| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 3 Pro 2008 10:26
- Nahlásit
...celou předchozí noc jsem vstávala k bečícímu dítěti. Buď jí rostou zuby nebo má zácpu nebo má hlad nebo je přejezená, v jednom z toho bude zakopanej pes. Už jsem to nedokázala rozpoznat. Jsem strašně unavená. V posledních dnech se mi plete pes s dítětem, manžel se psem a pes s křečkem, který zemřel před 6ti lety, ale začínám si zvykat. Oni taky. Už to znám, zase se z toho dostanu.
Dnes jsem ráno vstala a byla jsem jak zbitá. Měla jsem hlad, ale neměla jsem sílu vytáhnout gumovej rohlík ze sáčku. Šla jsem si tedy vyčistit zuby. Sotva jsem kixla pastu na kartáček, dítě začalo vřískat. Letím se podívat, proč tak vyvádí. Nebyla na zemi, kam jsem ji před tím položila. Zase se zakutálela pod postel. Stáhla s sebou i hrací želvu a želva se zasekla o žebra postele. Nevřískalo dítě, hrála želva. Vytáhla jsem dítě i želvu a dítě se začalo smát, výskat a tahat mě za týden nečesané vlasy. Dost to bolelo. Vzala jsem dítě do sedátka a šla vláčíce sedátko za sebou pokračovat v ranní hygieně. Dítě se smálo víc než před tím.
Pasta se mezitím asi vsákla do štětin, protože tam najednou nebyla.
Sotva jsem se opláchla a nůžkama rozstříhla slepené horní řasy od dolních řas, přiběhnul do koupelny pes. Dost smrděl. Zvratkama. Nakoukla jsem ke dveřím. Bylo tam nablito. Pes si držku od žaludečních šťáv utřel do mého pyžama. Pak olíznul Myšmu. Myšma se smála a plácala ho rukou do čenichu. Psovi se to líbilo a tak ji olíznul ještě jednou. Napřed jsem vykoupala dítě, pak šla uklidit zvratky. Pes kolem mě divně pobíhal, žduchal do mě čenichem a pořád mě tahal ke dveřím. Jsem unavená. Nevěnuji psovi pozornost. Na povel "lehni" nereaguje, na povel "jdi namísto" jde na místo a hned se zase zvedne a jde za mnou. Asi mu něco je.
Chystám se krmit dítě. Mimoděk pohlédnu na psa. Stojí u balkónu a divně se hrbí. Než mi to došlo, vyblil se na koberec. Dítě pije a kouká na zvracejícího psa. Nemohu dítě odstavit, strašně by řvalo, vyčkávám, pach zvratek zamoří celý byt.
Dítě dopilo a usnulo. Jsem šťastná. Jdu uklidit zvratky a zatímco já drhnu koberec, pes se hrbí v předsíni. Začínám mít deprese.
Obléknu se, dítě šoupnu spící do kočárku, čímž se probudí a začne bečet a jdu ven se psem. Venku je strašná zima, díky zimě mi došlo, že jsem v papučích. Nevadí. Pes blije a k tomu se začíná hrbit i na kadění. Kadí. Stříká z něj gejzír horké žlutohnědé vody. Pach zvratek mi nevadil, ale tohle je i na mě moc. Dítě bouchá do stříšky, chce ji stáhnout, aby vidělo. Morbidní dítě... Stáhnu stříšku a poodstoupím od psa dál.
Když se pes vykadil ještě asi 18krát a vyzvracel 2x, ukončila jsem zdárně venčení kynologickým povelem "ty vole to je zima, poď dom". Pes kupodivu pochopil. Cestou domů vystartoval po jednom bíglovi a po jednom jorkšírovi. Je to dobré znamení, není smrtelně nemocnej. Dobré?
Doma uložím dítě do postýlky, čímž ho probudím. Chce si hrát. Položím ho na zem, obklopím dvaceti hračkama a jdu si udělat alespoň něco na pití. Možná vytáhnu i ty gumový rohlíky. Dítě všechny své hračky zná a už ho nebaví. Dokutálelo se k radiátoru a vytáhlo z pod něj digitální váhu. Mlátí do váhy a výská.
Pes šmejdí kolem mě a čmuchá ke gumovým rohlíkům. Asi si pokadil chlupy kolem zadku, protože průjmově smrdí. Dávám rohlíky na okno ztvrdnout pro koňa. Kůň je nemocnej. Před týdnem se vrátil z veteriny po chirurgickém zákroku. Dnes za ním musím, vůbec netuším, jak to stihnu.
