| Autor |
Zpráva |
abby
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:05
- Nahlásit
Ahoj,není to dotaz jen takový smutný příběh se špatným koncem pro obě strany.Před několika lety jsme si pořídili pejska,labradora.Díky jemu a procházkám s ním jsme se seznámili s dalšími majiteli pejsků,převážně retrívrů.Byla to zrovna doba,kdy toto plemeno začalo být velmi populární.Jeden z nich měl taky labradora,černého.Byli skoro stejně staří a tak si s tím naším hráli a stali se z nich přátelé.Bohužel majitel tohoto psa se rozhodl,že chovat psa je vlastně strašně snadné a tak si pořídil dalšího psa.Tentokrát ne labradora,ale mastina.Už odmala to bylo "zlé" zvíře, jehož majitel se divil,že si hraje s naším psem,když na všechny ostatní vrčí.Byl veden k tomu,že má hlídat dům a není na mazlení.Dnes je cca 4 roky starý.Nevím,jestli s ním chodili na cvičák,protože když začal vrčet i našeho psa,tak jsme se jim snažili vyhnout.Každopádně minulý týden tento pes svého pána napadl.Pokousal ho dost vážným způsobem v obličeji.Pes už není.
|
brut
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:13
- Nahlásit
abby
Páníčkova chyba a odnesl to chudák pes...
Bohužel taky znám pár psů, kterým je radno se vyhnout a myslím, že skončí časem podobně....páníčci je na cvičák neberou, protože zastávají názor, že na cvičáku se pes nenaučí hlídat a stane se rozmazleným. Psi znají jen dvorek, zahradu nebo vyhrazený kousek u plotu...prostě děs
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:17
- Nahlásit
to je moc smutné.... bohužel je těchto případů čím dál více, protože lidé si pořizují psy, na jejichž výchovu sami nestačí a mnohdy se ani o žádnou výchovu nesnaží.....Spousta lidí si pořídí psa jenom proto "že ho má soused" nebo že je to "módní plemeno" a vůbec nepřemýšlí o tom, co bude, až pes vyroste.... Jedinou možností jak aspoň částečně předejít tomuto problému je osvěta už od chovatelů. Slušní chovatelé dbají na to, aby se jejich štěňata nedostala k nevhodným majitelům, jenomže ne vždy se tohle dá i při nelepším vědomí a svědomí ohlídat, a pak taky...ne každý je slušný chovatel....
Takový člověk, který si pořizuje psa "pro vlastní prestiž" či z chvilkového rozmaru půjde třeba k chovateli pro štěně s PP, tam se dozví, že mu chovatel štěně neprodá, protože nemá potřebné znalosti a zkušenosti apod.....tak ten člověk vyhledá někoho jiného, kdo mu psa prodá....množitele....
Obávám se, že je to všechno začarovaný kruh
|
aren
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:22
- Nahlásit
Chudák pes.
Jen bych ráda poznamenala, že není potřeba chodit na cvičák. Je pouze potřeba psovi se věnovat. Ne všichni psi co nechodí na cvičák sežerou svého pána.
|
abby
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:22
- Nahlásit
Tenhle "kluk" měl psa od chovatele s PP.Myslím,že tito pejsci u nás ani moc rozšíření nejsou.Vím,že si ho chtěl vycvičit,ale to se mu pořádně nepovedlo ani u labrouše.Základní chyba byla,že si řekl,že když zvládne jakž takž vychovat labrouše,tak zvládne i jiné plemeno.Původně chtěl rotvíka.Nepopírám,že chyba byla v majiteli.I když to,že pes byl utracen je logické,sama bych to taky udělala.Jen se tomu všemu dalo předejít.Je mi líto obou
|
abby
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:23
- Nahlásit
Z vlastni zkušenosti vím,že na cvičáku se okoukají věci,které vás samotné ani nenapadnou.
