Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 31 Říj 2006 19:00
- Nahlásit
Sem přišla domů a dověděla jsem se, že holky se žraly, Aša nechtěla Bucu pustit do boudy a Buca tam chtěla i přesto násilně vniknout. Prý u toho nadělaly šílený řev, tak se na ně skorotchýně byla podívat a pak ještě jednou, protože zas měly nějaké připomínky. Prý co s nima. Říkám vylágoš a pět kiláků u kola to spraví. Tak vyberu mejly, po včerejší zkušenosti s novýma gatěma jsem se převlíkla a hurá do garáže pro kolo. Moje kolo totál vyfouknuté, Marcelovo jakž takž pojízdné, jenom bez světel a gumy tak napůl. Pumpička nezvěstná. Tak vytahuju kolo, zapínám Ašu-ale co bych se s nima štvala po jednom, beru obě  Za vydatného jojo pohybu mladé a zvukového doprovodu staré je zapínám, do ruky kolo, do zubů vodítka, tma jak v ... dupě. Za používání slovních povelů mixovanýma kličkováním po ulici jsme dorazily na polní cestu, odepínám baby jedny nevycválané a nasazuju tempo. Když jsem Bucu brala na kolo naposledy, šla jsem jenom pěšky tam a zpátky po ulici a docela k tomu aji sfítilo šlunycko. Nasazuji pravidelné tempo Ašecího pohybu, Buca je malá střela, občas mi skáče po hřbetě, občas mi kouše do psa, občas do kola. Zvlášť ji fascinovaly odrazky. Tma téměř dokonalá, jedu tam, kudy chodí Aša. Zjišťuju, že jsem zapadla po pás do bahna, protože Aša přece nebude jako všichni ostatní chodit po cestě a Buca taky neprotestovala. Ale našly jsme ji, při troše snahy. Akorát mě bahno mírně tížilo.
Už nemůžu. Zastavuju, abych se kochala vesnicí svítící pode mnou, vyzařující do tmy poklidné poselství pěkného bordelu na hlavní cestě (je tam nějaký průvod a kolony jak hrom). Ve vzduchu je letadlo, poznávám ATR letící z Prahy. Marcel mi ho vektoruje přímo nad hlavou. Rád nám je posílá nad barákem, tentokrát se trefil výtečně. Kolem letiště krouží jiné letadlo, vypadá to jako nezdařené přiblížení-nedivila bych se, je vítr jak sfiňa. To už se Marcel tak dobře netrefil, minul mě. Byl to nějaký Boeing-lidi se vrací z dovolené. Měli sluníčko, moře, teploučko, já stojím ve větru, zmrzlá, čumím na ně a ti moji dva hajzlíci, kteří by už měli únavou ležet nožkama nahoru, se zase stihli poškorpit. Neva, jedem zpátky-je mi fakt zima a ty rukavice jsem si měla koupit-možná že proužky opravdu nevadí. Dávám si pozor na cestu, nepozoruju psy, mám co dělat s protivětrem-a ty potvůrky prohání bažanty. Je zabiju!
Už jsme skoro na konci polní cesty. Stojí tam unimobuňka, pokrytá černým igelitem, ten se ve větru pohybuje. Buca se před ní zastavila, já to přijímám, neb si zahřeju ruce v kapse. Buca se krčí, kňučí, kouká...ten můj gladiátor mezi psy, bojovník, pes, co nám všem ukousne hlavy, ten bitbulpřece, se bojí tmy. Ale hrozně 
Dorazila jsem jakýmsi způsobem domů. Rozmrzávám, dávám si čaj jablko se skořicí. A nemám se komu pochlubit, jak moc jsem hrdá na svoje pejsky, jaké jsou to moje zlatíčka, i když ty potvory nejdou unavit. Marcel je v práci a nikoho jiného to nezajímá...
Jo, a k boudě dostanou na Vánoce každá vlastní vchod.
|
tosca
Člen |
# Zasláno: 31 Říj 2006 19:44
- Nahlásit
Mucholabka
Jéééžiš, božátko malé!! (Bucka samozřejmě  )
V takové tmě, zimě a vichru ji honí po venku a ještě ji postaví do cesty unimobuňku s igelitem! Lidi nemají vůůbec rozum!
A taky bych se přimlouvala za druhou boudu. Jak k tomu přijde Ašenka, aby se musela rozčilovat s tou puberťačkou. Hele, řekni drahé polovici, že když Ti naviguje nad hlavu letadla, tak by mohl domů donavigovat někoho, s druhou boudou
(Fakt tu fučí docela hnusně, asi budu muset večer psa připnout na vodítko, ať mi ho to neodfoukne do pole, kdo ho bude v té tmě hledat. )
|
