Kynologická diskuse

- Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -

Kynologická diskuse / Nezařaditelné dotazy / Budu mít ještě na něco čas?

Autor	Zpráva
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 18:51 - Nahlásit Zítra si jedem pro štěňátko.Najednou jsem chytla strašnou depku že nebudu mít pak kvůli němu čas na vůbec nic jinýho.Trávim dost času s přítelem a bojim se že až budu mít pejska že to nebude možný.Že s nim budu muset bejt pořád.Jak jste to měli vy?Měli jste čas i na jiný věci?
LUCKA Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 18:56 - Nahlásit Neboj se, v pohodě...Samozřejmě se musíš pejskovi hodně věnovat, hlavně zezačátku,když si ho dovezeš,ale zvládají to všichni,zvládneš to i ty. A máš jednoho pejska ne? Co mají dělat ti, co jich mají třeba 6??? Jaké plemeno budeš mít?
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 18:57 - Nahlásit No,budu mít jednoho.Bude to leonberger.Jako já se na něj těšim.Mám ho vysněnýho.Kdybych si to mohla rozmyslet tak si to nerozmyslim ani náhodou,ale fakt se bojim že nebudu mít na přítele čas Že nebudu moct odejít z domu a když jo tak jen s pejskem.
Fifi Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 18:58 - Nahlásit Velvetka Aaaale, jdi ty brepto!! Dyk tady stenatko prozivas jak dlouho. Urcite se ti zmeni casovy rozvrh - stihat psika vyvencit rano, vecer, odpoledne utahat na poradny vychande... Urcite nebudes muset se psem travit 24 hod denne, ikdyz zpocatku to je nejlepsi zpusob, jak ho naucit hygiene a cistote. A jinak, v lete se urcite naucis travit dovolene se psem, treba na vycvikovych taborech... Niceho se neboj a tes se na stenatko!!! A dej zitra vecer vedet, jak se u vas prcek doma citi!!
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:01 - Nahlásit Fifi Ale já jsem tak pitomá že tady teď brečim že mi nezbude čas na Matýska.Ale stejně tak bych brečela kdybych pejska mít nemohla.tohle se mi stává vždycky že mám takový depky před něčim na co jsem se tak strašně těšila.Já jsem totiž s přítelem několikrát do tejdne večer.Opravdu se strašně bojim že se to hodně změní.
Usanda Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:03 - Nahlásit Velvetko, to mě trochu šokuje. Na to jsi předtím nemyslela???? Ano, pořízením pejska se hodně věcí změní a času budeš mít mnohem mín než předtím. Ale pejsek ti zase dá tolik štěstíčka, radosti a zážitků, že ti nepřijde, že by tě o něco ochudil,právě naopak. Je spousta věci, které můžeš dělat i s pejskem.Až bude větší,můžeš začít třeba agility, tam potkáš spoustu skvělých lidí, nových kamarádů. A proč bys nemohla trávit čas s přítelem a pejskem dohromady? Když mi umřel první pejsek, měla jsem zrovna před maturitou. A opravdu jsem vážně uvažovala, že dalšího už neprosadím. Před sebou vysokou školu, člověk neví,kolik bude mít času, je to závazek na minimálně dalších deset let-takže tak skoro do 30let.Nemůžu se sebrat a jet na x dní pryč bez psa, nechodím do hospody nebo na diskotéky. Ale díkybohu za to chlupatý stvoření doma Nikdy bych nemohla být štastnější než když se na mě podívá těma velkýma očima plnýma lásky, s šibalským pohledem si ke nmně vleze pod peřinu a pevně se ke mně přitulí a spinká až do rána. Není krásnější pohled než když na něho zavolám a on zdálky ke mně utíká jak nejrychleji může, uši mu vlají, tlamku otevřenou jakoby se smál-je v něm tolik radosti a štěstí. Tohle ti nic jiného nenahradí.
Fifi Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:04 - Nahlásit Velvetka Uplne te vidim.... Neboj, na Matyska ti cas zbyde, jen se i on bude muset prispusobit v necem rozvrhu prcka! A zmeni se vsechno... Urcite si za cas vyslechnes prave od Matyska, ze to s tim stenetem prehanis, ses az moc ujeta..! Asi to budou slzy stesti! Hlavne at je stenik zdravej!!
