| Autor |
Zpráva |
allík
Člen |
# Zasláno: 24 Bře 2011 09:32
- Nahlásit
Já nevim, přijde mi to špatně, slečna má štěně, neumí s nim dělat, úplně mu ještě nerozumí, tak dáme psovi prášky?
Stejně jako po netu nepoznáte, nakolik je chování pséka zaviněné nevhodným chováním jeho paničky, stejně tak nepoznám já, zda se jedná o úzkostného a panického psa. Ale chtěla jsem jen řící, že vím o jednom přípravdu na přírodní bázi, který by eventuelně po poradě s veterinářem!!! nemusel být úplně mimo mísu. Jako metodika samo, o tom žádná. Ale v některých případech je možné metodiku v něčem podpořit. Dobře, tak mohla jsem místo tohoto přípravku propagovat bachovy kapky. To by vyšlo nastejno 
|
melzerin
Člen |
# Zasláno: 24 Bře 2011 12:04
- Nahlásit
allík
V pohodě ;) Zkusím nejdřív zaprcovat jak na sobě, tak na prckovi a kdyby to přetrvávalo hooodně dlouho, je dobře, že o takové věcičce vím... jinak-marihuana je taky přírodní a lidem je potom fajn, ale oblbuje 
|
Gigi
Člen |
# Zasláno: 25 Bře 2011 11:20 - Změnil/a: Gigi
- Nahlásit
davidkova renata
Já jsem tu, ale než dojdu na konec tématu, tak je většinou všechno řečeno. A tak i tady můžu jen souhlasit - a přispět zkušeností.
melzerin
Se svojí kavalírkou jsem si „užívala“ kvůli strachu ze psů. Bojí se teda trochu furt, ale proti tomu, co bývalo, už je to vlastně pohoda.
Vím, jak je těžké zůstat neutrální, když se miláček bojí. Člověk by jim chtěl nějak pomoct, ale přitom tím, že reaguje jinak než obvykle, je nevědomky akorát utvrzuje v tom, že se něco mimořádného děje. To se tady dočteš všude . Ale myslím, že zůstat v klidu samo o sobě nestačí. Zvlášť se štěnětem, se kterým ještě nejsi tak na stejné vlně a které nemá zažité, že panička ví co dělá, dokáže posoudit situaci a že je na ni spoleh, když opravdu dojde na nebezpečí. To se zlepší časem a společnými zážitky.
Dlouho jsem se snažila poseroutku tahat mezi její strašáky - psy, aby se otrkala. Strašpytel si musí pomalu zvykat a pokud možno získávat příjemné zkušenosti s tím, čeho se bojí. Ale jak jsem to moc řešila, připadalo mi, že to nikam nevede. Paradoxně jsem si všimla zlepšení až po nějaké době, kdy jsem se na to vybodla. Když bylo fence kolem dvou let, usoudila jsem, že co se nezlepšilo doteď, už asi lepší nebude, a holt jsem se smířila s tím, že se bude trochu bát vždycky.
Nikdy jsem ale nebrala její strach jako alibi, proč něco nedělat nebo se něčemu vyhýbat, prostě jsem s ní dělala to, co jsem chtěla, tahala ji všude a snažila se neprožívat, že ona se občas cítí nesvá. A ejhle, časem jsem si všimla, že už vlastně nemá takové ustrašené reakce jako dřív. Částečně asi dospěla a přece jen se trochu socializovala a částečně jí asi stouplo sebevědomí ze spousty úspěšně splněných úkolů... ;) Pomáhá se se psem něčemu věnovat, co dělá rád a u čeho se postupně naučí soustředit na paničku bez ohledu na to, jaká strašidla a ruchy se vyskytujou v okolí.
U statických bubáků se mi osvědčilo jít si je osahat, aby pes viděl, že mě to nesežralo. (Bohužel to se psy nešlo.) Třeba když couvala před igeliťákem , tak jsem do něj šla šťouchat, šlápnout na něj, prohlížet si ho a přitom se divit – tohohle že se bojíš? Tak dlouho, dokud nad úhybnými manévry nepřevážila zvědavost a štěně se nepřišlo podívat zblízka. Netahat k tomu násilím, musí chtít samo. Za odvahu zpočátku chválit, ale zase to není žádná extra událost. Prostě normálka, že na křoví občas vlajou igeliťáky... ;) Případně, pokud je žravec, u toho nabízet pamlsky, aby musel překonat strach a přiblížit se, aby si to mohl vzít.
Když kňourá a hysterčí, snažila bych se upoutat jeho pozornost něčím jiným. Něco jako – teď jsem se rozhodla, že si budem hrát, tak nezdržuj a koukej se přidat. Nebo – tady se teď rozdávaj piškoty, ale dostaneš je, až přestaneš blbnout. Hodí se nějaký cvik, který dobře umí a za který bys ho mohla hurónsky pochválit.
