| Autor |
Zpráva |
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 19:59
- Nahlásit
Ahoj všem, mám svého prvního pejska, 5-ti měsíční labradorku , a vím, že jsem se v její výchově i výcviku dopouštěla a pravděpodobně stále dopouštím mnoha chyb...Fenečka umí dost povelů, je chytrá a nebyl problém ji něco naučit, ale bohužel ten nejzákladnější povel-přivolání-máme jen tak 60-ti procentní..No, abych byla přesnější, tak v posledních dvou dnech je to už jen asi tak 5 %. Vím, že pro ní často nejsem tak zajímavá, jako vše kolem...Už od malinka žere venku všechny možný sajrajty a zatím se nám nepodařilo ji to odnaučit..právě naopak, když nějaký takový sajrajt potká, vezme ho do huby a začne kolem mne poskakovat a dokud se ona sama nerozhodne, že už stačilo, nemám na ni ani ten nejmenší vliv. Chytit ji v tu chvíli nezkouším (bohužel jsem to udělala párkrát v minulosti a ona díky tomu ví, že už dávno je o dost rychlejší než já), nalákat ji na pamlsek se mi podaří jen někdy, v současný chvíli už spíš ne než jo (žrádlo a pamlsky jsou pro ni střed vesmíru, ale hold je ten pamlsek asi moc malej na to aby se vzdala pochoutky v podobě posmrkanýho kapesníku), zabírá jen to, že se otočím na patě a zdrhám. Teď ale zjistila, že za mnou může utíkat s tím kapesníkem v hubě a až mě doběhne, tak začít ten kolotoč nanovo. Posledních pár dnů je to tak, že ji pustím z vodítka a ona kolem mě začne poskakovat, lítat jak blázen, utíkat, nepřijde ke mě a já jsem vlastně proti ní naprosto bezmocná. Tohle dřív nedělala, vygradovalo to až teď. Musím přiznat, že mi v takových situacích často ujíždí nervy. Myslím si, že jsem si svou netrpělivostí a někdy i netolerancí zničila k malé vztah, a teď nevím jak a jestli to vůbec jde napravit. Jako autoritu mě rozhodně nebere a myslím si, že je to tím, že s ní neumím správně komunikovat, že mi nerozumí a v poslední době asi už ani nevěří. Jenže jak se to čím dál víc zhoršuje, přestávám věřit i já jí a sama sobě taktéž. Ráda bych Vás, zkušené, požádala o radu. Chci na sobě pracovat a své chování k malé změnit, myslím, že v tuto chvíli je až životně důležité najít si k ní cestu. Předem děkuji za Vaše cenné rady.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:06
- Nahlásit
marťula
hele asi bych ti poradila stopku v týdle fázi...to je jediná možnost jak na ní dosáhneš..
|
stetisek123
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:11
- Nahlásit
já tu asi jsem známá svými cholerickým přístupem,ale já bych použila traverzu. Teda u svých štěňat tohle učím jako první, dokud se ještě batolej, tak traverza netřeba. Stačí doběhnout a přiměřeně vydůtknout.
Ale 5 měsíční labrouš, co si z tebe dělá p/del, je na nakopnutí. POkud máš dobrou strefu, pořádně se nas/r a hoď p něm něco, čeho se pořádně lekne a třeba to i trochu zabolí. Já používala klíče, ale prý se mohou zlomit. Nebo stopovačku a opět se nasr/t. Musí to být jednoznačný a okamžitý a rychlý. To je hlavní zásada, prostě jako maximálně nas/anej blesk. Pak tě začne respektovat.
Druhá možnost je výměna za pamlsek.
S tím přivoláním to bude o tom, abys pro ni byla zajímavější. U malejch štěňat používám se snížení k zemi, na bobek zasednu, tleskám, třeba i lehnu na zem (doma bo na bezho/ném místě), netuším zda to i u tebe bude pomáhat, nebo jít na druhou stranu, utéct pryč, párkrát se jí na bezpěčným místě schovat, aby se bála, že je sama. Nebo opět stopovačka a nezapomenout mohutně a ňamkovatě odměnovat, bo labrouš je popelnice, tak to pude o to líp.
