| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 10:32
- Nahlásit
Když jsem po 14ti letech společného soužití navěky „propustila“ na věčnost svého čtyřnohého kamaráda s heboučkým kožíškem a tmavýma hnědýma očima, byla to obrovská rána a bolest. Chyběl mi.
Chyběl mi tak strašně moc, že to lze slovy jen těžko popsat.
Zbyla prázdnota, ticho, smutno a nekonečná samota.
O to byl horší fakt a hůře se mi chápalo, že se mi o něm nezdály žádné sny. Vůbec a nikdy asi 3 měsíce.
Pak se mi jednou zdálo, že vyběhl odkudsi z lesa v chatové oblasti, byl zdravý, spokojený a veselý, vítal mě, běhal okolo jakoby mě vyzýval – pojď se tady podívat, ukážu Ti to tady, já tady teď bydlím, víš?
Stála jsem se slzami v očích, prohlížela si ho a přemýšlela jen o tom, jak je možné, že se mu tak daří, když nedostává své léky, měla jsem o něj strach a bála se, co s ním přerušení léčby udělá.
Chvíli jsme si hráli byl zas jak štěňátko a pak najednou zmizel zase kdesi v lese a já za ním bezmocně zírala do šera lesa a ani jsem se nepokoušela ho chytit, přivolat či zastavit. Prostě jsem ho zase nechala jít.
Pak zase žádné sny nepřicházely. Život šel dál, přišel Garfield, nové starosti, nové radosti, postupně jsem se přestávala sebetrýznit nad fotkami a starými videonahrávkami, až jsem tuto kapitolu definitivně uložila někam do hlouby duše a nechala ji tam odpočívat stejně jako jeho.
Pak se mi snad až po letech zdál znovu sen. Už si nepamatuji děj, jen vím, že jsem byla strašně ráda, že ho vidím, uvědomovala jsem si, jak jsem za tu dobu, co mám Garfielda pozapomněla, jak vypadal. Najednou mi připadal strašně maličký, droboučký a jemný proti mé slepičí obludě. Koukala jsem na něj a s dojetím si vybavovala jeho postavu, výraz, gesta a chování, která pro něj byla tak strašně typická a samozřejmá a u Garfielda jsem je nikdy neviděla a pomalu na ně zase zapomněla. Sen byl vlídný, laskavý, dával mi hřejivý pocit radostného setkání, od něhož jsem nic nečekala, neradovala jsem se, že mám starého psíka zase zpátky, prostě jsem věděla, že zase zmizí v tom šeru lesa, ale byla jsem šťastná, že se mi připomněl a uložené vzpomínky oživil a zostřil. Sen skončil.
Zase utekl nějaký ten rok a já se ocitám v současnosti.
Znovu se mi o něm zdálo. Tentokrát se mi zdálo o psovi, který měl tělo a fyzickou schránku mého zemřelého psa, ale duši měl Garfieldovu a jako o Garfieldovi jsem o něm i přemýšlela. Sen byl o tom, jak mi přerostlý dlouhonohý (takový opravdu byl) pudl apricot vyskočil z kufru auta, aniž bych mu stihla dát náhubek a vydal se sežrat nějakého psa. Trnula jsem hrůzou, protože jsem věděla, co bude následovat a snažila se zabránit nejhoršímu. Když jsem ho viděla, jak k nebohému psíčkovi doběhl s hrozitánským řevem a vyceněnými zuby, přišlo mi to strašně divné, že přece takový drobný psík velmi subtilní postavičky nemůže „sobě rovnému“ nic moc udělat a nechápala jsem, čeho se tak strašně děsím. Pak mi došlo, že nevím, který z mých dvou psů to je. Koukala jsem na něj a snažila se poznat, kdo to vlastně je? Benny nebo Garfield? Jak to poznám? Přála jsem si, aby to byl Benny, abych ho mohla zase pohladit a pohrát si s ním a současně jsem chtěla, aby to byl Garfield, abych měla jistotu, že jsem v současnosti, mám ho, on má mě a je takový jaký je, protože takový je i můj současný život.
Sen byl zvláštní a dodnes jeho smyslu nerozumím...