Venku bych vyloženě vyhledávala, co nového a úžasného bych mu ještě ukázala, nečekala, co si objeví sám – tím si taky šplhneš. Já svý nenažraný zvíře na všechno tahala za piškotem – vyskočit na pařez, přeskočit větev, prolízt pneumatikou, přes mříž nebo po lávce, vlízt do kýble... Jakoukoli kravinu, co ještě nezažilo, ať si zkusí. Ono se mu to v hlavě nějak poskládá.
Líbí se mi ten nápad zkusit přenést hru víc na ven, doma odpočívat a venku řádit – jen by to nemělo dopadnout tak, že venku nebude chtít on a doma ty a nakonec si nebudete hrát vůbec. Moje kavalírová taky nejdřív venku nechtěla nic, jak z toho byla přece jenom vedle. Hračky, které doma vesele lovila, venku jako by neviděla, plivala i milované piškoty, ale časem aspoň ty vzala na milost, protože je nenažraná. Ale nevzdávala bych ani ty hračky venku, časem by se měl chytit. Když si něco nese, co neběhat za ním, ale naopak od něj, aby s tím honil on tebe? Poběží?
Výlety jsou bezva věc, protože se při nich kolikrát dostanete situace, které by se vám doma nestaly. Něco se nasimulovat dá, ale něco prostě nevymyslíš.
Občas se pořádají výlety s kavalíry, kdybys chtěla, zabrus na CavalierTeam na diskuzní fórum nebo na facebook, určitě se najde někdo, kdo něco občas uspořádá nebo se přidá.
Budu držet palce, protože sledovat poseroutku není žádná zábava...
|
melzerin
Člen |
# Zasláno: 25 Bře 2011 11:50
- Nahlásit
Gigi
Děkuji strašně moc! To, co jsi teď napsala mně nakoplo! ...včera jsem volala na cvičák a v neděli jdem na první hodinu, snad mu to taky něco dá a zvedne si trošku sebevědomí! ...to my jsme zas kamarádi s ostatníma pesanama, ale kňourá pořád stejně-jenže u toho vrtí ocasem a radostně pobíhá, takže opravdu nechápu, o co mu jde :-D Snad se to bude věkem a zkušennostma lepšit, od toho co jsme si ho přivezli je o moooc míň ukňouranej! ...budu muset tahat všude šunku, protože na nic jinýho ho venku nedostanu! Každopádně děkuji moc za rady a mrknu na ty stránky.
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 25 Bře 2011 12:58
- Nahlásit
melzerin
a to se ještě Gigi zeptej, jak daleko jsou v obedienci s touhle původně bojavou čubinkou, Gigi s ní má velká vítězství. Gigi nemluví o kavalírcích do větru
|
melzerin
Člen |
# Zasláno: 25 Bře 2011 13:02
- Nahlásit
Gerda
snad taky dosáhnem takovýho úspěchu!
|
verulinecka
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2012 18:36
- Nahlásit
melzerin
Dobrý večer,máme roční kavalírku a řešíme stejný problém jako vy loni.Když s ní jdeme ven na procházku v okolí domu,tak je v pohodě.Ale jak jdeme do města,kde je více lidí a větší provoz,tak kňučí a není k zastavení.Zajímalo by mě,jestli se vám podařilo problém vyřešit.
|
verulinecka
Člen |
# Zasláno: 26 Říj 2012 20:14
- Nahlásit
verulinecka
Dnes jsme šli na procházku a co předváděla naše psí slečna si nedovedete ani představit Hrozně štěkala na každé auto a do toho kňučela,že byl řev na celou ulici! Snažili jsme si jí nevšímat,jak bylo razeno,ale jak to vydržíme nevím.Zkoušela jsem ji zabavit hračkou,ale bez úspěchu.Za každou dobrou radu budu moc vděčná!!!
|
Adiddaska
Člen |
# Zasláno: 27 Říj 2012 11:19
- Nahlásit
melzerin
taky mám psa, co se všeho bál jak blbeček, třeba slunečníku, co se rozevřel na zahradě, spadlý větve u cesty a tak. Vůbec to neřešim, jeho haluze ignoruju uplně a naopak ho tahám uplně všude, do hospody, do města, na výlety, tábory, do parků, kde je milion psů, věcí i lidí. Postupně se naučil, že když jsem já v pohodě, znamená to, že je bezpečno a přesatl se bát. Max se stane, že se lekne třeba míchačky, kterou řemeslníci postavili před branku a on jí vidí poprvé, v tom případě jdu k ní a mu dpjde, že když se toho nebojim já, tak to asi neni nebezpečný Nejdůležitější je fakt, abys ty sama byla v klidu a ono se to časem obrousí
|
verulinecka
Člen |
# Zasláno: 27 Říj 2012 15:25
- Nahlásit
Adiddaska
Díky za povzbuzení!!! Je to opravdu o silných nervech a ty asi moc nemám! Přeji si,aby naše procházky byly v pohodě a všichni si je užívaly!!! Snad to bude brzy lepší.
|