|
nemethova5
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:24
- Nahlásit
vsichni co pisete mate pravdu,vzdycky to odnese pes.pripada mi,ze mastin byl od zacatku spatne socializovan,prave proto by mu pomohlo chodit na cvicak,nebo do mesta mezi lidi.prave se divim,ze moloss utocil,kdyz zrovna tyto plemena si jsou vedomi sve sily a vahy,je to fakt,jak si nekdo poridi plemeno,jen kvuli tomu,ze je modni,tak to uz clovek nema k tomu co rict.
|
viky
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:30
- Nahlásit
Nedavno jsem sem psala hodne podobny pribeh a taky to nakonec nejvic odnesl pes ( spanelksy mastin ), proste nechapu proc kdyz uz si takovyto lide poridi takoveto plemeno, tak si nenechaji poradit od nekoho kdo uz s tim ma zkusenosti ? Sakra, tohle me vzdycky rozcili...
|
abby
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:35
- Nahlásit
Clovek porad nekde slysi,jak pes napadl cloveka.Ale kdyz je znas osobne,tak se te to nejak vic dotkne.Vzdycky rikam,ze bych dala ruku do ohne za sveho psa.Ale clovek asi nikdy nevi,jestli neco neudelal spatne.nezanedbal neco.....
|
nemethova5
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:37
- Nahlásit
je to humus,co k tomu dodat,asi si myslel,ze to zvladne sam,to uz mel s nim neco delat od zacatku,kdyz vedel,jak se pes povahove chova,to neni normalni,aby byl zli na vsechny,takove plemeno se musi od malicka vychovavat,moloss je osobnost,ale ta agresivita to neni normalni chovani.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:38
- Nahlásit
abby
Nepopírám,že chyba byla v majiteli.I když to,že pes byl utracen je logické,sama bych to taky udělala....
kdybychom tohle s přítelem udělali, když ho náš Griffča pokousal krátce poté, co jsme si ho vzali z útulku, tak bych dneska asi mlátila hlavou o zeď a nadávala si......Griffča taky pokousal svého pána - mého přítele. Na rozdíl od toho kluka s mastinem jsme vyhledali odborníka - Rudu Desenského a dneska je Griffča mazel největší, páníčka miluje, poslouchá a od pomoci Rudy už ho nikdy nekousl a plně respektuje. 
Přistoupit k utracení psa by mělo být vždy to poslední řešení po vyčerpání všech předchozích možností. Tj. pokusit se o nápravu psa sám pod vedením zkušeného odborníka nebo zkusit najít psovi nový domov u někoho zkušeného nebo dát psa do útulku odkud si ho může někdo zkušený vzít.....ale utratit hned? Beztoho aby se člověk pokusil pro to zvíře, které za nic nemůže, něco udělat? To je fakt hnus a jednání toho kluka vůbec NIC neomlouvá a líto mi ho tedy vůbec není. Potřeboval by spíš nakopat prdel, aby se mu otevřely oči a naučil se chovat k jiným živým tvorům jako k bytostem a ne jako k věci.
Omlouvám se, že jsem se tak rozohnila
|
viky
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:42
- Nahlásit
Evik
bohuzel tak jako ty, uvazuje strasne malo lidi, vetsina da psa opravdu okamzite utratit, Ti moji znami s tim spanelem, to bylo to samy, nechali psa aby prevzal doma vudci pozici a pak se divili, kdyz jsem jim rikala, proc nezavolali, ze by se dalo jeste neco delat, tak jich takova moznost vubec nenapadla - nechali ho utratit okamzite. proste nekteri lide nechteji problemy resit.
|
nemethova5
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:43
- Nahlásit
Evik
je to fakt,to je ta posledni moznost,utraceni,verim tomu,ze dotycny si poridi dalsiho psa,ja znam plno takovych imbecilu,komu neni rady,tomu neni pomoci.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:44
- Nahlásit
Z vlastní zkušenosti musím říct, že člověk se občas hodně diví.
