| Autor |
Zpráva |
wami
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 13:53
- Nahlásit
wami
Četla jsem si na Tvých stránkách o dogtrekkingových závodech a prohlížela si fotky. Nejen že to máš moc dobře napsaný, ale ono to fakt musí být strašně skvělý. Jak jsi se k tomu dostala?
Jen jsem nepochopila (nebyl moc čas to studovat), jak to funguje? To je určený start, kde se všichni prezentují, projdou lidi i psi nějakou kontrolou a už se maže po pevně stanovené trase? A proč jsi šla mnohdy sama, copak to nemůžete jít v houfu nebo kruhu nejlepších přátel? Psi se nesmějí pouštět vůbec? A žádná místa na přespání či stanování či odpočinek nejsou předem daná? To prostě akorát musíte v určitým časovým horizontu ujít nějakou trasu, kdy a kde a jak budete odpočívat a spát je čistě na vás? A můžeš se vychýlit z trasy a vzít to jinudy? A jaký je konečný efekt vítěze - jako je nějaká cena nebo pořadí vítězů nebo se to jde jen pro radost?
Ahojky!
Omlouvam se, ze odpovidam tak pozde, ale svistela jsem do prace... 
Tak poporade -dostala jsem se k tomu tak, ze jsem kdysi davno nasla casopis PPC, kde byl popsan prvni dogtrek, ktery se u nas konal. Prihlasila jsem neco ve smyslu "jeee, organizovanej vandr se psem, to musim zkusit!" a hodlala se prihlasit na nejblizsi dalsi (nasla jsem si info na www.mushing.cz ). Nakonec jsem jeste jeden vynechala, protoze mel tehdy Deny prokouslou tlapu od kocky...
Tak jsem teda vyrazila - Slapanice 2003. Netusila jsem, do ceho se zenu... V baglu veci jako na vandr (bagl vazil cca 12-16 kg), pes tahl na hrbete v brasnach 6 kg... Sel se mnou (poprve a naposled  ) i muj pritul, bohuzel bez psa, jeho biglicka mela zanet spojivek.. Denysek se mi motal na stpovacce... Zkratim to. Dorazila jsem uplne posledni, totalne vycerpana (mam problemy s rychlym metabolismem, zahrat jsem se nemohla jeste 3 dny), znicena. Kdyz se me nekdo zeptal, jaky to bylo, odpovidala jsem sprostymi slovy, z nichz trcelo "dogtrekking uz nikdy". A tehdy mi oragnizator Slapanickeho vlka Peta Zizka rekl: "Doslas? Dosla. Pujdes dalsi..." Odpovedela jsem mu v tu noc neco velmi nehezkeho, ba i sprosteho... Za 14 dni jsem se hlasila na dalsi... Je to zavislost, jinak se to rict neda...
A ted k tvym otazkam. Chodi se prirodou, casto chranenymi oblastmi, z toho vyplyvaji pravidla: nechodit ve velkych skupinach (povolene jsou dvojice, ale kdyz pujdete tri, nikdo vas nediskvalifikuje. Je to aby nebyl prilisny hluk a halas). Pes by opravdu mel byt uvazany celou dobu - opet kvuli povolenim. Kdyby prisel organizator na lesni spravu s tim, ze tam projde behem dvou dni stovka psu navolno, nikdy by to nikdo nepovolil... Taky je to dobre pravidlo pro majitele psu (severanu zejmena!), kteri sve psy nemohou (nebo neumi) dokonale ovladnout. Kdyz potkas na par metru stado lani s jelenem, je lepe mit psa u pasu, nez nemit ho vubec... (Takova setkani patri k nejkrasnejsim!). Jinak ja chodim sama rada - nejdu pravidelne, spis jako kyvadlo (chvili jdu a rychle, chvili ne - to delam, ze fotim  ), jeste se mi nestalo, ze bych sla sama celou dobu. Vzdycky se chytim nekoho, ci tempo mi vyhovuje, aspon na par kilaku... A poslednich par treku seberu cestou nejakeho toho zacatecnika a dotahnu ho s sebou do cile (jsem vyhlasena sberacka mrtvol )...
