| Autor |
Zpráva |
wami
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 20:56
- Nahlásit
Zatímco se svět utápí v šerosvitu mlh a krajinu bičuje déšť se sněhem, cestičkou podél řeky se plouží čtyři postavy. Jedna dvounohá, zachumlaná v kapuci, a tři hopsající stíny. Dvounohá bytost sní své sny - sny o lesích, vodách, stráních. Sny o spánku pod hvězdami, sny o tiché zeleni hlubokých hvozdů, sny o vlčích stezkách. V průběhu snění občas pohladí šedivou hlavu, občas zrzavou, občas černou. Vždy přidá tiché slůvko a nějaký drobek, který ztuhlými prstíky vydoluje z kapes.
Šero se prohlubuje, jen řeka zpívá svou věčnou píseň stále silnějším hlasem. Náhle svět změní atmosféru - kontrast se zvyšuje, pohyb je vidět ostřeji, zbytek světa je rozmazán, v šelmách se probouzí téměř zapomenuté instinkty dávných předků. Ze stínů se stávají pružiny svalů a aniž by řeka přestala zpívat píseň nebo se mlha rozplynula, zasněným světem probíhá odpradávna stejný děj - kořist natahuje dlouhé běhy a sklání slechy, pár kliček a mizí v houštinách, smečka uzavírá klín a -
- svět najednou přeruší ostré hvízdnutí. Zachumlaná osůbka se probrala ze svých snů a lov končí. Neochotně, ale přece se stíny vracejí, ještě je slyšet hlasité čenichání, jak si ověřují stopu, ale ten zachumlaný s tichým hlasem už čeká... Přijdou, jako přišli vždycky. Všichni. Dvounohý rozdává srdce a drobečky, čtyřnozí netrpělivě čekají, až budou zase smět vyrazit. Kořist už zmizela, z vlků se stávají plyšáci, kouzlo pominulo. Dvounohý kývne a smečka se opět rozpadá na jednotlivce, každý si běží za svým nosem.
Zachumlaný chce slyšet zpěv řeky, schází tedy dolů z hráze řeky až k vodě, už zase sní a chtěl by plynout s kalnou vodou. Zamyšleně obrací krok zpátky. Po chvíli tiše pískne a hladí šedivou hlavu, hladí zrzavou hlavu, hladí... Kde je černá hlava? Kde jsou studánky z jantaru, vždy se s nadějí dívající do očí dvounohého? Kde je bílá maska, široký úsměv, křivé ouško? Dvounohý jde zpátky na hráz řeky, píská a volá. A píská a volá stále hlasitěji.
Čas plyne rychleji než voda. Trpělivost zachumlaného dvounohého je sice téměř nekonečná, ale z minut se stává hodina, a zoufalství vhání slzy do očí. Více než slzy však pálí otázky, obviňování, nejistota. Důvěra se otřásá v základech, slzy jak diamanty zamrzají na kožiších dvou šediváků. Hlas ochraptěl, zachumlaný se klepe zimou a neštěstím. I šediví jsou zmatení. Nakonec dvounohý dochází k nezbytnému rozhodnutí a vrací se k autu. Ochraptělým hlasem neustále volá, křičí, prosí síly mocné i nemocné, slibuje, přísahá, doufá a bojuje s důvěrou a nedůvěrou.
S posledním zbytkem naděje spěchá osiřelá trojice k autu. Naděje umírá poslední, teď však už převládla nedůvěra, a ta zabíjí i poslední zbytky naděje. Už jen sto metrů ke konci doufání, už jen padesát k začátku zoufání, už jen krok...
... u auta se choulí černý stín, promočený, prochladlý, ale důvěru neztratil. Teprve teď dvounohý padá s pláčem na zem, úlevou se zajíká, směje se přes slzy a pláče se smíchem na rtech. Šediví skáčou radostí, černý vrtí celým tělem a vítá se s trojicí, šťastný, že se zase našli.
Čekali na sebe, jen každý jinde, na začátku jejich cesty a na konci. Ale jen jeden z nich skutečně věřil a nepochyboval...
