| Autor |
Zpráva |
Alinka
Člen |
# Zasláno: 13 Bře 2007 09:07
- Nahlásit
Mojí kamarádce umřela fenečka, chtěla by jí napsat na hrobeček nějaký vzkaz, nějak se rozloučit. Já sama nevím, nedokážu jí poradit, nedávno mě potkalo to samý a pořád to bolí. Řekla sem jí, ať jí napíše to, co cítí. Ale přesto, máte někdo nějaký vzkaz, může být i delší, ne jen pár slov.
|
Verca
Člen |
# Zasláno: 13 Bře 2007 09:13
- Nahlásit
to musí napsat sama. má to být od srdce a ne nějaký citát... 
|
nika00
Člen |
# Zasláno: 13 Bře 2007 09:34
- Nahlásit
Alinka
souhlasim s vercou...a hlavne by to melo byt neco co citi ona sama, ne my tady v diskuzi...
kolikrat staci jedno dve slova ktera vystihuji vse....
|
blanulinka1
Člen |
# Zasláno: 13 Bře 2007 12:49
- Nahlásit
Pověst o Duhovém mostě
Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.
Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.
Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn, je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček, přítel největší. Všichni si spolu hrají, až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje.
Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce.
Už je nic nerozdělí.
A tehdy překročí Duhový most společně…
|
Bent
Člen |
# Zasláno: 13 Bře 2007 13:53
- Nahlásit
Kdo měl někdy psa, bude na něj vzpomínat po celý život. V těch vzpomínkách si člověk vybavuje i sebe: jak se stával lepším, jak ho zušlechťovala péče, kterou poskytoval tvoru, jenž mu byl bezmezně oddán a za svou věrnost nic nevyžadoval.
Pes je jediný tvor, který tě miluje víc než sebe a zarmoutí tě jen tehdy, když odejde do psího nebe.
Jestliže je láska nesmrtelná, pak pevně věřím, že se po smrti setkám se všemi psy svého života. Když už pro nic jiného, tak pro to moře lásky, která nás spojovala.
|
