| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:33
- Nahlásit
Předně bychom Vám rádi poděkovali za všechny ty krásný gratulace a smajlíky, přečetli jsme je poctivě všechny a tatínek četl nahlas, aby to slyšela i Myšmička (a zejména Gaf - čím nižší byla sázka, tím byl více hrdý).
K porodu co dodat - kdo zažil, komentáře moc nepotřebuje, koho to teprve čeká, ať raději nic nečte  . Né, v obecným měřítku to byl docela dobrý plynoucí porod, jen ten konec byl horší, ta nejaktivnější a nejtěžší část trvala 1 hod. 45 min. a zdála se býti absolutně nekonečnou a zoufalou. Tatínek celou dobu trpěl s náma a pomáhal v mezích mužských možností, stříhal pupeční šňůru a svou holčičku si poctivě podepsal, aby se o nás nepsalo v novinách viz. Třebíčská kauza. Ať to člověku v tu chvíli připadá sebehorší a nezvládnutelný, o pár hodin později už to vidí všechno jinak, je-li miminko a maminka zdravé, vše ostatní jde stranou a stává se nedůležitým.
Návrat domů byl dosti náročný. Čekala jsem od psáka hodně, ale téměř se postaral o mé nervové zhroucení. Měli jsme plán napřed pořádně uvítat a poňuhňat psa, pomazlit až mu to krkem poleze a pak vejít tatínek s Myšmou, položit ji doprostřed letište a já mazlící se se psem s ním půjdu k posteli a na délku letiště nechám držícího psa oňufat nadálku, prohlídnout a seznámit. Nikdo psa nebude okřikovat, řvát na něj, posílat pryč či vyhazovat z místnosti. Jak se řeklo, tak se provedlo. Psák mě začal vítat a krátce na to začal vrčet. Minul mě a letěl k tatínkovi s autosedačkou a dítětem. Snažila jsem se upoutat jeho pozornost, ale už byl nasměrovanej na Myšmu. Tak se šlo na postelovou fázi, přičemž před tím dostal počůranou plínku.
Čmuchl k plínce, začal vrčet a střídavě výt a plínku rozerval zubama a drápama na atomy. Při postelové fázi měl tendenci skočit na postel a dostat se k Myšmě, držela jsem ho, chlácholila, hladila a uklidňovala.
Psák vrčel jak šílenej a do toho střídavě vyl. Rozklepal se po celém těle, lehl na zem, začal se svíjet a snažil se jakoby zahrabat pod koberec. Zalízal pod postel, pod postýlku a vyl a vyl a vyl.
Vzali jsme myšmu a dali ji do postýlky a šli utěšovat psa. Snažil se vyskočit do postýlky, pomali se mi odrážel od hlavy, jak byl urputně šílenej dostat se k Myšmě.
Nervově jsem se skoro zhroutila, protože mi ho bylo strašně líto a věděla jsem, že musí šíleně trpět, ale strach o dítě a hormony mě burcovali k tomu to okamžitě ukončit a neriskovat už ani vteřinu.
Musela jsem se uklidnit, abych to na něj nepřenášela. Držela jsem ho u postýlky, čumák měl mezi šprušlema a na dálku mohl čuchat a koukat jak dlouho chtěl. Nikdo jsme na dítě nesahali a stáli na straně psa. My tři - berlínská zeď a za ní osamocená Myšma.
Pak bylo nutno Myšmu přebalit a nakrmit. Jakékoliv vyhazování z pokoje by vedlo jen k tragédii. Psák tam směl zůstat celou dobu. Mohl se dívat a byl držen opodál. Mluvila jsem na něj, hladila ho, chválila, dostával kokinka a snažila jsem se ujistit ho v tom, že ho nikdo neignoruje a nevyhazuje. Jakmile směl být všemu přítomen, začal se uklidňovat, ale kňučel pořád.
Do večera se to trochu zklidnilo, ale kdykoliv se k ní dostal, snažil se vyskočit (do postýlky, do náruče a tak).
Museli jsme se hodit do klidu a dát pauzičku, protože to bylo fakt dost těžký na psychiku (tedy alespoň mou).
Dnes už je docela v pohodě, může vše pozorovat, může k Myšmě z patřičné vzdálenosti ňufnout a prohlídnout si, co s ní děláme a začíná to brát tak nějak normálně.
Je dost těžký být totálně jak na nožích, pořád ve střehu a střídat si s Pavlem trvalý dozor nad psem a dítětem a přitom se tvářit, že je vše v normálu.
Má to chudák pes těžký, ale už teď mi připadá, že má tendence ji spíš jen olizovat a pozorovat jak kníká nebo se vrtí v postýlce a že časem dospějeme do fáze, že to bude nejstřeženější dítě v Evropě a celý zbytek světa bude v permanentním nebezpečí.
Čekala jsem to ale snaží, jenže hlavní roli hrají hormony a psychika, člověk se prostě v tu akční chvíli o dítě strašně bojí.
