| Autor |
Zpráva |
micsa
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 16:45
- Nahlásit
Vyrustala jsem jako mala se 2 vlcaky, tatinkovo drahokamy, kteri byli milovani celou rodinou. Ja a bracha s nima dovadeli, tatinet porad na cvicak. Maminka luxovala a obcas je vyhodilala ven, za dve hodiny ji bylo pejsku lito tak zase dovnitr. Byli to bratri a kdyz jim bylo 10 let, zemrel jeden na ledviny. Vsichni jsme byli spatni a nejvic ten druhy pejsan. Na cvicaku nechtel dovadet, jen si lehnul a nic. Doma take jen polehaval a brecel. Tatinek s nim lital po vetech ale nic nenasli. Tatinek tedy koupil jeste jednoho stendu, ale nic nepomohlo. Ten si stendy vubec nevsimal. Najednou, za dva mesice, pejska tatka nasel mrtveho rano u postele. Puklo mu srdicko ze zalu. Tatinek pejska pohrbil a zmizel dva dny z baraku. Toho maleho stendu nam pak za par tydnu prejel soused autem. Nikdy na to nezapomenu, vlcaci jsou pro mne nejkrasnejsi pesjci na svete, ale od te doby jsme doma meli jen mala plemena a i ja kdyz jsem si konecne poridila pejska, je to mrnous a vubec si neumim predstavit, ze bych si poridila vlcaka.
A tak k te otazce, kdyby tehdy existovala medicina pro pejsky na depku, mozna ze by to nas pejsan prezil, a nemusel umrit zalem.
Pa, M.
|
Trotelchen
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 18:58
- Nahlásit
Jo prej jo, například některá homeopatika o sobě tvrdí, že mají takové účinky....zbavují strachu, posilují sebevědomí psa apod.....konkrétně tuším třeba bachovy květy....
|
micsa
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 19:35
- Nahlásit
Trotelchen
Diky, M.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 20:35
- Nahlásit
já si myslím, že pokud Tvůj taťka dělal všechno, aby psa z té depky, kterou měl po úmrtí kamaráda, dostal a přesto pes nereagoval a zemřel...myslím, že prostě dobrovolně rezignoval na život  Je prokázané, že třeba vlci dokáží spáchat sebevraždu, jestli toho nějakým způsobem je schopen i pes, to nevím a díkybohu jsem se s tím nesetkala, ale jak to píšeš, připadá mi to, jakože to druhý pejsa prostě nechal "osudu" a nechtěl se snažit z toho dostat. A podle mě, pokud nechtěl, tak by mu nepomohly žádné medikamenty. Jediné, co by pomohlo, kdyby si s ním někdo uměl popovídat po psím a tu depku z něho vytáhl tím, že by ho opravdu přesvědčil že je důvod proč žít...
|
micsa
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 20:52
- Nahlásit
Evik
Jo, tatinek a vsichni jsme delali co jsme mohli, pejsa byl hyckan jak casem s panickem a celou rodinou tak mazlenim. Prozili ale spolu 10 let a ja si dnes take myslim ze to vzdal. Jen mne to tak napadlo, urcite je pejsanu vice co teskni, a taky tech leku je dneska more, i kdyz leky nikdy nemuzou nahradit lasku cloveka. Take to mozna neni eticke. D.M.
|
Sylva
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 23:11
- Nahlásit
micsa
Páni to je smutný. Že pes zemře žalem kv. svému pánovi, se ví, ale i kv. sourozenci..
Vlčí sebevraždy mi připomínají jak se ke mě dostal můj pesoš. Přiběhl kdysi od někud z polí na firmu, kde se rychle "zabydlel". Šéfové ho tam chtěli nechat jako hlídacího. Já ho krmila a vozila do práce svou fenku. Samo nás dvě začal zbožňovat a utíkal za námi při odjezdu z práce. Já ho ne a ne, plná předsudků, že do paneláku dva psy.., přijmout nechtěla. Za pár týdnů, až nás všechny měl rád a byl šťastnej, že má domov, šéfové řekli "je to kretén, sežeňte mu domov , nebo jde do útulku". Byl 6-9 měsíční štěndo, čili jasně, že blbnul. Nikdo z okolí, ani známých ho nechtěl což on během pár dní pochopil. Stále mi koukal do očí, byl smutnej atp. Pak před firmou, kde normal projelo 5 aut za den, skočil pod jedno hodně rychlý (naproti žádná kočka, já na jeho straně). Všichni to chápali jako "vyřešil si to". Přežil to a protože tuto demonstačku provedl v pá odpo, byl po veterině u mě celej víkend. V po jsem ho dovezla do práce s tím, že tam odpo zase zůstane. S blížící se hodinou mého odjezdu začal zdánlivě umírat. Zase se všichni schodli, že má teprv příznaky bouračky, ať ho zavezu utratit. JEnže ejhle. Už při odjezdu z firmy ožil a po příjezdu blíž k mému bydlišti, byl živej, zdravej. Nemyslím, že hrál vědomě divadlo. Prostě to tak prožíval a věřím, že byl nešťastnej. Když jsem se ještě v okolí pokoušela ho vnutit, všem bylo jasný, že beze mě pojde. A tak se už čtyři roky milujem a slibujem si lásku až za hrob 
Haf
|
dejavu
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 23:21
- Nahlásit
micsa
V pripade medikace se uzivaji tricyklicka antidepresiva, progestiny, barbituraty, fenitiaziny a benzodiazepiny.
|
micsa
Člen |
# Zasláno: 25 Srp 2006 15:55
- Nahlásit
dejavu
Diky, doufam ze to nebudu nikdy potrebovat.
Sylva
To je krasne. Asi si te vybral. Jsi jiste senza clovek!
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 25 Srp 2006 19:54
- Nahlásit
Sylva
To je hezké 
Téma mě zaujalo, Ašopes se taky kdysi rozhodla umřít žalem. Vyřešila to stříkačka a trocha násilí. Teď má ale zase deprese. Je smutná, moc nevrtí ocasem, protože mám dalšího psa. Na cvičáku s ní cvičím jako s první, nažrat dostává první, pořád žere na kýble piškotů, furt ji tahám ven-no, myslím, že to za pár dní rozchodí, přece jen už se psy bydlela a terpve od května je jedináček. Ale ubíjí mě to, trošku přemýšlím, jestli jí pomůže štamprle něčeho ostřejšího. Nevím, jestli se mi zdá stará a unavená v porovnání se štěnětem, nebo prostě zestárla...
|
micsa
Člen |
# Zasláno: 26 Srp 2006 11:10
- Nahlásit
Mucholabka
To vis, byli to bratri a zili u nas od 8 tydnu, neni to vlastne podivne. Tak nejak poznamenali nase zivoty i vyber pejsku. Ani muj bracha si neporidil vlcaka, i kdyz jako ja jsou pro neho nejlepsi pejsani. Doufam ze se ten tvuj pejsk z toho dostane. Urcite delas co muzes! M.
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 26 Srp 2006 13:04
- Nahlásit
micsa
Dneska už je v pohodě, vyspala se z toho už je pomalinku dravější. Dík za podporu
|
micsa
Člen |
# Zasláno: 26 Srp 2006 15:55
- Nahlásit
Mucholabka
To jsem moc rada. M.
|
