Kynologické akce

  Anketa
Vzali byste si domů psa z útulku?

Určitě ano 
Anketa img  (27412 hl.)
Spíše ano 
Anketa img  (17889 hl.)
Možná 
Anketa img  (10747 hl.)
Spíše ne 
Anketa img  (8598 hl.)
Určitě ne 
Anketa img  (12341 hl.)
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel 
Anketa img  (17185 hl.)

Celkem hlasovalo: 94172


Služební psi četnictva
Vydáno dne 06. 03. 2004 (4365 přečtení)

z časopisu Bezpečnostní služba č. 8/1931

Před vánočními svátky 1930 byl v ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích ukončen zkouškami XVI. kurs pro výcvik služebních psů a jejich vůdců. Bylo z něho na stanice vyřaděno dalších 20 psů pro používání ve službě bezpečnostní.

Instituce služebních psů četnictva se osvědčila. Nejsou řídké případy, kdy vycvičený pes pomohl v pátrání svým výborným čichem svému vůdci a jeho druhům, již již se vzdávajícím naděje na úspěch v tom kterém případě, nebo že jindy opět dostihl a zadržel prchajícího zločince, proti němuž nemohl bezpečnostní orgán použíti zbraně, aniž by ohrozil bezpečí osob nezúčastněných. Nejsou řídké případy, že pes zachránil svého vůdce ať němou výstrahou nebo svým chrupem před hrozícím mu nebezpečím.

Četník se psem na stopěV některém z příštích čísel bude podána statistika o činnosti vůdců služebních psů četnictva za uplynulý rok. Leč v tomto článku jde o něco jiného, totiž o zvýšení zájmu o četnického služebního psa. o jeho práci a o prohloubení názoru na psa a jeho pomoc ve službě bezpečnostní.

Pokud lze pozorovati, dělí se veliký tábor těch, kdož ve své službě mají příležitost buď přímo se psem pracovati, nebo aspoň jeho práci pozorovati, na několik skupin. V první skupině jsou enthusiasti, řekl bych přímo »fanouškové«, kteří vidí ve cvičeném psu zázrak a přísahali by kdykoli na to, že jejich pes nikdy neselže. Těm je mimo jiné úspěšná práce psa přímým důkazem pro vinu toho, jejž pes vypátral a označil.

To jest jeden extrém. Druhým extrémem v posuzování pomoci, již může poskytnouti vycvičený pes, jsou vyslovení pessimisti - v skupině druhé. Ti pohlížejí a priori na práci psa skepticky, zavrhujíce naprosto jeho pomoc, ježto v ni nevěří: a je-li přece tato pomoc znatelná, pomohou si »náhodou«.

V jiné, další skupině jsou lhostejní. Nemajíce žádného zájmu o věc, řeknou si pohodlně: Úřad nařídil, aby pes byl, dobře, pes tedy je. Až úřad nařídí, že pes nebude, tedy nebude. Jest však, bohudík, ještě další skupina, byť dosud nepřevážila skupiny předchozí. Do té patří ti, kdož kriticky pohlížejí na služebního psa, uvažujíce svědomitě o jeho vlastnostech a o tom, jak dalece může pomáhati ve službě bezpečnostní.

K čemu slouží služební pes? Aby pomáhal bezpečnostnímu orgánu. Ne, aby pracoval jen a jen za něho, nýbrž aby za jeho vedení pracoval s ním. Jak správně uvedeno v »Pokynech pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů« má pes význam vhodného nástroje, stejně jako lupa. mikroskop, chemické preparáty a pod., jichž vesměs se užívá tam, kde naše smysly nestačí. Dále pak se praví v téže knize: Pes není dostatečným důkazem, jeho činnost jest jen pomocná a musí četník, který je v práci se služebním psem vycvičen, používati jeho činnosti jako znalec, aby získal pádné důkazy.

