| Autor |
Zpráva |
cayenne
Člen |
# Zasláno: 13 Pro 2014 10:22
- Nahlásit
Ahoj, potřebuju poradit s následujícím problémem. Máme dvouměsíční štěně (fenku, křížence labradora) a skoro 5letou dceru. Jejich sžívání jsem si představovala trochu jinak. Je mi jasné, že všechno je to jen "štěněcí hra", přesto si občas říkám, jestli je tohle ještě v normě. Štěnda si totiž hraje s námi dospělými jinak než s dcerou - na ní v podstatě až útočí, kouše ji do obličeje, skáče jí na záda a zakusuje se. Nedá jí pokoj. Musím podotknout, že dcera ji nijak neprovokuje, je to klidné dítě, chce ji třeba jen pohladit a dopadne to takhle. Zajímalo by mě, jestli je to ještě v rámci hry, nebo už si fenka prosazuje nějakou dominanci nad dítětem? A pokud ano, jak tomu mám zabránit a jak to zkorigovat? Chtěla bych vychovávat pozitivně, snažím se na ni nekřičet, netrestat, všechno po dobrém, ale včera na mě dokonce zavrčela, když jsem ji normálně v klidu sundala. To je ok? Máte někdo podobnou zkušenost? Ono je hezký říkat si, že je to jen štěně a přejde to, a kdyby šlo jen o mě, přešla bych to, ale dcera už se jí začíná bát a to nechci, navíc je fakt pokousaná. Pejsek prostě musí pochopit, že tohle nejde. Jenže po dobrém to zatím moc nezabírá, je rozjetá jak sentinel  Prostě mi přijde, jako by dceru brala jako věc (což je divný, protože ona se k ní chová citlivě a přátelsky) nebo jako někoho, nad kým si dokazuje převahu. A ještě mě napadá taková otázka - je vůbec pravda, že každé štěně má rádo děti? Chtěla bych, aby byly kámošky a ne nepřátelé, to bych nezkousla. Plánuju zkusit štěněčí školku, snad mi tam poradí, ale ráda bych se zeptala i vás zkušenějších. Budu moc ráda, když se mi někdo ozve. Dík
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 13 Pro 2014 10:50
- Nahlásit
Nebudu se rozepisovat co s tím, to napíší jistě ostatní, já musím ven, pže je tam krásně.
Jen bych chtěla říct, že si myslím, že to není ani o dominanci, ani že jí bere jako věc, ale asi spíš jako další štěně. A ty se navzájem zakusují kolikrát fakt brutálně.
|
corgi
Člen |
# Zasláno: 13 Pro 2014 10:53
- Nahlásit
cayenne
přesto si občas říkám, jestli je tohle ještě v normě
"Normu" máte určit Vy. Vy jste ten, kdo rozhoduje, co je a není v pořádku.
už si fenka prosazuje nějakou dominanci nad dítětem?
Ne, nic si neprosazuje. Prostě jí nikdo neurčil hranici, za kterou by už neměla jít, tak dělá, co se jí líbí.
včera na mě dokonce zavrčela, když jsem ji normálně v klidu sundala. To je ok?
To není OK. Ovšem taky to neznamená, že štěně je dominantní bestie, která bude kousat. Viz výše - nemá hranice.
je hezký říkat si, že je to jen štěně a přejde to
Naprostá pitomost. Nic nepřejde "samo". Štěně je potřeba vychovávat, stejně jako dítě, potažmo pubertálního fracka. Ano, jde to pozitivně. Pokud ale nemáte dost zkušeností, nepůjde pozitivně úplně všechno.
Pejsek prostě musí pochopit, že tohle nejde
A vysvětlil mu to někdo??? Podle všeho ne.
Prostě mi přijde, jako by dceru brala jako věc
Ne, jen jí bere jako "sobě rovnější" - obecně se tvrdí, že děti do cca 12 let (vytvoření potních žláz s osobním pachem) berou psi jinak. Přesto opět - hranici určujete Vy.
Plánuju zkusit štěněčí školku, snad mi tam poradí
Velmi dobrý nápad, pokud možno co nejdříve. Potřebujete poradit, jak se psem pracovat, ale hlavně jak pracovat na sobě. Zacházení s vlastním hlasem, jasná, důsledná výchova, trvání na své vůli. Nejde tu o násilí nebo nátlak, ale potřebujete se dozvědět, jak věci zařídit tak, aby štěně vlastně samo chtělo dělat to, co je správné. To by byl ideální stav.