Tož jsou mé názory, ale asi budou další, třeba lepčí a moje budou zavrhnuty 
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:12
- Nahlásit
No, taky mi na to trošku padla myšlenka, i je doma koupená, ale nevím, zdá se mi to na 5-ti měsíční štěndo vcelku brzo...Hlavně si nejsem jistá, jestli bych s ní dokázala pracovat...nikdy jsem to u nikoho neviděla. I když je pravda, že teorie jsem o tom pročetla už celkem dost. Asi jde o to, že to pro mě byla vždycky až ta poslední možnost a se*e mě, že jsem k tý poslední možnosti dospěla takhle rychle.
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:18
- Nahlásit
Ale 5 měsíční labrouš, co si z tebe dělá p/del, je na nakopnutí. POkud máš dobrou strefu, pořádně se nas/r a hoď p něm něco, čeho se pořádně lekne a třeba to i trochu zabolí. Já používala klíče, ale prý se mohou zlomit. Nebo stopovačku a opět se nasr/t. Musí to být jednoznačný a okamžitý a rychlý. To je hlavní zásada, prostě jako maximálně nas/anej blesk. Pak tě začne respektovat.
Nejsem si jistá, zda bylo tohle myšleno vážně, nebo je to ironie? Jinak z druhé možnosti kromě stopovačky vyzkoušeno už všechno. Doma na pamlsky funguje jak švýcaráky, venku chůze u nohy s pamlskem taky bez problémů, ale jak jí pustím a ona se třeba jen na pár metrů vzdálí, už to nedám ani přes pamlsek, stavění se na hlavy, odrážení se ušima...prostě nic, nezájem, mladá si se mnou hraje, jak se jí zlíbí. Problém je ve mě, já jí nerozumím, nerozumím její řeči...Je vcelku psychicky náročný se dívat na to, jak mě má na salámu.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:18
- Nahlásit
stetisek123
tu asi jsem známá svými cholerickým přístupem,ale já bych použila traverzu
nikdo neni většíí cholerik než já ..přesto bych na místě zadavatelky traverzu nepoužila páč dle mne jí stejnak neumí ovládat,jinak by tu nepsala..akorát si to posere eště víc..ta čuba jí fakuje a to musí přestat..musí na ní mít páku jak jí ovládat a okamžitě a vždy..když po ní hodí klíče,nedostane jí k sobě už vůbec dle mne( přesto že jsem je používala též) ) Je něco jinýho když si štěndo cepuješ a vedeš už od mala a když se snažíš umravnit zpovykanýho spratka..to je těžší obykle..
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:21 - Změnil/a: marťula
- Nahlásit
davidkova renata
Jenže já se snažila ji vést odmala, na všech procházkách jsem s ní trénovala, jenže si myslím, že jsem asi až moc velkej tvrďas a tím jsem ztratila její důvěru...Byla cvičená odmala, co smí a co ne, jenže hold asi blbě. Ještě jestli se můžu zeptat, co je to ta traverza? Vím, že se to tu používá docela často, ale jaksi nevím, co si pod tím představit.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:29
- Nahlásit
marťula
co je to ta traverza
sim tě to je místní výraz pro to když čokl dostane na prdel.-))))
Jenže já se snažila ji vést odmala
a tak ne vždy se zadaří..to nic pokud myslíš že jsi moc tvrdá,radim ti tu stopku..aspon pro začátek..nebo zajdi na něakej slušnej cvičák nebo si to nech předvést..ono s tou stopkou se to taky musí umět,jinak je to na prd jako každá pomůcka
|
stetisek123
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:33
- Nahlásit
když po ní hodí klíče,nedostane jí k sobě
to sem myslela jako tak, že když jí čapne do huby nějakej ten hnus ...hození traverzy udělá šok, ona to pustí a všime si mě, tak vezmeš flák masa a přivoláš ji na něj.
