| Autor |
Zpráva |
Bukča
Člen |
# Zasláno: 28 Srp 2011 22:43
- Nahlásit
Ahojky lidi,
potřebuji radu, zbláznil se mi pes. Mám holku PRT, 2,5 roku a asi před pár měsíci se začala bát bouřky. Dříve jí to nevadilo a nic špatného se jí při bouřce nestalo. Poslední dobou při bouřce začne šílet (zrychleně dýchá, srdce jí tluče jak o závod, prostě má strach) a chce ven. Ze začátku stačilo jít se podívat ven (což nás v bouřce moc těšilo  ) ale teď už to nezabírá.
Venku je kupodivu klidná  , ale přijdem domů a jede zase....
Zkoušela jsem ji zabavit hraním, povely atd, ale na nic nereaguje, jen vyšiluje. Nenechá nás ani spát, skáče nám na hlavu a kvílí.
...a zhoršuje se to...včera nebyla bouřka, ale na blízké stavbě párkrát v noci bouchli a bylo to....
...no a dneska prostě padla tma, nebe bez mráčku a ona už zase blázní....
...brzo se zblázním taky.....
Máte někdo podobné zkušenosti ?
Jak jí mám zbavit strachu ?
díky moc
|
corgi
Člen |
# Zasláno: 28 Srp 2011 23:04 - Změnil/a: corgi
- Nahlásit
Bukča
Právě řeším něco podobného, roční fena se bojí bouřky a nárazových zvuků a (podržte se) kohoutího kokrhání!!! Nechala jsem si namíchat homeopatika a Bachovy květy, když vím, že budou bouřky, dávám od Alavisu prostředek Calming, do jídla sypu Phytovet Cool Down. Fena je sice klidnější, ale bouřka je prostě bouřka. Ještě mi tu kolegyně doporučovaly D.A.P. zklidňující feromony, dává se to do zásuvky jako takové ty chemické vůně, ale to nemůžu vyzkoušet, mám psy venku. Taky existuje feromonový obojek, mám ho objednaný. Před pár dny jsem na netu objevila "vestu proti strachu", v USA to prodávají různí výrobci pod různými jmény (Anxiety wrap, Thundershirt), ale tady jsem s tím byla pro srandu 
Edit: To jen vypisuju "koupitelné" prostředky, samozřejmě k tomu navíc se snažím na zvuky zvykat, což je sice celkem jednoduchý u kohouta, ale bouřku nenasimuluju...
|
Mika
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 11:38
- Nahlásit
Bukča
Mám to podobne - akonáhle začne hrmieť, pes nasadí neprítomný pohľad, dychčí a schováva sa pod stol, nereaguje vobec na nic, na hračky, na povely.
Čo ma ale zaujíma - čim to je, že vonku sa hrmenia nebojí a doma ano? Keď nás to stretne vonku, tak si toho vobec nevšíma, žiadna panikam, pohoda. Zalezieme domov a hotovo.
Inak riešim to tým, že to neriešim nijak, psa si nevšímam, zavriem okná, aby som hluk zvonku eliminovala čo najviac (čo je teda pre mňa obeť, pretože ten čerstvý vzduch zvonku počas búrky milujem ) a viac si psa nevšímam, posledna sa naučil zaliezť do kúpelne a tam to nejak prežiť.
Ten istý problém máme aj na Silvestra ale to proste odchádzame mimo civilizáciu.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 11:42
- Nahlásit
corgi
ale bouřku nenasimuluju...
moje čuba to má hodě podobně, ale mám kliku, že jsou u nás skoro denně ohňostroje, dost velý a dost blízko, jezdíme hodně často na obrany, kde psi řvou, řve chlap, práská bičem, zvedaj se tam emoce, vyhledávám místa, kde je takovejch zvuků plno, cvičíme si u staveništ, nebo když jdu kolem místa, kde se třeba skládá lešení (na sídlu se teď pořád něco rekonstruuju), vystavuju jí tomu pořád, pořád, pořád, 100% to pořád neni, to vůbec, ale zlepšení je markantní až viditelný, učim jí stereotypy, co má dělat, když se začne bát, aby se nepřetočila do paniky, na sídlu jí učim trasy, kudy jít, když se lekne, léky nedávám žádný, tužim, tužim, tužim.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 11:44 - Změnil/a: PetraK
- Nahlásit
Bukča
Jak jí mám zbavit strachu ?
