontakt nemá - jenom občas (tak jednou za týden - kromě toho cvičáku) chodíme na procházku s kamarádkou a její fenkou ovčáka, kterou miluje. Byli jsme s hafinem i na konzultaci u odborníka na výchovu a výcvik psa, který nám ukázal, že i v rušném městě se náš pes může chovat skvěle, ale přeci jenom když je s náma, tak se cítí bezpečněji (má v nás oporu) a chová se trošku jinak, než s cizím člověkem. Začali jsme tedy pravidelně cvičit a jezdíme s ním do města - například dnes jsme byli v parku u rušné silnice - aut si skoro nevšímal - jenom občas mrknul, ale šlo to - horší byli motorkáři - ty pořád nějak nechápe a chce je chytit. V parku dvě cestičky, po jedné jezdí lidi na bruslích a na kole a druhá je spíš pro pěší, ale není to pravidlo. Pejsek se choval, až na výjimky, celkem v pohodě, dokonce jsme i cvičili poslušnost, když chodili lidi kus dál od nás (nebo i bruslaři či cyklisté), tak to bylo v pohodě, jenom koukal, ale když jsme je potkali přímo tváří v tvář, tak vyjel. Proto jsme s ním vždy zastavili na kraji cesty, dali mu nějaké povely - nejvíce sedni, lehni a pak zůstaň - mluvili na něj a dávali mu za pozornost ňamky a hodně ho chválili, pokud nevyjel. Zajímá mě proto, zda děláme dobře, když začínáme takto, aby si postupně na ty podněty okolo zvykl. Doufám, že jsem to napsala srozumitelně. Díky 
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 14 Dub 2013 23:02
- Nahlásit
bublik19
Podle mě to děláte dobře, mám podobného psa a dělala jsem to taky tak nějak. Ale chce to dělat fakt dlouho, měsíce, rok nejmíń. A i do budoucna počítat s tím, že ten pes nikdy nebude přátelská vyrovnaná povaha, hlavně k cizím lidem, aby nebyl průser, i když pravda u NO asi nehrozí, že by se na něj nečekaně vrhali cizí lid nebo děti jako na toho mého. Jeslti začne hlídat až dospěje, může jít po cizích i doma. A taky samo počítat s tím, že se bude lekat neznámých situací. Ale v běžným provozu by se měl tímhle způsobem ochodit a naučit se běžný věci ignorovat.
|
bublik19
Člen |
# Zasláno: 14 Dub 2013 23:09
- Nahlásit
Maya
Děkuji - to my si dáváme bacha na to, aby někomu neublížil, přeci jenom je to velký pes a jak píšeš, tak k němu se fakt nikdo vrhat nebude :-D Mám ho na vodítku, teď kvůli lepší ovladatelnosti má i halti ohlávku a když je navolno - třeba na poli, louce nebo v lese, tak má náhubek. Je nám i jasný, že to nebude hned, ale když jsem dneska viděla, jak se choval po hodinové procházce parkem, kde pak stál přímo u silnice a pil a vůbec si nevšímal okolo jedoucích aut, tak mě to hodně potěšilo, na lidi sice pořád štěkal, ale to chce čas :-D
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 09:11
- Nahlásit
Maya
ten pes nikdy nebude přátelská vyrovnaná povaha, hlavně k cizím lidem
hele, Cir (NO) byl takový tele, jako má bublik a ochodil se až do tý míry, že se mi občas, když se někomu líbí (ta iniciativa musí vzejít od lidí), odejde mazlit, jinak lidi ignoruje, ale mys. Chodíme navolno s košíkem (bydlime na malé vsi).
bublik19
pozor na obrany, chce to fakt dobrého figuranta a posilovat sebevědomí a pozitivní zážitky (já tím vůbec nechci říct, že to právě přes obrany nejde, jen chci upozornit, že se to dá snadno pokazit ). Ale jinak, šli jsme na to prakticky stejně, chodit mezi lidi, psy, auta... a nepřestávat.
|
impact
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 09:22
- Nahlásit
bublik19
mluvili na něj a dávali mu za pozornost ňamky a hodně ho chválili, pokud nevyjel
Netvrdím, že je to váš případ, neviděla jsem vás, nedokážu posoudit.. Ale napadla mě jedna věc.
