Kupírování uší i výcvik obran
Vydáno dne 08. 03. 2004 (16129 přečtení)

Tyto dvě spolu zdánlivě nesouvisející věci upravuje zásadním způsobem zákon č. 77/2004 Sb. kterým je novelizován zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Co to celé přináší pejskařům?

Citace:
§3 písm. t) kupírováním uší kosmetický zákrok na obou stranách hlavy zvířete, v jehož důsledku dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce, a tím ke změně vzhledu zvířete,

"§ 4a
Za propagaci týrání se považuje zejména
a) vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění zvířete, na kterém byl proveden zákrok uvedený v § 4 odst. 1 písm. g), na veřejném vystoupení nebo svodu zvířat,
b) zveřejnění popisu nebo vyobrazení, které navádí k postupům, praktikám chovu nebo výcviku, úpravám vzhledu zvířete a zásahům do jeho zdravotního stavu spojeného s týráním zvířete podle tohoto zákona, pokud v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že se jedná o činnosti zakázané tímto zákonem.".

Kupírovaný beauceron tento obrázek rozhodně nemá sloužit jako návod ke kupírování psů a na psa je třeba hledět jako na týrané zvíře viz § 4a písm b) z. č. 77/2004 Sb.

Na to ihned reagovala ČMKU a od 1.3. 2004 zakázala přístup všem kupírovaným jedincům na všechny kynologické akce. Za umožnění přístupu na akci a za případné posouzení kupírovaného psa hrozí pořadateli i rozhodčímu tvrdé sankce.

Tyto úpravy zákona úplně zakazující možnost v ČR veřejně prezentovat kupírované zvíře zaskočily mnohé chovatele, kteří nerespektovali to, že zákaz kupírování psů platí v ČR už od roku 1992. Tento zákaz byl vesele ignorován – psi byli s přirozeným uchem "exportováni" do zemí, kde se kupírovat mohlo a následně "importováni" už upraveni zpět.  Rovněž se kupírovalo dál s poukazováním na zdravotní důvody. Zajímavé, že se "nemoci uší" vyskytovaly výhradně u plemen, která se dříve kupírovala. Či jste snad někdo viděli kupírovaného jezevčíka, labradora nebo jiné plemeno psa, které uřízlé uši dříve nemělo ve standardu? Podle odborného veterinárního vyjádření, které bylo předloženo např. všem rozhodčím MSKS při projednávání této situace, neexistuje ušní nemoc, která je důvodem k oboustrannému kupírování uší psa.

Svůj díl viny na situaci nese jistě i ČMKU potažmo chovatelské kluby, které po celou dobu platnosti zák. č. 246/1992 Sb. tolerovaly stav, že na výstavách byla často rozhodčími preferována kupírovaná zvířata před nekupírovanými. Myslím, že kdyby rozhodčí alespoň mírně zvýhodňovali nekupírovaná zvířata, samozřejmě že při jinak těsném výsledku, nemusel být dnešní stav věcí tak dramatický. Ono totiž takové kupírování někdy "dokázalo zachránit" ucho, které nebylo zcela podle standardu. Mnoho chovatelů proto mnohdy raději kupírovalo, aby mohli být konkurenceschopní, přesvědčeni o tom, že stav pololegálního kupírování tu bude navždy.

Procitnutí je pro mnohé tvrdé a bohužel i velmi drahé! Mnoho mladých a ne zrovna levných importů je nyní v ČR zcela bezcenných, protože jsou zde již neuchovnitelní. Chov tak mnohdy přichází o jedinečný genetický materiál. Na internetu je hodně diskusních fór, ze kterých lze snadno vyčíst rozčarování, bezmoc, smutek a mnohdy i vztek postižených chovatelů.

I když já osobně nejsem příznivcem kupírovaných zvířat, je mi postižených chovatelů upřímně moc líto a jejich situaci jim rozhodně nepřeji. A také lituji jejich mnohdy nádherných a chovatelsky (jak povahou, tak i vzhledem) velmi cenných zvířat.

V diskusích je však mnohem méně zmínek o druhé podstatné úpravě zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Citace: § 4 odst. 1 písmeno b) zní:

"b) podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům,".

Což prakticky vzato v podstatě znamená, nemožnost cvičit psa v obraně. Samozřejmě vím, že dnešní sportovní obrana je pouze o "lovení" rukávu a figuranta pes bere spíše jako kamaráda. Ve smyslu, že se nic neděje, vyznívá i velká většina příspěvků v různých diskusních fórech. Co když, to ale některý z radikálních spolků "ochránců zvířat" nebude chtít pochopit a začne po státních orgánech požadovat nějaké zákazy kynologických akcí a jiná opatření. Dokáže pochopit laik (nekynolog) v důležité funkci jaký je rozdíl mezi sportovní a skutečnou obranou? A bude to vůbec někdo chtít pochopit?

A to už vůbec nemluvím např. o Speciálním kynologickém svazu TART, kde se, alespoň jak píše Jan Dubový v mnoha svých článcích, cvičí obrana pomocí rozvoje zloby proti osobě (figurantovi). Výše uvedený paragraf de facto zakazuje tento druh výcviku. Zkusil jsem na stránkách Tartu najít nějaké vyjádření k tomuto problému, ale zatím tam nic k tématu není :(((

Jako perličku dodávám, že v zákoně není udělena výjímka ve výcviku na zlobu ani Polici ČR, městským policiím, armádě a vězeňské službě. Zákon o policii č. 283/1991 Sb. sice v § 38 umožňuje použití psa policistou proti osobě pachatele a to i bez náhubku, ale nikde tam není zmínka o výcviku takového psa :))) Jsem zvědavý jak a kdo to vyřeší!?

Nakonec jen zmíním používání ostnatých a elektrických obojků, které ve výcviku vlastně citovaný § 4 zakazuje. Jsem přesvědčený o tom, že "ostnáč ani elektřina" nejsou ve výcviku při jeho správném a důsledném provádění vůbec potřeba.

Bude jistě zajímavé sledovat, jak se celá problematika okolo nového zákona vyvine, tedy alespoň z pozice nezaujatého a zákonem nepostiženého pozorovatele.

Víťa Zůbek
Cz-pes.cz