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 14 Pro 2014 18:18
- Nahlásit
corgi - Děkuju. Ano, to já samozřejmě vím, že mám určit normu a hranici já, ptám se jak. Nejsem tak mimo, abych si myslela, že je pes chápe implicitně. Musí se to naučit. Nejsem však ani natolik zkušená, proto mě zajímá způsob jak - pokud jasné a důsledné reakce nemají kýžený efekt. "Samo" - to jsem nemyslela doslova, prostě to okusování tak nějak ke štěňatům patří. Vychovávat dítě je pro mě více intuitivní, tam vím, že to pozitivně jde. Nebo spíš - s respektem, aby si to někdo nepletl s volnou výchovou. Tu bych nepraktikovala ani u člověka, ani u psa 
Možná jen nejsem dost trpělivá (máme ji teprve týden), což si uvědomuju, jde to hůř, když štěně ustavičně startuje po dítěti. Dovoluje si na ni zkrátka víc než na nás dospělé, takže mě zajímalo, z čeho ten rozdíl pramení.
Já vím, že tyhle dotazy dokola jsou pro zkušené pesaře už otrava, jenže si představte, že se na něco zeptáte a každý vám odpoví, no jasně, máš to blbě. Ale už neřekne jak na to teda správně Jinak už jsem četla hodně informací ohledně klikr tréninku apod. a chci to zkusit, ale až později, až budeme se štěnětem trochu sžití.
|
aňoňouma
Člen |
# Zasláno: 14 Pro 2014 18:27
- Nahlásit
cayenne
jasné a důsledné reakce nemají kýžený efekt
V tom případě nejsou pro štěně jasné a důsledné ani trochu.
Po internetu těžko radit víc...
už jsem četla hodně informací ohledně klikr tréninku apod. a chci to zkusit, ale až později, až budeme se štěnětem trochu sžití.
Já si naopak myslím, že pár lekciček s někým, kdo se v klikr tréninku hodně dobře vyzná, by vám to sžívání dost usnadnilo
Jinak souhlas s předchozími - štěně není "dominantní" ani "agresivní", štěně prostě bere dítě jako další štěně a podle toho se k němu chová.
|
Xerxová
Člen |
# Zasláno: 14 Pro 2014 18:53
- Nahlásit
štěně si chce hrát. Potřebuje se vyřádit. Ale nemůže se vyřádit s dítětem malým (tedy někdy taky - ale to asi není případ vaší dcerky a malého "agresora"). To je na vás - buď musíte pravidelně na procházky s jinými štěníky, aby se mlaďoši "mohli vraždit" navzájem, nebo musíte vy umožnit štěněti přetahovačky, honičky, bojovky.
A s dítětem vymyslet jiné (klidnější) hry, které spolu se štěníkem mohou provozovat.
Štěně brzy pochopí, že s dítětem se zuby a skákání používat nesmí, ale že o svůj díl zábavy ochuzeno nebude.
Máme doma velmi temperamentní štěně (navíc na deseti měsících má asi 70 kilo) a musí spolužít s vnoučaty dva a čtyři roky. Možná, že je pro něj i složitější, že je doma nemá stále - ale zhruba každých 14 dní na víkend. Funguje to dobře.
Jasně - občasné drobné nehody se stávají (průlet psa ne vždy dítko ustojí), občas je čenich v jogurtu dřív, než by měl být... ale v zásadě to funguje skvěle.
Fotky jsou z dovolené u moře - šlo to ve složení - dvě vnoučata, jedna půlroční doga a my dva - a přežili jsme všichni i apartmán bez jediného šrámu
 
Pravidla nastavte ihned - nemá cenu na nic čekat. A když budete štěně vychovávat zhruba stejně jako malé dítě (často chválit, občas ale i houknout), tak to štěně přežije...
