Od mezinárodního uznání českého teriéra uplynulo 50 let
Vydáno dne 12. 03. 2012 (4982 přečtení)

Je tomu padesát let, co se naši přátelé z Nizozemska a krátce na to i z Německa, začali zajímat o „nového psa“. Tou dobou byl u nás český teriér diskutován už skoro dva roky a v roce 1959 byl i poprvé vystavován. O jeho pojmenování požádal v roce 1950 zapálený chovatel František Horák.

František Horák se narodil 13. června 1909 v Chlumci nad Cidlinou. Svého prvního psa, místního křížence, dostal v devíti letech a vážněji se chovu psů začal věnovat v devatenácti. V tom samém roce také vstoupil do Klubu chovatelů teriérů a propadl chovu erdelů. Ve třiadvaceti letech si pořídil skotského teriéra.

V roce 1934 nastoupil u dřevařské společnosti ve Vysoké u Dobřan a tam dostal příležitost detailně se seznámit s velmi zazvěřeným revírem plným tetřevů a jezevců. Skotský teriér pana Horáka se ukázal jako vynikající norař a brzy ulovil svého prvního jezevce. Proto se František Horák v roce 1935 rozhodl pro chov skotských teriérů.

V knize Hany Petrusové Toto je český teriér vzpomíná Horák na své seznámení s panem Červenkou, které proběhlo v plzeňském kynologickém klubu. Tento chovatel dával přednost kromě skotů také sealyhamským teriérům, kteří pocházeli od paní Widmannové z Luk u Jihlavy.

Oba pánové tato plemena horlivě prodiskutovávali a myšlenka, že by ideál měl být někde mezi nimi, napadlo Františka Horáka právě během těchto debat. Proto si v roce 1936 koupil fenku skota a v roce 1938 se mohl těšit ze svého prvního vrhu skotských teriérů. Svoji chovatelskou stanici nazval Lovu zdar.

Celosvětovou reklamu skotům v té době dělal i Rudyard Kipling. Jeho kniha Tvůj sluha pes vyvolala obrovský zájem o chov skotského teriéra, a to jak v uměleckých (Vítová, Haas, Bogart), tak i v politických (Roosevelt, Hitler) kruzích. Skot se stal vyloženě módním psem.

Ihned po přestěhování do Klánovic získal František Horák fenku sealyhama a dostal tak možnost blíže poznat její povahu. Protože v Klánovicích tenkrát bydlela i německá rodina, věnující se chovu sealyhamů, přibyla brzy panu Horákovi ještě jedna fena. Obě měly vynikající vlohy a pracovalo se s nimi mnohem lépe než se skoty. To pana Horáka definitivně utvrdilo v myšlence, že je třeba sloučit klady obou plemen.

V roce 1949 nechal Horák pokrýt fenu skotského teriéra psem sealyhama. Z tohoto spojení se narodila tři štěňata, avšak jen jedno přežilo. Byl to pes a dostal jméno Adam Lovu zdar. Nešťastnou náhodou byl však zastřelen při lovu zajíců jedním myslivcem. Ale Horák se nevzdal, ostatně už věděl, jak na to, a v roce 1950 opět nechal pokrýt fenu skota sealyhamem. Odměnou mu bylo šest štěňat.

Dalším důmyslným výběrem se František Horák hodlal dostat až k „ideálnímu“ plemeni. Sen se stal skutečností a toto neagresivní, vyrovnané plemeno bylo v roce 1959 poprvé vystavováno. Jeho povaha není typicky teriérská, je klidnější a mírnější než ostatní teriéři. Zahraniční kynologové se začali o českého teriéra ihned zajímat.

Za podpory vedoucího kynologického oddělení Českého mysliveckého svazu inženýra Najmana došlo hned po mezinárodní výstavě v Liberci k zápisu vystavovaných českých teriérů. Bylo jich celkem čtrnáct a číslo 1 dostala fena Chrabra.

