| Autor |
Zpráva |
Fifi
Člen |
# Zasláno: 24 Čen 2006 14:50
- Nahlásit
Vistra
S nátlakem to nejde vůbec. Náš pes je děsně urážlivý. Jednou mi vytekly nervy, narvala jsem mu aport do huby, tu zmáčkla a zařvala drrrrž.
Spatne, spatne spatne..  Chce to obalit sve nervy a kdyz mi neco nejde, radsi psa odvadim z placu a pak si vzteky o samote kopu do steny, ale nikdy nenechavam vyplavit sve emoce vuci psovi..
Popoluska psala Len mu aport nesmies znechutit. - a to se ti asi podarilo..Takze, jak uz bylo receno, zacit od zacatku, nejakou cinku ted na cas vynechat a najit u aportku novou motivaci a duveru psa..  
|
evina
Člen |
# Zasláno: 24 Čen 2006 17:53
- Nahlásit
Můj pes naprosto přesně rozpozná,kdy jsem rozlobená.Kouká na mě z povzdálí a já s ním nehnu.Až když se uklidním,změním tón hlasu,tak je ochotný spolupracovat.Opravdu se musím velice ovládat a že je to někdy u knírače hodně těžkéNevím zda je to u knírů věc individuelní ale malí na to nebyli tak citliví jako ten střeďák.
|
Vistra
Člen |
# Zasláno: 24 Čen 2006 18:25
- Nahlásit
evina
Náš Terry, když jsem na něj ošklivá, tak nasadí takový ten tupý výraz v očích. Z chytrých kukadel se stanou takové bezvýrazné skleněné kuličky. Přivolání má celkem slušné, ale někdy se ke mně otočí tou svojí srnčí bílou prdkou a a nereaguje, když si pro něj dojdu a zatřepu, tváří se maximálně překvapeně, ale mám dojem, že takovou situaci chce vyvolat. Vyzkoušet kam až dojde moje trpělivost.
|
