| Autor |
Zpráva |
Matt
|
# Zasláno: 25 Srp 2014 21:09
- Nahlásit
Dobrý, jeden horor o výchově dospívající dcery jsem dočetl a nemusíš hned strašit dalším. Nechme se překvapit a možná naivně doufám, že fyzická i psychická aktivita spojená s důsledným výcvikem, socializace zvládnutá od štěněte, pomůže překonat období vzdoru. Prozatím probíhá první fáze vnímaní, kdy si zvyká na bezpečí domova a na zvládnutí dětských návštěvníků i pubertu zatím zbývá dost času.
Víš, co řekl Spock (stardate 2715.1)?
Where there's no emotion, there's no motive for violence.
Navečer pro jistotu/na zápis u veterináře a stala se mi taková příhoda s postarším pánem a jeho nevychovaným pudlem - zmetkem. Stojíme, čekáme, držím ho v náručí/motá se v čekárně kolem nohy a dotyčný povídá, že kříženci musí počkat. V hloubi duše jsem se pousmál a přišel druhý, s jezevčíkem. Poměrně hlasitě začali rozebírat s čím je to "říznuté" a jak bude "pelíchat" a že kdybych jako nebyl (já) lakomec, tak sem za pytík kafe měl čistokrevného psa. Jako oni. Vyjdeme z ordinace, dáme se do řeči s majitelem Holandského ovčáka (3 měsíce - kamarád na hraní se hodí) a zase spustili, tentokrát už s nataženým prstem a proslovem plným poučení směrem k nám a našim "křížencům" (pudl se pokoušel chytit nohavic několika čekajících). Někteří jedinci plní zášti nepřestávají překvapovat, v duchu žasnu na znalostmi oněch borců. Vážně jsem zvědavý, co se dozvím při další návštěvě 
|
worick
Člen |
# Zasláno: 25 Srp 2014 21:29 - Změnil/a: worick
- Nahlásit
Matt
a stala se mi taková příhoda s postarším pánem - tohle bych taky přecházela blahosklonným pousmáním
Gratuluju ke štěndu, snad budete všichni tři spolu spokojení Pravidla super, to fandím. U nás jsou podobná: psi nesmí na sedačku, ani do patra. Ale děti nemáme, takže jediný, kdo to musí dodržovat jsem já Také s nima sedím-ležím na zemi...když jsou doma. Ke kousání pelechu: u nás pelech nebyl, psi jsou bouďáci a tam byla sláma Ale nejoblíbenější berňáka hračka(dva měsíce byl sám, než přišlo druhé štěndo) byl malý froté ručníček s pachem mámy a sourozenců, co dostal od chovatelky na cestu. S ním spával, ten si žužlal, s náma a pozděj druhým štěndem, se o něj přetahoval. A nebo si kup ponožky sibiřky(vlněné) pár dní je nos a pak mu je dej na hraní - to ho také bavilo. Kupodivu to pak vůbec nevedlo k likvidování našich ponožek. Nějak od začátku chápali, že hračka je to, co jim na hraní dám krom keřů ovšem To ukusování je nepustilo dlouho, to bylo neodolatelné
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 25 Srp 2014 22:28
- Nahlásit
Matt
No jo někteří lidi holt neznaj nic než pudla a jezevčíka...
A to věř tomu, že jejich psi ani PP neměli, byli to ti "čistokrevní bez PP" což jak víme je vždy jen vořech.
Ale na tom nesejde, spíš by mě takový lidi nasrali, co se mají co navážet, i kdybys měl jakýhokoliv psa. Doufám, že to byla jiná veterina než kam jezdím, naši vořeši by si vyslechli a já zas v některých situacích neumim držet jazyk za zuby a moje čuby když na to dojde zas neuměj držet zuby v zavřený tlamě
Mimochodem tervík pelichat bude na jaře jako sviň Takže pořídit na jaře furminator nebude od věci
Jinak si užívejte štěněctví, rychle to uteče
Je teda fakt, že ti malí BOT vypadají trochu divně s tím tupým úhlem čenichu.