U takto chovajících se psů dělají majitelé často jednu zásadní chybu, a to je, že psa nevhodně chválí. Říkají mu "hodný buď, hodný buď", ale pes nechápe to "buď". On chápe jenom to hodný, hodný a pokud ho chválíš takto v situaci, kdy je napnutý a připravený vystartovat (i když se na oko jeví klidně), tak v něm to vyjíždění podporuješ. Pes si to nepřebere, že má být hodný, ale přebere si to, že chválíš jeho aktuální chování - napjatost, napruženost, připravenost vystřelit a taky nepřátelskost k cyklistům (lidem, motorkám...). A to se samozřejmě zhoršuje..
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 10:18 - Změnil/a: Walda
- Nahlásit
bublik19
Obrábět psa v prostředí, se kterým má problém, je samozřejmě v pořádku. Jen si uvědom, že ta nestabilita tvého psa musela někde vzniknout, nenarodil se s ní.
Chodíme s ním na cvičák na kurzy poslušnosti, kde se setkává s pejsky. Jinak se psy moc kontakt nemá - pokud je to cvičák, kde se v průběhu výcviku taky smečkuje, je to dobré, ale jednou za týden to nestačí. Pokud to je cvičák, kde se jen cvičí a psi nemají šanci komunikovat, tak to s řešením tohohle problému nemá co dělat. Doporučuju dát pejskovi možnost pobývat co nejčastěji ve smečce vyrovnaných psů - bude to mít silný vliv i na jeho chování pokud bude jen s vámi lidmi.
dali mu nějaké povely - nejvíce sedni, lehni a pak zůstaň - mluvili na něj a dávali mu za pozornost ňamky a hodně ho chválili, pokud nevyjel - v problematické situaci, víc než kdy jindy, potřebuje pes tvoji podporu, to znamená cítit z tebe klid, mít k tobě důvěru a respekt.
Takže já bych v té situaci na psa zbytečně moc nemluvil, to k tvojí stabilitě nepřispěje. Radši se plynule pohybujte, trvej jen na zachování pozice psa (volné následování na vodítku, nemusí jít ani u nohy).
Až to zvládne za pohybu, polož ho někde v problémovém prostředí kousek od lavičky, zase na vodítku, sama si sedni na lavičku a čekej, zase trvej na dodržení polohy a dej mu možnost se uvolnit. Pokud mu to hned nepůjde, je pod moc velkou zátěží, nebo pro něj zatím nejsi dostatečnou oporou, tak musíte nejdřív trénovat uvolnění v míň náročném prostředí.
Hlavně na "vyjímečnost" situace neupozorňuj změnou svého chování - přílišným chválením a mluvením obecně, když tak ho chval až potom, co něco nového dokáže.
do budoucna počítat s tím, že ten pes nikdy nebude přátelská vyrovnaná povaha (Maya) - z toho bych nevycházel, závisí jen na tobě, kam to posunete
Byli jsme s hafinem i na konzultaci u odborníka na výchovu a výcvik psa, který nám ukázal, že i v rušném městě se náš pes může chovat skvěle, ale přeci jenom když je s náma, tak se cítí bezpečněji (má v nás oporu) a chová se trošku jinak, než s cizím člověkem. - tahle věta si odporuje, kdyby se s vámi cítil bezpečněji, choval by se líp s vámi. Pokud se choval líp s tím cvičitelem, obávám se, že větší jistotu cítil z něj, možná si to ten člověk ani neuvědomoval. Tedy pokud vám řekl to, co tu píšeš.
