Garfield
Člen |
# Zasláno: 3 Led 2008 13:44 - Změnil/a: Garfield
- Nahlásit
Je štědrý den.
Zatímco já a Gafák spíme, páneček jede pro kapra.
Nejsem proti této vánoční tradici, ale nechci ho vidět umírat, odmítám se dotknout krve a k jídlu připravím až hotové naporcované kusy masa, co už s rybou nemají nic společného.
Znovu jsem usnula.
V zámku zachrastí klíče.
Pes letí pánečkovi naproti a z předsíně je slyšet neobvyklé psí čmuchání, ňufání, kníkání a vůbec abnormálně mnoho z té jeho divné psí řeči.
Slyším napouštět vanu - á kapřík je tu, chudák.
Šplouch! A je doma.
Jdu se na rybičiku podívat, jeho osud mu nezávidím. Plave si, svou tichou velkou tlamou dělá obstarožní "Mua, mua, mua, mua!" a rochňá se ve vaně, kterou jsem večer před tím drhla po zapraseném psákovi.
"Gafíčku, pojď se podívat na rybičku..., no je to rybička? To je tvoje rybička ty tlamo chlupatá, hezky ju hlídej!" pohladím psáka, pozdravím kapřouna a odcházím postavit na kafe.
Už ať je mrtvej, říkám si.
Minuty a hodiny ubíhají a po psovi není vidu ani slechu. Mé pohyby v kuchyni, cinkání příborů ani nic jiné je nepřilákalo. Divné, kde je?
Jdu se mrknout do koupelny. Je tam tma. V pruhu světla jsou vidět dvě siluety, plovoucí kapřík a nad ním se sklánějící pes. Totálně zhypnotizovanej. Nevnímá.
Rozsvítím a vejdu do koupelny.
Pes sedí nad vanou, čumí do ní, pohybem očí pozoruje kapra. Střihne ušima - "Ha vetřelec!" říká si. Pozvedne černé lemování mordy, vycení zuby a zavrčí tak, že by i mrtvý ožil. Juknou po sobě s kapřákem očkem.
"Pavle!" volám manžela.
Pavel přijde.
Pes odvrátí levé oko od kapra, přes bělmo zamíří zornicí na nás, bělmo rudne, zuby jsou obnažené, pes pootevírá tlamu, lehce třese zataženým jazykem a vrčí o několik decibelů hlasitěji než předtím.
Zíráme na něj a vlídne promlouváme: "Gafíku, co jééé? No my Ti tu rybičku nevememe. Zatím." Pes jenepříčetný. Jakoby tušil, že kapra čeká něco mnohem horšího než radiátor-kastrace a stráň.
Pes nás do koupelny nepustí.
Zkouším jej odvolat a zaujmout jinými povely a hračkami. To jde s tím problém není, ale jakmile dostane "volno" zasyčí zpátky do koupelny, rozestoupí se jak strážce hrobky faraona a začne svou bandýrskou.
Je pozdní odpoledne. Pes se odmítl jít venčit, odmítl žrát a pít, odmítl opustit koupelnu a opustil-li ji, vždy jen na dobu nezbytně nutnou tzv. buzerovací a po každém propuštění zapadl zpátky za kaprem.
Musím ho dostat ven a až se vrátíme...., bude po kaprovi.
"Pavle proboha, zameť pak všechny stopy, on to nesmí poznat nebo nás bude nenávidět!!!" dušuji se.
Psa násilím odvleču ven.
Kapr mezi tím přijde o svůj život.
Po návratu domů, odmítaje utřít si packy a odstrojit železné cajky, letí do koupelny a pak šokovaně hledá po celém bytě včetně lustru.
Kapr leží naporcovaný na lince a čeká na svůj funebrácký trojobal. Psák v něm kamoša nespatřuje.
Zatímco chystám véču, pes stále stojí v koupelně, čenichá do odpadu a žalostně volá kapra. Kapr neslyší... i když..., cuká se mi při obalování v rukách, řvu, ječím, pouštím maso na zem a opakuji, že není mrtvej, že se mi mstí!
U štědrovečerní večere sedíme u prostřeného stolu, romantická svíčka, koledy, vůně smažené ryby a bramborového salátu, bílé víno, vedle psí miska, nad ní cpoucí se psák a v misce....?
Snad se to nikdy nedozví.
Přeji Vám i Vašim psákům šťastný a veselý nový rok.
|
