| Autor |
Zpráva |
Evik
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 08:14
- Nahlásit
náš pes z útulku než jsme si ho vzali my, nejspíš vodu viděl maximálně tak v misce a přestože měl nejdříve z vody strach, podařilo se nám to poměrně rychle odbourat. Pejsa se nejdříve bál do vody vůbec vlézt, ale když viděl, jak mu jakoby "uplaváváme" hopnul tam taky, sice byl nejdřív jen u břehu a kňoural, bál se, takže jsme k němu hned připlavali zpátky a moc jsme ho chválili....postupně se to zlepšovalo...A pak taky měl příklad v našem mladém pejsovi, který vodu miluje.
Dneska už je to taky vodouch a plavání si moc užívá. Pro jeho artrotickou nohu je to prima rehabilitace.
Jestli by cézinko taky třeba Tvému pejsovi nepomohl příklad jiného psího kamaráda. Jinak si taky myslím, že to chce čas a trpělivost.
|
moll
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:02
- Nahlásit
doma mám 4 důkazy, že někteří psi prostě vodu jinak než na pití naprosto nemusí. prší - vyčurání jen na nejnutnější chvíli na zahradě; kaluž - musí se obejít; potok - jen po čáru ponoru, která je tak těsně nad kotníky; je-li voda hlubší a pes se namočí víc, dostává příznaky infarktu; koupání (mytí) - v létě na dvorku vyvázaný pomocí 3 špagátů, jen teplá voda a následné oživování, protože infarkt je již v pokročilém stadiu; do rybníka vlezl starý pes jen jednou ve svých pěti letech a to jen proto, že já mu tam zdrhla a na břehu nikdo nebyl. celou dobu ve vodě ale pořád kňučel, jako by plaval mezi piraněma. a na břehu potom samozřejmě taky příznaky infarktu. jsou věci, se ktérými se člověk prostě musí smířit. moll
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:04
- Nahlásit
moll
A kolko mas psov dohromady? Zvycajne to od seba odkukaju...
|
moll
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:08
- Nahlásit
pigie
ty 4 zmiňované hydrofobní (stejná rasa, resp. křížení) a 1 naprosto jiného - ta vodu miluje, a nejraději teď když ještě tál sníh a na zahradě byly na ledovém podkladě louže vody. to nebylo možné ji dostat domů. je to asi opravdu druhem psa. moll
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:12
- Nahlásit
moll
Hm, tak to potom jo.
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:14
- Nahlásit
wami
Asi máš velkého psa, že to neznáš.Ale znám spoustu psů (většinou spol. plemen), kteří nemají špatnou zkušenost s vodou žádnou a pečlivě se vyhnou každé kaluži, a k rybníku se jdou napít s krkem nataženým jak labuť aby, si náhodou nenamočili pacinky.Když prší tak s první kapkou která jim dopadne do kožichu mizí co nejkratší cestou domů. Bohužel a musí to být vrozený, protože zkušenost špatnou nemají.
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:17
- Nahlásit
wami
On to totiž asi není strach, ale prostý odpor k nepohodlí.Voda je mokrá, studená… atd.Je jim to prostě nepřijemné.
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:18
- Nahlásit
Moje pejsina do vody jde jenom, když tam jsem já... Když byla štěndo (kolem 7 měsíců), tak jsem jela s kamarádama k rybníku a ukecali mě, at se du taky vykoupat, psici jsem nechala na břehu s tím, ať mi ji pohlídají... uplavala jsem asi tak 20 - 30 metrů, psice se rozběhla a skočila za mnou do vody, abych jí náhodou neutekla 
Samotné se jí do vody moc nechce, vleze tam třeba za klacíkem, chvilku i plave (neznalcům může připadat, že se topí :biglol , ale ode mě se nevzdaluje
Kaluže občas prochází v nejhlubším místě, občas obchází, občas přeskakuje (asi podle nálady?).
A do vany se naučila skákat sama kvuli sprchování tlapek, takže dovnitř skočí a potom "vytuhne" a trpí tím, jak ji panička hrozně týrá
|
wami
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:21 - Změnil/a: wami
- Nahlásit
dorfa
Neni to plemenem ani velikosti psa... Moll ma treba obriky, a taky ji vodu nemuseji. Strach neni jen o samotne spatne zkusenosti, pes ji muze okoukat, muze zavahat panecek pri prvnim stenecim kontaktu s vodou - a strach z neznameho (vody az potazmo) muze rust. U spolecenskych plemen to byva presne o tomhle: majitele se casto boji, aby se nufinek "nenastydl" nebo "neumazal", a pejska peclive strani vsech kaluzi...