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 11:27
- Nahlásit
kachna_
Hele, Dorin se po pár letech ochodil tak, že si sám dojde pro drbání k bráchovi a ke švagrový a to je vidí skoro každý den 
zajímavý je, že děti mu nikdy moc nevadily, asi že jsou menší nebo co a od synovců se nechával drbat vždycky
ale k cizímu by teda dobrovolně nešel, i když snášet to se naučil, však jsme byli párkrát i na výstavě a to byl ještě mnohem horší než teď
Walda
to jako fakt myslíš, že pes se nemůže narodit s bázlivou povahou? že jako všechna štěńata se rodí s perfektní vyrovnanou povahou nebo jak? tomu se mi nechce věřit
bublik19
si ještě pamatuju jak mi kdysi někdo radil sednout si na lavičku, psa odložit vedle a číst si knížku, třeba hodinu a jen po očku kontrolovat psa jestli je v pohodě, tím na něj nijak nepůsobíš a pes si zvyká
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 11:30
- Nahlásit
Walda
en si uvědom, že ta nestabilita tvého psa musela někde vzniknout
možná tady
Zasláno: 25 Led 2013 19:24
Citát - Nahlásit
Ještě podotýkám, že i naše štěně žilo do našeho příjezdu v drsných podmínkách a též dosti smrděl.
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 11:31
- Nahlásit
Walda
Doporučuju dát pejskovi možnost pobývat co nejčastěji ve smečce vyrovnaných psů
no, jenže třeba na vsi má kliku, když najde toho jednoho.
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 12:49
- Nahlásit
Maya
to jako fakt myslíš... že jako všechna štěńata se rodí s perfektní vyrovnanou povahou?
No nemyslím si, že všichni štěndové jsou stejní, ale na takovýhle problém ty rozdíly nestačí. Nebo si snad myslíš, že když by štěndové žili do 10 měsíců v jedné smečce, tak by jich pár bylo naprosto vyrovnaných a zbytek se chovat takhle?
Já tím spíš chtěl poukázat na to, že to není nic vrozeného a že ten proces je reverzibilní, což považuju za pozitivní. 
kachna_
na vsi má kliku, když najde toho jednoho
Jasně, já se snažil krátce popsat, jaká cesta vede k nestabilnějšímu výsledku.
Protože jinak se obcházejí příčiny a oklikou se řeší jen důsedlky.
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 12:59
- Nahlásit
Walda
když by štěndové žili do 10 měsíců v jedné smečce
jo, myslím, že někteří štěndové by byli ti co neznámé věci řeší v klidu a někteří by byli ti, co se neznámých věcí bojí a někteří by možná byli jako můj druhej pes, kterej neznámý věci miluje a musí je vidět zblízka a hned a okamžitě a hrrr na to a takoví by asi v přírodě moc dlouho nepřežili myslíš snad že takovýhle opačný extrém, protože to taky není úplně tak normální, je získaná povaha stejně jako bázlivost? proč já mám teda oba tyhle extrémy?
osobně teda myslím, že stejně jako u lidí i u psů je povaha z 60-70% vrozená, i děti nejsou stejný, a to ani v jedný rodině, některé jsou klidné, některé rádi mlátí lidi, některé jsou na sebe pěkně opatrné atd., u těch psů to bude stejný
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 14:54
- Nahlásit
Maya
No hele nevím, jak je to u tebe, o tom to tu nebylo.
Jestli to co píšeš znamená, že máš dva zhruba stejně starý psy, který od štěněte vyrůstali vedle sebe u tebe a jeden je bojácný až do problémů a druhý je vyrovnaný a stabilní, tak by bylo zajímavý se dopídit, kde to vzniklo. Ale na to se tady bublik neptal.
A vůbec bych nehledal analogii ke psům u lidí, to je vždycky dost velké chyba.
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 15:30
- Nahlásit
Walda
bych nehledal analogii ke psům u lidí
to ne, jen říkám, že genetika funguje u obou víceméně stejně
například zrzavý vlasy způsobuje v podstatě stejnej gen co červenou srst u psů a s tou povahou to bude tak nějak geneticky stejně
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 15:47
- Nahlásit
Maya
S povahou možná jo, ale problém bublika19 dost jistě není daný jen povahou psa.
A jak to máš teda ty s tvými psy, jak jsem psal v minulém příspěvku, abychom se něčeho zajímavého dobrali?
|
bublik19
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 18:16
- Nahlásit
Moc vám všem děkuji za názory, rady a připomínky.
K tomu chválení - už jsme byli poučení odborníkem, kdy a jak chválit a kdy dávat pamlsky, pokud si ho hned neveme, tak už mu ho nedat - nenutit mu ho. To chválení děláme jenom v případě, že když mu dám třeba povel zůstaň, když okolo někdo běží nebo jede na kole a on zůstane a ještě třeba kouká po mě, tak ho pochválím, když ale má tendenci se zvedat, tak ne, to ho znovu položím.
