| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 11:35
- Nahlásit
Můžeme být rádi, že jsme lidé a ve stáří se o nás postarají naše děti, případně chabrý sociální systém.
Naši psi mohou být rádi, že mají nás a ve stáří se o ně postaráme my a zůstanou po našem boku až do konce života. Chtěla bych být svůj pes.
My i naši psi můžeme být rádi, že nejsme koňmi. Provozní náklady na měsíc života jednoho koně jsou tak horentní, že pro průměrného majitele koně není technicky možné udržet si staré zvíře po skončení sportovní kariéry ve sportovní stáji blízko sebe. Kůň po skončení aktivního života může žít dalších 5 let i mnohem déle. Naštěstí však existují koní domovy důchodců, kam člověk odveze starého koně na dožití a ten tam ve velkém stádě starých iháčků tráví své stáří na rozlehlých pastvinách, kde obvykle i umírá.
Včera jsme s přáteli jednu takovou kobylku odváželi. Poznala jsem ji jako mladou klisničku ve svých 14ti letech, učila jsem se na ní úplné základy jízdy a péče o koně a doprovázela mé kroky celých dalších dlouhých 14 let.
Bylo mi neskutečnou ironií života, když jsem tam, v onom domově koních důchodců, viděla jiné důvěrně známé koně, které jsme kdysi odváželi jako staré a jejich místo v našich životech obsadila následně tato - toho času ještě sportovně aktivní - kobylka. Najednou jsme tam vezli i ji. A její stájoví přátelé, s nimiž trávila několik let a oni ji vychovávali a peskovali jakožto mladého holobrádka ji teď uvítali se zvláštním moudrem a klidem stáří v očích. Ona zprvu vyplašená a nejistá najednou viděla své známé strejdy a tety a oni na ni řehtali, jako by jí říkali: "Tak vidíš holka a už jsi tu s náma i ty..."
Prošla jsem tedy celé stáje a pohladila všechny ty vysloužilé šampióny a koně roku a lamače rekordů dávných let. Někde mezi nimi byla i má bývalá kobylka, která byla v mém životě hodně specifická, jiná a hodně věcem mě naučila a trošku se vymykala z celé té řady koní. Nemohla jsem ji najít a tak jsem se zeptala zaměstnanců, kde ji najdu. Slečna mi oznámila, že ona už tu není. Myslela jsem si, že si ji majitel odvezl zpět domů na soukromý statek a tak jsem se zcela přirozeně zeptala, kdy a kam vlastně odjela. Slečna chvíli mlčela a pak mi řekla, že letos na jaře náhle nečekaně zemřela.
Je to už pár let, co jsem ji neviděla, ale najednou se mě zmocnil hrozný smutek, že jsem ten čas nevystihla a nestihla se s ní rozloučit. Došlo mi, že už ji nikdy neuvidím a přišlo mi to strašně líto. Bývala za mládí velmi zlá a nepřístupná člověku, těžko se k ní hledal přístup a cesta k její zklamané koňské duši. Teď mi vyprávěli, že na stáří se velmi uklidnila, starali se o ni i malé děti. Že i přes pokročilý věk byla velmi krásná a dominantní a že strašně toužili alespoň po jediném hříběti z ní, ale nikdy za svůj důchod už hříbě nedala. Doufala jsem, že alespoň jejího potomka tam potkám, protože starým kobylkám ve zdraví a dobré kondici se hříbata nechávají, dokud je organismus kobylky reprodukce schopný. Bohužel, žádný potomek není. Jediný potomek, jehož početí, narození i dospívání jsem byla ještě přítomna skončil v rukách koňských handlířů a dnes se po něm slehla zem...
|
Orry
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 11:53 - Změnil/a: Orry
- Nahlásit
Garfield
alespon "tve" kobylce bylo doprano hezkeho duchodu a prozila krasne stari ..ikdyz bez tebe...tohle je lepsi, nez kdyz kun vyslouzi a nema sil nejde do zadneho domova starych koni, ale rovnou na jatka..protoze ta jsou casto levnejsi a jednodussi..par takovych zmarenych konskych dusicek jsem poznala...takto se jim lide odmenili za jejich praci  a ja s tim nemohla nic delat...jen jsem to neunesla a z jezdeckeho sportu odesla 
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 12:21
- Nahlásit
Garfield
Netušila jsem a popravdě, nikdy nepřemýšlela o tom, jak končí dostihoví koně... to je smutné.. bohužel ze života...