Vetsinou nemaji problem s vodou psi od mala odchovani venku. Proste proto, ze vodu povazuji za normalni.
Nerikam, ze kazdy pes musi vodu milovat. Ale strach z vody je podle me proste neco ziskaneho, treba v ranem veku, kdy to netusi jeste ani budouci majitel stenatka...
A ano, o nepohodli muze jit taky - ale to je proste porad neco, co se da resit. Znam vypraveni o haskounce, ktera perfektne behala ve sprezeni, jakmile ji vsak vyprahli, tak chodila jako baletka a "stitila" se snehu...
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:29
- Nahlásit
wami
Asi na tom něco bude ale na 100% s tím ztotožněná nejsem.Jak je tedy možné, že některého psa neodradí ani velmi špatná zkušenost (viz. můj v 5 měsících spadl pod led). Já sama mám vodu velmi ráda a hrozně mě to tenkrát mrzelo protože jsem byla smířená s tím, že toto bude první pes kterého do vody už prostě nedostanu. A přesto je pes vyložený vodomil. Myslím, si že toho co si pejsek nese do života vrozeného je více než si chceme připustit, a zbytečně hledáme chyby ve výchově. A plemeno v tom díky vrozeným vlohám hraje velmi důležitou roli.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:37 - Změnil/a: wami
- Nahlásit
dorfa
Protoze nektery jedinec ma silnejsi nervovou soustavu nez jiny, protoze nekomu vadi vic to a nekomu ono - je to stejne, jako treba ja nenavidim pavouky (nechtene me to naucil bracha), ale moje kamoska nenavidi hady. Proc jeden pes vodu ustoji a jiny ne je uplne stejna otazka, jako proc ja nemam rada pavouky a ona hady...
Ja psa ucila na vodu 5 let, nez se odvazil si plavat sam, a to predloni taky propadl pod led a pri jeho zachranovani jsem do te reky zahucela za nim... Na nej to take vliv nemelo. A jeho syn je odchovany venku i v byte a ten nad vodou a plavanim odmala vubec nepremyslel...
Pejsek si muze nest do zivota vrozene dispozice - treba k lekavosti, k mire kopirovani chovani dospelych, atd. atp. Zadny pes se nenarodi se strachem z petard - a prece ten strach ma vetsina psu...
Plemeno hraje roli prave v dedicnosti nekterych dispozic.
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 09:55
- Nahlásit
wami
Pod tíhou naprosto logických argumentů ti musím dát zapravdu. .
Že jsi 5 let učila psa plavat tak to tedy klobouk dolu.Já bych se asi smířila s tím, že je to vrozená zednická tříska a konec. Ale s těmi petardami si tedy dovolím opravdu zásadně nesouhlasit.
Mám psy 25 let a ze začátku jsem se věnovala hodně výcviku. Na cvičáku neměl pes nikdy žádnou reakci, bouřky se nebál,prostě celý život žádný problém.Reakce na petardy a střelbu se začas vyvíjet až s přibývajícím věkem.Myslím si, že to souvisí s tím, jak pes stárne a mění se mu sluch.Prostě tu petardu, či střelbu slyší jinak, v jiné tónině nebo způsobem, který ho z ničeho nic začal děsit, být nepřijemná apod. Všimla jsem si, že ke stáří má reakce skoro většina psů.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:02
- Nahlásit
dorfa
5 let učila psa plavat
On plavat umel, ale nechtel...
Ale s těmi petardami si tedy dovolím opravdu zásadně nesouhlasit. ... Všimla jsem si, že ke stáří má reakce skoro většina psů.
No ja jsem si toho vsimla taky, proto jsem psala, co jsem psala - ze strach z petard taky neni vrozeny, ale postupne ziskany... V cem teda vlastne se mnou zasadne nesouhlasis? 
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:14
- Nahlásit
wami
Že strach z petard je získán na základě špatných zkušeností. Příklad - práskne petarda a nechtěně při tom psa přišlápnu -špatná zkušenost je na světě.(podnět, reakce - strach).
Nemyslím si, že to tak je, důvodem je změna sluchu u stárnoucího psa. Už prostě neslyší to co slyšel za mlada.
Přitom to mohl být celý život pes s pevnou a nebojácnou povahou, kterému nevadila ani kanonáda, bouřka nic.
Mám teď už jen 2 důchodkyně 12, 9 let a trnu hrůznou kdy tu reakci na petardy začnou mít.Celý život nic, dokonce té starší nějací výrostci, když jí byly 4 roky hodili hrst bouchacích kuliček na hřbet.Tenkrát z toho měla ještě radost jak jí to na hřbetě krásně práská a já se divila, že nelovím někde na sídlišti k smrti vyděšeného psa. A bojím se, že teď jak stárne začne bojácnou reakci mít. Zatím je to pořád v pohodě.