Klárča	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:09 - Nahlásit Tož totok! Vždyt můžeš být s přítelem i se psem!A ty první dny...No snad to pár dní bez přítele vydržíš nebo taky přítel může přít za tebou a pomoct s hafíkem ne? A Usanda ti tady udělala přednášku o tom proč být štastná! A jestli je to u tebe takhle pořád,tak si rozbal čokoládu a lehni si pod deku k telce. Neboj,až toho pejsana mít budeš,všecko vyjasní
LUCKA Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:10 - Nahlásit Prosím tě, přítel si zvykne na něho neber ohledy
nefer Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:17 - Změnil/a: nefer - Nahlásit Velvetko, neboj. Tuhle depresi jsem si kupodivu zažila taky a to jsem se psy vyrostla. Když jsem se ale pak rozhodla, že si pořídím už svého vlastního (nikoliv rodinného) a bude to velké plemeno, které jsme nikdy neměli, přemýšlela jsem pomalu stejně. Dávala jsem si úplně stejné otázky: jak to budu všechno zvládat, budu mít čas ještě na něco jiného, zvládnu vůbec výchovu, bude se mi chtít ráno dřív vstávat atd. atd. a byl to právě přítel, který mi řekl, že plácám blbosti, že už o tom psu mluvím jakou dobu, tak ať neremcám a jedu pro něj. kupodivu jsem to všechno zvládla, čas na něco jiného bych si našla, ale nějak se mi už nechce, výchovu jsem také zvládla a dokonce jsem zjistila, že procházka poránu je k nezaplacení. a co se týče přítele, vídali jsme se pořád stejně - jen jsme začli víc času trávit v přírodě i se psem. nakonec máme všichni tři společné bydlení, rodinnou dovolenou jsme strávili na coursingovém campu a společně plánujem ještě jedno jen se školou jsem tedy sekla, to je fakt. domácnost, práce, štěně a ještě dojíždění do školy, to už bylo moc, ale rozhodně nelituji. vidím to stejně jako Usanda, ta opravdu skvěle popsala proč být šťastná
Core	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:18 - Nahlásit Velvetka A když si přítel nezvykne a ty se po zbytek života stejně rozhodneš pejskařit, pak by to nebyl dobrý partner a stejně by vám to po čase přestalo klapat. Takže si aspoň přítele otestuješ.
fromeli Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:18 - Nahlásit Tak prvního půl roku jsem měla dojem, že chodím jen do práce a s pejskovou, ale mně to tak vyhovovalo, byla jsem na to připravená. Dneska je pejskový 3,5 roku a když jdeme někam posedět, tak se ptáme, jestli je to možný s pejskem a pokud ne, jdeme prostě jinam. Přizpůsobila se jí celá rodina, ale tak jsme to chtěli.
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:23 - Nahlásit Já vim holky,je to jen taková depka která mě přejde,ale nevěděla jsem o ničem lepším co by mi od ní ulehčilo než to napsat sem.Já vim že až si toho broučka přivezem,že už takovouhle depku mít nebudu.Já sama si teď s Matesem píšu po ICQ a píše mi ať na nějakou depku zapomenu,že je to blbost.Že budem spolu pořád stejně,že si klidně pejska můžu brát k nim a tak.A že se mnou bude chodit na procházky.Já vim že ničeho absolutně litovat nebudu až tu ten šmudlík bude.
Klárča	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:31 - Nahlásit No vydíš! A až si ho zítra přivedete tak URČITĚ nám napiš jaké to božo je!!