Potřetí mi zvoní telefon. Dle vyzvánění "Vltava" vytuším pracovní problém. Nemám na to sílu. Dělám, že to neslyším. Zvoní pevná linka. Po dvacáté volá moje mamka, aby se zeptala, jakou má koupit cestovní postýlku. Dvacetkrát jsem jí řekla, že žádnou, že už jednu máme, přesto má zase nějaký tip a chce ho schválit. Nemám na to sílu. Normálně bych vztekle řvala, teď jsem se začala hystericky smát. Z počítače pípá oznamování příchozího mailu. Nepřečtené meily 16, slovy šestnáct kusů.
Mám hlad, ale víc se mi chce spát. Jestli chci mít nějaké mlíko, asi bych měla jíst. Volá tchýně. Chce jet ven s kočárkem. Bylo by to super, kdybych před chvílí kočárek nesklidila, dítě nevybalila z nesmyslně ušité kombinézy (do které nejde dítě narvat a narve-li se dovnitř, musí se kombinéza rozstříhat, aby se dítě dostalo ven). Představa dalšího oblíkání do kombinézy mi způsobila srdeční arytmii. Musím si sednout. Shrábnu z parapetu tvrdnoucí rohlík, kousnu do něj a vrátím ho zpátky.
Dnes musím na úřad. Dopravní inspektorát. Tam mě trefí šlak. Průměrná čekací lhůta 6 hodin. Minule to bylo lepší, čekala jsem 5 hodin 55 minut. Dítě beru s sebou, třeba bude hodně řvát, lidi to neustojí a dají mi přednost. Kdyby směl na inspektorát i pes, vzala bych i jeho, chlupy kolem zadku mu jen tak neoschnou.
V ledničce jsem našla bílý jogurt. Měl se spotřebovat před pěti dny, ale to neva. Bifidus je bifidus, jen ať si tělo zvyká. Nedávno tu byl cvičný poplach kvůli Dukovanům a v takové situaci bych taky pět dní prošlej jogurt neřešila.
Venku vysvitlo slunce. Dítě spí a pes žere rohlík, kterej si stáhnul z okna. Měla bych se oblíct a vyrazit na ten úřad. Bojím se, co najdu až se vrátím domů. Pes už se zase hrbí...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 3 Pro 2008 11:15
- Nahlásit
Normální lidi mají psa jako kamoša, jako relax, jako důvod vyrážet celoročně do krásné přírody, sportovat a družit se s ostatními pejskaři. Já mám psa jako úhlavního nepřítele všeho a všech, jako největší starost a nejtěžší životní zkoušku a je to rozhodně důvod, proč nevycházet vůbec z domu a když tak, tak bez psa a s maskou Mikymauza na xichtu.
Ať je to jak chce, myslela jsem si, že návrat na cvičák po měsících těhotenské a vyčerpávající ač krásné mateřské, mi prospěje. Už samotný příjezd na cvičák je akční. Pes skáče v jedoucím autě po jedoucím autě, řve a mlátí do skel chtíce proskočit větrací škvírkou ven a sežrat tam toho psa, tohohle psa, onoho psa, tam ty lidi, toto kolo, tady ten strom a tam tu maketu. Zatím neproskočil, ale vyčkej času.
Samotný výcik trávil pes zprvu většinou na zádech případně vyvěšený na škrťáku případně zalehnutý mým vlastním tělem a ani Desenský se netvářil tak strašlivitánsky, jako v těchto chvílích já.
Posléze se výcvik vyvinul v relativně normální cvičení, pominu-li pár pokusů napadnutí na začátku každé hodiny, kdy po masakru až vnitřnosti lítají, se umírní a je schopen dokonce i cvičit, držet hubu a dívat se třeba jednou za hodinu i na mě. Takové drobnosti, jakože chtěl sežrat 9ti týdenní štěně rotvajlera, napadnul fenečku labradora, napadnul štěně dojčofčáka se nepočítají, neboť jako jediný z celého cvičáku chodí trvale na vodítku a s náhubkem, takže ataky končí výskokem do vzduchu, zásekem, pádem na držku a mlatou.
