lonnely
Člen |
# Zasláno: 8 Lis 2011 19:59
- Nahlásit
Ahoj. Dřív jsem měla s labradorkou podobné zkušenosti. Lépe řečeno jsem ještě bydlela u rodičů. Mě poslouchala, tátu poslouchala, ale mámu totálně ignorovala. S námi chodila bez vodítka (a to i ve městě) a pokud neuviděla zvláště provokativního psa, byla poslušná na 100%. Pokud ovšem byla v dohledu máma, stávala se z ní neřízená střela. Přišli jsme na to, že je nedůsledná ve svých povelech. Jako náprava slouží jediná věc. Ten puboš musí vědět, že za všech okolností na něj dosáhneš! Takže máš dvě varianty. První, kterou byla nucena uplatňovat máma. Nosit u sebe vrhatelné předměty (např. hroudy hlíny, malé šutříky), kterými po ní mrštíš v okamžiku, kdy tě ignoruje. Nemusíš ji tím nutně trefit. Stačí, když uvidí, že ji "můžeš" trefit. Pochopí, že blbnutím kolem nic nevyřeší. Chce to důslednost. Vydám povedl jednou, podruhé důrazněji, potřetí doprovázený mrštěním předmětu. V žádném případě ničím ostrým nebo čím bys jí mohla ublížit. Druhá varianta je elektrický obojek. Má obvykle několik čudlíků. Jedním mu jen pípneš a upozorníš ho, pak má většinou tři další s různou intenzitou. Po týdnu používání stačí jen pípnout. Není to sice podle vetů kruté a funguje to (známá tak napravila tříletého psa), ale stejně bych to brala až jako druhou variantu. PS: kopání do psů používají jen ubožáci, neklesni na tu úroveň.
|
Gwina
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2011 16:29
- Nahlásit
Jen se vtirnu s tim privolanim. Nejspis jsi zkousela i to, ale jen pro jistotu - dva triky, ktery mi zabirali i na triletyho klacka, kterej do ty doby rost jak drivi v lese a pravidelne svou panicku vlacel pres cely sidliste (nebyl muj, jen se mi hrozne libil, tak jsem se jednoho dne babce nabidla, ze ji s nim pomuzu). Piskaci gumova hracka - rozdovadet, naucit, ze kdyz piska hracka, bude prca - aportky, honeni, atd. A pak si ji setrit jako nejvetsi poklad a davat ji jen jako nejvetsi odmenu. Pak kdyz stene nevnima, staci zapiskat piskaci hrackou (takova ta klasicka, co to strasne rve, kdyz to decko zmackne) a hned mas jeho pozornost. Druha vec - zasadne se ho nesnazit chytit - bere to jako hru, a je desna bzunda, kdyz panickovi zdrhne. Misto toho nejak upoutej pozornost, treba zatleskanim a zacni pred ni na oko zdrhat. Mne to fakt zabiralo skoro ve vsech pripadech, pes me videl, ze mu chci utyct, tak me sel chytit.
Ale nejsem profik, pes, kteryho jsem davala do late, byl extremne hravej boxer, jen nevychovanej. Nevim, jestli to tohla bude fungovat i na tetrivra 
A k tomu seveovladani - v dobe, kdy me fakt neskutecne sral sef v praci, jsem naprosto vazne uvazovala o tom, ze si poridim boxovaci pytel. A uz jen myslenka na to, jak si na to pytli vybijim vztek, me docela uklidnovala
|