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 14 Pro 2014 19:36
- Nahlásit
aňoňouma - je tedy vhodné s klikrem začít už teď?
|
birma
Člen |
# Zasláno: 14 Pro 2014 19:45
- Nahlásit
cayenne
je tedy vhodné s klikrem začít už teď?
s dobrým trenérem je to vhodné kdykoliv
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 10:59
- Nahlásit
Ještě upřesním - nejde mi ani tak o výchovu obecně, v podstatě máme problém jen tady. Jinak je celkem hodná, ale jakmile se k ní přiblíží dcera, nenechá ji na sebe sáhnout, aniž by se po ní neohnala. Nás dospělé nechá pusinkovat a všechno možné, dceru ne, a tu to samozřejmě mrzí. Neříkám, že na nás si nedovoluje, ale mnohem míň. Takže já jsem z toho rozčarovaná, protože obecná představa je, že se štěňata snášejí s dětmi výborně. Ale když budu štěně pořád kárat ve spojitosti s dítětem, nevytvoří si k němu nějaký špatný vztah? Jako že bude mít spojené dítě-hra-pokárání? Jak docílit toho, aby dceru brala jako nás, a jde to vůbec?
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 11:28 - Změnil/a: PetraK
- Nahlásit
cayenne
Takže já jsem z toho rozčarovaná, protože obecná představa je, že se štěňata snášejí s dětmi výborně.
já jen podotknu- zkuste se od těchto pocitů odprostit. Nekoukejte na štěně jako na něco, co jede podle mustru (myslím to teď obecně, nejen na tento případ), ale jako na jednotlivce, kdy každý jsme prostě jiný. Co byste dělali, kdyby štěndo prostě nemělo zájem o hru s dítětem, nebo vůbec ani moc o vás? Je to živá bytost, není to věc, která je vyráběná podle šablony, to že od psa něco očekávám /kontakt, přátelství, poslušnost..../ se taky nemusí naplnit na sto procent. Může být jedinec, který tolik kontaktu nepotřebuje, nebo je divočejší, nebo bude samostatnější, bude se líp/hůř učit, bude mít sklon si hrát sám.... atd.
To že si štěňata obecně s dětmi rozumí - to sice může být pravda, ale také to jednak tak být prostě nemusí, a druhak jsou štěňata, která jsou ve hře prostě divoká, není to jejich "vada na kráse" jsou prostě taková. Můj první ohař se prostě nemazlil, jeho představa kontaktu s námi byla o tom, že to bude velmi divoká hra a pranice. Prostě byl takový. Na mne ale hodně navázaný, rozuměli jsme si hodně. Moje druhá fena je "příšerná" vtěrka, až to je někdy "na obtíž" kolik citu umí dávat . Současné štěně je velmi kontaktní a umí se mazlit "do přírody" užívá si to, na druhou stranu je to velmi samostatná jednotka, kdy musím venku o jeho zájem o mne dost bojovat. Každý je prostě jiný, má jiný přístup, povahu, požadavky na zacházení s niimi. Nepřistupujte k tomu prosím tak, že máte ze štěněte v něčem pocit zklamání. Nezaslouží si to. Přeju hodně zdaru při sžívání.
|
Neumi
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 11:35
- Nahlásit
cayenne
už to tady padlo - jak štěně učíte, co MÁ dělat místo okusování (....) dítěte?
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 13:08
- Nahlásit
PetraK Nene, určitě nejsem zklamaná z ní jako ze štěněte, i když to tak vyznívá, ale ona za to nemůže. Zvířata samozřejmě chápu jako individuální bytosti, stejně jako lidi. A s tím jsem do toho i šla, když jsem se rozhodla pro křížence (i když její rodiče znám), protože u nich je ta povaha a temperament přece jen o něco nevyzpytatelnější než u plemen s pp.
Nevyčítám to jí, jsou to mé požadavky, aby byla kompatibilní s dítětem a to není její zodpovědnost, ale moje, aby to tak bylo. Já se jen snažím to řešit, dokud je čas.
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 13:41
- Nahlásit
Xerxová
buď musíte pravidelně na procházky s jinými štěníky, aby se mlaďoši "mohli vraždit" navzájem, nebo musíte vy umožnit štěněti přetahovačky, honičky, bojovky.
A s dítětem vymyslet jiné (klidnější) hry, které spolu se štěníkem mohou provozovat.
jo jo jo. Tohle stačí bohatě + u nás jsme od počátku učili psa, že "je malá"
(v pěti letech bych přidala nácvik aportování, honění s dcerou, tyhle hry vedou teda aspoň u nás).
cayenne
e po ní neohnala. Nás dospělé nechá pusinkovat a všechno možné, dceru ne, a tu to samozřejmě mrzí. Neříkám, že na nás si nedovoluje, ale mnohem míň
Já bych to otočila a vysvětlila štěněti, že ten žrací panák jsem já a ne dcera.