Obvykle chce sežrat i lidi, kteří se se mnou dají do řečí. Případně lidi, kteří s námi přes hodinu cvičí a vše je v poho, pak jdou odložit psy do kotců a vrátí se bez psů a hňup by opět sežral, rozcupoval a vyplival slepicím (počkal, až to slepice sežerou a pak by slupnul i je).
Jeden den tak stojím a užívám si dobře proběhlé hodiny, kdy pes cvičil v řadě se čtyřma psama (samcema) německých ovčáků a v pohodě dával odložení v klusu v leže, dlouhodobou odkládačku vedle psů, překážky tam a zpět čelem ke psům (normálně je po překonání skoku chodí zabít ač jsou 3 km daleko), docela zvládnul i kruhovku dovnitř kruh, ale byla to fuška, ale psák se zcela výjimečně pochlapil. Vyslechla jsem si, že je to hezkej pes, že je škoda, že je takovej magor. A jak se tak domlouvám na svých vizích dalších zkoušek, které bych chtěla zkusit, jeden kynolog mi říká: "Ty hele, on když chce tak umí, on je chytrej pes, ale ta jeho nevypočitetelnost, to je něco neskutečný, jak to s ním můžeš vydržet? Copak ty nemáš strach? Ani o děcko nemáš strach? Já měl mraky psů, nikdy jsem nad žádným nezlomil hůl, ale tohle je teda exemplář."
Koukám na kynologa a přemýšlím, že mi jeho způsob vedení hodiny maximálně vyhovuje, že má dobrej přístup ke psům i lidem, nebojí se zjebat za chyby a žádné chyby lidí netoleruje, taky má docela rozumný postoj i ke Garfieldovi. Jak tak přemýšlím, dochází mi jeho další slova: "Jako tohle je pes pro civilní život úplně nepoužitelnej, to je fakt na injekci, nikdy jsi o tom nepřemýšlela? Vždyť Tě může dostat do kriminálu!?"
Sice mě to trošku vytrhlo z předešlé sebechvály, ale neboť tuto větu slyším 3x týdně, nijak mě to nerozhodilo a spíš jsem pokynula hlavou, že ano, že je to sice pravda, ale že bych nikdy nemohla připravit o život "zdravého a štastného" psa, že bych si to do smrti vyčítala a chodil by mě strašit.
"Né, to fakt nemůžu, to bych neudělala. Prostě se stát nic nesmí! Nesmí!" říkám.
A on, že to chápe, ale že ten pes je i zadarmo drahej a že by takovej pes udělal nesmírnou radost třeba bachařům, kteří by z něj byli nadšení nebo policajtům, že takových psychopatů je poskrovnu, ale že zas ta dysplazka... Poslouchala jsem nelichotivá slova, koukala na psa, kterej rekognoskoval terén, vrčel a dumal, kde je nejjednoduší cíl a předstovavala si ho, jak stojí nad polomrtvým bachařem, žere mu obličej a vyvolalo to ve mě stejný pocit jako Mlčení jehňátek, když si Hannibal pochutnával na dozorcovi.
Pokynula jsem, že to vše je pravda, že to vím, ale že to zkrátka už nějak musíme dokroutit, poděkovala jsem, rozloučila se a vydala se k autu. Cestou jsme potkali asi dva psy, po obou skočil, ale jak říkám, vodítko a náhubek, jsou vodítko a náhubek a nějak už jsem si zvykla, neboť kdybych ho měla mordovat za každé zavrčení, byl by zamordován několik týdnů po té, co jsem si svůj narozeninový dáreček rozbalila...
|
Fajka
Člen |
# Zasláno: 3 Pro 2008 15:36
- Nahlásit
Garfield
Normální lidi mají psa jako kamoša, jako relax, jako důvod vyrážet celoročně do krásné přírody, sportovat a družit se s ostatními pejskaři. Já mám psa jako úhlavního nepřítele všeho a všech, jako největší starost a nejtěžší životní zkoušku a je to rozhodně důvod, proč nevycházet vůbec z domu a když tak, tak bez psa a s maskou Mikymauza na xichtu.
Takové drobnosti, jakože chtěl sežrat 9ti týdenní štěně rotvajlera, napadnul fenečku labradora, napadnul štěně dojčofčáka se nepočítají, neboť jako jediný z celého cvičáku chodí trvale na vodítku a s náhubkem
Sem na tom dost podobně .....ale injekcí bych to taky nikdy neřešila.... beru to na revanž v noci hlídá ona mě.. ve dne já ji ...