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:04
- Nahlásit
wami
nadhera  Dik
|
aren
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:20
- Nahlásit
wami
Moc krásné, málem brečím taky
|
abby
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:23
- Nahlásit
wami
NádhernýDneska jsem měla v práci hodně blbej den,ale zahřála jsi mě u srdíčka.Moc děkuju
|
maixnerova
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:41
- Nahlásit
wami
...krasny..., wami
|
Smečka
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:45
- Nahlásit
wami
Taky
|
Venuše
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:48
- Nahlásit
wami
Nemám slov.......
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:49
- Nahlásit
wami
|
Eda
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 21:51
- Nahlásit
wami
|
evina
Člen |
# Zasláno: 20 Bře 2007 22:27
- Nahlásit
wami:moc hezky napsané.Při čtení jsem si vzpoměla na historku s mým prvním psem.Jezdili jsme s kamarádkou po lese se dvěma kočárky a 4psy.Jak jsme tak kecali,tak psi kolem nás...a najednou jsem se nedopočítala.Můj starší chyběl.Později jsem se dověděla,že se omylem přidal k jiné paní s kočárkem a v momentě kdy to zjistil už bylo pozdě.Běhali jsme,volali,ptali se lidí,pes jako by do země propadl...nikdo ho neviděl.Nakonec ho šli hledat i moji rodiče.Šťastný konec to mělo.Pes se dostal z lesa a jak procházel kolem samoobsluhy,tak byl zvyklý,že před ní čeká...tak tam čekal.Bohužel dnes Marty nikde nečekal a kde je jeho konec,bůh ví
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 08:44
- Nahlásit
wami
Nádherný. Úplně jsem soucítila a vzpomněla si na své sedmihodinové hledání psa. Bylo marné. Já do toho auta sedla a odjela. Odjela 30 km daleko. Taky se vrátil, za dva dny, ale vrátil a čekal tam, kde jsem ho zanechala. Úplně jsi mi to připomněla.
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 09:01
- Nahlásit
wami
moc hezké
taky se budu muset naučit poetit až zas budu na Bužumbira čekat u lesa..takhle to vypadá jako super věc ....snad se ti to však nebude stávat jako mě 3x do týdne
|
slony
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 09:01
- Nahlásit
wami
pekne citanie ...tusim mnohi mame podobnu skusenost ale ja bych tak poeticky to preklinanie a nervy popisat nevedel
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 09:06
- Nahlásit
isdpch
jojo taky si ty slzy dojetí pamatuji když přijela Police ČR jestli nescháníme psa a jak tam pak stál přivázaný u plotu,vedle duchůdce se svářeckýma rukavicema.....
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 09:11
- Nahlásit
ale to shledání je krásné, když si vzpomenu jak jsem si vyzvedával Čerta na psí záchytce ...........
jo, Cert mi minule taky do ouska zastekal, jak to bylo krasne, kdyz si te vyzvedaval na lidske zachytce .... 
|
Bela
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 09:16
- Nahlásit
wami
hm, slony mi snad cita myslienky - takto krasne to nadavanie, zurenie, neskor nervaky a skalu v zaludku obratit na poeziu - to je hodne majstra
evina
nas prevy pesko raz odisiel k uplne cudzim ludom domov do bytu...
|
Lexa
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 10:35
- Nahlásit
wami
az do teto vety :
Po chvíli tiše pískne a hladí šedivou hlavu, hladí zrzavou hlavu, hladí... Kde je černá hlava? Kde jsou studánky z jantaru, vždy se s nadějí dívající do očí dvounohého? Kde je bílá maska, široký úsměv, křivé ouško
jsem to cetla pomalu a kochala se,jak krasne to napsane.Pak uz jsem to zhltla ani nevim jak,jen abych se dozvedela,jak to dopadlo.
Ty mas ale vydrz,a jeste Te to inspiruje k napsani tak krasneho pribehu.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 10:38
- Nahlásit
Vzpomínám na podobně krásné shledání v Řecku, kde jsem byla před třemi lety s přáteli. První (a poslední) památkou, kterou jsem navštívila, byly Delfy.