ALe já su jen ubohé amatér, profík si tu ty 
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:36
- Nahlásit
stetisek123
profík si tu ty
to dej do Tak při pátku.-))))))
když jí čapne do huby nějakej ten hnus
jo tak,to sem nepochápla..
ale taky záleží jak umí házet páč esi to jebne vo 5 metrů dál,je to k ničemu.-)))
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:39
- Nahlásit
marťula
Jak píše Renča, stopovačku a na cvičák
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:39
- Nahlásit
No, asi měsíc chodíme na cvičák ve městě, ale bohužel jen jednou týdně, a zatím jediný pozitivum, co na tom vidím je, že se může navolno vyběhat se psama a že je ve společnosti psů...zatím jí to moc nedává, protože je ze psů prostě v jiný dimenzi a jen těžko se vrací zpátky na zem.
Bohužel jsem taky tak trochu cholerik a i když si každý den slibuju, že už budu jen vyrovnaná a klidná, tak jí stačí přibližně deset minut a míň, aby mě dokázala rozžhavit doběla...Proto je mi jasný, že jsem si to pos*ala sama.
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:41
- Nahlásit
marťula
od psů ji neodvolávej vůbec pokud nemá přivolání za klidných a normálních okolností
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:43
- Nahlásit
davidkova renata
ale taky záleží jak umí házet
Mno, vždycky jsem si myslela, že v pohodičce, alespoň ve škole to šlo, ale tam jsem nebyla rozžhavená doběla...Zatím jsem se totiž většinou netrefila a byla za vola.
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:45
- Nahlásit
kejtlin
O tuhle utopickou věc jsem se pokusila jen jednou, teď už se nesnažím. Poznám situace, kdy jí stopro nepřivolám. Na druhou stranu jsem si myslela, že poznám situaci, kdy ji stopro přivolám..Problém nastal, když jsem zjistila, že taková situace neexistuje
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:45
- Nahlásit
marťula
jí stačí přibližně deset minut a míň, aby mě dokázala rozžhavit doběla...
velká chyba..pokud to nezměníš,nepohneš se..odkud jsi?
|
stetisek123
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:48
- Nahlásit
marťula
hale, mně takhle psi honili pudlíky. Naproti f paneláku bydlela paní a ta měla pudlíčky v královským střihu a ti chodili ven jen na výstavním vodítku. Moji čokli je nesnášeli, bo byli divný, jak cupitali jen u nohy a okolo baráku a hned domů. Věděli vo nich dříf než já, tak vystartovali a u toho hlásili na celý sídliště, takže neslyšeli, žena ně řvu. A klíčování je to odnaučilo. Naštěstí, bo by jinak z pudlů zbyl jen ten královskej střih
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:51
- Nahlásit
marťula
já jsem neskutečnej nervák a cholerik, děsnej, sama sebe dokážu vytočit, ale nikdy jsem v nervech nesáhla na žádného z mých psů, zejména ne při výcviku, to se radši seberu a jdeme se projít.Pokud toto nezvládneš, bude to blbý
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:51
- Nahlásit
davidkova renata
Vysočina, Pelhřimov. Vím, že to tak je. Dělá mi velké problémy se ovládnout, brát ji jako malé roztomilé štěndo. Poslední dobou na ní koukám jen jako na nevychovaného spratka, a ona to samozřejmě ze mě cítí.A taky není vůči ní dobrá moje nevyrovnanost...Že prostě občas vylítnu a ona tomu asi nemůže rozumět. Prostě pro mě situace úplně v pr*eli: já nerozumím jí, ona nerozumí mě. Nejsem šťastná já, není šťastná ona. Hodně mě to trápí.