Start a cil obvykle byva na jednom miste, pobliz "base campu". Takze se jde takovy veliky okruh. Trasa je presne vymezena a urcena itinerarem, ktery dostavas pri prezenci. Zkracovani je nepripustne (byvaji kontroly), prodluzovani obvykle (kdo nezakufruje, neni dogtrekar! )...
Co se bivaku a jinych prestavek tyka - to je fakt jen a jenom na tobe. Nekdy byva vymezeno, ze se v urcitych oblastech bivakovat nesmi (zpravidla na pulce trati v CHKO), ale kdyz tam polomrtva padnes a usnes, vetsinou se to da...
Co z toho ma vitez, to se me neptej. Jsou totiz silenci, co daji 80km za cca 8 hodin. Ti to behaji a vyhravaji. Jejich boj. Pro me je to o moznosti byt se psem v prirode, casto vidis behem dvou dnu takovy kus krajiny, jako jindy v aute (ono 100 km je 100km ). Je to o prekonani sebe sama, o kontaktu se psem. O tom, pokusit se aspon chvili byt vytrvaly a pruzny jako vlk. O tom, ze se clovek nevzda ani na pokraji sil. O lidech, ktere cestou potkas. O pravidelnem capani psich tlapek a hvezdami nad hlavou. O psim kozisku, co te v noci hreje a o vernych ocich, plnych spokojenosti z konecne poradne vychazky. O vuni jehlici a sustotu stareho listi, o snech a pranich, o putovani s vlky krajinou, o splynuti dusi - tve, tveho vlka schovaneho v psi kuzi a dusi krajiny...
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 14:39
- Nahlásit
wami
moc hezky napsané, fakt. To tě teda obdivuju, myslím, že třeba konkrétně já bych zakalila po dvaceti kilometrech, a pak už bych se nezvedla, natož můj pes, není to zrovna atlet
|
wami
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 14:59 - Změnil/a: wami
- Nahlásit
Kalliope
Jestli si chces precist vic o dogtrekkingu, tak mrkni na moje stranky... Je tam toho hromada - treba te to taky chytne... 
A aby ses s Pidou nezmylila. Ja vzdycky tvrdim, ze "psa to zacina poradne bavit presne na tom kilometru, na kterem jeho pana prestava!"
(Jo a ze by rotas nebyl atlet?  - Ja uz jich par na trecich videla... )
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 16:58
- Nahlásit
Garfield
No, tohle mě taky dokáže docela slušně nadzvednout, já s psicí chodím na výběh na kraví horu, kde jsou překážky, který spousta dětí za tichýho souhlasu maminek používají jako prolízačky, hned vedle je taky házenkářský hříště a když se tam hraje nákej turnaj a děcka nemaj mezi zápasama co dělat, dělají bordel taky tam, kde a co dělá trenér netuším, jenom vím, že dovolit si my tohle ve volejbale, tak bychom to jen tak nerozchodily...
No a tak se mi už kolikrát stalo, ač jsem taky člověk nekonfliktní a s cizíma lidma nekomunikativní, že jsem vyhazovala děcka z překážek, na kterých jsem zrovna chtěla cvičit, že jsem vysvětlovala, že jestli ty lítající šutry trefí moji psici, tak jim je hodím zpátky,... Můžu pokračovat...
To všechno mě točí o to víc, že asi o 100 - 200 m dál jsou dětský hřiště s naprosto úžasnou cedulkou zákaz vstupu psů... Občas mám chut jít vyzkoušet, co maminky s děckama, co prudí na tom výběhu budou říkat, když se rozhodnu vzít psici na to dětský hřiště... 
wami
Já se k dogtreku odhodlávám, ale nějak z toho mám strach, protože na 1000% vím, že bych to v životě neměla šanci dojít....
|
wami
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 17:10
- Nahlásit
Eimy
Nikdy nerikej nikdy...
Proste to zkus a uvidis. Vzdat to neni zadna ostuda, vzdycky z ruznych duvodu odpadne 30-50% lidi...
