| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 07:57
- Nahlásit
Musím se s Vámi podělit o svůj včerejší otřesný zážitek.
Opět jsem vytáhla psa na kolo. Jeli jsme do chráněné krajiné památky (či co to je), zkrátka obory. V oboře jsou krásné stezky obklopené ochočenými srnkami, spousty muflonů a divočáků. Pes byl připlý na vodítku a spokojeně vyklusával vedle kola. Kochala jsem se krásou lesa a zvěře, poslouchala zpěv ptáků a užívala si teplého sluníčka. Život je tak krásnej, říkala jsem si. Všude zurčely potůčky, hopkaly veverky. Projela jsem oborou a vjela do volného lesa, aby si i štěk užil svobody a volna. Les nebyl o nic méně romantický. Zvedla jsem si sebevědomí, jak jsem jako fakt dobrá, že vyšlapu takové kopce, hlava nehlava pokořím les z bláta do louže, z mechu do trávy.
Když jsem se rozhodla pro návrat domů, zvažovala jsem kudy. Na psa by stejná cesta zpět už byla moc. Musím ho šetřit chudinku. Zkusím zkratku. Do oka mi padla jedna pěšinka, která se ztrácela kdesi mezi dvěma zalesněnými kopci. Vedla celkem zprudka dolů, ale což! Když mám dneska tu kondičku! Alespoň budeme brzo doma. Sesedla jsem z kola a vydala se dolů. Pes nadšeně lítal kolem mě, nosil klacíky a štěkal na ptáčci. Jak tak kráčím, les tmavne, je hlubší a hluší, cesta prudší a prudší. Po krátké chvíli jsem jela smykem v rozbředlém slizkém bahnu vláčena vlastním kolem, o metr dál spočinula má jarní obuv na čistokrevném ledu (s PP), v těch okamžicích jsem se stávala účastníkem obřího sjezdu. Začala jsem klít. Kolo bylo těžký jak hovado. Led klouzal úplně stejně jak bahno, jen ten pes byl pořád happy. Po několika okamžicích mi na ledě ujela zadní část kola před přední, obrátila se mi řídítka v rukou a já váhu kola v hlubokém blátě neustála. Zůstala jse sedět v těch sračkách, v rukách řidítka, na zádech psa, který mi rval nějaký čagan do obličeje. Na nohy jsem se ani nemusela zvedat, většinu další cesty jsem absolvovala po kolenou nebo na zadku. Špinavá jak prasem, vzteklá, odřená. Když už jsem si myslela, že jsem z nejhoršího venku (led zmizel), došlo mi, že vůbec netuším, kde jsem a kam mě ta cesta vyplivne. Vrátit už se nešlo. Srovnala jsem tedy kolo a odhodlaně pokračovala úvozem dolů. S jistotou sobě vlastní jsem položila chodila na hromadu listí a přenesla váhu. Listí uhnulo. Pod listím byl led. Led jakej ani Alpách nemají. Sjela jsem na zadek, kolo opět vylítlo přede mě a už jsem valila jak po tobogánu dolů. Co bylo se psem, netuším, já nevěděla čí jsem, to byl fofr jak na Matějské pouti. Lobujíce za heslo "Tonoucí se kola chytá", svírala jsem řidítka křečovitě v dlaních, omlácená od šlapátek a najednou se přede mnou objevila díra, sráz končil, pod ním dlouho nic a pod ním prázdno. Má zadnice se dořítila ke konci srázu a pak jsem si uvědomila jen let vzuchem, žblunknutí, řev splavu a hrozný chlad, v poslední vteřině jsem uviděla psa, jak se odráží ze břehu a skáče. Hystericky jsem vyskočila na nohy. Stála jsem do půlky stehen v rozvodněné řvoucí řece asi 2,5 m široké, oba břehy podemleté, zledovatělé bez možnosti se na ně vyškrábat, natož s kolem. Ohlédla jsem se po Garfieldovi. Byl o kus dál na mělkém místě, spokojeně hopkal jak žabička, kousal vodu a skákal ze břehu do vody, z vody na břeh, ze břehu do vody a řechtal se tomu po svým psím způsobu. Juknul na mě očkem a skákal dál (jak v té písničce). Drkotala jsem zubama, uvědomovala si ostrou bolest v rameni, nemožnost nádechu kvůli naraženým žebrům. "Já se tady utopím. 