Taky Vás takhle chodí bývalí plyšáčkové navštěvovat?
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 10:41
- Nahlásit
Garfield
Taky Vás takhle chodí bývalí plyšáčkové navštěvovat
Mě chodila chvíli navštěvovat moje bývalá čubička,sny byly jak píšeš..laskavé ,vlídné a příjemné.
Můžeš si o mě myslet,že jsem magor,ale jsem si jistá,přesněji vím to ,že její duše je ted v mojí Nyný.Tak jsem si to přála a tak se stalo.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 10:43
- Nahlásit
její duše je ted v mojí Nyný
davidkova renata
...tak já mohu s jistotou prohlásit, že tohle se mi určitě nestalo 
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 10:45
- Nahlásit
Garfield
tak já mohu s jistotou prohlásit, že tohle se mi určitě nestalo
No ty se hlavně modli,aby se ti to nestalo příště
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 10:48
- Nahlásit
davidkova renata
..., ty vogo! Kam se hrabe Freddy Kruger, Vřískot, Texaský masakr... proti takovémuto námětu!
|
Bára a Sam
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 10:57
- Nahlásit
Garfield
uplně jak kdybych četla svůj příběh..náš první pejsek(ještě s rodičema) umřel když jsme byli na dovolený v Chorvatsku, v 7 letech při bouřce na mozkovou mrtvici. když jsme přijeli byl už pryč, veterinář ho odvezl do kafilérky, takže jsme ho ani neviděli. Bulela jsem asi týden vkuse(ač to zní hrozně, tak jsem ani při smrti prababičky tak nebulela) a pak přišly ty sny..že ho vidím jak ke mě běží, jak mi olizuje tvář atd..po čase se to vytratilo, rodiče koupili stejnou rasu, ale ten pejsek má uplně opačnou povahu, což krásně nahrálo aspoň částečně zapomenout..a teď mám už sama 7 měsíců labradora, uplnej extrém od jorkšíráka a přesto se mi dodnes zdají sny o Montym, o tom prvním. Zvláštní, už jsou to 3 roky, co zemřel.
|
Neessi
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 11:04
- Nahlásit
Garfield
Taky Vás takhle chodí bývalí plyšáčkové navštěvovat?
Navštěvovat ve snech ne,ale dívají se na mne očima těch současných a to je moc prima.
Ale k tvému snu v poslední době-jsi gravidní a čím blíž budeš k porodu,tím podivnější a živější sny budeš mít.Docela stojí za to,si někde jejich obsah poznamenat
|
nika00
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 11:28
- Nahlásit
davidkova renata
její duše je ted v mojí Nyný.Tak jsem si to přála a tak se stalo.
Můžeš si o mě myslet,že jsem magor,ale jsem si jistá,přesněji vím to
ver, ze ja si nemyslim ze jsi magor, mam to same...
mozna si zase budetemyslet ze jsem magor ja...pac to byla moje kocka....Triny moje milovana...spise pes nez kocka....chytrejsi nez pes...
ted kdyz na to koukam zpetne...a vybavuju si uz od zacatku jeji osud a vse co me/ji potkalo...chapu to...ale porad to boli...
Uz kdyz se narodila, mela zemrit. Byli 3 a ja si jedno chtela nechat...drzela jsem si to jedno a ty ostatni dve sli vlastne zemrit...ale pak jsem celou akci zadrzela a kote vymenila....kote jsem vymenila za moji Trinitku...
byla bajecna, uzasna...zadna uz takova nikdy nebude..a ani nikdy predtimzadna takova nebyla...
jak sel cas...potkalo nas spoustu zlych veci...nejprve ji pri "bitce" zranil kocour...a udelal ji diru do krku...ktera se nalila hnisem a narostla do velikosti mandarinky...zachranila jsem ji jen taktak...kdybych ji nevzala na operaci, zemrela by na otravu...
kdyz se z toho dostavala a po dlouhych mesicich ji uz konecne zacla rust i srst na onom miste, mela zanet delohy po neplanovanem zabreznuti, pres noc potratila, nikdo si vsak nevsiml ze v sobe ma uhynuly plod, opet jsem ji zachranila, takoveto prihody nas provazely dlouho...pokazde jsem ji z toho nejak dostala...ale proste osud je silnejsi...prejelo mi ji auto 
i ted na to nemuzu vzpominat, protoze se mi porad derou slzy do oci.
