| Autor |
Zpráva |
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 16:20
- Nahlásit
Autor: Vendula Zajícová
"Do kotce půjdeš nanejvýš ty!"
Dobrý den, pane Dostále.
Moc se mi líbí Vaše stránky. Považuji je za jediný kvalitní zdroj objektivních kynologických informací v ČR. Proto bych se chtěla s Vámi podělit o jeden lidsko-psí příběh.
Člověk se v průběhu života velmi mění. Já prožila díky vlastní hlouposti zkušenost, která mě naučila přemýšlet o věcech, které mi byly dříve lhostejné. Před dvěma a půl roku jsem poznala inteligentního vysokoškoláka jménem Radek, který měl tehdy dvouletého labradora Lexe. Do Radka jsem se brzo zamilovala a Lexe jsem brala jako jeho kamaráda. Čím dál tím více času jsme trávili u Radka v jeho bytě, a tak jsem se za necelé čtyři měsíce odstěhovala z kolejí a začala bydlet tam. Tehdy jsem začala na Lexe tak nějak divně žárlit. Bylo mi v té době dvacet a spousta věcí pro mě měla jinou hodnotu než dnes. Dnes se stydím, když popravdě přiznávám, že mi tenkrát začalo vadit, jak hezký a pevný vztah měl Radek s Lexem. Připadalo mi, že má Lexe raději než mě, a vadilo mi, že Lex s naprostou samozřejmostí spí s Radka v posteli, díky čemuž jsem tam měla málo místa já. I když Radek koupil potom velmi široké „letiště“, nechtěla jsem se o Radka dělit se psem… Po dvou měsících soužití jsem Radka požádala o vážný rozhovor, v němž jsem mu navrhla, aby šel Lex bydlet do kotce. Vzpomínám si, že Radek se na mě tehdy velmi zvláštně zadíval a po chvilce mlčení mi řekl: „Dobrá, seženu kotec.“ Byla jsem ráda, že jsme to vyřešili tak rychle. Nenapadlo mě o tom dál přemýšlet a nějak to rozebírat. Za tři dny přišel Radek domu a řekl, že kotec už sehnal, ale že by byl rád, kdybychom se na něj jeli podívat spolu. Prý je to dva kilometry za městem, kousek za osadou garáží. Byl říjen. Vyjeli jsme autem tím směrem. Když jsme minuli garážovou osadu, zastavil Radek u malé oplocené parcely, na níž stála velká dřevěná bouda. Vystoupili jsme z auta a přišli jsme s Lexem až ke kotci. Radek odemkl klíčem branku v plotě, který kotec obklopoval. Navrhl mi, abych se šla podívat do kotce a řekla mu, jestli si myslím, že je dost prostorný. Chtěla jsem to mít za sebou, a tak jsem vešla za plot, nahlédla jsem dírou dovnitř a řekla Radkovi, že prostorný je určitě. K mému velkému překvapení za mnou Radek zavřel branku, zamkl a řekl, že je rád, že se v něm cítím dobře. Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci, a řekla jsem mu, ať mi rychle otevře. Škodolibě se usmál a řekl mi větu, na kterou do smrti nezapomenu: „Chtěla jsi dát Lexe do kotce, tak si nejdřív vyzkoušej, jaký to je. Do kotce půjdeš nanejvýš ty.“ Pak s Lexem nastoupili do auta a odjeli. Když odpadl první šok, chtěla jsem přelézt plot, než se setmí. Ať jsem dělala, co jsem dělala, nepodařilo se mi to – drátěná oka byla kluzká a plot se mi pod rukama kroutil a protivně prohýbal. Zula jsem si proto boty v naději, že se mi podaří přelézt bosky. Boty jsem přehodila přes plot, abych se v nich pak mohla vrátit. Jenže drát se zařezával do bosých prstů na nohou a jediným výsledkem bylo, že jsem sedřela kůži na chodidle. Čekala jsem dvě hodiny a doufala jsem, že Radek dostane rozum a vrátí se pro mě. Byla jsem si téměř jistá, že by mě tam přes noc nenechal. Napadlo mě, že bych mohla zavolat nějakému známému, aby přišel a pomohl