| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 08:04
- Nahlásit
Včerejší den byl krásný.
Svítilo slunce, bylo teplo a ve vzduchu bylo cítit sílící jaro. Zpívali ptáci a na obloze nad mým střešním oknem kroužilo káně a volalo svým zvučným hlasem do kraje. Nádherný den. Seděla jsem v práci nemohouce dočkati se konce pracovní doby, abych vyrazila ven a vytáhla koně na příjemnou odpočinkovou procházku někam do lesa. Čas se neúprosně plazil a tak jsem si pro zpříjemění zbytku pracovní doby pustila hudbu, kterou mám ráda. Sice smutnou, těžkou a k vážnému zamyšlení, ale mně pomáhá, očišťuje mi mysl a tak jsem pustila jednu z nejhezčích písní, zvýšila hlasitost a zasnila se.
Seděla jsem tam, hlavou se mi prolínaly smutné tóny, tvář něžně hladily sluneční paprsky, vnímala jsem ten vzdálený káněčí zpěv, náhle se mi po tváři skoulely obrovské slané slzy. Pramenily z míst někde velmi hluboko uvnitř srdce. Byly teplé a plné těžké lidské bolesti.
Včera to byly přesně tři roky.
Přesně před třemi lety jsem seděla v té samé kanceláři, byl úplně stejně krásný jarní den a z reproduktoru hrála tatáž hudba, když zazvonil telefon. Netušíce cokoliv zlé jsem jej zvedla. Volala mi máma, že mám hned přijet, že mému psovi je velmi zle a že už přišel čas. O pár hodin později mi umřel na veterině v náručí....
|
Nahoda
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 09:16
- Nahlásit
Garfield
Vím o čem mluvíš, alespoň si myslím, že vím jak ti je. . .
Já jsem to zažila před třemi roky 2.6. a nejhorší bylo, když mi rodina říkala, že se ten den kvůli nikomu nedokázala zvednout, akorát když jsem přišla domů já, tak feňule sebrala poslední zbytky sil a přišla mě přivítat a pak následovala veterina a . . .
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 09:28
- Nahlásit
Garfield
Nahoda
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 09:29
- Nahlásit
Nahoda
Garfield
holky to je fakt smutný, mě už se chce řvát jenom při tý představě ...
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 09:42
- Nahlásit
Garfield
Nahoda
|
Fajka
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 13:29
- Nahlásit
Garfield
Já mám vzpomínku zimní.... tenkrát o vánocích jak byla ta šílená tsunami, stála jsem nad hrobečkem a zrovna houkali sirény k uctění památky všech lidiček který to tam smetlo....
Tak jsem tam tak stála, bulela jak želva siréna houkala a já se dívala mé nejbližší a nejdražší bytosti mého dětství a života do hrobu. Měla jsem pocit, že dětství je nenávratně fuč.....
Zvláštní, jak je ta vzpomínka silná a jak si člověk vybavuje každičký detail
|
blanulinka1
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 16:23
- Nahlásit
u mě je je to zimní - únorová vzpomínka...
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 6 Dub 2007 16:37
- Nahlásit
Nas ceka "jarni vzpominka" zitra.. Bude to rok.. Njn. Aaach jo.
|