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 20:55
- Nahlásit
kejtlin
Sakra, tak to mi vysvětli, jak jsi tohle dokázala. Tímhle způsobem se ovládnout...já se o to opravdu dost snažím a docela mě láme, jak je to pro mě těžký. V hlavě mi to šrotuje naprosto dokonale. Vím, jak se chovat, jak se nechovat, jak se nikdy nechovat, ale skutek? Škoda mluvit. Jednou jsem vydržela týden být na ni úplně v pohodě a pokrok byl samozřejmě krásně vidět, jenže...vydrželo mi to jen týden. Máš nějakou radu, jak na to?
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 21:13
- Nahlásit
marťula
Máš nějakou radu, jak na to?
na to není rada, mě tenkrát hodně pomohlo taekwon-do a tak vůbec emoce jsem se naučila ovládat časem, než jsem stačila něco u psa posrat, tak jsem si to včas uvědomila, prostě jsou věci, kde vztek a síla nepomůže.Bylo to a je to těžký, ale dá se to, pro své psy jsem se to naučila mám od 60ti kg kavkazandy až po 1.60 kg krysařici a kdybych se nedokázala ovládnout, tak vím, že bych jim mohla vážně ublížit a když ne, taky by byli trosky a to jim nemůžu, nesmím udělat, jsou tady vždycky pro mě, jsou to moji part´áci a kámoši,dali by za mě život, zbožňují mě a já jen kvůli tomu, že jsem sračka co nezvládá emoce jim ublížím? ne nikdy a měl by si to uvědomovat každý kdo má psa.
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 21:33
- Nahlásit
kejtlin
Ano, je to přesně tak, jak píšeš. Myslím, že číst tyhle slova, mi trošku pomáhá dostat se k tomu, co je potřeba. Moc dobře jsem si tohle uvědomovala už když byla malinká a říkala jsem si, že jestli se hodně rychle nesrovnám, tak to stihnu brzo pěkně po*rat, no a jak jsem si říkala, tak se i stalo. Mám na sebe vztek. Je pravda, že emoce si nemám kde vybít a jsem vcelku v permanentním stresu, protože při práci dělám ještě dálkově vejšku a nestíhala bych, i kdyby den mě 36 hodin. Takže práce, škola a na psa nemám tolik času, kolik bych chtěla a potřebovala. Když by to šlo, věnovala bych se jí od rána do večera a taky by to bylo trošku o něčem jiném...
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 21:40
- Nahlásit
marťula
nj mě by se taky líbilo bejt doma jen se psama, jenže to nejde.A jsem taky neustále ve stresu-doslova.Taky psy potrestám, ne že ne, ale nevybíjím si na nich vzek, osobně takovými lidmi opovrhuju-promiň nic proti tobě, nemluvím o konkrétní osobě, ale z hlediska globálního aspektu....
|
Vero
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 21:46
- Nahlásit
marťula
emoce si nemám kde vybít a jsem vcelku v permanentním stresu
... chtěla jsem ti poradit nějaký sport, nebo tai-chi, nebo prostě činnost na odreagování bez psa, ale to už bys teda asi do programu nenarvala, co? Jak vůbec máš nějaký čas na štěně? To bych nedala...
Tak jen jeden tip od sebe, když jsem byla fakt ve stresu a na krku nedocvičenýho psa a připadlo mi, že se mi to leje přes hlavu - vzala jsem stopovačku do ruky, nebo flexinu, nebo vybrala oplocený prostor, prostě abych nemusela být vůbec ve střehu, měla vše absolutně pod kontrolou, nesnažila se o nic, hodila se do klidu a do pohody...
Lepší je seřvat neprávem partnera, kterýmu to pak můžeš vysvětlit, než být nevypočitatelná dítěti, psovi a tak...
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 21:47
- Nahlásit
kejtlin
Také mi jsou takoví lidi hodně proti srsti, ale když se pak uvědomím, že se k jejich chování občas blížím, tak se vcelku sama ze sebe opotím a není mi ze sebe dvakrát dobře. Hold se budu muset snažit o něco víc, změnit to prostě musím, to je mi víc než jasný. Jen mám strach, jestli už není pozdě a ten vztah jsem nepodělala totálně.