Sama (je to pouze můj subjektivní názor) se považuji za člověka, který je v kontaktu se zvířaty (psi a koně) celý život. V podstatě vždy jsem měla koně "zlé a agresivní" a naučila jsem se s nimi zacházet a srovnat je ať už po dobrém či po zlém. Doma jsme psa měli vždycky a tak mám za ty roky docela dobře vyvinutou intuici a vnímání zvířat. Myslela jsem si, že zvířatům rozumím, nemám a nikdy jsem z nich nepocítila strach, nemám před nimi žádný respekt a tudíž si mohu pořídit NO bez obav a když to bude v poho, budu hodná přívětivá panička a půjdu na výchovu po dobrém, když to nepůjde hladce (což jsem ani moc nepřipouštěla), budu umět přitvrdit a budu vědět, jak na to.
Garfield mi denně připravuje takové situace, že si mnohdy uvědomuji, že prostě bez rady někoho zkušenýho, bez okoukání, jak to dělají druzí a bez cvičáku budu mít fakt problém.
Vůči mě není absolutně žádný problém. Naučila jsem vše, co jsem chtěla a o čem jsem měla představu, že má umět. Komunikace byla hladká, bez problémů. Ale pokud jde o jeho chování vůči vnějšímu světu, strašně bojuji s tím, aby pes ignoroval vnější svět a zajímal se jen o to, co já uznám za vhodné, řešil jen to, co dostane dovolené řešit a dělal jen to, co mu schválím já. Jeho osobní iniciativa a neuvěřitelný teritoriální a ochranářský pudy se mi vymykají. Nikdy bych nevěřila, jak může být těžký odbourat v psovi jeho osobní aktivity, iniciativu a snahu ovládat okolní svět sám.
Člověk si myslí, že umí, dokud vše jde hladce a stačí mu, aby pouze zvíře učil, ale odnaučit zvíře a utlumit jeho vlastní negativní projev... to už bez zkušeností dělat nelze.
A nevěřili byste, o kolik je jednodušší srovnat koně než psa. Přestože má kůň půl tuny a může mě rozmáznout po zdi, dřív než se nadám, což u psa nehrozí, daleko dřív a snáz se podřídí a ustoupí ze své vůdčí pozice. Pes bojuje jak vlk a je neskutečně chytrej.
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:46
- Nahlásit
Nedávno jsme byli u Desenského-vyprávěl nám jak pes dává najevo svojí nadřazenost atd atd. Když jsme odjížděli domů uvědomila jsem si,že můj basenji vůbec není nadřazený a vlastně vůbec problémý,pokud se problém netýká velkých psů a to vinou špatné socializace.Naopak jsem uvědomovala tátového retrívra,jak je má na háku,jak si snima dělá co chce.Přesto pro laika nebo normální lidi,vypadá retrívr (tátův) jako naprostý pohodář a naprosto bezproblémový pes a můj jak nezvladatelný a problémový.Kdyby měli rodiče jiného psa-tedy spíše jinou rasu,tak mají hóóódně velký problém. Podle mě ten kdo má prvního psa retrívra hodně rychle nabyde dojmu,že je perfektrní pesjkař a zvládne už vlastně všechno. Pak když si pořídí jiného plemeno tak se stane toto
Jinak super Garfield máme stejné zkušenosti
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:49
- Nahlásit
Garfield
moc pěkně jsi to napsala. My jsme se s přítelem museli taky leccos naučit poté, co jsme si pořídili Griffču a s ním taky musíme být pořád ve střehu a dávat si bacha na to, co dovolíme, co ne apod...Ale když se člověk snaží, všechno jde a já jsem po tom roce "bojůvek" děsně šťastná, že Griffča se pomalu ale jistě srovnává, je mazel a poslušnost má málem lepší než můj jinak naprosto bezproblémový choďák.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:52
- Nahlásit
Teď se někdo v mém osobním životě hlásil, že si chce pořídit psa. Prvního v životě. Rotvajlera. Vůbec jsem se k tomu nevyjadřovala.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:54
- Nahlásit
Garfield
strašně bojuji s tím, aby pes ignoroval vnější svět a zajímal se jen o to, co já uznám za vhodné, řešil jen to, co dostane dovolené řešit a dělal jen to, co mu schválím já.