Gerda svojí Mařenku "ochodila", tak jak se všude doporučuje, na zvuky zvykala, (např. na cvičáku, když se cvičilo a třískalo se bičem, byla s ní v tak dostatečný vzdálenosti, jak to dokázala Mařenka ustát a pak se přiblizovaly,) jistila vodítkem, neřešila, neuklidňovala, když byl povel k noze, byl prostě povel k noze. Ale chtělo by to, aby sem načíhla a rozpesala se ona.
EDIT : a voaláá Gerda je tu, nemusím jí shánět
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 12:06
- Nahlásit
PetraK
)))) no Mařena mi přišla domů s takovou reakcí, že mě to samotnou překvapilo, nikdy jsem neviděla psa, co se bojí bouřky, ani by mě to nenapadlo, odmítla chodit pár hodin před bouřkou ven, vypadala, že umře, nacpala se do nejmenší mezery, co našla... já nevěděla, co s tim mám dělat, takže jsme z procházek chodili, když se zahřmělo, olitovávala jsem jí a konejšila, prostě všechno špatně, dělala jsem to tak blbě celkem dlouho, do psa se to vrylo tedy hlouběji, náprava MĚ trvá v řádech let, neumim to odstranit rychle a ani úplně, jen se snažim, aby se pes nepřetáčel do paniky, pak už se s tim nedá nic dělat, musí bejt pořád "při smyslech", aby dokázal reagovat na úkoly, povely, nebo informace...jelikož jí toho neumim zbavit úplně a celkově to napravit, učim jí aspoň, jak se má chovat, když má strach nebo se lekne. U všeho se snažim postupně překračovat další a další hranice, intenzivnit zvuk, chtít toho po ní víc...nejspíš by to mnoho lidí mělo rychleji a bez tadytěch okolků, ale to halt jinak neumim, tak dělám, jak mi to jde A prostě čokl už má tu smůlu, že má zrovínka mě, no ))))
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 12:12
- Nahlásit
Gerda
nejspíš by to mnoho lidí mělo rychleji a bez tadytěch okolků, ale to halt jinak neumim, tak dělám, jak mi to jd
no já naopak myslím, že to právě děláš úplně moc dobře. Páč co jde rychle nemusí být tak nějak trvanlivého karakteru
A prostě čokl už má tu smůlu, že má zrovínka m
to si zrovna taky teda nemyslim.
Štve mě, že se tohle nedá nasadit na ty vosy pitomý, pitomý a debilní!! Páč když už jsem ho pokaždý okřesala, tak prd a další žahanec, takže mi to prostě už nevěří, že se nic neděje. A letí-li vosa kolem něj, tak do tý paniky hópne a já ho musím vohouknout, aby se dostal zpátky a vnímal. Zatím teda naštěstí tohle má jen na tý chalupě, kde jich koupil asi dost těch žihadel. Venku v polích, v Prahé nebo kdekoliv jinde se třeba lekne, ale gůt, na tý chalupě je to masakéro  . Nejde mi to mu pomoct, jsem neschopná. občas ho vyhecuju, že po ní jde, ale to je spíš v místnosti.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 12:20
- Nahlásit
PetraK
no tak vosy jsou teda peklo....u nich nezařídíš, aby ho neďobli, když to budeš trénovat....