Dnes jsme jeli opět do města, v plánu bylo, že obejdeme pár ulic - uvidí auta a i nějaké ty lidi - ty co jsme potkali tváří v tvář tak vyštěkal, pak se trošku uklidnil a nakonec jsme dorazili až na rušné náměstí a asi jak toho bylo moc, tak si aut nevšímal a na lidi jenom koukal a v pohodě plnil povely, několikrát jsme náměstí obešli a pak si šli koupit zmrzlinu a zastavili se uprostřed náměstí v parčíku, kde celou dobu ležel a vnímal jenom nás Pak jsme se na chvíli zastavili u silnice, položila jsem ho a jenom jsme koukali na auta - ty byly v pohodě, jenom na náklaďák chtěl vyjet - to je ještě moc velký :-D Pak jsme šli k obchoďáku, kde jsme též chvíli postáli a pokoukali, ale když jsme se pak rozešli, tak měl opět tendenci honit auta a pár lidí vyštěkal. Hold to bude ještě nějaký čas trvat, než si na to zvykne, ale už tohle vidím jako obrovský pokrok a vím, že když se to takhle vede, tak i ze mě sálá dobrá nálada a energie Zítra vyrážíme znova
A k tomu cvičáku
Je to speciální kurz poslušnosti, je omezen počtem lekcí a vždy na začátku, před hodinou spolu mohou psi běhat, pak se hodinu cvičí - sedni, lehni, přivolání, chůze u nohy + postupně se přidávají otočky, zdolávání kladiny, začne se s aportováním atd. a na konci hodiny zas mají možnost spolu běhat a blbnout. Obrany se tady necvičí, to bych se musela přihlásit do klubu a to zatím nevím - s jeho povahou bych to neviděla na nějaké zkoušky, i když co člověk ví
|
lamalucni
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 18:31 - Změnil/a: lamalucni
- Nahlásit
bublik19
i ze mě sálá dobrá nálada a energie
To je to úplně nejdůležitější  Držím palce!
|
bublik19
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 18:35
- Nahlásit
Jo a ještě k té jeho povaze.
Já jsem taky vždycky tvrdila, že pes se nerodí agresivní a ani nic podobnýho, ale jak jsem zjistila, tak jo. Nejspíše u něj byla zanedbána ta první výchova od narození, byl jenom s matkou a dvěma sourozenci v kotci a smrděl po výkalech. Nebyl naštěstí nijak podvyživený, ale pro štěně si představuju lepší prostředí. U nás pak byl s námi doma - ale pelíšek měl zvlášť v hale, nikdy jsem ho nenechala spát se mnou v posteli - i když přes den si tam teď už lehnout jde, ale v noci spí ve svém pelíšku. První dva měsíce žil u nás ještě s naším prvním pejskem. Dostával vše co potřeboval, hodně jsme si hráli, učila jsem ho na obojek, vodítko, pak jsem přidala první povely, chodili jsme na krátké procházky do blízkého okolí. A už v té době se projevoval velmi bojácně - s vodítkem byl v pohodě, ale jakmile jsme došli na hranici pozemku, tak se zasekl a nechtěl pokračovat, lákali jsme ho na hračku, mňamku, utíkali jsme - po čase vždy o kousek popošel, pak zase sednul, pak zase kousek šel a když jsme byli pár metrů, tak se rozešel normálně, ale vždy se na kousek zastavil a dál nechtěl. Cizích lidí se bál - štěňata normálně ke každýmu běží, ale on nechtěl, ukrýval se nám mezi nohama a když k němu někdo natáhl ruku, couvl. Nikdy jsme ho nechlácholili a ani ho nechránili - máme tu poblíž velmi dobrého kynologa, který nám i radil. Nikdy jsme mu neublížili.
