| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 28 Srp 2010 14:24 - Změnil/a: Garfield
- Nahlásit
Je ráno.
Den jako každý jiný. Jako vždy pohlédnu z okna a přemítám, zda se radovat z nadcházejícího slunného dne, či zda frfňat nad zakaboněným nebem a neodvratitelným deštěm. Ranní vzduch je prostoupen vláhou a vůní končícího léta.
Ledabyle mrknu do ledničky, mám hlad, ale nechce se mi plichtit se snídaní, pouštím televizi. Je sobota. Nikam nespěchám, nic v podstatě nemusím. Čeká mě rutina – vyvenčit psisko, obstarat koně, udělat nějakou běžnou práci na domě. Jak říkám rutina. Novorozeňátko nenáročně pospinkává v postýlce, starší dcera je u babičky.
Znuděná televizním programem vycházím ven na zahradu. Přiběhne ke mně psisko, ranní rosou má zmáčené tlapy i břicho, skočí na mě a zašpiní mi včera vyprané triko. Okřiknu ho a shodím tlapy sahající mi až ke krku dolů. Pes radostně běhá kolem mě, jančí a čeká na nějaké to gesto značící venčení. Gesto nepřichází. Nechce se mi. Je líný den.
Rozhodnu se začít „tím horším“. Časově i fyzicky je náročnější obstarat koně. Dnes jich mám víc – i za kamarádky, které lenoší kdesi na dovolené u moře. Závidím jim, hned bych měnila. Vydám se tedy do stájí, pes zůstává doma, nechce se mi s ním rozčilovat, hlídat ostatní psy, hlídat, aby nehonil koně, nechce se mi konat všechna ta nutná opatření, která dělám už tolik let. Čeká mě dost práce, snažím se efektivně kmitat, snažím se z každého kroku vyždímat co nejvíc užitku. Naložím si plná bedra cajků a vláčím je k boxům, abych nemusela nadvakrát. Koník mi na uvítanou ňufne do náruče, hledá cukr, olizuje mi ruce, krk i obličej. Mazlí se málokdy, většinou je to fajnovka, ale když to na něj přijde je k sežrání. Dnes to na něj přišlo. Lísá se jak kočka, kdo by čekal, že to je 500 kg monstrum, obvykle životu nebezpečné... Psa jsem odbyla, ale koně si vychutnám, jeho přízeň je mi vzácná.
Nauzděno, nasedláno a vyrážíme ven. Slunce už se vyhouplo, obloha zmodrala a soudě dle množství létajících včel bude dnes hezky. Cítím, že se konec srpna o sobě dává znát. Děsím se blížící se zimy. Děsím se brzké tmy, celodenního chladu, nesnáším vlezlo. Nesnáším až po uši špinavé psy i koně, nesnáším ten marast a bahno, které musí nutně nastat. Zaháním negativní myšlenky a kochám se zelení lesa, vůní sečeného obilí z polí, nastražím uši, odkud přicházejí zvuky kombajnů, abych se jim vyhnula. Podkovy zvoní na části cesty, kterou překonávám přes cyklostezku. Duchem jsem doma, přemýšlím, co dnes uvařit, přemýšlím, jestli dceru vyzvednout už zítra nebo v pondělí. Přemýšlím, kolik restů mi chybí dodělat do práce, přemýšlím, jestli psa vezmu ven hned jak se vrátím, či až po obědě. Zvažuji, zda se vydat s čoklem pěším nebo ho protáhnout na kole. V plánování vítězí kolo. Pes se vyběhá mnohem lépe a i při rozumném tempu to budu mít „velmi rychle za sebou“. Letmo kouskem podvědomí si uvědomím, že pořád jen spěchám, ale je toho moc. Děti, zvířectvo, zaměstnání, dům, zahrada..., na člověka se to sype jak protržený pytlík mouky a den má jen čtyřiadvacet hodin. Těžko všechno zvládat a nebýt jak uštvaná srna.