LUCKA Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:31 - Nahlásit Jen počkej, až dovezeš šmudlu, tak ještě budeš ty žárlit na něj,protože přítel se do něj tak zamiluje, že sám nebude mít na tebe čas a bude pořád s miminkem (z vlastní zkušenosti)
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 19:50 - Nahlásit On bude ještě 2 dny u bráchovo holky a na štědrej den ho dostanu pod stromeček Ono to nebude překvápko pro mě,ale pro mamku
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 20:14 - Nahlásit Velvetka Já to, že jsem praštěná a psovi se věnuji více než příteli slyším celkem často, ale je mi to celkem fuk. Věnuji se jim oběma, tak si nemá ani jeden co stěžovat. Taky mám štěníka (sice už 6ti měsíčního) a ten potřebuje opravdu hodně času. Hlavně když teď pracujem na poslušnosti. Neboj se, to zvládneš a Matýsek si taky zvykne
Azoracek Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 20:18 - Nahlásit Velvetka Uvidíš že to zvládnešKdyby jsi pejsu neměla doma, a někam za ním chodila ( což je muj případ), bylo by to asi o dost horší, já nemám čas absolutně na nic jiného. Kámošky passé, nějaká jiná zábava passé. Natož klukZatím mi to tedy nevadí, ale za rok to bude horší, přeci jen budu dojíždět do školy a budu jezdit večer...a sama taky furt nechci býtOuou...to bude něco Už i ted když někam musím jít, něco zařídit, mám děsný brouky v hlavě, že zas za Azorkem nepudu. Popravdě, někdy mi to už leze až ušimaOno denně někam furt choditObčas je ta pauza nutná Ale já ho tam prostě nedokážu nechat a furt myslím na něj, nědokážu se svobodně jít někam bavit, to prostě ne. Samozřejmě mě nikdo nechápe, maj mě za blázna, že to ten pes tam vydrží, je to jen pes, atd atd...a samozřejmě s tím souvisí i posměšky a nadávkyAle to už tak prostě je... No nic, zase jsem se rozepsalaAle neboj, ty to určo zvládnešA když nebude tolik času přes den, je tu noc ne
Eimy Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 21:11 - Nahlásit Velvetka Možná to bude trošku pesimistická předpověď, ale on si přítel buď zvykne a nebo ne... (a věř tomu, že nakonec jooo) U nás je to tak, že přítel občas sice nadává, že nechodíme na procházky jen sami dva, ale vždycky sebou beru psici a tak, ale beztak ji má rád... Prostě buď mě bude mít rád prdlou do psů a nebo nee, jenže to pak má rád někoho uplně jinýho
Eimy Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 21:12 - Nahlásit Velvetka Jestli chceš, tak mi napiš na ICQ (mám v profilu) a můžem pokecat
ati Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 21:49 - Nahlásit VelvetkaNEBOJ, ZPRVU BUDE TROCHU CHAOS,ALE PAK SE TO VŠECHNO SROVNÁ DO STARÝCH KOLEJÍ. JÁ MĚLA POCHYBNOSTI TAKÉ ,ŽE NIC NESTIHNU. A TO NEMÁM JEN JEDNOHO ŠTĚKA A STEJNĚ SE VŽDY TROCHU ZDĚSÍM. HLAVNĚ ABY TO PŘEŽILA MAMINA
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 21:54 - Nahlásit Víte já jsem asi fakt blázen,nebo jsem divná,ale až teď si tu starost a zodpovědnost začínám uvědomovat...rozmejšlim se jestli si ho teda pořídíme,nebo ne.
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:04 - Nahlásit Velvetka Nebuď blázen, takovýho rozhodnutí bys pak litovala. Hezky si pro štěníka dojeď a uvidíš, že pak budeš štěstím bez sebe, až bude prcek doma.
Fifi Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:04 - Nahlásit Velvetka Tak ty me dneska fakat dostavas!!!! Mam ti snad rict - vyprdni se na to, nejezdi si pro stene??? Copak by sis pro nej zitra nejela??? Uz prestan depkovat, tes se na mimi a radsi res prakticky veci, vzdyt uz zitra budes mit to klubicko doma.... Nebo radsi uz jdi spat, at nepremejslis o blbovinach..
ati Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:05 - Nahlásit Velvetkaje to lepší než kdyby jsi o tom přemýšlela až bude doma. Naši sousedi maj taky leona a je to úžasnej kámoš.Ta změna tu bude ,ale všechno se upraví a nakonec budeš ráda.