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 17:11
- Nahlásit
wami
No jo, al ezas kdybych už zkusila, tak budu chtít dojít, i kdybych měla jít po čtyřech jak psice, já se znám... navíc mě vždycky tak 20 kiláků trvá než se rozejdu a pak už je mi to jedno I kdy teď sem dlouho nikde na delším vandru nebyla, tak nevim...
|
wami
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 17:13
- Nahlásit
Eimy
no vidis, takze jsi vlastne sama priznala, ze bys to dosla!!! 
Neboj, ja taky lezu kolikrat po 4...
A jednou jsme do konce s kamoskou udelaly srandu, a v konecnem dusledku ma za to ona pohar za Fair Play a ja pohar za Silnou vuli... (Nechala jsem se poslednich 10 metru do cile odnest na zadech )
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 17:33
- Nahlásit
wami
tak to je dobrýýýý No, pokud najdu blázna, co pujde se mnou (přitel ) , tak pudu jednou
|
birma
Člen |
# Zasláno: 17 Led 2006 19:10
- Nahlásit
Anonymní
třeba my máme psí louku olocenou s cedulí že bez psa vstup zakázán 
|
wami
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 10:47
- Nahlásit
Garfield:
Ja jen, ze jsem nezapomnela a odpovedela!
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 11:01
- Nahlásit
wami
No a jaký je rozdíl v tom, jestli jdeš se psem na tůru dogtrekkingovou oficiální a nebo se jen sbalíš s přítelem, napakujete se báglíky a naženete psy a vydáte se na tutéž trasu sami jen tak?
Obdivuji Tě, protože bych to nikdy neušla a asi bych neuměla usnout v lese pod širákem. Pořád bych poslouchala zvuky okolo a měla bych strach. Ale kdo se umí odprostit od starostí a užít si to, ten musí být strašně šťastnej.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 11:19
- Nahlásit
Garfield
Obdivuji Tě, protože bych to nikdy neušla a asi bych neuměla usnout v lese pod širákem. Pořád bych poslouchala zvuky okolo a měla bych strach.
No a presne v tomhle je ten rozdil...
Na vandru nikdy nedam 50 km za den. Normalne tak maximalne 30 a to mi jeste chlap nadava, ze strasne zenu. Kdyz jedu na vandr s jeho kamosema, tak se chodi stylem: vylezt na kopec, dat si jidlo, slezt kopec, dat si jidlo. Za den 10-15 km, nekdy ani to ne...  Ja ja rostu, jsem zvykla jit jit jit, dokud to jde. Potrefena dogtrekem...
A co se tyka bivaku - me vubec nevadi spat sama, mam prece sveho pesa. Uchylaci po horach nechodi, zver se me boji vic, nez ja ji (vyjma cernou, ale na to nemyslim ) a kdyby prislo strasidlo, tak se nebude bat pes...
Navic se ke mne skoro pokazdy prida nekdo, kdo nerad bivakuje sam...
A je tu vic rozdilu - potkavas neustale po celou trasu lidi stejne potrfeny, jako jsi ty. Tahnou se celou tu streku taky vlastne pro nic za nic. Boli je nohy stejne jako tebe... A tak. Dogtrekari jsou super lidi se super vztahem ke psum (az na vyjimky, ale ty jsou vsude), a proste si je zamilujes...
Taky je uzasny dobrodruzo pokusit se neztratit...
A je pravda, ze uz to, ze dojdes, povazujes za zazrak. A ja si kolikrat nadavala, ze jsem uz prec stara a dospela na to, abych si musela porad neco dokazovat... Jenze pokazdy, kdyz dojdu, je to tu znova... Dokonala euforie (skoro lepsi nez sex! ). Dokonaly odpocinek (to nadseni, ze nemusis dal, nez na zachod, to opravdu nezna mezi!!!).
A perfektni procisteni duse - to proste v horach jinak nejde. Alespon u me to tak funguje... Fyzicke vycerpani ve spojitosti s nadhernou prirodou - to clovek opravdu aspon na chvili dokaze zahodit starosti bezneho zivota za hlavu a uvedomi si, jake je to ohromne stesti vubec JEN TAK BYT, EXISTOVAT. A vsechno ostatni je aspon na chvili umrnene, male a zbytecne. Jses jen ty a tvuj pes...