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:37
- Nahlásit
Garfield
jenže hlavní roli hrají hormony a psychika, člověk se prostě v tu akční chvíli o dítě strašně bojí.
jj to chápu
a strejda jo???zapomeň jasnej syndrom prvorozenýho
|
jablunka
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:44
- Nahlásit
Garfield
Čekala jsem to ale snaží, jenže hlavní roli hrají hormony a psychika, člověk se prostě v tu akční chvíli o dítě strašně bojí.
A to je právě chyba,vždycky si představuj ty nejhorší scénáře,pak budeš mile překvapena.
Ale teď vážně,ještě jednou gratuluju a přeju brzo uklidněné hormony,pohodovýho Gafa a spokojeňoučkou Myšmu.Je nádherná a 100% si Gafa omotá kolem prstu.
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:46
- Nahlásit
jablunka
.Je nádherná a 100% si Gafa omotá kolem prstu.
hmmmmm dokud nemotá GAf...
Garfield
tu plenu jste mu dali když jste nesli Myšmu domů???dřív ne???
|
wensday
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:49
- Nahlásit
Garfield
taky se připojuju s gratulací a přeju pevný nervy
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:50 - Změnil/a: Garfield
- Nahlásit
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:54
- Nahlásit
Garfield
krááásná a koukej taky nacpat nějaký fota vedle..asi 20 aspon
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:54
- Nahlásit
sarax
Dřív to nešlo. Byla na fototereapii a já se k počůrané plínce až do odjezdu domů vůbec nedostala. Oni mi ji vrátili z JIPky a hned jsme jeli dom. Takže ji dostal až doma, ale takhle vztekle nerval ani tehdy toho Garyho.
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 14:57
- Nahlásit
Garfield
no to je škoda měl jí dostat dřív a nakul fota..na saraxeti se těšíme na štavnaté podrobnosti které ne každej musí
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 15:39
- Nahlásit
Garfield
a jaký má vlásky ,to bude slepici připomínat srst
Pani,sem v duchu s váma,to je tak jediný co můžu poskytnout
|
Smečka
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 15:45
- Nahlásit
Garfield
Vůbec ti tenhle stav nezávidím a doufám, že vámi zvolený postup je ten správný. Úplně jsem tvým vyprávěním přenesla zpět do období šestinedělí, kdy mě rozbrěčely i obyčejné zprávy v televizi ... natož takhle vypjatá domácí situace. Snad v Garfieldovi převládne pocit ochranitelský nad ostatními negativními, které příchod dítěte do rodiny může u psa vyvolávat.
Pevné nervy.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 15:51
- Nahlásit
Smečka
Za situace, že pes zůstane, mě lepší způsob nenapadá, ale asi se budeme denně aktuálnímu stavu přizpůsobovat.
Napadá Tě jiný postup?
|
Smečka
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 16:10
- Nahlásit
Garfield
Napadá Tě jiný postup?
Ne.
Já udělala ve vztahu David x Agar velkou chybu. Davidovi v šestinedělí zjistili alergii na cosi a já hormóny ovlivněná nesoudná matka na radu doktorky Agara přestala k synovi pouštět. Pes měl ale o dítě velký zájem a choval se k němu pěkně, neustále ho olizoval a oňuchával(což pochopitelně nebylo zrovna pro rozvoj alergie ideální) jenže bohužel naším neustálím odháněním a zákazy dítě konataktovat, na jeho přítomnost začal reagovat nervózně. Vrčel a klidil se nám z dohledu, kdykoli se David objevil na scéně. Dlouho trvalo, než se stav zklidnil. Dnes je Davidovi 6 let a stále ve vztahu psa k němu vidím jisté rezervy 
Tohle fakt není žádné prča, ty znáš svého psa nejlíp. Vůbec netrofám si radit.
|
Lola1
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 19:12
- Nahlásit
Garfield
Byla jsem na dovolené v Jeseníkách - takže pozdě, ale přece: blahopřeji, blahopřeji, blahopřeji (i panu otci), hlavně dobré zdraví a dobré soužití.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2008 22:05 - Změnil/a: Terri
- Nahlásit
Garfield
A co klec? Máš psa přes den občas v kleci?