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:09 - Nahlásit suesie Víš ono je to se mnou takový složitý.Mě je teprve 16 a je to moje fakt první veliký rozhodnutí na takovou dobu.Starost o psa bude hlavně na mě.Jenže mám přítele na kterýho jsem silně fixovaná.Fakt hodně a on je moje jedna z mála radostí.A já si nedokážu představit že s nim budu trávit míň času.Já vim že pejsek bude moje radost taky.I sám přítel mě teď půl hodiny po telefonu uklidňoval že to zvládneme,že neni důvod si toho pejska nepořídit...ale já si nejsem jistá.Přiklánim se k tomu,že ne.ale jsem furt ve fázi rozhodování.A mám na to pár hodin...asi si řeknete že jsem nezodpovědná a nevim co chci,ale tahle nejistota přišla sama od sebe a nemůžu za to.
zuzka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:19 - Nahlásit Velvetka já myslím, že nevadí, když se "zafixuješ" i na něco jinýho než jen na přítele. Když se zamiluješ, tak chceš být s tím člověkem každičkou chvilku, ale jak dlouho to vydrží? Aspoň mu budeš moct o něčem vyprávět, budete mít s pejskem společné zážitky a to vás ještě víc sblíží, protože se budete smát věcem, které ostatní nezažili. Jestli tě v pořízení pejska podporuje, tak je to určitě na dobré cestě.
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:22 - Nahlásit Velvetka Hele, když už tě přesvědčoval i přítel, že to bude OK, tak to neřeš a uvidíš, že to bude v pohodě. Vypadá, že je to fajn kluk, takže bude s tebou a pesanem určitě rád chodit na prochajdy a užijete s spolu spousty legrace, uvidíš. To můj přítel, když jsem si jela v srpnu pro štěníka akorát pořád remcal, že zase budu o to míň s ním. No a teď už se s tím smířil, bere to jako fakt a má Cllifa strašně rád.
Fifi Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:22 - Nahlásit Velvetka Holcino, fakt uz nedumej! Zitra si stenika dovezes, bude kolem nej chvilku kolotoc zajmu, ale postupne se vse zlidni... Jasne, ze si na sebe beres novou zodpovednost, ale jsem si jista, ze to zvladnes!!! A drzim palecky!!! Muj muzskej taky psy moc nemusel, a dneska s nama zijou v dome 3 feny, podridil se, na dovoleny jezdime jen se psama - zkratka vse jde vyresit...
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:23 - Nahlásit zuzka Jenže to už neni taková ta zamilovanost,my už jsme spolu dlouho a možná je to i divný,ale dokážu si představit že už bych s nim byla napořád...ale to já tu nechci řešit. Jenže mám prostě pocit,že si toho pejska pořídit NEMŮŽU.Včera jsme s přítelem koupili všechny věci...ale asi to prostě nepůjde.Připadám si strašně že se všechno domluvilo a teď najednou nic.Ale zase bych si připadala nezodpovědně kdybych řekla že jo a pak by byla moje mamka nešťastná že jí tu pes kterýho ona nechce všechno zničí...
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:23 - Nahlásit Velvetka a navíc, proč bys s ním měla trávit míň času. Když tě sám přemlouvá, tak ti určitě taky rád s péčí o štěníka pomůže.
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:27 - Nahlásit Hele já jsem taky s přítelem už skoro 5 let (je mi 20), ale když jsem chtěla psa, tak mě absolutně nenapadlo, že bych se ho měla vzdát jen proto, že budu o něco maličko míň s přítelem. To je nesmysl. Spíš se snažím věci zorganizovat tak, abychom byli spolu všichni tři, a abychom byli spokojení.
Eimy Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:27 - Nahlásit Velvetka Je fajn mít o jednu radost víc A navíc má Zuzka pravdu, ber to tak, že časem budeš s přítelem dýl a pak bys mu i mohla začít dávat za vinu, žes kvuli němu hafana neměla a on třeba už na tebe nemá tolik času... Navíc fakt je lepší se "fixovat" na psa než na chlapa, protože pes tě nedokáže nikdy zradit
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:29 - Nahlásit suesie Jenže ono je to tak že když chceme bejt spolu sami tak musíme bejt u přítele,protože mě ho naši domu přivést nedovolí.A k nim asi s pejskem moc nebudu.A když tam jsem většinou aspoň 3x 4x týdně většinou tak od 18.00 do 22.00,tak myslim že tohle už nebude možný.Někdy jsme spolu i každej den...prostě mi připadá že to nezvládnu.