Najednou se za mnou ozve prudký zvuk smyku, pod koly přijíždějícího cyklisty křupe smýkaný písek, kolo se neodvratně blíží k nám, cyklista má v očích děs, kůň se prudce otáčí, uskakuje stranou, zvedá se na zadní, pak se mi svět motá nahoru – dolů – doprava – doleva a přichází tvrdý pád. Těžko se sbírám ze země. Cyklista to ustál jen tak tak. Kůň je fuč.
Omlouváme se s cyklistou jeden druhému, oba se ujišťujeme, že je ten druhý v pořádku a pak se spěšně loučíme. Rozbíhám se směrem ke stájím.
Duchem se mi rozhostil neklid. Strach. Potřeba být tam co nejdřív. Hrůza z toho, aby se koni cestou nic nestalo. Utíkám. Slyším svůj zrychlený dech, slyším, jak mi zběsile tluče srdce, krůpěje potu mi stékají po páteři.
Zvoní telefon. Volají přátelé ze stájí. Kůň se vrátil ale cestou přes silnici jej srazilo auto. Nic víc nevědí, jsou teď u koně, kterého veterinář právě uspal a po pořádném prohlédnutí musí neprodleně začít šít tržné rány. Nic víc mi neřekli.
Utíkám víc, než jsou mé nohy schopny, mám zimnici, potřebovala bych na toaletu, třesu se a mám pocit jako když přichází na člověka šok po těžké nehodě. Je mi zle, chce se mi zvracet.
Když doběhnu na onu silnici, z dálky vidím na vozovce rozsypané střepy, kaluže krve a v příkopě částečně převrácený osobní vůz. Stále nevím, co se stalo, jen vím, že se mi možná právě změnil celý další život. Představuji si těžce zraněnou, ne-li mrtvou posádku onoho vozu, představuji si umírajícího koně ve stáji, představuji si pozůstalé řidiče, představuji si soudy, policie, doživotní obrazy před očima, představuji si bolest a hrůzu, která možná přijde. Jediné co chci je, probudit se. Procitnutí však nepřichází.
Zlý sen nekončí, nedlouho na to, se dovídám, že tragicky umřel pes mých přátel. Jediné co vnímám je ta touha – touha po procitnutí. Oni stejně jako já teď chtějí, aby je ranní slunce probudilo, aby přišla ta obrovská a osvobozující úleva, která vždy po zlém nočním snu přichází. Všichni jsme začali svůj den normálně, jako každý jiný rutinně a nic převratného jsme od něj nečekali. A on náš život převrátil během jediné vteřiny.
Po uplynutí jedné sekundy bylo všechno jinak.
...a procitnutí nepřichází...
Jednomu skvělýmu psímu kamarádovi, dobré psí duši a krásným tmavým očím
věnuje
Lenka
|
jablunka
Člen |
# Zasláno: 28 Srp 2010 14:52
- Nahlásit
Garfield
Chjo,kdybys věděla,jak moc tomu rozumím.
|
worick
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2010 08:20
- Nahlásit
Garfield
Asi se nám všem honí v hlavě to samé.....máš pravduGarfield, máš pravdu...
Přemýšlíme nad blbinama a najednou ve vteřině zjistíme, že je všechno jinak a my měli mít jiné priority a teď už to nejde vrátit zpátky. Jo, sice jsme procitnuly, ale bohužel ne ze zlého snu, ale ze špatného života....
|
AkkyHákky
Člen |
# Zasláno: 1 Říj 2011 20:46
- Nahlásit
děte do dža tyhlety životní traumata chce semi brečet 
|
leyenda
Člen |
# Zasláno: 1 Říj 2011 21:49
- Nahlásit
Garfield
pani, pisete moc krasne, veci smutne i radostne
|
wami
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 12:33 - Změnil/a: wami
- Nahlásit
nechtěla jsem zakládat nové téma... nechce se mi nic psát...
Prostě dnes odešel za duhový most na svůj poslední Velký trek jeden z těch, co se jim říká Pan Pes...
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 12:35
- Nahlásit
wami
Ne..
upřímnou soustrast..