mi ven, ale hrozně jsem se styděla. Nakonec jsem po mobilu přece jen sáhla. Další šok nastal v okamžiku, kdy jsem zjistila, že z mobila nejde volat. Nejdřív jsem nechápala, jak je to možné, ale pak mi došlo, že telefonuji z partnerské SIM karty, která patří Radkovi, a že ten zmetek ji nejspíš nechal zablokovat. Dala jsem se do pláče. Začala jsem mít strach, že mě tam nechá opravdu přes noc nebo i déle. Do toho začalo pršet. Syčela jsem sprosté nadávky, nad kterými jsem se předtím celý život pohoršovala. Pak jsem zoufale zalezla dírou do dřeveného kotce… Venku se setmělo a já se krčila v koutě kotce, bez bot a vyděšená. I uvnitř dřevěné budky bylo chladno, ale zatím se to dalo snést. Nebylo tam dost prostoru, abych si mohla úplně lehnout, a tak jsem tam celou noc střídavě seděla, ležela v polámaných polohách, vinula se „do klubíčka“ a drkotala zuby. Občas jsem vylezla z kotce a ječela o pomoc, ale akorát mě to vysilovalo. Párkrát se mi v kotci podařilo usnout, ale bolest v zádech z těch zkroucených poloh a hrozná zima mě pokaždé zas brzy probudily. Kolem čtvrté ráno jsem vylezla a začala zoufale poskakovat, abych se zahřála. Ale pršelo, takže jsem raději hned zalezla dovnitř, abych se nepromáčela a nedostala zápal plic. Slibovala jsem si, že na Radka podám trestní oznámení za omezování osobní svobody. Za chvíli jsem z nenávisti přešla do zoufalství. A ještě ke všemu jsem akutně potřebovala na toaletu… Podrobnosti nebudu rozepisovat. Počítala jsem vteřiny do rána. Snad přijede… Ale co když ne? Do sedmé ráno se moje psychika změnila natolik, že už mi bylo všechno jedno. Neměla jsem už sílu ani nenávidět Radka, ani bojovat, ani mít strach. Bylo mi všechno jedno, úplně jsem rezignovala. Až v devět onoho rána zastavilo poblíž Radkovo auto. Na Radkovi bylo vidět, že je bezvadně vyspalý, umytý, v čistých suchých teplých šatech. Já byla špinavá, ubrečená… vypadala jsem jako troska a rozhodně jsem nevoněla. Radek mi s velmi vážnou tváří otevřel. Neměla jsem sílu nic říct, ani ho nějak napadnout. Radek mi mlčky pokynul, abych si sedla do auta. Poslušně jsem šla – byla jsem mu vděčná za to, že přijel. V autě mě posadil na deku, druhou přehodil přese mě. Celou cestu jsme mlčeli. Doma mě čekala horká vana, konev horkého čaje, acylpyrin, vitamin C a teplá postel. Byla jsem poslušná jako beránek, vůbec mě nenapadlo protestovat. I když Radek za to všechno mohl, byl teď jediný, kdo mě z toho dokázal vyhrabat - z kolejí jsem se odhlásila a rodiče bydleli tři sta kilometrů daleko. Když jsem se odpoledne probudila, měla jsem kašel, rýmu a teplotu. Když jsem si na všechno rozpomněla a pomalu mi došlo, co všechno se stalo, rozhodla jsem se, že proti Radkovi sice žádnou pomstu nepodniknu (bylo by mi hrozně nepříjemné to rozmazávat a chtěla jsem na to co nejdříve zapomenout), ale že se s Radkem rozejdu. Vstala jsem a přešla z ložnice do obýváku. Radek seděl s Lexem seděli na pohovce. Předběhl mě: „Jestli se chceš rozejít, bude to tak nejlepší pro nás oba. Ale všechno to, co jsi prožila ty za možná nejhorší noc svého života, prožívají noc co noc tisíce pejsků.“ S rozchodem jsem souhlasila, protože jsem věděla, že s Radkem už nemohu být. Radek mi řekl, že je rád, protože bychom si stejně nerozuměli: Prý začal o rozchodu přemýšlet od té chvíle, kdy jsem poprvé navrhla, abychom umístili Lexe do kotce.
