| Autor |
Zpráva |
Julka
Člen |
# Zasláno: 21 Zář 2006 12:13
- Nahlásit
Ahoj, mám roční fenečku křížence, je hodná, mazlivá, má ráda lidi (miluje návštěvy, nechá se od kohokoliv pohladit apod.), nekonfliktní k ostatním pejskům. Ale trápí mě její poměrně bázlivá povaha, která se projevuje tím, že třeba ve tmě štěká na skoro vše, co se pohne, takže kdekdo si myslí, cože to máme za zlou potvoru hysterickou. Stačí třeba jít na večerní venčení, někdo zaharaší dveřmi na chodbě a už začně ňafat jak blázen. Přes den si lidí nevšímá, je úplně v pohodě. To samé se stane, třeba když jsme v lese, kde nikde nikdo, objeví se nějaký houbař a hned začne blafat na něj jak potrhlá. Prosím o radu, jak ji tomu jejímu strachu "odnaučit" nebo něco...
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 21 Zář 2006 12:21 - Změnil/a: Evik
- Nahlásit
Julko,
tak to ještě není tak hrozné....jestliže je jinak s lidmi i psy v pohodě, tak tohle nebude takový problém odnaučit....
Můj mladší pes je ve tmě taky trochu poseroutka....Když na něj někdo "vybafne" či se mu něco nezdá, tak se pomalu plíží okolo, vrčí nebo i blafne......Na to mi strašně pomáhá, když se mu "do očí vysměju" cože to jako blbne, když tam nic není....Sama se na to příslušné místo jdu podívat....děsně přitom machruju a dělám si ze psa srandu....On je zas takový, že se nechce nechat "zahanbit", takže se jde taky podívat, zjistí, že je všechno v pohodě a je klid 
Prostě tvářit se strašně udiveně, "co blbneš, si pako, ne?" a smát se psovi...přitom být ale opravdu v psychické pohodě a tu srandu myslet skutečně vážně....pes vycítí tu Tvou jistotu a uklidní se.
|
Vistra
Člen |
# Zasláno: 21 Zář 2006 12:28
- Nahlásit
Julka
Já osobně tuto vlastnost považuju za velmi praktickou. Večer, když venčím psy v nedalekém lesíku, není touhle dobou vidět na krok. Vždycky si říkám, tady kdyby číhal nějaký úchyl, tak bych byla snadný úlovek. A tak doufám, že by mě moji psi na jeho přítomnost upozornili dřív a stačila bych alespoň vytáhnout sprej (no, že bych ho nosila, to ne, ale měla bych), pražský lesíky a parčíky jsou prošpikovaný divnýma lidma. Třeba dneska (ve dne), v lesoparku narazím na zaparkovaný auto (vůbec netuším jak se tam po nezpevněných chodníčcích dostalo) a v něm skupina mladých lidí s nepřítomným výrazem v ksichtu. Ach jo, ale to jsem odbočila...
|
Jandula
Člen |
# Zasláno: 21 Zář 2006 12:38
- Nahlásit
Julka
mám úplně to samé, lidi a psi miluje, ale běda, když se ve tmě něco objeví, nebo třeba taková šustící igelitová taška... no to je žůžo..
nevyhýbám se tomu, když začne ňafat, tak jí řeknu, ať je ticho a neblbne a tím to končí... jinak to asi nejde...
|
Julka
Člen |
# Zasláno: 21 Zář 2006 12:48
- Nahlásit
Jandula
Ano ano, to praktikujem taky, taky okřiknu, ať neňafe a snažím se z ní dělat srandu, nic jinýho asi nepomůže. Je fakt, že jednou takhle začala ňafat na ulici na zfetovanýho chlápka, co po nás řval a manžel vykoukl z okna a už byl u nás...ikdyž o nic nešlo, tenkrát jsem se fakt bála kolem toho člověka projít a blokoval nám v podstatě vchodové dveře...
jinak je opravdu v pohodě, jen v té tmé se bojí a pak také tam, kde lidi nečeká (např. v lese), tak s tím se asi nemá smysl trápit.
|
