| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:00
- Nahlásit
Tak jsem tu s vážným tématem a myslím je zcela vážně.
Konkrétní případ.
Já jsem paničkou Garfielda. Vše co ten pes umí (základní poslušnost - sedni, lehni, místo, zůastaň, aport, štěkej, k noze, ke mně, odložení, základy pachových prací) jsem jej učila já. Nikdy nikdo jiný toho psa ani nic učit nezkoušel. Jiná věc, že to umí sporadicky, jak kdy a 100 % poslouchá jen, když jsme o samotě někde v klidu.
Na co se ale ptám?
Já jsem tím, kdo psa vše učil, já jsem tím, kdo mu určoval mantinely, já jsem tím, kdo mu dává žrát, ošetřuje ho. Jsem rovněž tou, co na něj šišlá, spí s ním v posteli, miláčkuje se, mazlí a pusinkuje, nosí mu hračky, kostičky a kokinka.
Pak má pánečka, s nímž jde jednou za čas ven, doma si každý den pohrají. Pánečka má velmi rád, páneček jeho taky.
Zatímco mě venku mnohdy poslechne až na potřetí, občas se na mě umí vykašlat úplně, jindy šlape jak hodinky, tak pánečkovi by si nikdy nedovolil ani vteřinové prodlení s jakýmkoliv povelem. Páneček je bůh a autorita sama o sobě. Když jeho Gaf jednou zkusil neposlechnout, víckrát už to nezopakoval.
Čím tohle je? Je to opravdu pudová záležitost větší působnosti pohlaví? Nebo nejde o nic jiného než o to, že já jsem ten šašek, kamarád i pán v jedné osobě.... Jak tomu předejít.
|
aknel
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:06
- Nahlásit
náš miláček-fena toho tolik sice neumí, ale mluvíš mi z duše.možná páneček muž má větší autoritu a panička žena víc rozmazluje - aspoň u nás to tak funguje a to i s naším dítětem.
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:09
- Nahlásit
Garfield
jak chces predejit prirozene autorite?
|
viky
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:13
- Nahlásit
Garfield
podrid si chlapa, hned jak ho zmaknes bude te pes respektovat na prvnim miste. Bud doma vudcem smecky
Ve skutecnosti to ani jinak nejde.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:15
- Nahlásit
Garfield
U nas je to naopak - tedy stejne jako ty jsem ten hlavni, kdo psa vsechno uci, pracuje s nim, tu a tam mu vlepi... Panecek je milacek nejvetsi, jenze me vsichni nasi psi poslouchaji lip.
Protoze ja jsem ta rychlejsi, vic a dukladneji nasi*aci, a taky jsem to vzdycky ja, kdo koneckoncu ma v kapse nejaky ten pamlsek.
Ostatne - i v partnerskem vztahu tomu sefuju...  
Je to opravdu o prirozene autorite, navic cim vic tvuj partner psa odmita, tim vic pes stoji o jeho prizen a o to, aby ho prijal prave on.
|
ola
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:17
- Nahlásit
viky
Jsem doma vůdcem smečky. Poveluju muže, syny, čubu. Nebudu jmenovat vše, co psala Garfield, ale je to téměř totéž. Jsem ta, co s ní chodí na cvičák.
Přesto při manželově povelu čuba jezdí jak motorová myš. Snaha jí leze z očí. (Totéž děti! )
Garfielde asi se s tím budeme muset smířit...
|
Verca
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:17
- Nahlásit
Tak přesně tohle je i u nás. Já jsem ta, co se mazlí, co vychovává (snaží se ), chodí s ní na procházky, krmí, pusinkuje, prostě všechno. Přítel si s ní doma hraje, blbne, občas jde na vycházku, nic moc jí nového neučil a stejně ho poslouchá skoro na slovo. Já se můžu uječet a nepřijde a on řekne "Phoebe, jdeme" a ona jde. Já to opakuji třikrát, dokud se teda milostivě nerozkráčí. Přítel mi řekl,že jestli to nebude třeba tím, že on se s ní moc nemazlí (hraje si) a chválí ji a hladí, jen když udělá dobře povel. A taky mi řekl, že pro ní asi nejsem autorita, což se mi moc nelíbilo!
