Velký münsterlandský ohař
Grosser Münsterländer Vorstehhund
Standard F.C.I. č. 118

Země původu: Německo

Použitelnost: všestranně upotřebitelný lovecký pes s předností v práci po ráně.

Klasifikace FCI: Skupina VII (ohaři), plemeno s loveckými vlohami, předurčené ke zkouškám lovecké upotřebitelnosti.

Krátký historický přehled: historický vývoj velkého münsterlandského ohaře pochází z bílostrakatého křepeláka, honicího psa, užívaných k lovu již v době předstředověké, dále slídiče typu stavěcího křepeláka z 19. století. Velký münsterlandský ohař patří spolu s malým münsterlandským ohařem a německým dlouhosrstým ohařem do rodiny německých dlouhosrstých ohařů, jejichž systematický chov začal koncem 19. století. Po vyloučení černobíle zbarvených jedinců ze "Svazu chovatelů německých dlouhosrstých ohařů" v roce 1909 byl v roce 1919 založen "Svaz pro čistokrevný chov dlouhosrstých černobílých münsterlandských ohařů". Po podchycení tohoto chovu především v oblastech západního Münsterlandska a Dolního Saska, který se stal základem samostatné plemenitby, byl v roce 1922 založen řízený chov a plemenná kniha, v jejímž počátku bylo zapsáno 83 jedinců plemene velkého münsterlandského ohaře. Současně byl založen "Svaz chovatelů velkého münsterlandského ohaře", který má osm samostatných zemských skupin, je členem "Německého kynologického svazu" (VDH) a "Svazu chovatelů loveckých psů" (JGHV).

Celkový zjev (typ): statné, svalnaté postavy, elegantního vzhledu, ušlechtilého a inteligentního výrazu, suchých vnějších linií.

Rámec (základní proporce): délka trupu má pokud možno odpovídat kohoutové výšce. Může přesahovat o 2 cm.

Povaha a vlastnosti: důležitými vlastnostmi jsou ovladatelnost, učenlivost a spolehlivé vlastnosti a vlohy k lovu zejména po ráně, živá povaha bez nervozity.

Hlava: ušlechtilá a protáhlá s mírným stopem a moudrým pohledem. Silná morda.

Nos: nosní hřbet rovný s pouze černým čenichem.

Morda: silná, dlouhá, k lovu dobře vyvinutá.

Pysky: ne převislé.

Chrup: silný a úplný (42 zubů), se správně vyvinutými špičáky a řezáky a bezvadným nůžkovým skusem.

Oči: čím tmavší, tím lepší.

Závěsy: široké, výše nasazené, dole zaoblené, dobře přiléhající.

Krk: silný, dobře osvalený, ladný, suchý.

Trup:

Šíje: středně vysoká, dlouhá, dobře osvalená.

Hrudník: při pohledu zepředu široký, ze strany hluboký se znatelným předhrudím.

Hřbet: krátký, pevný, rovný, s mírně spáditou zádí.

Bedra: pevná, chráněná dobře vyvinutým svalstvem.

Záď: dlouhá, široká, jen mírně spáditá, dobře osvalená.

Břicho: lehce vtažené, pevné, štíhlé, slabiny krátké a vysoko nasazené.

Běhy:

Přední běhy: pevně na žebra přiléhající lopatka, korektní zaúhlení, rovné, silné a dobře osvalené, pružně vázané. Tlapy dobře uzavřené, přiměřené délky a zaoblení. S paspárky.

Zadní běhy: silné s pevným osvalením, kolmý postoj, korektní zaúhlení kolenního a hlezenního kloubu. Tlapy jako u předních běhů. Vlčí drápky nutno odstranit.

Mechanika pohybu: krok a klus pružný, vydatný a dlouhý. Běh elastický, vzletný s podsuny následných skoků.

Kůže: napjatá.

Osrstění:

Druh srsti: dlouhá a hustá, hladká, nikoliv kadeřavá a odstávající, která je nevhodná při lovu. Typická srst dlouhosrstého ohaře. U psa musí být osrstění bohatší než u feny. Zejména na bězích (praporce) a na stranách hřbetu. Oháňka musí být zvlášť bohatě osrstěná. Nejbohatší osrstění má být uprostřed oháňky. Závěsy mají být osrstěny dlouhou roztřepenou srstí, přesahující stejnoměrně spodní okraj závěsu a jeho stany. Závěsy bez osrstění jsou nepřípustné. Srst na hlavě musí být krátká a přiléhající.

Barva srsti: bílá s černými plotnami a drobnými skvrnami nebo černý bělouš. Hlava černá nebo černá s bílou lysinou, popřípadě černá s bílou mordou.

Výška a hmotnost:

• Kohoutková výška psa 60 - 65 cm
• feny 58 - 63 cm
• Hmotnost cca 30 kg.

Vady:

Hlava: širší hlava, výraznější stop.

Nos: tupý nos, štičí (plochý) nos, vadný pigment čenichu - (zcela bez pigmentu nebo se skvrnami bez pigmentu).

Morda: otevřené nebo převislé pysky.

Chrup: lehké vady: klešťový skus, chybějící P 1 nebo M 3

Těžké vady: předkus, křížový skus, vady u řezáků, špičáků, chybějící P 2 - 4 nebo M 1 a M 2.

Oko: světlejší oko, patrná mžurka, entropium, ektropium.

Závěs: nízko nasazený, odstávající.

Krk: kratší, delší, tlustý, slabý, krční lalok, struma.

Šíje: nižší, kratší.

Hrudník: sudovitý, úzký, nedostatečně hluboký, vadné předhrudí.

Hřbet: dlouhý, proláklý, kapří.

Bedra: slabě osvalená, přestavěná, k zádi neharmonická.

Záď: krátká, úzká, silně spáditá.

Břicho: příliš vtažené, hluboko pronesené.

Oháňka: stranou nesená, nahoru přetočená, zalomená, zahnutá.

Přední běhy: strmý postoj, vytočený loket, vtočený loket, měkké záprstí, vtočený nebo vytočený postoj.

Zadní běhy: strmé zaúhlení, kravský nebo soudkovitý postoj, úzký nebo široký postoj.

Tlapy: kulaté kočičí tlapy, zaječí tlapy, vbočené nebo vybočené tlapy.

Mechanika pohybu: krok a klus: krátký tvrdý, drobivý. Běh: krátký, tvrdý skok, málo vydatný.

Vady vylučující z chovu:

• Dědičné povahy jako strach z výstřelu, ztřeštěnost po ráně, strach před živou zvěří, kousavost ze strachu a bázlivost před cizími lidmi.
• Dědičné nemoci a vady jako epilepsie, aseptická nekrosa kloubů s následným ochrnutím předních běhů, spontánní deformace křížové kosti, monorchismus, kriptorchismus, entropium, ektropium.
• Závažné vady chrupu jako předkus, podkus, křížový skus (nepravidelný skus), vadné řezáky, špičáky, moláry a premoláry.
• Závažné vady pigmentace jako bílý čenich.
• Barva srsti neodpovídající standardu.
• Nepatrné vady chrupu a jednotlivých zubů (klešťový skus, dvojí P 1 nebo M 3, ale ne další) mohou být ještě tolerovány do chovu.

Poznámka: pes musí mít dvě znatelná, sestouplá varlata.