Přijeli jsme na parkoviště, od něj se šlo asi 2km podél celkem rušné silnice, pak doleva do kopce. U pokladny jsem se dozvěděla, že psi tam nesmějí. Kamarád se nabídl, že mi Píďu pohlídá, protože už v Delfách byl. Koupila jsem si tedy lístek a vyrazila s ostatními a s davy turistů na kochání se památkami. Po hodině jsme se zase vrátili k pokladně, kde mi ten blb kamarád celkem klidně oznámil, že mu bohužel Píďa utekl. Já v šoku, jestli šel Píďa hledat Olomouc, nebo trajekt, kterým jsme přijeli, Řecko je veliké a Olomouc daleko, chodila jsem, volala, ptala se lidí, nikdo neviděl malého černého pejska.
To geniální malé černé čekalo na parkovišti pod autem a přivítalo mě vrtěním ocáskem, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Přitom to auto nebylo ani naše, ale toho kamaráda, a jezdili jsme s ním teprve třetí den.
Ostatní památky jsem radši oželela, znám je jen zvenku.
|
abby
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 10:59
- Nahlásit
slony
Asi tak,tohle zažil snad každý,kdo má psa,ale napsat to takhle .... Myslím,že má Garfield velkou konkurenci
|
slony
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 11:04
- Nahlásit
abby
mam pocit ze keby sa dohodli tak spolocne by na knizku odvahu nabrali ... a keby to bolo o psoch tak dve urcite kupim
|
Smečka
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 11:07
- Nahlásit
Myslím,že má Garfield velkou konkurenciabby
Čtu je ráda obě,ale wami rozumím víc
|
Ebony
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 11:46
- Nahlásit
Smečka
protože Wami je poeta s něžnou duší, Garfieldová spíš Hitschkok
|
abby
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 11:58
- Nahlásit
Smečka
Ebony
já od Wami nic takovýho nečetla.A mile mě to překvapilo.I proto,že tohle se opravdu může stát každému,tak jí všichni rozumíme
|
Smečka
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 12:15
- Nahlásit
Ebony
abby
Od wami:
Slza, co skutálela se do mechu
jako drahokam v šeru září
vlk zavrtěl se v pelechu
vítr otočil listem v kalendáři
šero snoubí se s nocí
krvavé jizvy pálí
bolavé duši už není pomoci
a přece smrt otálí
agrese vztek a vzdor
drásají zjizvené srdce
když slova nestači na odpor
nastavíš hřbet a své ruce
jak psa bije tě zlomená hůl
devíti ocasy kočka švihá
ze snů už nic a přání jen půl
svět točí se a s tebou kývá
v tichu těch běsů
máloco zaplaší tíseň
utíkej, křič, běž zpátky do lesů
kam volá tě vlčí píseň
prchají vteřiny, už není čas
bát se, rozmlouvat, žalovat nebe
přeper ten vztek co je v nás
jdi s vlky hledat sám sebe
|
abby
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 12:18
- Nahlásit
Smečka
děkuju
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 14:55
- Nahlásit
Smečka
Hledám křížence Baudlaira s Byronem. Zn. melancho-cholerik
|
Denisa
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 15:16 - Změnil/a: Denisa
- Nahlásit
wami
ještěže to tak dopadlo, jsem četla a nedutala!
já si pamatuju jak jsme v Zamilcu čekali na Gitu... pamatuješ? a mám v živé paměti ten tvůj nechutný stoický klid...! (a Gita nasáčkovaná pod panelákem... )
teda a už se s Bánší moc nezasnívejte (a to jsem ji v Brně ještě obdivovala jak se od tebe ani nehne...to bych nečekala)
kdy zas přijedete?
a moc krásně napsaný!!!
|
brut
Člen |
# Zasláno: 21 Bře 2007 15:40
- Nahlásit
wami
Tohle mi nedělej.....sedím a po tvářích se mi koulí slzičky
|