Tu jest poučení pro ty, kdož vidí v činnosti psa důkaz. Tato theorie, která kdysi opanovala pole v Německu, byla vyvrácena již několik roků před válkou světovou odborníkem nad jiné povolaným, nynějším policejním majorem v. v. Konrádem Mostem, jenž byl tehdy vedoucím činitelem státního ústavu pro chov a výcvik služebních psů v Grunheide u Berlína. Tehdy šlo v hrdelním procesu o jedinou, za nejpádnější uváděnou průkaznou indicii o práci psa na stopě. Podrobným rozborem schopností služebního psa a jeho práce na stopě vyvrátil Most nedomyšlenou thesi o práci psa na stopě jako důkazu.

Tím nikterak nezmenšil Most význam psa služebního. A opět se vracím k vývodům o služebním psu v »Pokynech«, že služební pes bývá nejčastěji znehodnocován z neznalosti toho, co může se od psa požadovati a co může pes vykonati. Někdy to neví ani jeho vůdce, neuvědomují si to při svém posudku ani skeptikové. Těmi stávají se někdy ti, kdož ve psa původně »věřili«, kteří však byli ve své víře a očekávání zklamáni, snad i několikrát a stali se »nevěřícími«. Jest docela dobře možno, že pes, jejž několikrát pozorovali, nepracoval při výcviku a v praktickém použití správně; jest možno, že pozorovali několik takových psů. Leč obdobou stává se tak i u člověka, že nemá buď pro určený úkol dosti schopností, nebo okamžité disposice ať tělesné či duševní. »Pokyny« uvádějí dále, že jest nezbytně zapotřebí, aby se vůdce psa seznámil důkladně s odbornou literaturou, aby seznal psychologii psa. A totéž platí i pro ty, kdož chtějí hodnotiti práci psa a celou instituci. Avšak nejen to, sluší uvážiti vždy i podmínky, za jakých pes pracuje, jest nutno kriticky rozebrati všechny okolnosti práci psa provázející a srovnávati.

Pracuje každý člověk stále stejně intensivně a dobře? Nezhatí se mu někdy přes veškeré jeho úsilí jeho plán, nejsou někdy výsledky jeho usilovné práce pranepatrné, nemusí mnohdy překonávati hojné překážky, ač-li jsou vůbec překonatelný? Než, nechme člověka, a srovnávejme s jinými zvířaty! Nepřihodí se, že nemohou na př. tažná zvířata zmoci náklad buď pro jeho tíhu nebo pro těžký terén? Měla by býti proto člověkem eliminována z pomoci, již mu v jeho životě a podnikání poskytují? Jistě ne! Přes nepřekonatelné překážky nepřesune se ani člověk, jinými, těžkými překážkami vysvětluje a omlouvá se nezdar.

Výcvik psa je značně namáhavý a odradil mnohé, již se mu chtěli věnovati, jiným, vytrvalejším připravil často zklamání. Je k němu zapotřebí trojnásobné porce trpělivosti, která musí vyvěrati z lásky k zvířeti a z opravdové snahy po úspěchu. Trpělivé nezdar neodstraší.

Avšak ani vycvičený pes nemůže konati divy a nelze je od něho žádati. Zdar jeho práce závisí na různých podmínkách. Míním tu zvláště práci psa na stopě, která bývá právě nejčastěji předmětem více či méně odsuzující kritiky. V časopise »Bratrství« byly před několika léty uveřejňovány stati o podmínkách pro úspěšnou práci psa na stopě. Není nutno znovu se jimi podrobně zabývati a postačí jistě jen letmá zmínka o nich.

V první řadě jest to stáří stopy. Čím starší stopa, tím obtížnější úkol pro psa, ježto pachové částečky, zůstavší na stopě a v jejím nejbližším okolí vyprchají. Tyto částečky rozmetává dále silný vítr, maří se brzy silným mrazem, přílišným vlhkem nebo opět velikým vedrem. Není-li vůdce po stránce zdravotní disponován, nemůže dobře pozorovati a posuzovati práci svého psa. Je-li pes nemocen, nebo je-li hladov nebo zase překrmen, nepracuje dobře.