Psi vzbudili obrovský zájem i u zahraničních pejskařů, a tak není divu, že FCI uznává hned na začátku 60. let nové, samostatné plemeno český teriér. František Horák vypracoval německou a francouzskou verzi standardu, který tak mohl být překládán i do ostatních jazyků. 24. května 1963 byl platný standard publikován.

Je známo, že všichni čeští teriéři pocházejí ze čtyř rodin, na jejichž počátku jsou čtyři dcery, které porodila fena Chabra Lovu zdar. Ze spojení se psem Javorem pocházejí Lovka a Lapka a ze spojení s Mrakem Urana a Ulrika. Rodinu posledně jmenované jsem osobně dobře znal. Její dcera Gina Lovu zdar byla totiž matkou bystré feny Bessy Bohemicus, jejímž synem byl velmi vnímavý, temperamentní, hravý a skvěle ovladatelný Cedro.

Český teriér může mít dvě barvy. Buď má šedomodrou srst a taková štěňata se rodí černá, anebo je světle kávově hnědý a štěňata jsou v takovém případě čokoládově hnědá. U obou zbarvení jsou přípustné žluté, světle šedé či bílé odznaky. Toto plemeno má silnou, pigmentovanou a pevnou kůži bez záhybů či laloků.

Jak je dnes moderní chov organizován?

Do roku 1989 nebylo moc možností, jak se dostat k chovu českého teriéra. Všichni chovatelé museli být členy Klubu chovatelů teriérů při Českém mysliveckém svazu. Teprve v roce 1990 vznikl samostatný a specializovaný Klub chovatelů českých teriérů.

V čele tohoto klubu stanul František Horák a až do roku 1996 byl jeho čestným předsedou. Na Horákovo doporučení se stali čestnými členy klubu i mnozí zahraniční chovatelé. Díky nim jsou dnes čeští teriéři chováni nejenom v Německu, Finsku, Švédsku, Nizozemí, Švýcarsku, Belgii, Rakousku, Maďarsku, Slovensku, Slovinsku, Velké Británii, Francii, Lucembursku, Dánsku, Polsku, Itálii nýbrž i v Japonsku, ve Spojených státech, Kanadě a dokonce i v Brazílii.

Vynikající čeští teriéři pocházejí též z chovatelské stanice Od Fontánky. Její majitelka, paní Dana Juřicová, se věnuje chovu českých teriérů již 12 let.

Kolik je v České republice přibližně chovatelských stanic českých teriérů?

Vysloveně aktivních chovatelských stanic není více než deset. Existují i stanice, které chovaly české teriéry, ale momentálně nemají žádné odchovy.

Jaké zbarvení v ČR převažuje?

Naprosto převažuje zbarvení šedomodré. Sytost zbarvení je ale různá od platinové do tmavě šedé. Standard připouští bílé znaky. Štěňata těchto šedomodrých psů se rodí černá a ve věku šesti týdnů začínají světlat.

Jaký vlastně český teriér je?

Snahou pana Horáka bylo vyšlechtit dobře ovladatelného teriéra. A to se mu povedlo. Tento pes má v podstatě povahu pro teriéry velmi netypickou – je rezervovaný k cizím lidem, klidný a výborně ovladatelný. Čerstvý majitel českého teriéra však nesmí zapomenout, že je to stále teriér a ne plyšové zvířátko. Tento pes potřebuje výchovu a základní výcvik.

Při šlechtění českého teriéra byla pozornost upřena také k srsti. I zde tedy převládají samá pozitiva. Tento pes nelíná a jeho srst se udržuje pouze pročesáváním a střihem, protože potřebu zdlouhavého trimování pan Horák šlechtěním odstranil. Podle standardu je srst českého teriéra jemná, ale pevná. Pokud vlastníte takového psa, nemusíte se bát nadměrného nabalování nečistot. Veškeré listí nebo větvičky z něho samy opadají.

František Honsa
Web: svetemzvirat.cojevakci.cz