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 25 Srp 2014 22:53
- Nahlásit
Matt
Vážně jsem zvědavý, co se dozvím při další návštěvě
s méněčetnými plemeny je to furt něco, pokud to člověk zvládne brát jako humornou vsuvku, je to asi nejlepší.
Když jsem dělala v chovatelských potřebách, brávala jsem si s sebou šeltii. Dodnes nezapomenu na pána, co mě přesvědčoval, že to je mixlá gólie a asi před měsícem důležitý chlapeček táborníček poučoval své okolí o tom, že náš vlčí špic je husky křížený s něčím, s čím bohužel zaniklo ve štěkotu dotčeného vlčího špice.
worick
ze starých ponožek dodneška dělám pešky na hraní. Úžasně trvanlivá hračka.
Pelech nevím. Naši psi ho nikdy nežrali. A pokud měli dost věcí na ničení, tak se dokonce dost rychle naučili i nekousat podstatné věci.
|
Matt
|
# Zasláno: 26 Srp 2014 11:18 - Změnil/a: Matt
- Nahlásit
V klidu, nejsem tak hloupý, abych vymlouval hloupému jeho hloupost. Proč se vzrušovat, můj pes. Informace se šíří rychle a tu svou masku přes útlý věk neutají. Však až vyroste a packou/náhubkem (hlídat si pána mají v povaze) uzemní, případně to schytá botou, tak si ten dotěrný nevychovaný smeták rozmyslí, než mi skočí po noze.
Na výměnu srsti i pravidelnou údržbu se myslelo před samotným příjezdem chlupáče. Máme furminator v jeho velikosti a kartáč miluje, protože se do něj dá kousat a rád si nechává drbat panděro.
Ponožky ne, ale má tolik hraček, že si může vybrat podle nálady. Ráno jsem našel v kuchyni prázdný míček. Už přišel na to, jak z toho dostat granule a jak se zabavit sám. V jednu ráno se začalo ozývalo postupně sílící pískání, takže si našel další hračku. Musím je na noc schovat, nebo se nevyspíme. Ale je to dobrý, už nakupuje ve velkém, protože cítil potřebu vytahat a roztahat celou přepravku hraček, zatímco páníček si zaběhal v dešti. Ve svém stále obřím pelíšku přeorganizoval deky, natahal hračky na matraci a žužlá gumový míček místo matrace/pelechu. Zvyká si rychle. Ráno šel vykonat potřebu s potřebou doběhnout k brance, vrátit se mokrý a začít opět honit naplněnou mičudu po domě. Promoklý páníček z běhání znamená příležitost pro velkou loupež boty. Malé hraní, devastující nájezd na misku, zalezl na matraci a chrápe. Stačí abych se hnul a letí za mnou do kuchyně, na zahradu nebo k brance. Druhý den vyváděl a tesknil, dnes už byl v klidu a krátil si čas naháněním mičudy. Zatím jsme vypozorovali dvě charakteristické vlastnosti - mlsnost a trpělivost (pohodlnost) čekat s pobídkou směrem na dceru, aby drbání a hračka přišla za ním na ležení. Z pelechu vyráží za zábavou dobrovolně.
Krmení: Možná za tím vším bude změna prostředí, jiná voda, ale suché granule se v misce neohřejí. Natankuje se jako raketoplán a odvalí se s pohledem křivdy "málo, panáčku, málo". Vlhčené vodou, nebo hovězím vývarem od kosti jen tak ochutná, dvě tři si vezme, vyplivne a jde od misky. Hladový bez míčku a stejně si je celý den nevzal. Stačilo suché a sežral by i tu misku. Kloubní výživu též, z ruky a chroupat. S jídlem a vyčůraností si ještě užijeme.
|
Matt
|
# Zasláno: 4 Zář 2014 17:23
- Nahlásit
14 dní poté ... protože jsem slíbil foto/video dokumentaci, tak si každý z vás může udělat názor na
chování, exteriér, zázemí a naše pokroky. Není důležité, jestli se líbí někomu jinému, je to náš Leto (pojmenování podle vévody Atreidů ságy Franka Herberta Duna). Volat ho jménem „z techničáku“ dost dobře nejde a dcera měla přislíbeno vybrat jméno.