Velikou kapitolou je zachování stopy. Tu není na vůdci psa, nýbrž v první řadě na příslušnících stanice, v jejímž obvodu se případ stal, aby se vynasnažili jednou najíti na místě činu stopy - byly-li tam zanechány - jednak podle druhu, polohy, místa stop, co nejpečlivěji je ošetřiti a odborně zajistiti. Bojují tu s velikým nepřítelem, s epidemickou přímo nemocí lidskou, s lidskou zvědavostí. Těžkého tohoto boje se však nesmí lekati. V tomto směru nutno působiti při každé vhodné příležitosti poučováním veřejnosti o významu stop, o nutnosti jejich zachování a zajištění.

Nelze ovšem přehlédnouti, že v některých, dosti častých případech není možno stopu řádně zajistiti. Snad v jejím počátku, nikoli však v jejím průběhu. Objevuje se nový nepřítel ve stopách lidí, zvířat, dopravních prostředků. proti němuž nelze, pokud jde o průběh stopy. ani úspěšně bojovati. Pravou stopu křižují stopy jiné, pachové částečky se mísí s oněmi, zůstavšími na stopě pravé. V té směsici má pes čichem svým najíti a sledovati pravou stopu. Byť tento smysl byl u něho neobyčejně dokonale vyvinut, jest to pro něho práce velice obtížná. Úkol jeho podobá se tu úkolu člověka, který sleduje zrakem osobu o samotě jdoucí, náhle však se ponořivší do shluku lidí. Jak těžko je osobu tu dále správně sledovati, zvláště je-li dav neklidný!

Jiným podstatným činitelem jest terén. Pes pracuje s chutí na stopě, tato je však pojednou přerušena močálem, potokem, řekou, neschůdnými skalisky, vede přes státní hranici atd. atd.

Jindy opět činí pachatelé nástrahy psu, resp. jeho čichu, sypajíce na místě činu a v jeho okolí různá dráždidla, na čich psa škodlivě působící. V jiných případech pachatelé, kteří šli část cesty pěšky, použijí k další cestě různých vozidel a pod.

Jak patrno, je mnoho překážek, které se staví v cestu psu na stopě. Sotva by se našel případ, že by nebylo ani jedné z nich. Nejsou-li přes to řídkými případy, že pes sleduje stopu se zdarem, svědčí to o jeho mimořádných schopnostech čichových a o jeho podstatné pomoci, již svému vůdci při pátrání poskytuje.



Související články:
Něco o služebním psu... (06.03.2004)
Cvičte psy pro službu policejní! (05.04.2004)
Užití vycvičeného psa ve službě bezpečnostní s hlediska našeho zákonodárství ve srovnání se zákonodárstvím států sousedních. (05.04.2004)
Čeho je třeba dbáti, pátráme-li se psem na místě činu? (05.04.2004)
Nejvěrnější psi - přepis rozhlasového pořadu (17.06.2004)
Náš starý, dobrý Petar... (27.08.2004)
Něco o služebním psu II. (06.12.2005)
Příspěvek k diskusi o policejních psech (09.04.2006)
První zkušební předvádění policejních psů čsl. četnictva v Praze (22.01.2013)

( Komentáře: 0 | Přidat komentář | Zaslat upozornění na článek | Tisk článku )

Přidej na:   Del.icio.us | Digg.com | Facebook.com | Google.com | Linkedin.com | Linkuj! | VYBRALI.sme.sk!
Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2001 - 2013 [ Cz-pes.cz ]. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1801-920X, E-mail: pes@cz-pes.cz, Web: http://www.cz-pes.cz
RSS kanál,    Mapa stránek
Přidejte si stránky k oblíbeným!
Vyhledávání