Vandry jsou super, ale proti treku je to jen 6x preluhovany stary caj... Treky jsou trochu navrat ke korenum. Berou silu fyzickou, ale davaji dusevni. Ja z toho pak ziju kolikrat i 14 dni...
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 12:04
- Nahlásit
dle meho nazoru, i kdyz plne chapu, ze nikoho z vas muj nazor na tuto problematiku nezajima, je nejlepsi poridit si maleho psa. toho pote nemuzu nutit ujit 50 km a tim padem mam i ja vymluvu, proc nikam nechodim ....
je fakt, ze 50 mi prijde zbytecne dost. cokoliv je nad 30 za den je z meho pohledu hazard s mym krehkym zdravim ...
|
wami
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 12:08
- Nahlásit
Jirikovo
Mel bys smulu... Potkala jsem na treku uz i krysarika a ver mi, nedopadli s paneckem vubec spatne...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 12:10
- Nahlásit
Jirikovo
Je fakt, že já šla nějakou "tůru" naposledy snad na pionýrským táboře. Pamatuji si, že to bylo 23 km a že jsem byla naprosto úplně mrtvá a chtěla jsem umřít.
Jo pak vlastně ještě jednou v Krkonoších na jaře. Ale to nebylo o počtu km, to bylo o lezení do kopců, jež se daly překonat jedině po čtyřech, protože strmost se trošku nesnesla s gravitací. Taky jsem plivala krev a přišlo mi to naprosto odporný a hnusný a nic jsem z té přírody neměla.
Ale třeba těžká fyzická práce až do úmoru sil mi nevadí. Nevadí mi horko ani zima ani dálky v sedle (a věřte, že pak ani nemáte sílu sesednout). Nevadí mi lyžovat do padnutí. Nevadí mi běhat do padnutí. Ale pomalá chůze nikam a všude... Nevím, jestli bych na to nějak přišla.
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 12:12
- Nahlásit
Garfield
v jedny veci s tebou musim bohuzel nesouhlasit. nevadi mi nic z toho, co jsi napsala s vyjimkou behu. to radsi pujdu pomalu klidne i tech 50 km, nez bych musel 10 km bezet ....
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 12:14
- Nahlásit
Jirikovo
Já o běhu 10 km nic nepsala. Já psala o "běhu do padnutí", takže to jsme na nějaké 1500 m....
|
wami
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 12:22
- Nahlásit
Garfield
Sedlo taky chapu...
Ale jen dve pripominky:
Ale pomalá chůze nikam a všude...
Ta chuze fakt nebude pomala, ver mi. Jinak nestihas...
A nikam a vsude? Nevim trasa je presne urcena a co se me tyka, tak hory a prirodu mam rada v jakemkoliv podani... Nepotrebuju k tomu pruvodce...
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2006 12:26
- Nahlásit
Garfield
jo takhle .... tak to jo, to ja povazuji za beh do padnuti i dobihani autobusu ....
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 23 Led 2006 13:49
- Nahlásit
Bohužel těch "Bystrých Čechů" někdy není tolik, kolik by bylo zdrávo. A mimo jiné si myslím, že nápis "na vlastné riziko" je správný a výstižný. U nás na cvičáku je obdobný nápis a přitom by se mohlo zdát, že "Bystrý Čech" nepůjde na cvičák na promenádu s kočárkem, když ví, že se zde cvičí především služební policejní pejsci a taky bojová plemena. Přesto je zde cedule přímo na bráně "Vstup na pozemek na vlastní nebezpečí". Tímto zdravím pigie a slováky bystré i nebystré. Chystáme se do Tater s naší bíglicí a moc se tam těším. Je u Vás tak krásně a jste tam moc fajn lidi.
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 23 Led 2006 14:00
- Nahlásit
Gája
Zdravim za seba i Slovakov Ono je to uplne jedno, blbci sa najdu uplne vsade a kde sa zjavia, zjavuju sa problemy.  Prajem pekny pobyt v "biednych" Tatrach (tie polomy su strasne).
|