No potřebuješ hlavně klídek a trochu (dokud vůbec Malá spí) odpočívat
|
Mel
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2008 01:17
- Nahlásit
Garfield
ale takhle vztekle nerval ani tehdy toho Garyho
Gary moc zdraví Myšmičku a rád by jí olízal nožičky a nádherný obličejík  On miminka naprosto zbožňuje, asi i víc než panička... Tak kdy se máme stavit (jsme v Brně)?
|
Mel
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2008 01:48
- Nahlásit
Garfield
jsem na konec zapomněla dát takovýho toho chechtajícího se smajlu... samo, že se k vám nechcem kýblovat hned teď, ale někdy v budoucnu bychom se rádi stavili, pokud to bude možné
|
Mel
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2008 01:53
- Nahlásit
Garfield
a je fakt náááádherná, by mě zajímalo, jestli to má po mamince nebo po tatínkovi... každopádně ani jedno pro mě není moc dobrý, bo buď bys mi musela zplodit miminko ty, nebo bych si ho musela zplodit já s tvým mužem
|
Smečka
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2008 21:01
- Nahlásit
Chtěla jsem opravit hrubku v posledním příspěvku. Proč mi to nejde?
|
Bassi
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2008 21:33
- Nahlásit
Smečka
myslím,že po nějaké době už tam není možnost "změnit"
|
brut
Člen |
# Zasláno: 11 Kvě 2008 18:11
- Nahlásit
Garfield
hezky akční návrat domů, ale o jiném jsem ani nepochybovala
Doufám, že se stav Myšma x Gaf srovná natolik, že stihneš odpočívat
|
Jimmi
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 09:53
- Nahlásit
Garfield
krááásná holčička
Tak vítej Sandro ve skupině jarních Býčků
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 10:08
- Nahlásit
Gratuluju k mimiskovi A snad to u vás dobře dopadne a Gaf si zvykne...
|
wami
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 12:20
- Nahlásit
Garfield
ja to vim zase jako posledni...
VELIKA GRATULACE K MYSMICCE!
a drzim palecky s psim strejdou, ale myslim, ze az stres a hormony trosicku povoli, povoli i Gaf - rozhodne verim, ze mala Mysma bude nejhlidanejsi dite ve stredni Evrope... a pockej, az budes casem vychovavat, aby to nakonec nebyl nekdo uplne jiny, kdo prijde o prstiky!
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 12:40
- Nahlásit
Garfield
Přeju mamince pevný nervy, Myšmišce hodně zdraví a spokojenosti a Garfíkovi to, aby mu došlo, že nepřišel nepřítel No. One, ale parťák na kterýho je nutno dávat pozor.
|
handula
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 13:17
- Nahlásit
Garfield
jsem presvedcena, ze si zvykne. Mam psa podobneho razeni, zarlivyho nervaka, i kdyz asi ne v takove mire. Nedavno jsme si poridili noveho papouska a delal to samy. V prvni fazi nenavist, zlosti by rozkousal klec a ptaka zadupal do zeme, v druhy fazi ho najednou na oko zacal zajimat a vrtel ocasem jen kdyz jsme se na nej divali, ve treti fazi zacal zrat zrni..pak jeste bylo nekolik fazi, z niz jedna z nich byla , ze kdyz jsme chteli k papouchovi, tak nas odstrkoval...a ted ho papouch klove do cenichu a chytá mu uši a prostkava si je k sobe do klece... vsechno chce cas...
zezacatku kdyz se snazil klec prevratit a videli jsme nejaky nenavistny sklony, tak zakaz a vyhazov, smel k papouchovi jen kdyz se choval slusne, jo i kdyz hnusne cumel, tak jsem ho taky vyhodila, on moc dobre vedel, ze vim, co mu bezi hlavou...
vim ze s ditetem to bude stokrat horsi, ale pricipielne myslim to samy...
jinak taktez gratuluji a preji pevne nervy, casem budu resit stejne problemy... aspon doufam...
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 13:24
- Nahlásit
handula
, jo i kdyz hnusne cumel, tak jsem ho taky vyhodila, on moc dobre vedel, ze vim, co mu bezi hlavou...
jenže takhle bych se vo papoucha stejně v nestřeženým vokamžiku bála...po čase ale třeba ne...
|
handula
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 13:33
- Nahlásit
sarax
jsou spolu 24hodin denne, z toho 8 jsou jen oni sami, takze ted uz se nebojim...on proste zjistil, ze kdyz ho bude brat normalne bude to mit svoje vyhody, kdyz ne, tak si sam komplikuje zivot..oni jsou ty psí potvory na tohle dost chytrý...
|
Dines
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2008 13:54
- Nahlásit
Garfield
Nádherný mimčo !!!
Gratuluju
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 13 Kvě 2008 08:01
- Nahlásit
Procesí návštěv rodiny a přátel proběhlo v klidu a bez problémů, dokonce tu Gaf snesl i jezevčíka, ale co už nesnesl, když si kamarád dovedl přítelkyni, kterou Gafica nezná a ona se rozhodla nakouknout nad kojené miminko.
Sice koukala na mimčo z bezprostřední blízkosti, ale s Garfieldem zahryzlým v kotníku a táhnoucím ji pryč. Byl to takový ten chňapavý nikoliv kousavý kousanec, ale i tak...
Dnes za chvíli očekávám návštěvu pediatra - kontrola sociálního a hygienického prostředí v němž má dítě žít a vyrůstat.
Jsem doma sama s psákem a Myšmou.
Je v ČR dost pediatrů?
|