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:21
- Nahlásit
dorfa
Možná se fakt to vnímání petard mění, ale já vidím spíš opačnou tendenci u babiččinýho psa... Silvestr u nich býval noční můrou, protože pejsan (z útulku), se panicky bál petard... Když venku vystřelí kousek od něj, leká se pořád, ale když je doma, už mu to vadí míň, než mu to vadívalo dřív... Ale stejně to přisuzujem tomu, že už prostě přestává slyšet a proto mu ty rány vadí míň, než dřív...
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:27
- Nahlásit
Eimy
Hodně majitelů starých hluchých pejsků říká, že ta hluchota má jednu výhodu - už se nebojí petard na Silvestra. Aspoň jedna malá výhoda stáří.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:28
- Nahlásit
dorfa
Už prostě neslyší to co slyšel za mlada.
A o tom to je - pokud pes prestava slyset uplne, zvykne si na ticho, a nahly zvuk (petarda) ho muze kdyz ne primo vylekat, tak alespon zneklidnit, znervoznit.
Tak si to zase vysvetluju ja...
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:37
- Nahlásit
wami
Ve výsledku jsou oba výklady naprosto totožné.Do hlavy tomu psovi nevidíme ani jedna.
Ačkoliv mám teď psy, kteří nemají bázlivou reakci na nic, přesto jsem proti zákazu petard i na Silvestra. Nechápu, proč se musí člověk chovat jako magor. Žádný tvor v přírodě nemá potřebu se takto chovat, nesmyslně dělat takový hluk, který nikomu neprospívá.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:40
- Nahlásit
dorfa
Nevidime...
jsem proti zákazu petard i na Silvestra
Hm, spis pro zakaz petard i na Silvestra, ne?
Ja silvestra neresim - my vypadnem i se psy hluboko do hor, kde nas petardy neotravujou, tak to proste neresim... 
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:53
- Nahlásit
wami
Správně že pro zákaz a proti petardám i na Silvestra.
Bydlím v Praze a musím Silvestra i se svými psy přežít tam.Mimochodem na horách to na Silvestra vypadá už taky jak v "magorstanu". Ale asi jsi někde na samotě. Zatím to taky neřeším a doufám, že nebudu muset.
Nerada bych patřila k těm zástupům lidí, kteří před Silvestrem plní vet.ordinace a žádají sedativa pro svého psa. 
|
wami
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 10:58 - Změnil/a: wami
- Nahlásit
dorfa
Tohle je z naseho posledniho Silvestra: moji skorovlci a pritul...
- Jezdime vetsinou na nejaky bunkr, kluci tam zajedou tyden pred silvestrem a montazni penou zaflakaji veskere diry, pak si tam dovlacime kaminka, a je to baaaaajo! 
Jinak u nas na vesnici to neni tak hrozny a staci, kdyz vemu psy dovnitr...
|
dorfa
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 11:05
- Nahlásit
wami
Jo tak to je super krok do nového roku. Pesani jsou šťastní a v pohodě na první pohled. A páníček evidentně taky.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 1 Bře 2006 11:10
- Nahlásit
dorfa
No a tak to ma prece byt...
|
brut
Člen |
# Zasláno: 11 Bře 2006 13:17
- Nahlásit
Mám 13 letou fenečku a ta do vody prostě nevleze dál než po špičky pacek, honem se napít a ven. Tam bude sedět nebo ležet a čekat, až se rodinka vykoupe. Nikdy jí nikdo nedával násilím do vody, zkoušeli jsme všechno možné, ale prostě to nejde. Teď to řešíme tak, že ve vedru namočíme ručník a opatrně jí do něj na chvíli zabalíme. Tato metoda jí vyhovuje a já už jí nepřemlouvám ani nelákám. Zato 9 letý setr, do vody z počátku nechtěl. Stačilo mu po bříško a byl spokojen. Po 2 letech se z ničeho nic rozhodl, že zkusí, jestli umí plavat a obloukem skočil do vody. Bohužel v té chvíli tam zrovna plavala moje ségra a on jí skočil na záda ( voda na povrchu měla asi 13°C a v hloubce ještě míň). Bylo to jak z hororu, protože sebou setřík mlátil a ségru topil. Nakonec pomohlo obyčejné zapískání na děti ( to si asi myslel, že už si s ním běží hrát a tak rychle plaval ke břehu). Za dva dny zkusil téměř totožným způsobem utopit mně.Od té doby plave, ale pro jistotu už nikdo z nás do vody s ním neleze, stala se z něj kachna a od vody ho pomalu vlečeme násilím.
|