|
KatkaM
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 12:53
- Nahlásit
Neustálé prodeje koní - to byl pro mě taky jeden z důvodů, proč jsem opustila koňský svět.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 12:58
- Nahlásit
To není tak jednoduchý. Navíc to není o prodeji. Ten kůň už prostě zestárl natolik, že není vhodný nejen pro sport, ale ani jakékoliv jiné rekreační ježdění. A jakožto původně sportovní kůň bydlí v luxusní stáji, kde se platí za kryté haly a solárka a sportovní krmivo a skokový materiál a drezůrní obdelníky a stříkací boxy a zajištění kování apod. Nic z toho už ten kůň nepotřebuje a je neúnosné mu platit všechny tyto služby, když může dožít někde, kde je klid, ticho, obrovské pastviny a ruka člověka zasahuje jen kvůli krmení, napájení a zběžnému dennímu ošetření. Není to zatracování zvířete, ale dopřání klidu zvířeti, které si svůj klid a odpočinek zaslouží.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:06
- Nahlásit
Garfield
V podstate je to strasne hezky, ze maji kone takove "domovy duchodcu"...
A myslim si, ze jsou na tom mnohem lip, nez lide. Lidi na stari odkladame do domovu duchodcu, prestavaji nas zajimat a neumiraji ve spolecnosti svych znamych a milych, ale v odosobnenem prostredi nemocnic a leceben dlouhodobe nemocnych. Umiraji sami, v prostredi, ktere rozhodne neni krasne...
Radeji bych tedy chtela dozit jako pes ci kun, nez jako clovek...
|
moll
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:13
- Nahlásit
wami
je to strasne hezky, ze maji kone takove "domovy duchodcu"...
ale asi se do těchto domovů nedostanou všichni potřební - je to stejný jako u lidí.....
|
wami
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:19
- Nahlásit
moll
ale asi se do těchto domovů nedostanou všichni potřební - je to stejný jako u lidí...
ne, nedostanou, urcite ne. Nekteri opravdu skonci na tech jatkach. Je to osklivy. Ale nevim, o kolik je to lepsi, nez kdyz takhle clovek potka starousky na hranici zivotniho minima, kteri si nemuzou dovolit koupit ani rohlik. Jsou sami, z mnoha ruznych duvodu. A vypada to, ze se jich lidi stiti...
Ja jsem precitlivela, z prace v hospicu bych se zhroutila. Ale kdyz onehda prisla naprosto zoufala zmatena stara pani (tak 90 let) na postu a v rukou drzela obalku od jakehosi Readers Digest a snazila se to vnutit pani za okynkem, ze pry neco vyhrala a jen jim to musi poslat zpatky... Stalo tam 20 lidi a nikdo nic, tak jsem si pani vzala stranou a vysvetlovala ji, ze tam nekde musi najit adresu, na kterou to vlastne poslat chce... A pritom mi ji bylo strasne lito, protoze by nepochopila ani vysvetleni, ze nic nevyhraje... A byla jsem strasne nstvana i na ty mrchy z toho priblblyho casopisu, oni si vazne neuvedomuji, jaky to je nekomu dat nadeji a pak ji zklamat... 
Obrecela jsem to tehdy tri dny - a ac mlada, desim se stari... Premejslim, jestli bych radeji brala ty jatka, nez takovy zoufalstvi...
|
Orry
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:21
- Nahlásit
KatkaM
tak to jsme na tom podobne...taky jsem prodeje tezko nesla...oblibis si kone...a pak ho prodaji buh vi kam
Garfield
jasne..ty domovy pro konske duchodce jsou v poradku...jen ne kazdy kun se do takoveho domova dostane....proto rikam, ze muzes byt rada, ze zrovna ta tvoje oblibena kobylka prozila stari tam..ikdyz bez tebe...ta moje byla utracena, protoze prestala vydelavat..byla v rekreacni jizdarne
moll
presne tak
|
moll
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:29
- Nahlásit
wami
jo - hodně starých lidí si vpodstatě vůbec neví rady s okolním světem. a když jsou na všechno sami, tak je to pro ně ještě daleko horší. v tom hospicu je to pěkná zabíračka, ale ještě jsou tam lidi vcelku v pohodě- najezení, v teple, v suchu, s lékařskou péčí.... a hodně stejně potřebných jich stojí venku před vratama a nemají nic - stačí se projít přes město ....však to znáš
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:34
- Nahlásit
S prominutím mě stařecká "demence" totálně děsí. Nikdy se toho nechci dožít. Dostávám se do stavů bezradnosti, když to občas pozoruji u svých blízkých, můj mozek nepřijímá fakt, že s tím člověkem už nemohu normálně mluvit, že je občas mimo realitu a žije si ve svým vlastním světě, který odporuje všem mým pravidlům a zákonitostem a já to nemůžu změnit. Ztrácím schopnost komunikovat s ním, prostě nevím jak.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:41
- Nahlásit
moll
hodně stejně potřebných jich stojí venku před vratama a nemají nic
tohle me desi jeste vic... Zas, kdyz to srovnam s tema konma - bud maji stesti, a dostanou se do jakehosi "konskeho domova duchodcu", nebo si prozijou svou pulhodinku hruzy a maji klid.