|
denyk
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 12:22
- Nahlásit
A tohle v rámci zvykání si na bouřku, by nepomohlo  http://www.rolandsante.cz/?lang=cz&what=album&alb_ id=167&pg_id=25
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 12:29
- Nahlásit
Gerda
.u nich nezařídíš, aby ho neďobli,
a tak to by se i dalo, ale pak už to nevošéfuju. Hele my už třeba seděli loni u altánu, kde kvetlo psí víno, bzučelo to tam naprosto šíleně, dokázal tam sedět a jako že si pamlskujeme a vo houby jde. Nebyl v panice. Jako úplně v pohodě nebyl, byl ostražitej, ale bral to jako že mi věří, že jádyjádyjáá však vo nic nejde mi to zmáknem. no a prt. pak za 14 dní to koupil od včely. To nepočítám zážitky o kterejch nevíme /fakt tam máme hafo čmeláků, včel i vos, plus brablence kousavý.... takže..... no letos, kdyby tam seděl, tak tam bude sedět jen proto, že ho "uřvu" aby tam seděl, když jsem řekla povel , dost změna od loňska a ne k lepšímu. štve mě, že mu nemůžu pomoct - třeba by to i šlo, ale já to neumím
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 13:23
- Nahlásit
PetraK
A to ho furt ty vosy a hmyzy tak štípou? nevim, mařena takhle hodně věcí nemusí, ale někdy si halt řekneme, že už je musí...nedělá to ráda, ale udělá, když se jí u toho nic nestane (NESTANE!!!), děláme to na "musko" často, až jí to vadit přestane, nebo je ten "mus" už malinkej. Viz třeba ten ohňostroj - jsme venku, vždy po deváté to začne bouchat, čokla se zrychlí, chce domu, ale nesmí tahat na vodítku, musí se tedy zpomalit, nebo si sednout, podle toho, jestli jsme venku se štěňatama, nebo s někym jinym (štěňata jsou pomalý a po cestě si hodně hrajou, tak na ně často čekáme), opakujeme to velice často, nejdřív je to velkej strach a muska, po častym opakování už to tak strašný neni....i s Nánou to tak bylo. Zvykla si na ní tak, že jí má i ráda, zlepšilo se i její chování k jinejm fenám na základě pozitivní zkušenosti s jednou "intenzivní" fenou....
|
Bukča
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 13:26
- Nahlásit
Gerda
díky za tip, zkusím vyhledávat hlučnější místa. Mně je nejvíc divný, že se té bouřky venku nebojí  jakoby chytla přechodnou klaustrofobii
a hlavně včera šílela i bez bouřky, vypadalo to, že si bouřku spojila s tmou nebo co..... chjoooooooooooooooo
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 13:29
- Nahlásit
Gerda
nejdřív je to velkej strach a muska, po častym opakování už to tak strašný neni..
u něj je to furt velkej strach a muska . Loni jo, loni se dařilo to zmírnit, letos už ne. A že těch možností ho k hmyzu ochodit na chalupě teda je. Prostě to nefachá, nefachá, tady na to ne, protože i když ho přesvědčím, tak jak říkám prd a další žahanec mi sebere argumenty, už prostě nevěří, že vo nic nejde. On patří do skupiny Semnasebepřevopatrnej, takže každý bodnutí = měl sem vás rád, zakrátko zemru.
na ty štípance má fakt smůlu, asi jak je holoprtka, dostanou se k němu snáz.
|
Cigi
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 13:42
- Nahlásit
Bukča
A nebydlíš na Chebsku? Jsou tady teď nějaká pidizemětřesení, tak naše Rita teď nejen, že se bojí bouřky, ale funguje teď jako seismograf
|
Barbucha z Prahy
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 14:16
- Nahlásit
Gerda
učim jí stereotypy, co má dělat, když se začne bát, aby se nepřetočila do paniky, na sídlu jí učim trasy, kudy jít, když se lekne,
Jsem se chtěla zeptat, jak se to dá naučit (jsem měla psa, co se hrozně bál petard apod., vůbec nebyl schopen reagovat), jsem ani nevěděla, že se to dá Teď mám psa, u kterýho hrozí, že když ho někdo napadne, tak začne zdrhat hlava nehlava. Předem díky
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 14:18
- Nahlásit
Bukča
zkusila bych se asi poradit s někym, kdo psům rozumí a mýho psa uvidí v praxi, co dělá, jak se chová, kde má míru a jestli v tebe důvěru.