Dál k jeho povaze - už jako malý byl strašný hajzlík - pořád všechno kousal, hlavně nás - nejen ruce, ale vždy se zakousl třeba do kalhot nebo do boty a tahal - až roztrhal Dělali jsme všechno možný, aby toho nechal - opět na rady kynologů - nikdy jsme ho nemlátili - maximálně dostal přes čumák, když hodně kousnul, spíš jsme jenom zvýšili hlas a učili ho povely FUJ, DOST a NESMÍŠ. Teď už se mi zahryzne do kalhot jenom když ho chytne rapl, jiank má ale pořád tendenci mi kousat rukávy u mikiny a prsty u ruky, nenechávám ho to dělat, ale stejně to dělá pořád. Takže nějaký blok tam musí být, vždyť lidé jsou taky nějak narušení, tak proč by nemohl být i pes?
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 19:24
- Nahlásit
Walda
A jak to máš teda ty s tvými psy
tak jak jsem psala, jsou od sebe 3 roky, oba z dobrých podmínek vzatý ve 2 měsících, odmalička starší rapl úděsnej, vyrovnanou povahu si přece jen představuju trochu jinak, že jako ten pes k cizím věcem bude trochu opatrnější a ne že by klidně spáchal sebevraždu jen aby se k tomu cizímu dostal, dost dlouho mi trvalo ho naučit alespoň ignorovat cizí lidi a ne je poskákat a ulízat k smrti a druhej pes odmalinka bojácnej, už u chovatelky byl odtažitější, na nás si doma během pár dní zvyknul, ale cizí lidi nemusel nikdy, doma byl suverén, ale dostat ho první rok mimo zahradu na procházku byly manévry, protože jak uviděl vodítko, zdrhal jak nechtěl nikam jít, tahala jsem ho venku za sebou jak kačera, lehal si a tak, nikdy se mu nic špatnýho nestalo, od lidí už vůbec ne, ale dodneška si od cizího nevezme ani mlsku, ale pracovali jsme na tom, tak zhruba v roce se to celkem zlomilo, ale od cizích na sebe nechá šáhnout jen když jsem u toho a on ví že musí, takže jak už jsem psala, na výstavě se nechal ošahat, u veta nechá taky, ale dobrovolně by to nikdy neudělal.
Když k nám přijde někdo cizí, starší se vnucuje a chce drbat, mladší se k tomu člověku nepřiblíží na 2 metry. Stejně tak i při výcviku starší je splachovací, na mladšího kdybych zvýšila hlas, tak se ke mě hodinu nepřiblíží a to jsem mu nikdy nic neudělala. Prostě je hodně opatrnej.
Podle mě to jsou prostě vrozený povahy, který se dají do určitý míry ovlivnit, ale nikdy ti psi s tahle rozdílnýma povaham nebudou jeden jako druhej. Nedovedu si představit, co by se muselo dělat, aby mladší byl třeba tak přátelský k lidem sám a dobrovolně jako ten starší. Podle mě to ani nejde.
|
birma
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 19:46
- Nahlásit
bublik19
Nikdy jsme ho nechlácholili a ani ho nechránili
a proč by měl mít ten pes k vám důvěru, když jste ho nikdy před ničím neochránili?
O strachu je třeba tenhle moc zajímavý článek
máme tu poblíž velmi dobrého kynologa
a to jste určili podle čeho, že je tak dobrý? Nereju, fakt mě to zajímá
|
bublik19
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 20:07
- Nahlásit
birma
To jsem napsala špatně, že jsme ho nikdy nechránili - myslela jsem tím, že jsme ho nijak nerozmazlovali a když se něčeho bál, tak jsme mu neříkali takovým tím rozmazlovacím hláskem ,,no neboj se ty můj bobečku" - nebo tak nějak :-D nevím jak to přesně napsat, ale snad mě chápeš :-D samozřejmě že jinak jsme dávali bacha aby se mu nic nestalo a když měl opravdu velký strach - např. jeho první histerický záchvat při zapnutém vysavači - to byl fakt v transu a to jsme se mu snažili pomoct, začali jsme si hrát, dávali pamlsky za pozornost apod.