Je opravdu nutné až natolik vygumovat psí osobnost? Já nemám potřebu (kromě samozřejmě odbourání agresivity), abych byla samotná jen JÁ v zorném poli mého psa. Jeho duše je krásná a bohatá, nechci ji mazat, chci s ní žít v přátelství a v úctě ke všemu tomu, co do ní zapsala příroda a tisíciletí vývoje.
|
abby
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 13:56
- Nahlásit
Evik
Já nevím,ale ten kluk je v nemocnici s dost važným poraněním hlavy.Asi si nedovedu představit,jak si zpátky stoupne před toho psa a bude se pokoušet o nápravu.Má doma ženu a malé dítě.Já bych teda rodinu dalšímu možnému nebezpečí asi nevystavila.To,jestli psa utratit nebo se mu pokusit najít jiný domov je věc druhá.Ale pro mě je představa,že by můj pes někoho napadl naprosto nepředstavitelná,takže to jsou jenom řeči.V reálnu člověk zareaguje úplně jinak.
Tady ta příčina byla,podle mě,ve špatné výchově.On měl k pejskům vztah a určitě to pro něj nebyla věc.Jen prostě neodhadl situaci.Já ho neomlouvám,protože jsem se mu to sama pokoušela rozmlouvat.Ale nestavím psi nad lidi,takže je mi ho líto.
|
abby
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:00
- Nahlásit
Připojuju se k Aren. My jsme teda na retrívry a na nic jiného si netroufáme.Ale nechci popírat osobnost svého psa.Jen nesmí být agresivní a musí vědět,kdo je tady pánem.Je jako moje dítě a za nic na světě bych ho nedala,ale výchova musí být
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:01
- Nahlásit
aren
Když Tvůj pes bude venku místo kamarádění se psy, čuchání a značkování chodit jak šelma na lovu se zúženýma zornicema a analyzovat okolí a vyhlížet potenciální nebezpečí, které je potřeba sežrat dřiv, než uvidí ono nás, když je schopen rozbít košem okna auta (když je uvnitř) jen proto, že o 150 m dál stojí člověk a čte si jízdní řád...
|
abby
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:04
- Nahlásit
Tak to sorry.My tyhle problémy neznáme. "Naštěstí" každý pes není takový.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:04 - Změnil/a: aren
- Nahlásit
Garfield
Tak to jo. To je ovšem ta agresivita .
Já jsem měla na mysli takové ty páníčky, co nedovolí psovi ani si k ničemu samostatně čuchnout, ani s jinými psy kamarádit
Ovšem, teď nevím, jak dopadneme, až budeme spát s vámi v chatičce  .
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:05
- Nahlásit
Já se zas připojuji ke Garfioldovy.I můj pes ve všem hledá nebezpečí útok a nejprve místo aby měl zafixované,že se mu nic nestane a jsou hodný lidi a nežravý psi tak má zafixované že jsou nebezpeční lidi a jedlý psi. Nechci nikoho hanit kdo má labradora nebo zlatáka,ale já na tydle psi koukám trochu s odstupem. Tadle rasa podle mě ztratila dost do chování psa jako takového,už to je jen mazlík.Bohužel nejsou na světě jen mazlíci.Kdyby můj pes měl středem světa míček,brala bych to, bohužel....