PetraK
On patří do skupiny Semnasebepřevopatrnej, takže každý bodnutí = měl sem vás rád, zakrátko zemru.
jo, to i Máňa, to buď v klidu. Včera jí prvně píchla vosa, zamotala se jí do ocásku a bodala a bodala...poštípala jí tu špičičku )) muselo jí to děsně bolet. A taky se loučila a eště před smrtí jako že ochrne....nevim, těžko říct, sama musíš vědět, jestli zatlačit, nebo furt přesvědčovat, nebo nevim co, ale vždy podle sebe, aby u toho byl člověk přesvědčivej, to ale víš mnohem líp než já.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 14:27
- Nahlásit
Barbucha z Prahy
to je ale strašně individuální...já sem konkrétně na svýho psa přitlačila, aby mě vnímal, dlouho trvalo, než vnímat normálně začal, prostě sem jí třeba silně štípla do nohy, to se na mě otočila, něco sem jí řekla, chtěla po ní je, aby na mě čuměla...když už byla schopná vnímat, mohli jsme něco začít dělat - učila sem jí cestu, kterou má chodit, když se lekne, aby to bylo přes co nejmíň silnic, aby šla rovnou domu, aby kolem silnice šla po obrubníku, kdyby něco...na místě, kde bydlíme, jsem jí při ohňostroji nebo silný bouřce učila trasy, kudy přesně jít.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 14:30
- Nahlásit
Gerda
a bodala a bodala...poštípala jí tu špičičku
no takhle on to koupil několikrát - prvně do zad u zadnice, to si ho fakt vychutnávala, od tý doby, kdykoliv letí vosa, kontroluje si zadnici 
í jako že ochrne.
ano, do futrálu je nejlíp jít prkenej.
jestli zatlačit, nebo furt přesvědčovat,
nefunguje ani jedno známej má vižlouna, je na tom podobně jako Ešus a to je to děsný kápo velký ohaří smešky, starej fotřík, ale prostě hmyz ho vypanikaří. Páníček to neřeší, ale rozdíl mezi neřeším a řeším /ve smyslu zkouším ochodi/ jsem zjistila že není Oba ty čoklidi jsou na tom stejně.
aby u toho byl člověk přesvědčivej,
přesvědčivá sem byla evidentně jen jednou, když kolem letěla sršeň, Ešus jako že by zase byla panika a já sem pravila "ty vole neblbni, to byla motorka!" a von mi to sežral jenže... pak už to negungovalo,
to ale víš mnohem líp než já.
jo já vim, no říkám si, že se na to asi ale vyfláknu a udělám to jako ten známej, nebudu to řešit vůbec nijak protože teď už mi prostě po svejch zkušenostech x-požahanýho neuvěří, že se nic neděje, protože se bohužel vždycky děje. Jde jen o určitý období a místo, tak jestli to za tu jeho paniku, kdy ho v tom nutím být stojí.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 14:40 - Změnil/a: Gerda
- Nahlásit
PetraK
říkám si, že se na to asi ale vyfláknu a udělám to jako ten známej, nebudu to řešit vůbec nijak
jo, zrovna tohle mi zabralo nejlíp ze všeho, prostě neřešit, jakoby nic, akorát teda v tom jakobynic ty prostředí s hlukem vyhledávám, trasy učim, kudy se má jít, že se nešlape do silnice...ale úplně jakobynic....on si prostě s těma věcma taky musí poradit trošku sám. Si dycky řikám, kdyby mě někdo tahal k zubaři, přesvědčoval, že to nic nejni, že se nic neděje, podělám se strachy a nikdy tam nepudu. Když mě ale veme a řekne - sedni sem, vyvrtaj ti zub, trochu to bolí, ale fakt nic extra, příští tejden ti vytrhnou osmičku, to bolí trochu víc, bud fakt mnohem klidnější....
edit:
PetraK
Jde jen o určitý období a místo, tak jestli to za tu jeho paniku, kdy ho v tom nutím být stojí.
to je na tobě, jestli a jak moc přitlačit. Já bych osobně tlačila jen potud, pokud vím, že mu 100% zajistim, aby ho u otužování neďoblo.