30ti letá kráva se utopila na konci března v potůčku Vrbovec, kde nežijí ani ryby, protože je tak plitký a nesplavný, že by si i pulci odřeli břicha o dno. Proboha co s tím potokem je?" Vzala jsem kolo a kráčela rozvodněným proudem ke Garfieldovi. Byl tam strom, pod nímž se utrhnul břeh a tak kořeny byly zcela obnažené a vedli ze zachovalé části břechu do potoka. Po jejich spleti jsem se vyškrábala nahoru. Spokojeně jsem se usadila na led, svlékla se, zula se a začala ždímat. Cestou domů jsem si zimou nestihla ani stydět za to, jak vypadám... Jediný, kdo na procházku vzpomíná v dobém je Gaf.
|
Handy
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:07
- Nahlásit
 Zase super zábavnej příběh, u kterýho se člověk fakt zasměje...knížku! knížku!Určitě by bylo dost čtenářů ))
|
wensday
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:13
- Nahlásit
Téééda, to bylo napínavý, já byla zvědavá, jak se z toho potoka dostaneš !!!!!!!!!!!!
jj knížku, knížku !!!!!!!!
|
Syska
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:15
- Nahlásit
Garfield
Brečím smíchy....to je fakt neuvěřitelný.
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:26
- Nahlásit
Garfield
30ti letá kráva se utopila na konci března v potůčku Vrbovec, kde nežijí ani ryby, protože je tak plitký a nesplavný, že by si i pulci odřeli břicha o dno
Si proste jednotka. Ja viem, preco sem chodim cerpat energiu 
|
aki
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:27
- Nahlásit
Jako vždy skvělé. Každé ráno se těším, že tady objevím tvůj nový příspěvek. Přiznám se, že si je kopíruju do spešl složky, abych mohla tvými zážitky potěšit i přátele, kteří internet nemají.
|
monika
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:27
- Nahlásit
já se včera taky hezky vyráchla ve smradlavém náhonu.Myslela jsem, že doginu zabiju.Soused potřeboval vyfotit velkou vodu a já aktivní pitomec šla až k ní.Načež ta sůva mé přičapnutí brala jako povel Hup na paničku! a já byla ve vodě a v bahně. Nepřála bych vám poslouchat mé výrazy. Za to by se styděl i otrlý dlaždič.
|
fromeli
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:29
- Nahlásit
Garfield
to snad nejni možný, kde bereš ty příběhy?
|
Nahoda
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:35
- Nahlásit
Garfield,
Tvoje příspěvky čtu ráno ke kafi místo denního tisku, alespoň se pobavím a přijdu na jiné myšlenky.
Nelze nic jiného, než souhlasit s tím co tu napsali ostatní. . .
Fakt SUPER, SUPER a zamlovám si jednu knížku (až vyjde).
|
stamir
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:44
- Nahlásit
Garfield
Dík ! Takových zážitků mám taky pár, ale neumím to tak podat. Tréning v rozkecaných diskusních fórech ti zřejmě prospěl
Ale až budeš psát knížku, tak prosím: "plytký". Slovo "plitký" asi vzniklo asociací s "plivat bahno" .