A k tomu kynologovi - víme jak se chová ke psům, on i jeho žena mají psy, jsou výborně vycvičení, on je i mistr republiky, cvičí psy pro policii. Před deseti lety jsem byla se svým prvním psem na cvičáku (na jiném než chodím teď) a tam bylo dost lidí, kteří měli úspěchy se psy, ale některé jejich metody mě děsily - např. ostnatý stahovací obojek na kterém tahal psa i na kole až se složil - tohle když nám řekl, tak jsme se sebrali a už tam nikdy nešli  smutný a bohužel tento pán je na tom cvičáku pořád. Ale tady toho kynologa u nás znám osobně a to je úplně jiný kafe, to už člověk pozná.
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 15 Dub 2013 23:09 - Změnil/a: Walda
- Nahlásit
Maya
Zajímavý. Třeba tohle:
dostat ho první rok mimo zahradu na procházku byly manévry, protože jak uviděl vodítko, zdrhal
Znamená to, že jsi dala štěněti obojek, vzala ho na vodítko vedle staršího psa, s kterým už pár týdnů žil ve smečce, vyrazila jsi s nima a on se choval takhle? A starší pes po jeho boku byl při tom v pohodě?
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 00:38
- Nahlásit
Mayajo, myslím, že někteří štěndové by byli ti co neznámé věci řeší v klidu a někteří by byli ti, co se neznámých věcí bojí
100% souhlasím.
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 00:43 - Změnil/a: ssshhhhh
- Nahlásit
Nevím, proč by povaha psa nemohla být dědičná, stejně jako jeho exteriér. Moje fenka je velice bázlivá, nikdy jí nikdo neublížil, její mamka je to samé. Jen nevím, zda to mamka má také poděděné, nebo zažila něco ošklivého.
I vet (nezávisle na mém názoru, který jsem mu ani neříkala), řekl, že to holt podědila.
bublik19
Tak koukám, rozpoutala si svým příspěvkem hezkou přestřelku. Jinak myslím, že Maya a kachna_ mají pravdu, šla bych stejnou cestou.
|
Neumi
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 07:36
- Nahlásit
bublik19, jenom pár poznámek :
Obrany se tady necvičí, to bych se musela přihlásit do klubu a to zatím nevím - s jeho povahou bych to neviděla na nějaké zkoušky
na obranu nemusíš chodit jenom proto, abys skládala zkoušky. Je to výborný prostředek pro zvýšení sebevědomí psa, což ten tvůj potřebuje, POKUD máš k dispozici opravdu výborného figuranta, který má pro psy cit a umí to. V opačném případě to může být průšvih.
U nás pak byl s námi doma - ale pelíšek měl zvlášť v hale, nikdy jsem ho nenechala spát se mnou v posteli
Proč, zvlášť, u (jak píšeš) zanedbaného a nejistého štěněte?Třeba i tohle je jedna z příčin, proč nemáš jeho plnou důvěru.
učili ho povely FUJ, DOST a NESMÍŠ
a každý tento povel provází i pochvala za splnění a okamžitě povel, co dělat MÁ?
Dál k jeho povaze - už jako malý byl strašný hajzlík - pořád všechno kousal, hlavně nás - nejen ruce, ale vždy se zakousl třeba do kalhot nebo do boty a tahal - až roztrhal Dělali jsme všechno možný, aby toho nechal - opět na rady kynologů - nikdy jsme ho nemlátili - maximálně dostal přes čumák, když hodně kousnul, spíš jsme jenom zvýšili hlas a učili ho povely FUJ, DOST a NESMÍŠ
Proč hajzlík, to je zcela normální u štěněte. Na to nepotřebuješ fackat přes čumák ani zvyšovat hlas, stačí procítěné au se zatlačením ruky DO tlamy - pes pustí - a náhrada ruky za něco povoleného. Na procházky si máš brát hračku, o kterou se můžete tahat.
Cizích lidí se bál - štěňata normálně ke každýmu běží, ale on nechtěl, ukrýval se nám mezi nohama a když k němu někdo natáhl ruku, couvl. Nikdy jsme ho nechlácholili a ani ho nechránili - máme tu poblíž velmi dobrého kynologa, který nám i radil. Nikdy jsme mu neublížili.
A co jste teda v takové situaci dělali?