Eimy Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:30 - Nahlásit Velvetka A o mamku neměj strach, když před ni na koberec posadíš roztomilý štěndo, tak možná naoko bude dělat, že se zlobí, ale stejně se časem neudrží
nels Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:30 - Nahlásit Velvetka tak tohle si přesně pamatuju.straaaašně jsem pejska chtěla,sama ho vybrala,všechno domluvila...a pár dní před tím co jsme pro něho měli jet to na mně takhle padlo.že nebudu moc chodit na diskotéky,že budu zavřená pořád doma,že je to na několik let...no ještě na ceste od chovatele,když už mi nelson spinkal v náručí jsem si říkala "panebože,já mám psa,co teď budu dělat?!" a teď? dospěla jsem,jsou pro mně důležité jiné věci než předtím,a hlavně mám někoho o koho se strašně bojím a z toho vím,že je to láska. takže neboj.přibudne ti další tvor (kromě přítele),na kterého budeš fixovaná a budeš ho milovat.a to je myslím vždy hodně dobrá věc,ne?
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:31 - Nahlásit Velvetka A proč by to nebylo možný, vždyť to je úplně v klidu. Zajdeš s hafíkem ven než půjdeš k příteli a pak ho zase vezmeš na prochajdu až dorazíš domů, to přece není vůbec žádnej problém.
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:34 - Nahlásit Velvetka A navís, až bude pesan větší, tak mu stačí i tři dlouhé prochajdy za den a to už si to pak zorganizuješ v pohodě tak, ať máš mezi těma procházkama čas na přítele. Sem tam ho ještě vezmete s sebou a budete spolu o to dýl.
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:34 - Nahlásit Eimy Jseš na ICQ?Já už ti tam psala... A fakt myslíte že mě to neomezí?Že budu moct trávit s přítelem času stejně?Já z toho všeho fakt mám depku že mě bolí hlava a celkově mi neni dobře...
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:37 - Nahlásit Velvetka Hele, když si to všechno pořádně zorganizuješ, tak to bude v pohodě. Ze začátku sice trošku stres, protože štěník potřebuje více péče, ale postupem času to bude lepší a lepší, uvidíš. 100% bys toho pak neskutečně litovala, kdyby ses teďka hafa vzdala.
suesie Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:38 - Nahlásit Velvetka Jo a kdybys něco potřebovala tak tady je moje ICQ: 117846766
Azoracek Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:42 - Nahlásit Velvetka Radím dobře, neblbni a jdi do toho Já si ted kolikrát také říkám, jak bych si jinak užívala, kdyby Azorek nebyl, dělala bych si co chtěla, žádná zodpovědnost..až před rokem a pul jsem si uvědomila, co to opravdu je, mít psa... Jenže tyhle černé chvilky, kdy si říkám, že by bylo lepší ho nemít, o kolik starostí bych měla mín, vystřídá mnohem lepší doba, kdy svítí krásně sluníčko, a já se procházím s pejsou v lese a vidím, jak je štastný,.... A nebo ještě líp, když spolu běžíme(ted už moc ne, má něco s nožkou ) Věřím, jaký máš strach, ta zodpovědnost je fakt mega...Abych řekla pravdu, asi bych taky měla z toho depku, zda znova do toho jít, či nejít...s tou radostí souvisí i pěkná tíha starostí..ale ty na to budeš s přítelem, vy to zvládnete Hlavu vzhůru
Anonymní	# Zasláno: 21 Pro 2005 22:58 - Nahlásit Tak mám dojem, že bys potřebovala pár facek. Sice mě za to asi nebudete chválit a pustíte se do mě, ale mám pocit, že by ti to pomohlo. Mě je třikrát tolik co tobě, tak už bych na to měla nárok s tebou zatřepat. Tak se prober a přemýšlej, co vlastně chceš. Jinak by ti tvoje mamka musela nabančit. Přestaň už plácat blbosti a začni být zodpovědná. Mimochodem, kolik je tvému příteli?