http://leteckaposta.cz/594007051
http://leteckaposta.cz/101761239
Kontrolní součty souborů SHA1:
c97e03bc3502e9d5430d752b70dcadc9605995d5 76.3MiB
e272fa7b77179e52475e21a2d6c60863db530a1b 24,5MiB
Formát: 3840px × 2160px JPEG + 1080p 60FPS MKV
Archiv: 7z (LZMA2 16MB slovník 5% parita)
Odkaz bude dostupný 19 dní pro stažení.
Ve stručnosti mohu jen podotknout, že budí pozornost celého okolí svým exteriérem a kolemjdoucí se zastavují, pozorují a s rozpaky nevědí, kam ho zařadit. Často se ptají na plemeno a donedávna si mysleli, že máme „Lassie“, kólii kříženou s německým ovčákem. Vysvětlením Belgický ovčák – Terveuren obvykle značí druhou otázku, kolik takový pes stojí a jak bude v dospělosti velký.
Chodíme pravidelně ven na průzkumné procházky vidět, slyšet a očuchat všemožné pachy okolního světa, aby byl připravený na okolní svět i na procházky do přírody, kde pracuji na upevnění pouta a jeho přirozeného chování ovčáka neustále sledujícího instinktivně reagujícího psa na pohyb svého pána. Velmi rychle se učí všemu novému, avšak s ohledem na jeho věk beru výcvik-výchovu metodou hry (od házení míčku až po ukrývání se v křoví či trávě). Pevně podporuji, chválím a odměňuji pamlsky i hrou žádoucí chování, avšak stroj nikdy nebude. Prozatím učíme chůzi na vodítku, sednout si a zůstat v klidu při čekání, přecházení, nebo jen u rušivého elementu aby byl připraven po dokončení všech nezbytných očkování mohl napochodovat do psí školky a nebyl zmatený z okolního světa. Základy přivolání už umíme, chodí přímou cestou hezky během, za náročnější přivolání odměna v podobě kousku lososa a hození míčku. Delší osamocení zvládá s přehledem bez kňučení nebo deprese. Nadšený není, ale vystačí si sám. Pán se vrátí a bude se házet míček, hladit a vítat. Ve vedlejší ulici něco slavili s vypouštěním „bengálu“, to čeho jsem se trochu a možná zbytečně bál. Zvědavě seděl vedle a pozoroval, co se to děje. Žádné jančení nebo strach jsem nepozoroval a když létal vzduchem těžší kalibr, vyšel se podívat ven, chvíli koukal co to je a odkud to je. Poté se protáhl a zalezl zpět ke křeslu okusovat dentální pamlsek před spaním.
Po načtení mnoha knížek o belgičanech (asi nejlepší považuji Belgičtí ovčáci od S. Matuškové, kterou jsem četl před měsícem) už v něm začínám vidět jeho pravou povahu a vlastnosti, které probíráme s chovatelem. Velice vyrovnaný, soustředěný, sebejistý, nebojácný, též velmi k okolí rezervovaný kliďas s pevnou vazbou na pána. Ve vztahu k cizím lidem prozatím zůstává zvědavý, ale velmi rezervovaný. U branky vždy první, návštěvy se nebojí, očuchá, nechá se pohladit aby se neřeklo a tím jeho navenek aktivní zájem končí. Směle ignoruje nabídnutý pamlsek, hračku a to i míček. Zvedne se, sbalí hračku a odnese do bezpečí „tajné“ skrýše, či do pelíšku. Poté se vrátí přímou cestou cizí necizí, sedne/lehne si k nohám, nebo na matraci a vrací se zpět k demolici hračky v centru událostí. Totožně a s ještě větším odstupem se chová i venku, sedne si u nohy, nečertí se a jde na něm vidět, že zůstává chladně odměřený. Tuto vlastnost na procházce nebo ulici v něm podporuji a on to instinktivně cítí. Není ničí hračkou a tak to zůstane. Belgičan. Konečně začínám vidět do hlubin jeho povahy a měli pravdu, které vlastnosti (předpoklady) budou dominovat, pokud nebudou zničeny lidskou