zacala jsem po nejake dobe polemizovat s myslenkou druheho pejska, ale vedela jsem ze to neni mozne...uz jednoho mam...
ale jednoho dne po pul roce od te udalosti se mi do cesty pripletl muj jimmy...pulrocni krizenec si me nasel kdesi na ulici a mam ho doted...
na veterine jsem se dozvedela, ze musi byt narozen skoro nachlup stejne jako moje trinitka...
je to nahoda? nebo mu jen udelala misto? musim rict, ze je stejne uzasnej jako ona, vyvadi stejny kousky jako ona, a hrozne mi ji pripomina...
jo..a nikdy se mi o trinitce jeste nezdalo...
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 11:37 - Změnil/a: Mucholabka
- Nahlásit
Já jsem v noci jezdila po vsi na kole a hledala Ašopsa, úplně zoufale, nahlížela jsem do každého dvorku...spěchala jsem, musela jsem ji najít rychle-našla jsem jen nějakého černého chlupáče, kterým jsem vzala zavděk.
Asi nějaké vibrace za duhovým mostem.
Aša věděla, že mě teď bude hlídat Bucka, věděla to od chvilky, kdy Bucu poprvé kousla. Myslím, že je klidná.
|
kokoška
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 11:50
- Nahlásit
o žádném psovi se mi ještě nikdy nezdálo, ale zdálo se mi o vlcích a bylo to tak živé a úžasné, že je to jeden ze 2 snů, které si pamatuji a už na to asi nikdy nezapomenu
|
mac1
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:03
- Nahlásit
občas mě chodí v noci navštěvovat můj předchozí pejsek Péťa I., ten pes mi dal strašně moc , a já se vždycky po takových nocích probouzím spokojená a klidná , jsou ty sny takové milé a uklidňující
davidkova renata
nemám Tě za magora, jsem přesvědčená, že v mlaďochovi je Péťa I., reakce a ksichty , které občas hodí má tak neuvěřitelně stejné . To Péťa II. je o dost jiný , a přitom s Péťovi II. mám úplně ten nejúžasnější vztah , je to pes mého života , rozumíme si pohledy , občas mám pocit, že mi čte myšlenky , no Robča se to ovšem od něj už učí také
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:05
- Nahlásit
Tak to jsem ráda,že nejsem za magora sama.Kdo to má taky,tak ví,že s tím druhým psem či zvířetem má naprosto skvělej a hlubokej vztah a takový souznění...to sem zasejc patetická..
|
wami
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:11
- Nahlásit
nikdy jsem na tu svou "sestricku", co me provazela zivotem 14 let, nemyslela vic, nez ted...
a mala Melzi se ji podoba cim dal vic - jen tezko rict, jestli to zpusobuju ja, ze od ni takove chovani ocekavam, nebo se mi fakt jedna spriznena dusicka "vratila"...
a ad sny? to je tezky... zdava se mi o konich, co me v zivote minuli, a o vlcich (kupodivu ), driv se mi zdavalo i psech, co mi zivotem prosli...
ale nikdy se mi nezdava o tatovi, a to je mi moc lito, toho bych chtela jeste potkat, alespon v tom snu 
|
Silwuska
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:21
- Nahlásit
Mne sa raz za cas sniva o mojom drobkovi jak umiera hlavne potom co niekde citam ze niekto musel dat utratit psika...to su tie najodpornejsie sny...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:35
- Nahlásit
wami
Ano, to je hodně zajímavý. Mnohdy se nám sny o zesnulých lidech, které jsme milovali úplně nejvíc a tvořili základ našeho života, vyhýbají. Člověk si je může přát sebevíc, může o tom člověku přemýšlet celý den, prohlížet fotky, vzpomínat, mluvit o něm, ale do snu mu prostě nevstoupí. Nebo alespoň né do snu, který zůstane uchovaný v paměti, prý se nám zdá spousta snů, o nichž potom absolutně netušíme, že proběhly.