Aby štěně nežralo chráněnou osobu, musí mít ale dostatek řádících aktivit
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 14:42
- Nahlásit
cayenne
určitě nejsem zklamaná z ní jako ze štěněte, i když to tak vyznívá, ale ona za to nemůže.
tak jo, tak jo, super. Jen mi to nedalo, trochu to tak z toho - třeba jen mě, vyznělo. Tak fajn
jak říká kachna_
Já bych to otočila a vysvětlila štěněti, že ten žrací panák jsem já a ne dcera.
Aby štěně nežralo chráněnou osobu, musí mít ale dostatek řádících aktivit
nemám teda doma malé dítě, ale starou feňuli. A mladej nabyl dojmu, že je ten Šaolinskej bojovník a furt by s ní bitkařil (ona je hodná a tak on si z ní houby dělá), takže do toho vstupujeme my, nedovolíme mu to a jako náhradu nabízíme sebe, protože on prostě pochopitelně tu potřebu se mlátit a řezat má /už se to taky trochek uklidnilo, proti tomu, když byl úplný prtě/. Takže to převádíme na sebe. Naučila jsem ho třeba, že když se jde domů z procházky a do něj vjedou v baráku všichni čerti a "cupoval by jí za živa", že je lepší zavěsit se na přetahovadlo /mám vždycky v kapse a když nemám, nechám ho zahlodnout do vodítka/ protože on v tu chvíli má potřebu se masakérovat.
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 17:09
- Nahlásit
Tak teď mi odpověděla lektorka psí školky, že kousání rozhodně normální není a že si tím upevňuje pozici a kořistnický pud. Jinde jsem se zas dočetla, že tak malé štěně ještě nemá tyhle záměry a že kousání je normální jev. Tak nevím. Jak mám vědět, co je správně?
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 17:13
- Nahlásit
Neumi
jak štěně učíte, co MÁ dělat místo okusování (....) dítěte?
nebylo to na mě, ale já vždy zavolala "Batýsku, hele co mám" a zamávala jsem hadrem a k tomu ještě, dceru naučit ať neječí, nepiští, ale udělá "sochu", klidně třeba ať volá "nech mě, jsem socha", z toho by mohl být pěkný povel , pak si tam časem něco "doklikáte"
A ještě ke klikru a cvičení obecně. člověk, zejména začátečník, mívá problém, že psa přetěžuje, rozvrtá toho spoustu a nedotáhne to dokonce. Buď bych cvičila málo prvků (s velkým důrazem na výchovu), nebo pod dozorem dobré zkušené osoby/osob
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 17:16
- Nahlásit
cayenne
upevňuje pozici
ne a já bych byla vůči takové školce už podezřívavá
kořistnický pud
a v čom je to špatně?
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 19:24 - Změnil/a: ssshhhhh
- Nahlásit
cayenne
Myslím že co píše kachna_Aby štěně nežralo chráněnou osobu, musí mít ale dostatek řádících aktivit
a PetraKnedovolíme mu to a jako náhradu nabízíme sebe, protože on prostě pochopitelně tu potřebu se mlátit a řezat má
je celkem jasný a správný.
Za nežádoucí chování nabídnout jiné, nebude kousat dceru ale vás případně nějakou super hračku o kterou se s ním budete přetahovat. Štěně kousat musí a jenom něco zakazovat bez adekvátní náhradní činnosti vede jen k nevyřáděnýmu psovi (což je časovaná bomba).
Fakt si přečtete co holky píšou a hlavně řiďte se tím, pak nebudete nějakou přiblblou lektorku potřebovat. Protože že kousání rozhodně normální není a že si tím upevňuje pozici a kořistnický pud. je totální volovina. Normální kousání je, nic si tím neupevňuje (proboha ti pošahaný cvičitelé už začnou tvrdit, že je dvou měsíční štěně dominantní ne?   , to jsou fakt ho..da) a na kořistnickém pudu není nic špatného. Howgh
edit: A do takový školky kde dávaj takovýhle rady bych nešla ani kdyby měli pozlacený vrata.
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 21:47
- Nahlásit
kachna_
ssshhhhh
Děkuju, mně to pocitově taky nějak nesedělo, vaše slova to jen potvrzujou.