hloupostí. Druhou a velice podstatnou stránkou povahy je houževnatost a zapálení, s jakou se dokáže věnovat jedné činnosti (nemyslím zrovna vyhrabávání čehokoliv) a jde do toho po svém, což je potřeba respektovat jako jeho přirozenost a z toho vycházet. Bohužel, jsem omylem probudil spícího draka s energií malé atomovky. A to jsem ještě velký optimista, protože po shlédnutí videa s míčkem pochopíte jeho neskutečnou energii, trpělivost, zápal a nadšení přitáhnout, chytat cokoliv, co letí směrem od pána. I pohled na míček stačí, aby se ta akumulovaná energie rázem zvedla z pelíšku, přerazila se o hračky, prohnala se kolem všech a všeho překážejícího v cestě, protože se může radostí zbláznit. Tuhle vlastnost měl v sobě hluboko ukrytou a procitla v něm od okamžiku, kdy viděl skákat a kutálet míček. Velmi rychle pochopil, že bez naší účasti skákat a létat nebude. Jednou mi svůj míček „půjčil“ a šup, on letěl. Poprvé dostal piškot za donesený míček. Nyní se piškotem nezdržuje a dožaduje se štěkotem, vrtěním i poskakováním kolem opakováním hodu. Z toho vyplývá také jeho houževnatost a chuť „ztracený“ míček hledat, dokud ho nenajde, ať je kdekoliv i když v ulici rachotí popeláři. Podívá se na vetřelce blížící se k plotu, vyrazí k brance a v okamžiku vyhodnocení „nic se neděje“ se stejně rychle vrací hledat míček. Vydrží šmejdit celou noc, ale najde ho a nachystá na ranní přivítání. Noční šramot není ničím jiným, než hledáním zatoulaného míčku někde v domě a když ho najde/měl, tak se zabaví krátce jinou hračkou a dospí se. Aport bude velice silný přesvědčovací nástroj pro pubertu. Vazby posilujeme samozřejmě i v domácím prostředí, obvykle přetahováním, drbáním a spaním na čtoucím pánovi. Není nic lepšího, než když se vylítá, vyblbne, vyluxuje misku, dorazí dentální pamlsek a spokojeně usne na nás usne. Před spaním se jde vyvenčit na zahradu, zadupat několik komárů a pochytat míček. Jdeme spát „na místo“ se odvalí s míčkem v tlamě do pelíšku a bez vyvádění v klidu usne.
Pravé rejdění začíná každé ráno v 6:00, slyší budík a vstává do nového dne natěšený, hladový a chce si hrát. Energií přímo přetéká. S míčkem v tlamě čeká pod schody na první ranní pohlazení a vypuštění na zahradu. Po vykonání potřeby přijde zpět, vyčkává a svým svébytným popoháněním, kdy konečně poletí míček, se dožaduje aportování. Bez zavolání a nebo zachrastění miskou ho domu nedostane nic, dokud alespoň 4x nedonese míček a nevyrazí za připravenou miskou. Výkon na misce bývá srovnatelným s vysoce výkonným vysavačem a pohled mluví jasně "málo panáčku, málo ... kde mám bombón - kloubní výživu". Po návratu z ranního běhu už čeká u branky (slyší cinkat klíče a schránku na noviny) s míčkem na přivítání se nemůže dočkat pohlazení a vytouženého hození míčku. Aby neloudil u snídaně a jídla vůbec, dostává druhý míček s granulemi, který kutálí ho po celé kuchyni. Kromě pravidelného strašení pošťáků, na kterého začíná škodolibě čekat poblíž branky, v klidu demoluje hračky, zahradu, spí a čeká na moje protažení od práce, protože poletí míček, který má nachystaný u dveří a běda, když tam není. Pominu-li fanatické nadšení v aportování, mezi jeho nejoblíbenější činnost patří kutání pod okrasným smrčkem, zatím jde do hloubky, ale pustí se i do větví (spí tam a nosí si tam hračky, protože vidí do pracovny i na branku).