Ale zazivat tu hruzu dnes a denne po nekolik let... Zustavat v zoufalstvi, nejistote, bezradny a sam... to je mnohem horsi...
Garfield
Me to taky desi. Vidim, jak ja sama jsem neschopna se s tim vyrovnat a premyslim, co bude, az bude nejhur. Nechci byt takova svine, abych nekoho odlozila pryc. Ale nemam jistotu, ze to zvladnu sama. A tim vic se desim, ze to treba nezvladnou moje deti, budu-li kdy jake mit...
|
moll
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:42
- Nahlásit
Garfield
a to si představ stejnou věc z pohledu toho druhýho - v životě dokázal hromadu věcí, rozhodoval, radil ....a teď se kouká kolem sebe a nechápe, nerozumí - prostě si neví s ničím rady. a pokud má svý lidi na pomoc, tak je na tom takový starouš ještě dobře. když nemá ....
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:48
- Nahlásit
moll
Zrovna dnes ve frontě u pokladny jsem koukala na starého pána. Špinavej, zmuchlanej, zmateně stál uprostřed hypermarketu a jen tak žmoulal v ruce pár iracionálních předmětů (magnetky na ledničku) a všech se ptal, k čemu to je. Já si říkala, ty vogo a tohle byl třeba někdy statnej, silnej chlap, táta rodiny, velký zvíře v zaměstnání, mašina, která se valila životem jak velká voda a teď?
|
moll
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:52
- Nahlásit
Garfield
jo - můžem doufat, že nedopadnem stejně. a když jo, tak stejně nic nenaděláme...ale třeba i v takovém životě se najdou světlý okamžiky, pro který stojí zato pokračovat v boji
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 13:54 - Změnil/a: Gája
- Nahlásit
wami
máš naprostou pravdu a moc hezky jsi to napsala... jen nezapomeň, že nic není bílé, nebo černé.. Já jsem vyrostla mezi starými lidmi a vím o čem mluvím... někteří do domova chtějí, právě kvůli strachu ze samoty a někteří obyvatelé domovů nejsou opuštěni a zatraceni, moje tchýně svoji matku miluje (babičce je 93 let), denně za ní dochází a umývá ji, krmí ji, chodí s ní na procházky (na vozíčku), apod. ze zdravotních důvodů si ji nemohla nechat doma a takových důvodů se najde X... nemůžeš někoho jen tak odsoudit, když neznáš jeho situaci.. a možnosti. Já osobně bych nikdy nechtěla svým dětem zůstat na krku, je to věc názoru.. proto je dobře, že je svět barevný, ne černobílý..
|
wami
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 14:16
- Nahlásit
Gája
ale vis, ja vim, ze je tam spousta lidi rada, moje mama si to misto v domove objednava uz ted a tak... Jasne ze je to i dobry...
Ale strasne me desi to, kdyz vidim, ze to dobry neni. Desi me ta bezmoc, lidi, ktere takto potkam, i moje, ze jim nedokazu pomoct. Nerikam, ze je vse cerne a bile - ale kdyz je to v poradku, neni proc o tom mluvit. Je to proste fajn. Kdyz to ale v poradku neni, je potreba o tom mluvit a mit snahu situaci nekterych tech lidi (co na tom fajn proste nejsou) zmenit...
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 14:20 - Změnil/a: Gája
- Nahlásit
wami
Nechci byt takova svine, abych nekoho odlozila pryc
... já jen reagovala na tuto větu, vím, že to myslíš dobře, možná jsem to vysvětlovala spíše jiným, než tobě..
ta bezmoc je opravdu děsivá a nemusí to potkat jen staré lidi.. s tím my nic nenaděláme.. já nedávno viděla saniťáka, jak zacházel se starou paní a z toho mi bylo na bl..tí. Takhle dopadnout nechci, člověk by měl žít potud, pokud si sám dokáže utřít zadek.. (jen doplním).. taky se to nedá říct jednoznačně, svým nejbližším bych ho ráda utírala, jen aby žili..
|
wami
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 14:25
- Nahlásit
Gája
Takhle dopadnout nechci, člověk by měl žít potud, pokud si sám dokáže utřít zadek..
Jenomze jsme si sami vzali pravo na smrt...
Dneska umiras, az ti to lekari milostive dovoli, resp. se protrpis skrz ty nejhorsi bolesti k milosrdne smrti...
Kez bych umrela na infarkt...
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 15:41
- Nahlásit
wami
Kez bych umrela na infarkt...