Teďka už jsme ve fázi, kdy se malá štěněte bojí (po větším rafnutí), takže na tom musím hodně zapracovat. Strašně by mi pomohlo znát v okolí někoho zkušeného, ale bohužel nikoho takového neznám. A ty školky se očividně dost liší.
|
birma
Člen |
# Zasláno: 15 Pro 2014 21:48
- Nahlásit
cayenne
a odkud jste? třeba budem znát někoho dobrého v okolí
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 16 Pro 2014 09:48
- Nahlásit
birma Český ráj
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 16 Pro 2014 19:06
- Nahlásit
Jak konkrétně bych měla postupovat, když chci štěně sundat z dítěte? Dělat to klidně, nekomentovat, sundat a dát hračku? Nebo slovně (intonačně) pokárat, dávat najevo nesouhlas, případně trochu stisknout?
Uvědomuju si, že jsem jí zatím taky nedala moc, aby mi mohla důvěřovat, nemůžu tedy po ní ještě moc žádat. Ale když většinu času musíme řešit "nevhodné" chování, je tak málo prostoru na to chválit a rozvíjet to dobré..  Asi bych měla začít víc pracovat na té její důvěře.
|
aňoňouma
Člen |
# Zasláno: 16 Pro 2014 19:23
- Nahlásit
cayenne
ak konkrétně bych měla postupovat, když chci štěně sundat z dítěte? Dělat to klidně, nekomentovat, sundat a dát hračku? Nebo slovně (intonačně) pokárat, dávat najevo nesouhlas, případně trochu stisknout?
Tato otázka nemá žádný smysl na internetové diskuzi, kde nikdo ze zúčastněných vaše štěně neviděl.
Ale když většinu času musíme řešit "nevhodné" chování, je tak málo prostoru na to chválit a rozvíjet to dobré..
Tady vidím hlavní problém. Vy potřebujete v první řadě vymyslet, jak zařídit, aby štěně dělalo především to vhodné chování. Abyste mohli mnohem víc chválit, než kárat
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 16 Pro 2014 20:07
- Nahlásit
cayenne
Já bych štěně nesundavala, prostě začněte blbnout s nějakou hračkou a štěně by mělo přiběhnout samo, většina neodolá, pak si s ním chvíli hrajte, přetahujte se a nechte zakusovat sebe, dospělý nějaký ty šrámy snese, já první půlrok měla předloktí furt jak po bitce a štěně se tak naučí, že ta největší sranda je s váma a ne s dítětem, jinak dítě jak psala kachna naučit dělat sochu, tak i to štěně brzy pochopí, že s ním žádná sranda nebude a když se chce vyblbnout, tak s váma.
Ani nepíšete, co v takovém případě dělá dcera, ale nejhorší je, když dítě začne ječet, máchat rukama, utíkat, to je pro štěně ohromná zábava a samozřejmě to chce znova a znova.
|
Xerxová
Člen |
# Zasláno: 16 Pro 2014 20:36
- Nahlásit
Nevím, co je přesně sundat z dítěte... To může být opravdu "blbinka", kterou stačí moc nekomentovat a navázat psisko na sebe veselým "blboune, nežer ji a pojď sem", nebo to opravdu dcerce (i vám) hodně vadí a pak klidně po štěněti rukou hrábnout a "sundat" ho z dítěte. A okomentovat nesouhlasně "to ne, to je fuj..." Je jedno jakými slovy - ale důsledně.
Nehledejte až tak rady na internetu - spíš v sobě a v "zdravém selském rozumu". Jak byste reagovala na otravování dítěte sourozencem ??? Taky byste to konzultovala??
A navíc opravdu každé štěně je jiné. Povahou, temperamentem. Co jednomu stačí říct párkrát, druhé snad ani nevnímá... Kde jedno lehce žužlá, druhé se zakousne....
Netolerujte to, co vám vadí. Ale postupujte tak, abyste tomu malému psímu miminu neudělala šrámy na duši... Chce si hrát - hrajte si. A postupně zapojte i malou. Určitě to půjde - až se taky trochu uklidníte...
|
Neumi
Člen |
# Zasláno: 17 Pro 2014 07:20
- Nahlásit
Jak konkrétně bych měla postupovat, když chci štěně sundat z dítěte? Dělat to klidně, nekomentovat, sundat a dát hračku? Nebo slovně (intonačně) pokárat, dávat najevo nesouhlas, případně trochu stisknout?
V prvé řadě řiďte štěně hrou tak, aby na dítě vůbec neskočilo. Pokud už dojde k"nehodě", tak sundat v klidu, lépe to udělat tak, aby samo odešlo (za hračkou, pamlskem....).