Konečně vyšlo trochu počasí, které pojal jak příležitost si označkovat a prozkoumat celou zahradu poněkud pečlivěji. Omylem našel zavlažování a za dobu pánovi nepřítomnosti dal vzniknout výkopu, za který by se nemusel stydět ostřílený kopáč z východu. Pravidelně po odpoledním zdřímnutí chodí od sousedů 4 měsíční kokršpaněl na hraní. Ze své misky na vodu ho napít nechá, půjčí i míček s granulemi, ale míček žárlivě střeží a schovává, stejně jako před návštěvou. Věkový rozdíl hraje svou roli, avšak dnes už je větší, těžší a hlavně odkoukal všechny triky (kousání do packy, chytání za obojek, páčení přes nohu a další kousky), stále chybí rychlost, obratnost a neumí pracovat s tělem. Co se jeden den naučí, to druhý den proti němu použije. Mimo bláznění se přetahují o provazové přetahovadlo a bývá velice soutěživý. Nechce se pustit, mydlí s tím a zakousne se velmi pevně. Za pár minut jsou utahaný, vyválený, mokří i plní jehličí a především vyřáděný. Napít, rozloučit a padnou „na hubu“. Ovšem, stačí vyslovit míček a už pro něj maže do skrýše (ukrývá ho do květináče u zahradní lavice, stejně jako ukradené ponožky ze sušáku či moje běžecké boty – já si říkal, proč do toho jediného se nepustil a když nenápadně čněla bota, tak jsem se musel smát). Ani od majitelky čtyřnohého kamaráda, kterou již velmi dobře zná, si ovšem nabídnutý pamlsek nevezme. Jinak hltá úplně všechno co najde, vyhrabe nebo se napase trávou.
Ve všem ostatním je jako každé jiné štěně destrukce = (zvědavost * síla * růst * vynalézavost)³ jen s rozdílem jeho belgické krve. Když něco nemůžu najít, bude to ve skrýši nebo v pelíšku, proměnnou zůstává stav hledané věci.
Velké díky všem, omluvte naše domácí nadšení a všechno nové, když už máme takového chlapáka v rodině. Ozvu se doufám až za rok, kdy bude mít parametry psa a trochu vypadat jako pes.
|
Tony
Člen |
# Zasláno: 4 Zář 2014 23:14
- Nahlásit
Matt ten román mě na první pohled vyděsil, ale čtivě napsaný, držím palce
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 5 Zář 2014 08:39
- Nahlásit
Tony
čtivě napsaný
já teda poctivě přiznávám, že jsem nedočetla, nicméně doufám, že podstatu jsem pochopila - všichni spokojení
|
Matt
|
# Zasláno: 17 Čen 2015 17:00
- Nahlásit
Uteklo to jako voda a Leto oslavil své 1. narozeniny pěkně šťavnatým ušákem k večeři, rozbalil novou výzbroj ještě před večeří a chystá se oslavit 1. rok v novém domově. Mezitím se z malé neohrabané chlupaté koule stala neunavitelná, radostí a energií zářící nažhavená střela. Pro každou špatnost, pro každý pohyb a jakoukoliv aktivitu nehledíc počasí nebo stavu pána. Za ten rok sledování výstav, zkoušek, vlastního výcviku a kontaktem z chovatelem (CHS) jsem o BO naučil dost. Rozpoznám nejvyšší pracovní předpoklady i exteriérového třasořitku, který se složí při pohledu na nepřátelsky vyhlížející šišku, někde na stromě. Oproti čistě výkonnostnímu štěněti nejvyšší ligy nám příroda nadělila „lenocha“, ale také ho dělí propast mezi exteriérovým chovem. Výkonnost má, ovšem na absolutní špičku ne (rodiče a předchozí vrhy IP03). To nevadí, vlastně je to dobře, protože děláme méně chyb, které vyplývají z povahy předvídat a konat „příliš rychle“. S plným počtem zubů, razítky s naměřenou výškou 