Od té doby uplynuly tři roky. S Radkem už jen občas prohodíme pár slov, když se potkáme. Za tu dobu se mi ale v hlavě urovnala spousta věcí. Předně jsem se naučila přiznat si, že ačkoliv byl Radek ke mně krutý, měl pravdu a byl vlastně spravedlivý. Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak hrozné musí být pro psa být zavřený v kotci - přišlo mi to tehdy normální. Až ona příšerná zkušenost mě donutila přemýšlet o tom, kolik psů trpí. Dnes mám k pejskům úplně jiný vztah. Chtěla bych si pejska pořídit. Snažím se proto čerpat co nejvíce znalostí, abych se nikdy nedopustila nějaké hlouposti jen proto, že mi „připadá normální“. Proto bych ráda dnes vzkázala Vašim čtenářům: NIKDY prosím neumisťujte svého psa do kotce. Neumíte si představit, jak hrozné to pro něj je. Ani pes totiž neví jistě, že se pro něj pán vrátí – jen v to doufá, stejně jako jsem doufala já. A i když máte kotec na zahradě u svého domu, ani tak ho tam ho nenechávejte. V kotci je totiž zima a smutno.
S pozdravem
Vendula Zajícová
http://psiskolafalco.web3.cz/pribehy.htm#kotec
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 17:43
- Nahlásit
Prosím za prominutí, ale slečna Vendula je blondýna, že?
1. Plot se dá bezvadně přelízat vedle tyčky. Uprostřed to vážně nejde 
2. Kdokoliv by mi cokoliv podobného provedl, mohl by s trestním oznámením počítat na 100%.
3. Jsou plemena psů, kteří do kotce skutečně nepatří, ale oproti tomu jsou plemena, která jsou vyloženě vhodná pro držení venku. Že by si všichni vzali do bytů např. bernardýny, kavkazany a pod? Aby jim v kotcích nebylo smutno? Vztah se psem je snad o něčem úplně jiném,ne?
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 17:52
- Nahlásit
Biluška
Ano, pes v kotci, ale potud, pokud se mu poskytne i dostatek pohybu mimo kotec, odpovídající strava a kontakt. Asi ses málo procházela po vesnicích...Sama mám psa v kotci, ale každý den má dvě procházky a venčení mimo tyhle doby. Něco jiného je, když si s prominutím sere na vlastní kolena, nebo když je zvyklý a má možnost jít se vyvenčit mimo svůj byt. Něco jiného je pes, který se těší na pravidelnou procházku a něco jiného je pes, který neumí chodit jinak než v kruzích.
|
Tchor
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 18:21
- Nahlásit
Mucholabka
Uzasnej prispevek
Me pobavuila uz prvni veta po osloveni.
|
monika
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 18:36
- Nahlásit
Já mám taky psy v kotci v době, kdy jsem v práci. Jinak se válejí na sedačce a v noci na ni taky spí. Nejsou nijak poznamenané.Chodí na dlouhé procházky a taky mají k dospozici dost velkou zahradu na které se obě dostatečně probehnou.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 18:50
- Nahlásit
Mucholabka
Jasně, zhruba o takovém chovu v kotcích mluvím. Lidi, kteří tam psa zavřou na celý život a párkrát do týdne mu tam hodí zbytky od oběda bych střílela 
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 21:26
- Nahlásit
Tchor
Moc se mi líbí Vaše stránky
Myslíš tahle? Nemůžeš všechno číst celé 
|
Tchor
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 21:36
- Nahlásit
Jinak k tematu pes po praci je docela rad kdyz ma kam zalist kde ho nikdo nerusi. Bobule si chodi do kotce sama ikdyz maj volnej pruchod mezi bytem a dvorem kotec je 95% casu otevrenej, v podste ho pouzivame kdyz je potreba z nejakeho duvodu psy od sebe oddelit, nebo kdyz prijede nekdo na koho by "utok" vsech nasich psu byl moc silny kafe.
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 22:03
- Nahlásit
Tchor
Jasně, pes po práci a tak určitě, jak říkám, taky mám psa v kotci. Mluvím ale o vyložených čoklech-většinou ovčák, zavřou psa do kotce když je mu šest týdnů a vyndají ho, až ve čtrnácti zdechne. Sama mám takového doma a vím, že k životu je trvale kotcový pes prostě nepoužitelný. K tomuhle tématu se mi příspěvek rámcově líbí. I když, dlužno dodat, inteligencí tahle slečna zrovna neoplývá.
|
Tchor
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 22:11
- Nahlásit
Mucholabka
Vis me se nelibi kdyz se vsechno cpe do jednoho pytle. Vsechno se da delat dobre nebo spatne a plati to i ustajeni psa. Pes muze za urcitych situaci spokojenejsi v kotci nez s paneckem v posteli. netvrdim ze je to pravidlem, ale vzdy zalezi na tom jak je sepsem zachazeno obecne nejde vytrhnout jeden aspekt a na nem potom stavet.