Ale znám ten pocit.
|
Kelly
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:38
- Nahlásit
Tak mně se zdávalo o mé bývalé fence jen krátce po tom, co zemřela. A myslím si (nebo doufám?), že ta moje druhá fenka, má dušičku té předchozí. Je to hodně podobná povaha.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:41
- Nahlásit
Garfield
nevim, treba je to tim, ze clovek tak nejak odejde natrvalo... pes ne...? nevim...
ale nekdy je to zoufalstvi, je to hodne let, a prece mi porad tak chybi...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:46
- Nahlásit
wami
Je to trošku jiná kapitola, ale když jsem přišla o koně, strašně strašně moc jsem si přála sen, kde na něj ještě jednou nasednu a sami dva zas zacváláme orosenou kyprou jarní loukou, popasu ho v čerstvých pampeliškách, budu ho plavit v rybníku a spát u něj ve stáji opřená o teplé osvalené tělo. Nikdy se mi o něm nezdálo, ani jednou, jak já si ten sen strašně přála.
|
Kelly
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:50
- Nahlásit
Já mám tu naši předchozí fenku na videu. Už jsou to sice 2 roky co odešla, ale ještě pořád nemám odvahu si toto video pustit.
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:51
- Nahlásit
wami
Garfield
sny nejsou na přání... bohužel pro nás. Mně se nezdá o psech, ale o lidech, co odešli nebo odejdou. Musím říct, že bych kolikrát raději ty psí sny.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:56
- Nahlásit
brut
o lidech, co odejdou
tak bodejt, o takovyhle sny bych taky nestala...
ale nektere sny na prani... aspon jednou...
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 12:58
- Nahlásit
Kelly
Už jsou to sice 2 roky co odešla, ale ještě pořád nemám odvahu si toto video pustit.
Předchozího psa mám na videu již 7 let a neviděla jsem to ani jednou a už se na to snad nikdy ani nepodívám.
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 13:10
- Nahlásit
wami
jj, na přání by se mi taky líbily, ale ......
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 13:12
- Nahlásit
Naopak jsem si video s Ašou udělala a fakt mi to dost pomohlo se od toho oprostit, občas na to v práci mrknu, setřu slzu a jsem schopná pokračovat http://www.youtube.com/watch?v=-XzcFOGPzIg
|
argosek
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 13:14
- Nahlásit
to si delas kozy
mucholabko
zrovna jsem si pobrukoval for noone a ....
|
Kelly
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 13:21
- Nahlásit
GERDA
To chápu, jak se znám, tak si to video nepustím ani za 7 let. Kdybych nebyla plně vytížená druhým temperamentním psem, tak na ni myslím pořád. Byl to nejhodnější pes, jakýho jsem kdy měla.
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 13:31
- Nahlásit
argosek
No vidíš to
|
mac1
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 13:37
- Nahlásit
wami
ani člověk neodchází natrvalo ( alespoň některý ne) , vím to , jsou věci mezi nebem a zemí, kterým leckdo nevěří - dokud se mu nepřihodí
|
nika00
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 13:57
- Nahlásit
wami
Garfield
tak nevim nevim jestli neni lepsi aby se nam o nich nezdalo...
me se takhle zdalo o babicce, bylo to tak zivy...ze sem se vzbudila a brecela snad jeste hodinu....
zvlast kdyz se ti zda neco jakoby skutecneho..a v tom snu nevis, ze to tak uz nikdy byt nemuze....
pak se probudis...a ta realita boli...
|
mac1
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2008 14:06
- Nahlásit
nika00
když mi umřel táta, umřel zcela nečekaně , v úterý jsem s ním mluvila a ve čtvrtek už byl jinde, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit, bylo to hrozné, najednou jsem musela myslet i na to, že jsem mu snad vlastně ani neřekla , jak moc ho mám ráda a jak moc ho potřebuji, i když už jsem dávno dospělá a mám své vlastní děti ....a pak jednou v noci přišel a ve snu jsme spolu mluvili a objali se a dali si pusu a já mu to řekla, jak moc ho mám ráda ....a ráno mi bylo už mnohem lépe , mně to naopak pomohlo, to je asi člověk od člověka
|