Nic si z toho nedělej, já mám vodu do půlky zahrady a včera jsem šel zachraňovat cirkulár a když jsem ten gewicht zdvíhal, tak se mi tak zabořily gumáky, že šly pod hladinu a zůstaly v bahně a abych je potom vylovil, tak jsem se musel namočit až po ramena ...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 08:59
- Nahlásit
stamir
Omlouvám se, ale já občas napíšu i pět žídlý, prostě v návalu myšlenek je rychle mlátím do klávesnice, aniž bych si dávala do souvislosti jakákoliv pravopisná pravidla, natož interpunkci... absolutní nezájem, prostě psát, psát, psát....
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 09:00
- Nahlásit
Jen bych Lencin pribeh s dovolenim doplnil o jeho uplny zacatek a sice o scenu z domova pred jejim odchodem na vyjizdku:
Garfield: "Ahoj, tak ja jdu se psem na kolo?"
Jeji pritel: "Hmmm, a kam jdes?"
Garfield: "Do obory a pak asi do lesa."
Jeji pritel: "Milacku, znas se, vem si s sebou radeji mapu, kompas, GPS navigaci a hlavne telefon."
Garfield: "Proc bych si brala mapu a podobny veci? Nejsem prece nejaka vesnicka krava ...."
no a zbytek uz znate ....
|
Gája
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 09:04
- Nahlásit
Jirikovo
Doplnila bych: "Nejsem přece nějaká vesnická kráva a bude mi už 30.."
Garfield
Skvělé jako vždy!!!
|
krejca
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 09:13
- Nahlásit
Garfield , super. Ode dneška budu na tohle fórům chodit častěji. Hned mám lepší náladu. A taky inspiraci co podnikat se psem!
Petra
|
sarax
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 09:25
- Nahlásit
Garfield
njn,nezklameš jako vždy po noci kdy jsem opět jako pacient docenta Chocholouška pobíhala v kočičkové noční košili po sídlišti a chválila štěně který nemohl nikdo z oken vidět jak je malinký,my to fakt zvedlo náladu
a k tý košili...je jedno jestli kočičky nebo medvídci...fakt
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 10:31
- Nahlásit
Jirikovo
Tak náhodou, před mým odchodem nebyl přítel vůbec doma. To za prvé. Za druhé jsem si s sebou naštěstí nevzala ani mobil, bo by byl teď na odpis. Za třetí přítel BOHUŽEL přišel několik minut po mě, takže mě i psa viděl v předsíni, jak stojíme v kaluži vody a čumíme na sebe jak dvě zmoklý slepice. S buzolou ani kompasem stejně zacházet neumím.
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 10:38
- Nahlásit
Garfield
ano taky me napadlo, ze vzhledem k tve prislusnosti k neznemu pohlavi by ti mapa a kompas stejne akorat tak prekazely pri provadeni uzasneho salta zakonceneho skokem do vody. skoda, ze se na miste nepohyboval nejaky rozhodci, ktery skoky do vody boduje. mohla bys treba za dva roky na olympiadu. byla bys rozhodne prvni, kdo by z desetimetrove veze skakal s kolem a nasledovana psem ....
|
Brodyna
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 10:43
- Nahlásit
Garfield
Další úžasný příběh... Opět jsi mi tím zlepšila náladu... Díky... Obyčejně nepřispívám, ale dnes jsem musela
monika
Máme taky doginu a dělá mi to samé Jakmile přidřepnu, mám ji na zádech... Po téhle akci mám slušivé oblečení se vzorem tlapek
|
Hanka20
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 11:01
- Nahlásit
Garfield
Tvoje příběhy opravdu nemají chybu, takhle jsem se už dlouho nepobavila. Koukej napsat knížku, bude to stát za to. 
Brodyna
TAk tohle znám taky, akorát že místo doginy mám na zádech štěně dobrmana
|
brut
Člen |
# Zasláno: 30 Bře 2006 12:14
- Nahlásit
Garfield
Děkuji za pozvednutí nálady. Ty opravdu nezklameš!!! 
Přidávám se k ostatním, vydej už tu knížku!!!!!
|