PS: ja je mam vetsinou v ty posteli.
|
rendik
Člen |
# Zasláno: 3 Zář 2006 22:56
- Nahlásit
Mucholabka
Tak nevím co si o té slečně mám myslet... Ještě by mohla zkusit jíst psí granule nebo chodit na vodítku. Jinak souhlasím s tím, že pes, který v kotci netráví celý život, ale je tam třeba jen přes noc nebo v době kdy páník není doma, není nijak týraný jak se asi snaží ta slečna říct...
Mucholabka
Tchor
100% souhlas s tím, co jste tu napsali!!! Já mám taky psa venku, nevím jestli můžu napsat v kotci, protože to ani není kotec, ale oplocený kus dvora, kde je psí bouda. Pejsa je tam v noci a když jsem ve škole. Chodíme spolu na procházku ráno, pak odpoledne když se vrátím a večer, mezitím spolu venku blbnem, hrajeme si, cvičíme. Každou neděli chodíme na cvičák, učím ho jezdit autobusem, beru ho na různé akce, občas se mi povede ho propašovat dovnitř, což mamka nerada vidí... Rozhodně si ale nemyslím, že by pobytem v boudě nějak trpěl, naopak, když přijedeme ze cvičáku, hned se tam hrne, zaleze a někdy až do večera spí a myslím, že je tam radši než doma, kde není chvilku klid...
|
Mar3
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 07:14
- Nahlásit
rendik
Tak nevím co si o té slečně mám myslet
já spíš nevím,co si myslet o tom pánovi, co jí tam na noc zavřel....
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 09:26
- Nahlásit
Mě to připadá jako vymyšlené, už jen ta historka s telefonem, vždyť snad každý ví, že i bez sim karty se dá volat policie a myslím, že v tomhle případě by nikdo neváhal.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 11:08
- Nahlásit
Moc by mě zajímalo, jestli je ten příběh pravdivý. Každopádně je naprosto úžasnej. Já bych na Radka trestní oznámení asi nepodávala (i když v kůži slečny bych být fakt nechtěla), ale být vnějším pozorovatelem, pozvu Radka na panáka.
|
michalm
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 12:52
- Nahlásit
Maya
a dojde ti v tu chvili ze z mobilu je tisnova linka 112?
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 13:06
- Nahlásit
michalm
Možná ne hned, ale za celou noc si troufám tvrdit, že bych si na nějaké záchranné čislo vzpomněla.
|
Misery
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 13:25
- Nahlásit
Z mobilu funguje i 158. Alespon Oskar (Vodafone) je na kazdou simkartu pise do seznamu
|
rendik
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 13:30 - Změnil/a: rendik
- Nahlásit
Mar3
No, to máš pravdu, stejně se mi to ale celé zdá nepravděpodobné, to by ten chlapík musel být fakt blázen.
|
tosca
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 13:33
- Nahlásit
michalm
No nevím, pokud slečně nedošlo ani po několika hodinách, jak se dovolat pomoci, tak bych nechtěla, aby to byla ona, kdo mi bude shánět pomoc, kdybych ji náhodou potřebovala. Ve dvaceti už by měl být člověk schopen se o sebe postarat. Alespoň v takovéto situaci.
Jinak historka mě pobavila . Ale mám dojem, že je v ní jedna dost podstatná věc. A to je vyhoštění psa z bytu (a postele) do kotce. TOHLE si myslím, že je opravdu špatně. Pes žijící v kotci, s dostatkem kontaktu a práce - jak popisuje Tchor, Mucholabka a ostatní, podle mě problém zas tak není, ale tohle vyhoštění, úplně pryč z domu, protože v domě začala vládnout panička ... Garfe, souhlas, taky bych Radka pozvala na panáka.
|
Mar3
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 14:06
- Nahlásit
rendik
hm to asi jo, tohle normální člověk neudělá ani náhodou...já osobně bych se jím asi nenechala odvézt k němu,oblíct a uvařit mi čaj po tomhle - to asi i kdybych měla chcípnout tak se někam štrachám pěšky,páč bych se asi bála,aby mně nakonec i s tím autem do kterýho mně vzal nepusti třeba někde ze srázu . . .
|
rendik
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 14:20
- Nahlásit
Mar3
já osobně bych se jím asi nenechala odvézt k němu,oblíct a uvařit mi čaj po tomhle - to asi i kdybych měla chcípnout tak se někam štrachám pěšky,páč bych se asi bála,aby mně nakonec i s tím autem do kterýho mně vzal nepusti třeba někde ze srázu . . .
|
michalm
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 14:37
- Nahlásit
Misery
for je prave v tom, ze do seznamu se nemusis pak ani dostat... zalezi na zpusobu blokace....