A ublížit nemusíš jenom tak, že psa seřežeš.
když chodili lidi kus dál od nás (nebo i bruslaři či cyklisté), tak to bylo v pohodě, jenom koukal, ale když jsme je potkali přímo tváří v tvář, tak vyjel. Proto jsme s ním vždy zastavili na kraji cesty, dali mu nějaké povely -
Tak to bych právě dělala přímá střetnutí - psa s povelem k noze, dojít k cizímu (známému), podat si ruku, prohodit pár slov a rozejít se (jednou odejdeš ty se psem, podruhé odejde ten druhý atd.) aniž by si cizí psa všímal. Když zvládne pes tohle, tak mu tam přidá cizí spuštěnou ruku k čumáku, bez pamlsku, s pamlskem, až se propracujete i k pohlazení (z boku, nesmí jít rukou proti hlavě!)....postup individuální dle reakcí psa. Princip je v tom, že pes je v povelu, tedy ví co má dělat a zároveň má čas na to, aby zjistil, že cizí ho nesežere. Ty musíš samozřejmě zajistit, že pes ti ten povel "k noze" bude plnit! A za splněný povel samozřejmě pochvala...
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 08:19
- Nahlásit
Walda
Znamená to, že jsi dala štěněti obojek, vzala ho na vodítko vedle staršího psa, s kterým už pár týdnů žil ve smečce, vyrazila jsi s nima a on se choval takhle? A starší pes po jeho boku byl při tom v pohodě?
ano, přesně tak, trvalo to tak zhruba do roka, venku se mu nikdy nic špatnýho nestalo, pak se to skoro ze dne na den změnilo, ale i dneska po letech, když už se teda na procházky těší a jak vidí vodítko, tak skáče radostí, tak si ty procházky nijak extra neužívá, zatímco starší pes pořád rejdí nosem v trávě a prostě ho to venku baví, tenhle mladší mi pořád jen jde u nohy a jen párkrát za vycházku, když vidí, že starší pes se někde hodně začuchal, si odběhne taky čuchnout a označkovat, jinak prostě jen jde a nic ho nezajímá
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 09:26
- Nahlásit
Maya
Hele, to není možný, tam musí být i nějakej jinej problém, než jen individuální povaha. Takhle se normální pes nevyvíjí. Rozdíl mezi tvejma psama je vidět i na fotkách na titulní stránce tvýho webu http://assil.sweb.cz/ . Starší pes je relaxovanej, mladej je staženej.
A co sourozenci a rodiče mladýho, ti jsou v pohodě?
|
Lucie Kratochvílová
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 09:30
- Nahlásit
Maya
Dorset je ten ke krytí s tou bojácnou povahou?
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 10:35
- Nahlásit
Walda
A co sourozenci a rodiče mladýho, ti jsou v pohodě
má jen ségru, která je snad někde v Rusku, tátu neznám, máma byla taková opatrnější, ale celkem v pohodě.
Já teda hlasuju pro vrozenou povahu, ostatně u špiců v důsledku jednobarevnejch rodokmenů a tedy oddělených linií je poměrně známo, že stejný labilní povahy jsou i u hnědých.
Proč tě to tak překvapuje, že by to měla být vrozená povaha? Rozdílný povahy v různých liniích jsou u vícero plemen.
I u lidí jsou extroverti a introverti, kteří se naprosto povahově liší.
Za sebe můžu říct, že mě ta povaha mýho mladšího psa celkem vyhovuje a i díky ní je exceletní hlídač a spousta lidí mi ho závidí, mohla jsem ho prodat už několikrát
Lucie Kratochvílová
Jj, ale nemusíš se bát, že s ním nikdo nikdy nenakreje bylo jasný od začátku, i když pravda z jinýho důvodu než je povaha
|
Vero
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 10:54
- Nahlásit
Walda
Maya
koukám jste si tu pěkně rozjeli debatu "nature vs. nurture" aplikovanou na čokle esi najdete nějakej prokazatelnej závěr, tak proslujete
|
Lucie Kratochvílová
Člen |
# Zasláno: 16 Dub 2013 10:56
- Nahlásit
Maya
Jj, ale nemusíš se bát, že s ním nikdo nikdy nenakreje bylo jasný od začátku, i když pravda z jinýho důvodu než je povaha
Sice tý větě nerozumím ale je pravda, že bych se bála krs tu povahu ))))
|