61cm a zdravými klouby (DKK i DLK 0/0), bez vady na exteriéru započal dlouhý proces uchovnění. Výstavy a pohybovat se jako debil nejsou pro nás, povinné a dál se toho kolotoče účastnit nebudeme. Pilně se připravujeme na pracovní zkoušky (IPO) z obrany, poslušnosti a děláme i stopu, abychom obstáli, 3x týdně dojíždíme na individuální výcvik pod dozorem instruktorky, která nás nešetří. Čistě pozitivní medoda je bezva, ale nevěřím, že čistě pozitivní metodou v pravém slova smyslu, dokáže vycvičit psa každý, spíše tak 1 na 100000. Těch chyb, které zkušené oko vidí při přecvičování těžkých cviků, laik neodstraní. Tak to prostě je, bez ohledu na to, co si většina místních myslí. K tomu chodíme denně na cvičiště a už se nám to přehouplo přes 5 hodin denně strávených pohybem, blázněním a hrou spojených s výcvikem. Od prosté procházky, velkého případu ztracené ponožky v lese až po drill s figurantem, kterému vyrve rukáv a udělá si vítězné kolečko. Energie i chuť je, ovšem na skoky plynule přecházíme a vzhledem k věku to ještě nějaký čas zabere. Nabývá sebedůvěře, upevňuje si nervy a vyzrává v rozhodování. Mladý, chyby tam jsou, ale toho času nelituji a takový pes potřebuje pořádný zápřah.
Umíme snášet dav, dopravní prostředky, sousedy, sekačku, pilu, ohňostroje, skákat jako kamzík po kamenech, lézt po kládách, dostat se na střechu zahradního přístřešku, spát na autě a další skopičiny se 100% poslušností plné radosti. Zvládáme i vysoce náročné cviky s překračováním figuranta, stopovat i vyčuchat si skryté pamlsky v zahradě. Voda bývá nejtěžší, stačilo se netrefit a po překvapeném zaváhání už pádloval pro míček. Vše točí okolo míčku, které povýšil na náboženství a dopiloval se na úroveň mistra. Jen lempl sbírá míček ze země, my chytáme za letu, při nejhorším na odraz a nikdy nepřestaneme míček hledat. I když skončí na stromě, sundat se musí. Mnoho se nezměnilo, pošťáka straší neustále a žasnu nad jeho ochotou čekat a vymýšlet strategii, která končí leknutím na druhé straně plotu. Po tom si poskáče radostí a vrací se zpět demolovat gumovou kost. Znají se, dokonce doručovateli půjčí i míček a nechá si hodit. To se u nikoho jiného zatím nestalo a nestane v souladu s výcvikem. Silně teritoriální pes, který nepustí a přišpendlí se k narušiteli. Nenapadne, ale také nepustí na jím střežené území. Bez pána bude stát na místě bez pohnutí, vyštěkán a uhlídán. Pravidelné noční zadupávání komárů s příchodem … vážně se baví a lítá po celé zahradě za každou létající havětí.
Čas od času slýchám otázku „tak když poslouchá, cvičíš a platíš, proč ho máš na vodítku a s košíkem“. V základní-nejdůležitější poslušnosti nezaváhá a jsme opravdu na 100% i kdyby mu před čumákem tancovala kočka čardáš. Můžeme chodit v davu bez zajištění a nechat cizího dotknout se psa. Svádí k jednoduchému závěru. Zvládnout náročný cvik v kontrolovaném prostředí není to samé, jako zvládání reálné situace. Stále mladý, nevyzrálý a nezkušený zvládnout reakce na určitou situaci. Nažhavený vyrvat pomůcku z figuranta, odložit a nechat figuranta psa obcházet, překročit s dalším podnětem není to samé, jako nechat s nevyzpytatelnými dětmi u branky. Malicherný důvod a síla psa znamená problémy a těm je třeba předcházet.