Maya
tosca
jenze je to o tom, ze tu 112 lidi neznaj.. se zeptej lidi okolo jestli vedi tisnovou linku pro volani z mobilu se zablokovanou simkou...
Mar3
myslim ze slecna byla rada, ze je rada ...
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 14:46
- Nahlásit
michalm
Já myslím, že na mobilu bez simky fungují všechna tísňová volání a ty 15. zná snad každý.
Když si vezmu, jak to do nás ve škole hustili....
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 14:58
- Nahlásit
Maya
S tísňovými linkami existuje takový trik, aby fungovaly i tam, kde není signál určitého operátora. ( Mám to z kurzu u Záchranky v Praze ):
Vyndat simku a volit 15... nebo 112. Bez simky se tahle čísla spojí přes nejsilnější síť, včetně utajené vojenské a policejní.
|
brut
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 15:37
- Nahlásit
Walda
Díky, tahle rada je nad zlato. My máme v chatě signál jen někde a když se dostanu na jistá místa a něco se mi stane,tak jsem nahraná ( bohužel se na takovém místě nejlíp venčí). Takže teď už se nemusím bát....
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 15:40
- Nahlásit
Walda
Dík za radu, teď už alespoň budu vědět, co radit našim návštěvám s Eurotelem, ti když se šli projít, snad každý řekl, já si připadám tak zranitelný a bez ruky.
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 15:46
- Nahlásit
Tchor
Vis me se nelibi kdyz se vsechno cpe do jednoho pytle. Vsechno se da delat dobre nebo spatne a plati to i ustajeni psa. Pes muze za urcitych situaci spokojenejsi v kotci nez s paneckem v posteli
Jo, za určitých situací. Třeba když ví, co vlastně postel je. K***a chápej, na co je mi pes, když mu jednou denně hodím misku hnusu k žrádlu a tím to končí? Nebo žádné takové psy neznáš?
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 16:10 - Změnil/a: Walda
- Nahlásit
Maya
Mimochodem, tyhle kurzy první pomoci u Záchranky v Praze jsou super. Kdyby někdo měl zájem, tak vězte, že:
Jsou zadarmo - platí to z grantu město Praha
Přednášejí tam doktoři praktici ( např. jednou přednáška odpadla, protože doktor musel rovnou odletět helikoptérou někoho zachraňovat ) a skutečně praktické věci. A přednášejí rádi, protože je to prý placeno dobře. Pokud někdo znáte přednášky u Červeného kříže, tak tohle se tomu vůbec nepodobá.
Kontakt se najde na webu.
|
Tchor
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 16:10
- Nahlásit
Mucholabka
Znam, ale fakt neznamena ze kdyz to nekdo dela blbe ze to dela blbe kazdej. A pomalu zacinam bejt trochu alergickej na nektery vyroky typu:
pes v kotci = pes chudak, pes v byte = pes chudak, el. obojek nebo ostnac = tyrani psa a pod.
Ano muze to byt pravda ale nemusi stejne tak muzu napsat ze v nekterych pripadech je tyrany pes na kozenem sirokem obojku, nebo v te posteli. Proste nic neni cernobily.
Ma posledni dobou bohuzel pocit ze se spousta veci radikalizuje a spousta lidi kteri nevi o cem mluvi delaji soudy o tom co je pro psa dobre a co ne.
PS: neber si to osobne pisu obecne a nema to s tebou nic spolecnyho.
|
Walda
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2006 16:15
- Nahlásit
Tchor
Souhlas.
Např. o použití elektronického obojku a jeho srovnání se stahovákem nebo ostnáčem ( nebo dokonce elektrickým ohradníkem u krav ) jsem se už navysvětloval a napsal hafo, a už mě to taky docela prudí.
|