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:20
- Nahlásit
wami
Hrozně se mi líbí jedno jeho psí gesto. Mě vítá skákáním, kňučením, oblizováním celého člověka, kroutěním se, staženýma ušima, nošením hraček.
Pánečka vítá vždycky stejným projevem (kromě výše uvedeného) i okusováním brady. Mně snad bradu nikdy neokusoval. Vím, že jde o projev podřízení.
Ale wami v podstatě psa trestám vždycky já. Už proto, že jsem ho učila, tak ode mě musel přijímat pochvaly i tresty, už proto, že s ním trávím většinu času, tak daleko častěji je "řezaný" ode mě.
Páneček slízl tu smetánku a začal se psovi věnovat až pes vše uměl a pak mu jen jednou nebo dvakrát nabančil za neuposlechnutí a měl to v kapse.
Nevděk světem vládne. Já chci mít taky vokousanou bradu.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:21
- Nahlásit
ola
Ani nevíš, jak jsi mě potěšila 
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:22
- Nahlásit
já se s tím nechci smířitu našeho psa to funguje taky tak,já ječím ,naháním ho a přítel jen houkne a jde se...prostě se s ním fakt tolika nemazlí a pes touží mu udělat radost..proto jsem vydala jasný pokyny k štěněti....tady chci bejt šéf já...jen tředa nevím jak..asi jak píše Wami..pokusím se
|
Vanda
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:24
- Nahlásit
Měli jsme to stejně, já se starala (krmila, cvičila, navštěvovala veterinu), s páníčkem si jen hráli nebo chodili ven, ale jeho vždycky naše slečna poslouchala mnohem líp. Řešení: s přítelem jsme se rozešli a teď jsem ten hlavní. Ale jako řešení to tedy doopravdy doporučit nemůžu.
Vanda
|
Lara
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:26
- Nahlásit
Garfield
Chápu, jak je ti to líto, ale souhlasím s Jiříkovo. Přirozená autorita prostě funguje. U nás doma je to stejné jako u wami.
A občas pěkně žárlím, když vidím Laru, jak se na manžela sápe, jak mu ten 37kilový kolos leze na klín a pusinkuje ho. Mě to moc nedělá a když, tak ji musím prosit:)
Je ale pravda, že mě poslechne i tehdy, když celá rodina výchovně selže.
Buď ráda, že má Garfild s pánečkem bezproblémový vztah. Horší by bylo, kdyby ho neposlechl vůbec. To málokterý chlap prodejchá!:)
|
Meta
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:26
- Nahlásit
Garfield
ola
Hlásím se k vám do klubu. Ale faktem je, že jsem (si) pejsánka mazaně pořídila k manželovým 40. narozeninám, takže budiž mi to spravedlivým trestem
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:32
- Nahlásit
Tak u nás jsem ta autorita u obou psů já. Páníka mají rádi,ale je to takovej ten kámoš pro "srandu". Je fakt,že se o psi z 99% starám já,ale když jdeme vyjimečně ven spolu,tak když přítel psi přivolává,tak ho dvakrát ignorují a napotřetí přijdou,ale ke mě. A tak je to se všemi povely,páník si může vyřvat hlasivky,když chce kluky shodit z gauče a nic,já jen zašeptám "dolů" a psi letěj. A drahá polovička se rozčiluje,že to je "ta moje výchova"
|
ola
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:34
- Nahlásit
Garfield
Meta
Já už trošku vidím řešení v tom, že říkám manželovi, aby si laskavě koupil svého psa!