...v 99 letech..
to bych přála nejen sobě...ale i těm, které mám ráda...
to, o čem píšeš, je strašně složité a nechci tady kazit téma...
v každém případě, by to bylo na hóóóódně dlouhou debatu a co člověk, to názor, možná by došlo i ke střetům...
diskutovat o hafácích je určitě plodnější...
|
wami
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 16:02
- Nahlásit
Gája
...v 99 letech..
to uz je moc dlouho...
tehdy, az muj zivot zacne byt zbytecny a bude mne obtezovat a unavovat...
to, o čem píšeš, je strašně složité a nechci tady kazit téma...
v každém případě, by to bylo na hóóóódně dlouhou debatu a co člověk, to názor, možná by došlo i ke střetům...
ja vim, jen mi tak nejak puvodne nedalo nereagovat na to, ze lidi jsou na tom lip, nez kone...
|
Sterkule
Člen |
# Zasláno: 2 Říj 2006 18:50
- Nahlásit
No, mám takovej malej příběh. Ani nevim, jestli je smutnej a nebo ne. Na jaře jsem si přivezla koníka. Koupilá jsem ho s tím, že je to nadějný koník a já mu pomůžu i se třeba rozvinout ještě víc a pokud ne, nevadí, budeme se courat po loukách. Postupně jsem zjistila jeho minulost a to, co si prožil. První roky nic moc žrádlo, ale dejme tomu, pak měl jít do dostihů, ale přišel úraz,pád, byla z toho posunutá kyčel. Pak si ho lidi přehazovali, jako horkou bramboru, nikdo ho nechtěl. Co taky s koněm, který se musí doléčit.Dostal se k handlířce, žádný žrádlo, přístřešek,blátivej výběh a nebo zavřený v kravíně bez podestýlky, v zimě v hlubokym sněhu koně utekli a brodili se prý po lese a ožírali větvičky. Pak se dostal ke mně. Hubený, s divně křivou pánví, bez jiskry v očích, všude plno šrámů, opelichaný, s hnilobou v kopytech. Nemohla jsem ho tam nechat. Dostal pastvinu, na který byla tráva, domov, dostatek sena, péče. Měli jsme ho rádi. Říkala jsem si, že se zpraví. A taky že se zpravil, lesklá srst, jiskra v očích, chuť běžet. Už díky hnilobě nekulhal. Pánev se zaoblovala svalama a vůbec mu nepřekážela. Nechala jsem to rentgenovat a koník prý mohl začít i sportovat. Byl to miláček. Jezdili na něm i děti. A pak jeden den jsem přišla a byl nějaký unavený. No, do rána umřel. Prasklá žilka v hlavě. Prý to bylo možné z toho, jak se měl předtim špatně. Bylo mu 5 let. Je ho škoda. Vzpomínám do dnes. Někteří holt nemají to štěstí a nebo některé štěstí přijde pozdě. Nejlepší smrt je asi vážně infarkt. Zestárnout je smutné a to nejen pro lidi. Jenže staří koně v mém okolí skončili někdy na jatkách, někdy padli při práci, na kterou už nemohli a nebo byli majiteli vyhozeni do lesa. Jenom jedna kobylka je v takovym domově pro koníky. Snad budou mít jiní koně větší štěstí. Kéž by.
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 3 Říj 2006 06:57
- Nahlásit
Sterkule
...to je sice smutné, ale krásné.. dali jste koníkovi ještě pár šťastných týdnů, měsíců...
Stáří je opravdu smutné, ale někteří ho prožijí celkem dobře. Nejde říci, že koně, nebo psi, nebo lidé jsou na tom lépe. Každý má svůj osud a ten se nemusí zdát zrovna spravedlivý. Já si myslím, že lidé jsou na tom, svým způsobem nejlépe... do jisté míry můžou svoji budoucnost ovlivnit, aspoň částečně. Kůň, pes, či jiné zvíře, tu možnost nemá.. tam jen záleží, do jakých rukou se dostane...
|
brut
Člen |
# Zasláno: 3 Říj 2006 10:35
- Nahlásit
Gája
napsala bych to stejně
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 3 Říj 2006 10:45
- Nahlásit
brut
...hurá, jsi tady....
|
brut
Člen |
# Zasláno: 3 Říj 2006 11:08
- Nahlásit
Gája
Jsem a zase nějakou dobu budu .....bylo moc práce, starostí a taky nám klekl net.....
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 3 Říj 2006 11:38 - Změnil/a: Gája
- Nahlásit
brut
tak snad to už bude dobrý... co se týká srazu, dopravu jsem ti nabídla, tak zapřemýšlej a včas písni..., kdyby jsi měla zájem..
|
brut
Člen |
# Zasláno: 3 Říj 2006 11:46
- Nahlásit
Gája
Dopravu přijímám ( a jestli nepojede Martin, ale asi bude muset do práce, takže pojedu ráda s váma)....teda jestli vůbec pojedu....psala jsem ti na život je pes
|