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 3 Pro 2008 15:40
- Nahlásit
Garfield
Garfíldová, že ty si nedokončila příběh o tý kamarádce, co nemá ráda psy, že ne?
|
StaHi
Člen |
# Zasláno: 3 Pro 2008 16:07
- Nahlásit
Gerda
pani, ste hrozna  )) (mela jsem podobny nutkani, ale prislo mi, ze Garfield ted kapek nestiha )
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 3 Pro 2008 16:09
- Nahlásit
StaHi
ale prislo mi, ze Garfield ted kapek nestiha
Kdyby netrajdala se psem po cvičáku, mohla psát příbjehy.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 3 Pro 2008 22:39 - Změnil/a: Terri
- Nahlásit
Garfield
Z Tvýho příspěvku jsem usoudila, že Ti Malá spí, tak to ber jako výhru. Moje Miš nespává a nespávala...
čus, Zombik.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 10:14
- Nahlásit
Rozhodla jsem se, že budu opatrná a pečlivá, pokud jde o dítě versus pes.
Nechtěla jsem, aby se dítě plazilo po koberci zachlupaceném a zaťápaném od psa a všeho bordelu, co si domů přinese na packách. Pes tedy nesmí do ložnice, kde si na koberci hraje dítě. Dítě k tomu má určenu hrací deku.
Učinila jsem mnoho nových poznatků o své neschopnosti:
1. Dítě vydrží úplně všude. Samo, v klidu, hezky si hraje, jen se to nikdy neodehrává na hrací dece.
2. Všechny dětské hračky jsou pravidelně omývány vřelou vodou a udržovány v dostatečné vzdálenosti od psa. Dítě hračky miluje, zásadně se však plazí pouze pro ty psí, kterých se voda (vyjma psích slin) nikdy ani nedotkla.
3. Pes nesmí do ložnice. Pes je vychovaný a zákaz neporuší. Pravidelně po návratu z kuchyně - toalety - či koupelny nacházím dítě v předsíni, která patří výsostně psovi, nejčastěji leží Myšmule u psího pelechu a pes stojí nad dítětem, rozkoušně vrtí ocasem a dítě oblizuje po celé jeho délce.
4. Pes nikdy nevyblizuje lidské nádobí. Navzdory tomu má dítě své nádobí, které neoblizujeme ani my dospělí. Do většiny jídel, které dítěti připravím, hodí pes svou ožužlanou kost než stihnu dát dítěti bryndák a započít krmení.
5. Pes by mě měl poslouchat na slovo a nikdy by neměl zůstat s dítětem sám. Kdykoliv nechám někde samotné dítě (v autě, v kočárku na chodbě, v kuchyni v krmící žídličce...) nikdy mě pes neuposlechne, aby mě následoval, běží k dítěti, sedí u něj, zbožně na ně hledí a stává se hluchým a úplně blbým.
6. Nikdy nedovolím, aby dítě psovi ubližovalo a zkoušelo, co pes vydrží. Kdykoliv sedí dítě v houpacím křesle, pes si lehne pod něj a dítě do něj soustavně hodinu v kuse kope, mlátí do něj pěstičkou a pes se doposud ani jednou nezvedl a neodešel. Oddělám tedy dítě jinam, pes je ihned následuje a týrání pokračuje.
|
Meta
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 10:21
- Nahlásit
Učinila jsem mnoho nových poznatků o své neschopnosti
konečně plné pochopení hloubky mateřství
P.S. nových poznatků bude v budoucnu přibývat přímo úměrně rozvíjejícím se schopnostem potomka
P.S.S. v pubertě rodič pochopí, že šanci utopit potomka v kbelíku ke své škodě nenávratně propásl
|
Rocco
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 10:25
- Nahlásit
 jé a kolik máte kolem sebe lidiček babiček, co říkají tytyty  , tohle ne ! ? Super fotky .
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 10:34
- Nahlásit
Rocco
Babičky se to NIKDY slovy nikdy nesmějí dovědět!