U nás je to vůbec paradox, protože na cvičáku se tahám já (cca 50kg) s boxeřicí (cca 28kg) a manžel (98kg) se s úsměvem dívá. Já si pak můžu vyřvat plíce a jemu stačí pohled... 
|
wami
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:37
- Nahlásit
Garfield
okusováním brady
Jo, tak to jsem Lumpovi VEDOME zatrhla (panecek mu to dovolil), takze v konecnem dusledku ma Lump skore: 2x procvakla nosni prepazka, 1x procvakla nosni dirka, asi 20x prasteni tesakem do cichovych bunek v nose (me teda jenom jednou, ale brecela jsem pak asi 20 minut!), 6x rozrazeny ret, 3x poskrabana tvar do krve a nespocetnekrat prasteni tesaky do hlavy.
Uprimne, jsem rada, ze jsem to Lumpovi zakazala, mne bohate staci civilizovane oblizani obliceje... 
(A co se tyka intimnosti, tak musim priznat, ze jsem Lumpova velka laska - natolik, ze nejenze se snazi peclive zabranit nejakemu tesnejsimu kontaktu panecka se mnou, ale pak si me okamzite zalehne a pred paneckem zarlive chrani... )
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:42
- Nahlásit
wami
Garfield je v tomhle opatrnej a něžnej, vždycky se k němu přiblíží, natáhne krk a něžně okousavá bradu a sem tam ho pusinkne.
To já mám rozkouslou nosní přepážku.
No ale jsme u toho. O tom ta autorita je.
|
birma
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:48
- Nahlásit
Já teda docela zírám. U nás se o psa starám taky já, ale on poslouchá mě S tím, že pes poslouchá toho, kdo velí celé rodině nesouhlasím - ne, že bych byla vzorná dcera, ale přecejenom mamince nerozkazuju, ona mě ano a u psa jí to nijak nepomáhá. Může na něj křičet a on neslyší, mě stačí ve stejné situaci jenom pohled. Bývalého přítele má pes hodně rád, ale o nějakém poslouchání, si ten může taky nechat leda zazdát...
|
monika
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:55
- Nahlásit
u nás to funguje tak, že dogina poslouchá mě a pokud jí manžel dá povel a já jsem v místnosti potřebuje to jakoby posvětit.nejdřív se na mě podívá a když to potvrdím, tak ho poslechne. když je s ním sama tak ho moc neposlouchá.já jsem pán a ona to tak bere.ted jsem byla čtyři dny pryč a dogina byla úplně hotová.oni doma taky, měli s ní deset světů.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 14:57
- Nahlásit
No, já v tom vidím ještě jednu věc, kromě přirozené autority, a sice takovou tu obecnou zákonitost, že kdo je odmítavý, je žádoucnější. Teď Tě má jistou, tak si to neváží.
Zkus, Garfielde, třeba trochu dělat, žes ochladla, řekla bych, že se pak přetrhne, aby si tě zase získal.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 15:01
- Nahlásit
birma
ja doma mamu taky posloucham (zatim a vicemene), ale prirozenou autoritu mam i tak vetsi... 
|
Verca
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 15:04
- Nahlásit
aren
Tak to jsem zkoušela, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Ach jo! Copak to jde, tu mojí bílou kouli nepusinovat? 
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 15:36
- Nahlásit
Opsala bych Garfielda až do doby,než začne psát o pánečkovi.
Pes naší smečku miluje, poslechne je,když nejsem doma, když doma jsem ,bývám ta, co koriguje chování psa, jelikož v tu chvíli jsou kuci doma na hraní,ale proč je poslouchat. Je tedy fakt, že občas musím zavelet těm mým chlapům,jelikož blbiny se psem dělat,to jo,ale zastavit pak rozdováděnýho magůrka už musím já.