S krmným vysavačem a bezedným žaludkem platí jednoduchá zásada. Co do něj vleze, to se stejným bobkem vyleze. Přešli jsme na systém 5 + 1 + 1, tedy 5x týdně hlavní krmnou dávku granulí TOTW, jednou konzervu TOTW a BARF. Odolné trubky a sní úplně všechno. Po kosovi sebevrahovi zbylo jen peří, nějaká ta chycená myš a rozpáraná kočka. Pravidelně dostává v poledne naplněného konga směsí tvarohu, řepy, syrového masa, syrové ryby a vnitřností smíchaného s inulinem, extraktem z juky, čerstvé zelené neprané dršťky a pěknou hovězí kostičku, nebo drůbeží skelet s masem a kůží na posílení žvýkacích svalů. Jinak sežere na co přijde a nechat bez dozoru závin znamená, že se najde jen prázdný papír a spící pes. Z pamlsků kupujeme Orijen, které dostává k piškotům jako úplatky a poplatky za splněné cviky, nebo jen tak pro radost. U známých při grilování oškubal jahody. S jídlem problémy nejsou a všechno vyběhá a vyřádí.
Ještě mu přidávám kloubní výživu.
Z milionu hraček vedou všechny možné míčky, pešky, létající prase, přetahovadla, vodní aportky a chybí nám jen dělo na tenisáky s vagónem munice k tomu. Kong, zubní míčky, gumové kosti, … cokoliv, včetně koštěte. Vzpomínkou na štěně, skryté světu, se pod živým plotem nacházejí výkopy velikost hrobu pro slony. Co se dalo koupit asi máme, jen ty provázky moc nevydrží. Dostal plyšové přetahovadlo maxi – dvě ucha ze silného lana s plyšovou opicí … jen se na to pověsil, už to bylo na 3 kusy. Prý na 40kg psa a sešité třemi stehy k plyšákovi. Smíchu nad výsledkem nadšení předávajícího zabránit nešlo. Kong extreme s horolezeckým lanem vydrží více.
Stačí mu vrazit míček do huby a může si s ním člověk dělat co chce, od veterináře až po kartáčování. Pravidelně vykartáčovat, modlit se, aby nezačal měnit srst (byla to pravda, pořádné hardcore) a na zbytek stačí rybník s hadicí, pod kterou stále leze a baví se kousáním vody. Sprchu nemiluje, ale nikterak neprotestuje, protože při první příležitosti mi zaleze do rybníka. Ochránce v sobě našel velmi rychle a vybudoval si pověst bestie. Zvláštní, protože příliš neštěká na kolemjdoucí. To až po provokaci za plotem, lomcování nebo házení předmětů na plot. Dělníci spravující ulici si nemohou z našeho plotu dělat věšák a mlátit lopatou do plotu. V tom to je, samozřejmě vystartuje poněkud důrazněji.
Nejtěžší ze všeho bylo všechno sladit, abychom mohli fungovat. Dále naučit ho ignorovat košík a jezdit ve vyhrazené části kufru. Stále se mi snažil nacpat na přední sedadlo a dlouho protestoval. Kotec (spí doma a bude spát doma s vlastním vchodem na zahradu), lepší umět a nepoužít, než neumět a vyvádět. Košík byla kapitola sama pro sebe. Dlouho ho nesnášel a ještě déle trvalo naučit košík ignorovat. Obtížn2 se krotí jeho soutěživost, kdy zbourá psího kamaráda. Našel si své hyperaktivní kumpány a vyvádí spolu v prostoru cvičiště, mohou-li. Leze na všechno, když jeden skočí, musí skočit taky. Když holanďák probíhá tunelem na agility, Leto musí samozřejmě také i s malinou po boku. Na volno nechodí a ani nekluše, lítá jako raketa a chodit zvládá snad opravdu jen u nohy.
Ranní běh si už vydobyl a aktivně zdržuje s míčkem, nebo machruje rychlosti :P Skvělý pes ve všech směrech a příštím rokem přijde druhý Terveruren, ze stejné chovné stanice. U nás je mu dobře, o tom se chovatel přesvědčil přátelskou přepadovkou i referencemi ze cvičiště.
|