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 10:37
- Nahlásit
...násilné teritoriální rozdělení je úplně zbytečné...
|
KEISSA
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 11:57
- Nahlásit
  A nejhorší na tom je že bude huř...l
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 12:23
- Nahlásit
Garfield
, hej to vypadá moc hezky!
|
Gerda
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 12:47
- Nahlásit
Garfield
Myšma vypadá proti Gafovi děěěsně malinká a vykulená .-))))))) zejména ta poslední fotka je neuvěřitelně ftipná )))) Důstojnej pes a strašně vykulený dítě ))))))
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 12:58
- Nahlásit
Garfield
ty seš cvok 
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 13:02
- Nahlásit
Garfield
tady bych si dovolila poznámečku,ač taky matka-ale dospělého dítka...čili olizování hraček psem a dítětem máme nějaký pátek za sebou. Já alergik na všechno na co se dá- mé dítě oblízané psy a i jinou havětí, co jsme doma (sousedovic děti k nám chodily místo do Zoo)měli je do dnešního dne bez alergie a má dobrý imunitní systém-klepu na dřevo a díky všem andělům.
Čili z toho vyplývá,že nic se nesmí přehánět))
Druhá věc- jak jsi psala, co ti říkal výcvikář na cvičáku- vzhledem k tomu, že náš kraken je taky milovník ostatních psů, na lidi tedy kašle,pokud mu nechtějí předvádět,jak mají nad ním navrch.... jo to se to cvičí s bezproblémákem,který každýho radostně vítá, nic ho nerozptýlí,nebo nikoho nechce sežrat. Ale není to někdy nuda)) To co jsem se naučila teď mi nedalo a ni těch pár hafanů předtím,protože to šlo lehce (no tehdy jsem si to nemyslela). Čili u mě je borec každej,kdo nakonec "zkrotí" nějakýho kapku prdlýho pesana a že nemají milion zkoušek? Koho to zajímá.....hlavně, že to funguje. Držím palce,zdravím mimi i hafa.
|
brezen2008
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 13:03
- Nahlásit
Garfield
jdu si to přečíst,ale jak jsi to udělal stím psem,jsi mu vyndala baterky na to focení
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 13:04
- Nahlásit
isdpch
Ty jo, jaks to poznal? A víš kolik dá práce vyfotit vycpanýho psa a zaonačit to, aby se mu odráželi zorničky v blesku?!
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 13:07
- Nahlásit
Terri
...no když si vybavím některé Tvoje fotky, na nichž pes dítě takřka vcucává...
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 13:42 - Změnil/a: Terri
- Nahlásit
Garfield
Nenene, to ne já
U nás psi a děti rozděleni clonou
No ne, vážně, jeden cákanec tlapou a je to...a to nejde.
A nebo jsi myslela tohodle?
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 14:00
- Nahlásit
Terri
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 15:41
- Nahlásit
Garfield
jo no, i další Ale můžu Ti říct, že teď (když Malá běhá) tak je to spíš horší...páč to by stačil pohyb ocasem a letí (oba )...
|
bea
Člen |
# Zasláno: 9 Pro 2008 21:47
- Nahlásit
S tou alergií je to fakt. Mám děty alergiky,téměř astmatiky a když jdeme na kontrolu na alergologii a neochotně uvedu všechbo naše zvířectvo, doktorka protočí oči, napíchá asi 20 látek aby zjistila, že na psa, kočku, fretku ani králíka není alergický nikdo. Asi si tím válením se zvířaty od nininek vypěstovyl všechny obranné látky.
|
kulala
Člen |
# Zasláno: 2 Led 2009 22:33 - Změnil/a: kulala
- Nahlásit
Garfield
Uz se chystam dlouho ze ti napisu.zaslouzis jednicku z hvezdickou!!!! za ty absolutne luxusni povidky ze zivota:lolpokazde brecim smichy, hodne zdaru do noveho roku a pevne nervy
|
Lola1
Člen |
# Zasláno: 3 Led 2009 07:32 - Změnil/a: Lola1
- Nahlásit
Garfield
Tvé opět pravdivé povídání ze života jsem založila do sbírky. Fotky jsou pěkné!
Zdravím celou rodinu v Novém roce a přeji dobré zdraví.
Pozdravuj v Brně.
|
Dana01
Člen |
# Zasláno: 4 Led 2009 00:09
- Nahlásit
Garfield
Povídka je vskutku luxusní, takže jsem jí sice bez dovolení autora, ale s gustem přeposlala svým třem těhotným kamarádkám, aby se zase o trochu víc těšily na nejdelší dovolenou svého života zvanou mateřskou .
|