Ještě náš pes neuznává cizí lidi,kteří by mu chtěli dát nějaký povel,jak říká výcvikář je to velice sebevědomý pes a je s podivem,že vůbec poslechne mě( on je kus psa, já malá holka vzrůstem) a že mě možná uznává právě proto,že jsem holka-jelikož když už ho má sprdnou nějaký pes, smí to být jen fena, psům nic takového netrpí. Takmě asi bere jako fenku)
|
Zdenka
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 15:59
- Nahlásit
to u nás to funguje tak, že malej je na hraní, já na mazlení, krmení a venčení , přítel je ten tvrdák, kterýho vždycky poslechne, ale stejně miluje nejvíc mě ode mě se nehne.
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 18:21
- Nahlásit
Garfield
No my to jednu dobu s (ex)přitulem měli v podstatě stejný, jako u vás... Prostě mě poslechla, ale z pánečka si "sedala na zadek".
Ale u nás to bylo z části způsobený tím, že když jsme šli oba po venku a já jí dala povel a ona neposlechla hned, tak to (ex)přítel zopakoval a psice vlastně poslechla až jeho, já neměla šanci ji korigovat do správné polohy atd...
Když jsme si tohle vyjasnili, že po ní vykonání povelu vžddycky bude chtít ten, co ho vydal první (což sem většinou byla já), tak se to srovnalo.
Dokonce psice při "testu" jak bude běhat agi za jeho přítomnosti po pánečkovi v podstatě ani nekoukla, dokud jsem jí neřekla, ať si ho najde...
Ale mám ještě jednu "lepší" příhodu. Na cvičáku jsem chválila psici já, ale zároveň pochvalu řekla i instruktorka a hádejte, ke komu běžela psice pro odměnu?
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 18:33
- Nahlásit
Garfield má smůlu ale většinou po chlapech blázní fenky, ne? Tj. zákonitost stejná jako že "kdo je odmítavý, tomu se pejsa víc snaží zavděčit". Jako byste to u lidí neznaly!
(U nás - kde se hnu, je pes. Kde se hne páneček je taky pes - co kdyby se mu moh zakousnout do.. . Zavolám já - pes radostně přijde, zavolá páneček - pejsa vyčkává co páneček udělá když nepřijde - a taky radostně )
Ale když nejsem doma, tak pánečka poslouchá docela dobře.
|
Ebony
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 19:24
- Nahlásit
ale většinou po chlapech blázní fenky, ne?
ach jo, já jsem asi chlap
U nás poslouchají psi většinou jen mně a dokonce mi připadá, že holky mají z chlapa ještě větší srandu, a to nemluvím o dospívání našeho hovádka, kdy se rozhodl, že můj chlap je konkurence ve smečce, ale naštěstí se srovnal, tedy až po mém zásahu
myslím, že to není o pohlaví, je to o povaze psa, zkušenostech a spoustě jiných věcí , znám spoustu ženských, co vládnou psům naprosto v pohodě, moje kamarádka váží o 10 kg méně, než její alabaj, a na procházce si pes netroufne ani napnout vodítko
|
birma
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 20:28
- Nahlásit
Ebony
jenže ty musíš mít vždycky něco speciálního
|
Ebony
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 20:37
- Nahlásit
birma
jak já?, vždyť píšu, že takových je spousta
ale jestli myslíš moje psy, no tak to jo, to jsou samý specialisti
|
Falco
Člen |
# Zasláno: 7 Bře 2006 21:41
- Nahlásit
My máme role také rozděleny. Já jako panička venčím, cvičím (spíš mírně procvičuji, od senior už na nějaký výcvik moc není), krmím, češu, koupu a provádím jinou hygienu a hraji domácí čuchací hry. A samozřejmě škrabu, mazlím, občas vydím pamlsek ap. Páníček jde jednou za týden na neformální procházku (bez jediného povelu), hraje domácí míčové a kuličkové hry (zásadně bez jakéhokoli povelu) a mazlí a škrabe. Téměř nikdy nevydává pamlsky (není za co). (musím podotknou, že v nouzi umí i všechny činnosti, které vykonávám já).
Výsledek: pes poslouchá (když
|