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 21:54
- Nahlásit
marťula
nemysím, že by bylo pozdě, i pes co s ním bylo hodně špatně nakládáno velmi často zapomene
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 22:04
- Nahlásit
vero
No, doposud tak nějak strádala škola, jenže teď už to moc odkládat nejde...takže tohle u mě funguje tak, že pár měsíců tak nějak funguju, a pak, když už je toho moc, tělo i hlava začne stávkovat a práce v tu chvíli musí tak na týden, dva, stranou. Když jsme si štěndo pořizovali, školu jsem ještě nedělala a ani jsem nečekala, že se dostanu, ale už jsem se o to pár let snažila, tak proto jsem do toho šla. Ještě před prázdninama jsem se rozhodla, že od září začnu chodit na jógu, ale teď už do programu nenarvu absolutně nic. Musím to nějak zvládnout, nechci být sra*ka, která si svojí blbou povahu bude vylejvat na zvířeti. Asi to udělám třeba s tou stopovačkou, jak píšeš Ty, protože je pravda, že i ty vycházky se psem není nic odpočinkového, protože musím být stále ve střehu, oči na stopkách...určitě mi rozumíš.
|
LucieS
Člen |
# Zasláno: 28 Říj 2011 23:51
- Nahlásit
marťula
Co myslíš tím "byla jsem na ni tvrdá", že jsi ji bila?
Myslím, že máš před sebou jen dvě řešení - buď psa někomu včas věnovat, nebo na sobě začít makat a opravdu nedopustit, aby ti kdykoliv znovu ujely nervy. Je to jednoduché, musíš prostě CHTÍT.
Přečti si znovu všechno, co jsi napsala, a za slovo "musím" dosaď "chci". Je to obrovská změna, kterou ale musíš cítit uvnitř sebe. Jinak se nic nezmění.
Nesnaž se taky změnit všechno najednou, odbourat všechny stresy, to je nereálné. Stanov si jednotlivé malé kroky, co zlepšíš. Jakmile dosáhneš jednoho kroku, něčím se odměň a pak se vrhni na ten další. Postupně.
Pes by neměl být zdroj tvých nervů, ale třeba naopak relaxace, načerpání energie. Z vodítka ji prostě teď nepouštěj, i venčit se dá na stopce nebo flexině, aspoň do té doby, než začneš být schopná se opravdu ovládat, než se ten vzájemný vztah trochu porovná a než budeš schopná postupovat dál.
|
marťula
Člen |
# Zasláno: 29 Říj 2011 00:21
- Nahlásit
LucieS
Abych byla upřímná...ano, občas jsem ji i bila. Vím, že už si to nemůžu a jak píšeš Ty, nechci dovolit a tak začnu především u toho. Začnu tím, že tohle už se nestane. Už proto, že možnost psa někomu darovat je pro mě nepřijatelná...Psa jsem si přála celý život...v dětství jsem ho mít nemohla a se současným přítelem mi trvalo dva roky, než jsem ho přemluvila k tomu, aby se psem souhlasil. Jenže, vždycky, když jsem si představovala, že mám psa, byla jsem si jistá, že bude vychovaný a bude poslouchat..Tak moc jsem na tom visela, že už před pořízením Ennie jsem se strachovala o to, jestli zvládnu vychovat psa k obrazu svému...prostě už od začátku jsem si nevěřila a tím víc jsem na tom lpěla..
|
LucieS
Člen |
# Zasláno: 29 Říj 2011 09:49
- Nahlásit
marťula
Nedávno tu někdo doporučoval knížky Svého psa nestřílejte a Lidé a psi: střet kultur. Už jsem je stihla přečíst a jsou fakt dobré. Tak je zkus. Je to hodně o tom, jak psa vnímat a jak ho učit.
|