Ale když většinu času musíme řešit "nevhodné" chování, je tak málo prostoru na to chválit a rozvíjet to dobré..
špatná filosofie - chová se nevhodně dle vás a chová se nevhodně, protože neví, co je to vhodně. A to je jenom a jenom na vás - psovod je ten, kdo psa vede, kdo mu ukazuje cestu, kdo ho učí a ne ten, kdo ho z cesty (byť nevhodné)skopává "nesmíš, fuj.....". Tedy klasické - ukazuj štěněti, co dělat MÁ! Představ si, že otevřeš kuchařku a tam bude návod : nedávej tam vejce, mrkev ani strouhanku.....no to se bude vařit!  Je rozdíl, jestli na svého psa obtěžujícího kočku budu řvát "nesmíš" (jako co to má dělat?) nebo ho naučím povel "vypadni" (jak hezky ho umí ).....
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 17 Pro 2014 09:03
- Nahlásit
Já chápu vaše argumenty a souhlasím s nimi, ale důvod proč tu píšu je ten, že mi to v praxi nefunguje. Xerxová - ne, dítě jsem nikdy neměla potřebu konzultovat na netu, a že těch diskuzí jsou mraky to je pro mě tak nějak víc intuitivní výchova a většinou netápu, řídím se sebou. Zajímavé je, že to co tu píšete, je i metoda pozitivní výchovy u dětí, prostě neříkat zákazy, co nesmíš atd., ale ukázat, co ano. Časté zákazy vyvolávají vzdor. Takže ten princip bude asi dost podobný, ne-li stejný u lidí i u psů; mně to ale na pejska zatím nezabírá, mám pocit, že uvažuje jinak, jde si prostě jen za svým. taky to asi nebude zrovna nejklidnější jedinec, no
S tou hrou: jí samozřejmě v takové chvíli hračka nezajímá, jde na to, co se hýbe, a taky nemůžu věčně stát za ní s hračkou, většinou než přiběhnu, je už pozdě. A ano, dcera ječí, ale jen když ji kouše, jinak jí normálně řekne Ne a jde třeba pryč.
Chtěla jsem vědět, jestli je v takovývh situacích dobře použít trochu "hrubší sílu" nebo radši ne, aby to nevyvolalo ten odpor.
Podobně se spánkem: nemůžu jí dovolit spát s námi v posteli, ale spí u postele v pelíšku. Nacvičovala jsem to s ní několik večerů, vždycky jsem počkala, až si tam sedne, odměnila a vydatně pochválila, a stejně se zas a znova řítí na postel a do obličeje. To je prostě větší motivace než pamlsek v pelíšku
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 17 Pro 2014 09:50
- Nahlásit
cayenne
Ono podle mě to je o tom, že máš přehnaný očekávání. Pes, natož malý štěně, se věc učí týdny nebo i dýl, rozhodně se nic nenaučí za pár dní, to co popisuješ (postel, dítě) se prostě bude učit týdny nebo měsíce, když budeš důsledná, nakonec se to naučí, ale čekat, že se třeba nenaučí lézt do postele za pár večerů je naprostá utopie a nereálnost.
|
cayenne
Člen |
# Zasláno: 17 Pro 2014 10:05
- Nahlásit
Maya - tak to mě trochu utěšuje. Jen mě znejistělo, že zatím není sebemenší posun k tomu, aby v klidu vnímala, co chceme. Nečekám, že to hned bude dělat, ale aspoň to nějak vnímat. Ale snad je to opravdu jen otázka času.
apropos Maya je její jméno
|
sicluceatlux
Člen |
# Zasláno: 17 Pro 2014 13:47
- Nahlásit
cayenne
Ono je dobré si zvolit určité modely svých reakcí a na konkrétní věc reagovat konkrétní odpovědí, aby štěně chápalo. Pokud člověk své reakce pořád mění,nebo jednou přivře oko podruhé reaguje, je to pro psa matoucí. Jako příklad, třeba- když na mě fenka štěká, protože si vymrčuje, otočím se k ní zády. Dříve začala štěkat ještě více, teď už ví, že moji pozornost bude mít, když si vymrčovat nebude, tedy já se otočím zády, ona přestane a lehne si. Leží , pochválím, a až můžu, odměna hra s míčkem. Ale není to hned, vše chvíli trvá, jen být prostě čitelná a důsledná.
|