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:10
- Nahlásit
Tohle vůbec nechápu. Vždy se mi líbili velcí a silní psi, vypadají majestátně a dominantně a elegantně, ale nikdy bych do toho nešla. Nejsem úplný začátečník, vždy jsme měli psa, ale taky vím, že nejsem odborník a každé plemeno je specifické a potřebuje trošku jiný přístup. Dnes už vím, že i s tou mojí bíglicí jsem "ulítla", ale je to mírumilovné plemeno, tak riskuji jen to, že mě občas "neslyší", nebo zdrhne (i když člověk nikdy neví). Začátečník, který si pořídí velkého, silného psa, bez odborného poradenství, si koleduje o průšvih, bohužel to odnese pes, nebo někdo nevinný. Zavedla bych průkaz o způsobilosti - vlastnit takového psa...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:11
- Nahlásit
abby
aren
Agresivita ano a ne. Ve skutečnosti je úplně posranej. Ale prostě jsou lidi, kteří jsou na míle daleko, stojí na místě, nic nedělají ani se na něho nedívají, ani o tom psovi nevědí a on si je vyhmátne a hystericky by za nimi letěl, vyřval by si přitom hlasivky a štěkal by jim u prdele, aniž by se jich dotknul, ale stačilo by, aby zařvali nebo se pohnuli o krok vpřed a už by mazal za mě a v tu chvíli by mi s lehkým srdcem celou situaci předal k dořešení.
Zkrátka vyjde-li z domu ven, vystoupí-li z auta, nebo jede-li v autě, celý svět okolo je jedna velká léčka a on je jediný na světě, kdo je schopen rozeznat nebezpečí a zasáhnout a jde jak golem a hledá, kde co je potřeba zrušit. Ač jej zabavím, nebo musí jít u nohy, nebo musí provádět cviky, je na něm vidět, jak nespustí oči z okolí a dychtivě nažhaveně slintajíce hledá, co kde zakousnout. Cviky bude provádět s briskní přesností, ale očima a myšlením je o deset ulic dál, kde si někdo na zastávce zapaluje cigaretu a jeho to hrozně sere.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:13
- Nahlásit
Garfield
On je asi ještě štěně .
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:14
- Nahlásit
Garfield
sakra nemáš náhodu mého psa?
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:14
- Nahlásit
aren
Neboj, on je ve skutečnosti miláček, jak mile na něj někdo promluví nebo ho pohladí, tak je jeho. On je v podstatě společenský přátelský zvíře. Fakt si nemusíš vůbec dělat obavy.
On má svý specifický chvilky, když prostě vyjde na ulic a než se rozkouká a zjistí, že se nic neděje, tak je v téhle útočné pozici. Trvá to obvykle prvních pár vteřin a pak je zas úplně normální pes. Těžko se to popisuje, ale kdo ho ze zdejších lidí viděl a zná, tak by mi ty moje story vůbec nevěřil.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 12 Kvě 2006 14:26
- Nahlásit
abby
to, že je ten kluk v nemocnici je sice smutné, ale přesto ho nemůžu litovat. Lituji jenom toho psa. Já taky nestavím psy nad lidi, ale nesnáším lidskou blbost. A blbost ten kluk rozhodně udělal, když se nesnažil hned v začátku řešit problém...on nejspíš ani nevěděl, že nějaký má. A pokud má doma malé dítě? Další blbost - pořídit si psa plemene, které vyžaduje pořádnou výchovu a výcvik, k malému děcku, když nemá žádné zkušenosti....Z jeho strany to byla vůči vlastní rodině nezodpovědnost. Takže může být ještě "rád", že pes nepokousal to dítě, ale jeho....
No prostě v mém pohledu je čin toho kluka naprosto neomluvitelný. Vím jaké to je být pokousaný od psa a také vím, jak těžce se můj přítel vyrovnával s tím, že ho náš pes kousl (taky to byl pořádný šrám) - musím přiznat, že on měl zpočátku tendence vrátit psa do útulku, ale já jsem mu dodala odvahu, oporu a tu zbrklost jsem mu prostě nedovolila. On sám je dneska šťastný, že to zvládl, protože díky tomu, že se psychicky srovnal páníček, srovnal se i pes a dneska jsou nejlepší kámoši a pes přítele miluje. Prostě v první řadě musí člověk chtít řešit svůj problém, a pak jde všechno.
|