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 12:38
- Nahlásit
Deny, pozdravuj ty, kteří tam šli před tebou
wami
Upřímnou soustrast Wami
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 12:38
- Nahlásit
wami
je mi to moc líto, Wami, upřímnou soustrast...
|
Alexa
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 12:41
- Nahlásit
wami
upřímnou soustrast
|
Lucie Kratochvílová
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 12:49
- Nahlásit
wami
Upřímnou soustrast
|
stetisek123
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 14:29
- Nahlásit
wami
je mi to moc líto...
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 15:11
- Nahlásit
wami
To je mi líto.
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 15:33
- Nahlásit
wami
Ale ne. Drz se... a uprimnou soustrast.
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 15:42
- Nahlásit
wami
Panu Psovi Denymu patri moje vzpominka a tobe jen rict..drz se a drz ostatni
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 15:50
- Nahlásit
wami
vím jak Ti je, tak se drž
|
worick
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 17:01
- Nahlásit
wami
ani nemůžu napsat, že vím jak Ti je...Umřely mi zatím ,,jen" kočky. S tím, že by mi umřeli moji kluci - s tím se vůbec smířit nechci, zažít to nechci.... Bolest to musí být ukrutná, hrozná, pro mně srovnatelná snad jen s tím, když mi umřel taťka...Drž se...
|
Hyena
Člen |
# Zasláno: 21 Čen 2012 22:39
- Nahlásit
|
Hipík a Tonička a Rozinka
Člen |
# Zasláno: 22 Čen 2012 09:43
- Nahlásit
wami
Milá Wami, cítím s tebou...
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 22 Čen 2012 12:40 - Změnil/a: Terri
- Nahlásit
[b]wami[b]
Wami, zdravím Tě..
|
cilka
Člen |
# Zasláno: 23 Čen 2012 19:33
- Nahlásit
wami
zdravím , je mi to líto a vím jak to bolí ...
|
Vlčáčková
Člen |
# Zasláno: 26 Čen 2012 20:07 - Změnil/a: Vlčáčková
- Nahlásit
Dnes v 15 hodin doma na terase na Sluníčku.
|
Eninka
Člen |
# Zasláno: 26 Čen 2012 20:15
- Nahlásit
Vlčáčková
Evi, je mi to moc líto, strašně moc, o to víc, že jsem ji znala...
|
Sízra Milanová
Člen |
# Zasláno: 26 Čen 2012 20:16
- Nahlásit
Vlčáčková
Dnes v 15 hodin doma na terase na Sluníčku.
Upřímnou soustrast
ikdyž člověk tuší, že se to možná blíží,nikdy na to nemůže být dostatečně připravenej....
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 26 Čen 2012 20:23
- Nahlásit
Vlčáčková
upřímnou soustrast
|
Vlčáčková
Člen |
# Zasláno: 26 Čen 2012 20:36 - Změnil/a: Vlčáčková
- Nahlásit
Děkuju, holky.
Sabinka celou dobu "pomáhala". Jako jediný pejsek z ostatních byla stále u nás a Bekynku "utěšovala" tím svým špičatým čumáčkem.
|
worick
Člen |
# Zasláno: 26 Čen 2012 23:21
- Nahlásit
Vlčáčková
Tak už.... je mi moc líto Bekynka toho nabojovala moc a už si ten klid zaslouží...už je jí tam dobře. Vím to, stejně nezvládám nebulet...
|
Adiddaska
Člen |
# Zasláno: 26 Čen 2012 23:31
- Nahlásit
Vlčáčková
upřímnou soustrast 15 let je krásnej věk
|
Hipík a Tonička a Rozinka
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2012 00:24
- Nahlásit
Vlčáčková
Je to hrozně smutný, bolavý... a součást života. V případě Bekynky života dlouhého, a věřím, že i šťastného  .
|
Eire
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2012 06:29
- Nahlásit
Vlčáčková
Přišel její čas,poprvé v životě tě zarmoutila,ale dál už nemohla.Teď je jí dobře.....
Drž se!
|