|
Barbucha z Prahy
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 14:42
- Nahlásit
Gerda
Díky, tak ono to štípnutí a tak asi jde,když víš,kdy se pes začne bát (což při bouřce si jde, nevím), blbý je, že to nejde, když nevíš, kdy se to stane, ale aspoň vidím, že to někdo zvládnul, jsme si myslela, že strach tohoto typu je skoro nezvládnutelný.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 14:53
- Nahlásit
Gerda
jo, zrovna tohle mi zabralo nejlíp ze všeho, prostě neřešit,
no když neřeším v tom smyslu, že neřeším jako vůbec, tak stojí a stojí a stojí u dveří do chalupy a nechce venku bejt, chce si zalézt na pelech a vylézt až k večeru. takže jsem si prostě řekla, že ať si v tom baráku je, takhle to myslím. Když to "řeším" jako že myšleno, jsme venku, tady se sval a lež (nevšímám, neuklidňuju), tak jo dobrý, bude sedět, bude ležet, ale je celej napnutej, proletí vosa, čokl vylítne, zavolám zpět, přijde. "sval se!" svalí se, leží , nikdo si ho nevšímá.... minuta, letí vosa... letí čokl.... tohle můžem hrát 100x do hodiny a bude to pořád stejný. On mě vnímne, budu-li po něm chcít poslušnost v místech, kde lítají vosy, dá-jí, ale dá jí s hrůzou v očích, když na něj budu tlačit. Ale neposune ho to k tomu, aby se s tou situací vyrovnal- bohužel. Bude to jen o mojí buzeraci a jeho duševním nepohodlí.
že mu 100% zajistim, aby ho u otužování neďoblo.
todle ošéfuješ- taky ho v mý přítomnosti nic nebodlo, ale důležitý je to PAK tzn, že už mi x-krát uvěřil, že nejni důvod, že když letí vosa, nic se mu nestane (viz altán plnej vos a včel, dýchánky u levandulovýho záhonu plnýho čmeláků, hodiny proležený na neposekaný louce plný jetelíčku a krmícího se hmyzu) jenže pak, když si tak teda vegetuje, přiletí vosa/včela/čmelák, kterýžto odmítnou spolupracovat na teorii, že o nic nejde a poštípou ho, takže zase o něco jde.......a jsem na tom ještě hůř než v počátcích. Zlatá buřina
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 15:07
- Nahlásit
Barbucha z Prahy
jsme si myslela, že strach tohoto typu je skoro nezvládnutelný.
já si to myslim taky, neměj představu, že můj pes radostně aportuje v bouřce nebo tak něco, kdybys jí viděla, řekneš, že je to pes, co se bojí bouřky, a to na první pohled. Ale nevzdávám, pokračuju, otužuju, bouřek ji zbavit nemohu, je to věc, která k životu patří, prostě se s ní nějak popasovat musí. Tak se snažim, ať je to co nejmíň bolestivý.
PetraK
nechce venku bejt, chce si zalézt na pelech a vylézt až k večeru. takže jsem si prostě řekla, že ať si v tom baráku je, takhle to myslím
jo, taky čoklu netahám z pelechu, když tam chce bejt, protože se jí bouření nelíbí. Z některejch věcí prostě nadšenej nebude halt no...
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 15:15
- Nahlásit
Gerda
jo, taky čoklu netahám z pelechu, když tam chce bejt, protože se jí bouření nelíbí. Z některejch věcí prostě nadšenej nebude halt no..
jo, přesně dík. Prostě si myslím, že je zbytečný v tomhle tlačit na pilu, zvlášť, když výsledky tedy již nejsou.
(ale kurnik štve mě to - kvůli němu teda,páč místo aby si užíval možnosti být celej den venku, tak je radši zalezlej a chrápe a ven jde až k večeru)
|
bonc
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 15:16
- Nahlásit
Bukča
nepročítala jsem to tu celý, tak nevim jestli se nebudu opakovat. Mam psychopsa, kterej se bojí bouřky a deště. I jemnýho jarního ševelení. Bojí se ho doma i venku. Je schopnej začít nervit půl hodiny před tim, než začne pršet. Na podzim si na déšť byl schopnej zvyknout, ale přes zimu si zase odvykl a opět šílí. Bojí se tak, že po té, co nás zastihlo hřmění venku (jen hřmění, ani jsme nezmokli), tak odmítal řadu dní chodit ven úplně.
Jediný co funguje, je podchytit to hned na začátku - když teprve začíná stresit. Přímo před čumec strčit piškot a chtít ten nejjednodušší povel (u nás dej pac). A vydržet. Trvá mu klidně několik minut, než vůbec zareaguje a packou pohne, celou dobu na mě vytřeštěně zírá, na piškot se ani nepodívá. Ale po pár min. mu to začne vrtat a začne mít o pišota zájem. Musí to být pišot, kterej je šedý standart - echtgold pamlsek by ho rozhodil ještě víc, páč by ve stresu nechápal jak ho má získat. Když začne dávat pacinu, tak to zopáknem třá 20x, než se dostatečně přeladí a můžu mu dát třá lehni, musíme cvičit hoodně dlouho než na stres zapomene.
ALE - pokud prošvihnu nástup nervů, smůla. Když už je rozjetej, tak nic. Ten piškot si neveme ani kdybych mu ho do huby narvala, natož aby pro něj něco udělal. Blbý je, že to většinou nestihnu protože začne stresit dávno před tim, než si vůbec všimnu že začalo pršet.
Zvykání - u ran bez debat východisko, ale špatně se to očůrává. Řešila jsem silvestrovskej ohňostroj, stáhla z netu megavyrvál a psovi to bylo jedno. Dunělo to celym barákem a on věděl že to je umělý.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 15:31
- Nahlásit
PetraK
Prostě si myslím, že je zbytečný v tomhle tlačit na pilu, zvlášť, když výsledky tedy již nejsou.
jo, tayk myslim, že někdy je rozumnější se na to vybodnout, když čék neví, co s tim dál a už nepostupujete ve vývoji, lépe ustrnout tam, kde se to zastavilo, než tlačit a podělat si i to před tim....
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 15:51
- Nahlásit
Gerda
jo, tayk myslim, že někdy je rozumnější se na to vybodnout, když čék neví, co s tim dál a už nepostupujete ve vývoji, lépe ustrnout tam, kde se to zastavilo, než tlačit a podělat si i to před tim..
, dík. srovnávám si myšlenky, jestli jo a nebo ne (vykašlat se na to, nebo ne),páč se prostě boijím, abych mu spíš neublížila,než polepšila.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 16:10
- Nahlásit
PetraK
páč se prostě boijím, abych mu spíš neublížila,než polepšila.
tomuhle se snažim vyvarovat...jako moc nad tim přemejšlet. Člověk pak vykombinuje děsný konstrukce )) A to může pro psa bejt to nejhorší, to vim z vlastní zkušenosti ))
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 16:27
- Nahlásit
Gerda
.jako moc nad tim přemejšlet.
jo vím, jak to myslíš. ,
|
Vero
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 17:38
- Nahlásit
PetraK
U nás mám z vos, včel a spol. hrůzu já. Jdou po mě víc než po ostatních (asi jim chutnám) a jsem na to citlivá, ta bolest a pak alergická reakce - takže paniku nechytám jen díky tomu, že si jako člověk zracionalizuju, že na to holt neumřu. Kdybych byla pes, jsem na tom minimálně jak Ešus. A i jako člověka mě nic nedonutí sedět vedle bzučícího záhonu, taky dám přednost domu. A není jak se to odnaučit prostě proto, že ne že to nic není - prostě pro mě to "něco" zatraceně je, i když pro jiné není.
Takže když to vemu takhle ze svýho hlediska, tak bych Ešusa nechala, ať to cítí po svým. Když je to pro něj tak hrozný (a asi je, když by ti i věřil, že ne, ale pak ho o opaku přesvědčí prostě zas to bodnutí), tak bych ho nechala, ať se tomu spíš vyhne, než ho k těm hajzlíkům bodavejm nějak tahat a nutit... To kdyby někdo dělal se mnou, abych těch žihadel schytala ještě víc, než by bylo normálně nutný, asi ho pokoušu i v lidské podobě
Uvědomuju si, že teď nejspíš hrozně "polidšťuju" a tak... ale cítím to takhle. Přijde mi, že to je něco jiného než strach z něčeho, co jde bezpečně dávkovat a fakt jako to "nic není".
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 29 Srp 2011 17:45
- Nahlásit
Vero
je fakt, že to u ešusů končí vždy bolestivou zkušeností, že je poštípanej...Líbí se mi, jak to vidíš.
|