Velvetka Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 23:01 - Nahlásit Anonymní Nejhorší je to,že já sama vidim že dělám kraviny,ale je to ten pocit ve mě a já ho nemlžu ovlivnit.Nemůžu s tim nic dělat. Mému příteli je 19,ale na tom tady nezáleží,nechci tu řešit přítele. Jinak moje mamka psa nechce.
Majda Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 23:05 - Nahlásit Sorry, prve jsem se zapomněla přihlásit. Třeba má tvoje maminka důvody, proč psa nechce. Nechci řešit tvého přítele, jen mě zajímal jeho věk, protože to vypadá, že má víc rozumu, než ty. Tolik jsi toho psa chtěla a teď se na to vykašleš? Tomu tedy vůbec nerozumím. V šestnácti letech musíš být plná energie, tak se dá strašně moc věcí zvládnout. Ale musíš chtít. Tak přestaň blbnout. Přece nečekáš, že za tebe tenhle problém vyřešíme? To je jen a jen na tobě.
birma Člen	# Zasláno: 21 Pro 2005 23:16 - Nahlásit Velvetka Já si pesa pořizovala když mi bylo čerstvejch 17, s přítelem jsem v tu dobu byla teprve půl roku, ale zamilovaná šíleně moc. Teď už jsme spolu tři roky, sem tam si zanadává, že to se psem přehánim, ale děsně rád ho ukazuje kamarádům a známejm, když někam jedem automaticky počítá se psem, když se někde sejdem, tak se prvně zdraví s nim, dokonce jsem ho dokopala jet s náma na 14 dní na výcvikovej tábor (v létě pojede asi zase). Teď spí u nás, protože jsme byly s mamkou v divadle a já bych předtim nestihla pesa pořádně vyběhat - tak aby tu chudinka nebyl sám..... Neblbni a pro štěníka jeď - uvidíš že vás ty společný procházky se psem ještě víc spojí (co je hezčího než se společně dívat třeba teď v zimě jak padá sníh a jak se ho ten čtyřnohej blázen snaží pochytat? )...
Garfield Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 07:13 - Změnil/a: Garfield - Nahlásit Velvetka Tak dnes je dnes, tak napiš, jestli ho máš, či ne. Každopádně jsi mě strašně překvapila. Dejme tomu, že je Ti teprve 16 a že nemusíš psychicky úplně rozdýchat ten pocit odpovědnosti (což je na druhou stranu dobře, že si to uvědomuješ). Já měla psa celý svůj život. Vím moc dobře, co to obnáší a než jsem si loni pořídila Garfielda, tak jsem pořád přemýšlela o tom, jestli chci být uvázaná na psa a mít tak hodně zúžený okruh dovolených (hory, moře - kam se psem?), vstávat každý den venčit i když budu únavou padat na pusu, nebudu moci jít večer brzy spát, když mi bude zle, protože musím v noci se psem, co když se rozejdu s přítelem? - kde pak budu bydlet se psem?, mám hodně náročnou práci - dělám třeba 12 hodin v kuse - co se psem?, přemýšlela jsem, jestli chci byt otrokem chlupů a od rána do večera jen uklízet a mít zničený být a chlupatý všechno oblečení a všude písek a naťapkaný a když budu sama doma nemocná, budu se muset vykopat z postele a jít s ním ven, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Několikrát jsem si to rozmyslela a řekla si, že si psa pořídím, až budu mít život urovnanější a klidnější, jenže pak mi došlo, že takový život nemá nikdo nikdy, že nikdy nevíme, co bude zítra a že bych taky mohla plánovat, až bych přeplánovala, takže jsem si řekla, že psa prostě chci a že celý další život se pak bude odvíjet sám od toho psa, ten pes bude určovat směr a tempo dalšího žití. Ty si musíš uvědomit, že nejsi plnoletá, nevyděláváš a nemáš vlastní bydlení, takže i tak největší tíha odpovědnosti stejně bude ležet na Tvých rodičích. A je jen na Tobě, jak jim to usnadníš.
Jirikovo Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 07:20 - Nahlásit Garfield no mozna je vek jednou z okolnosti, ktere to ovlivnuji. ale byvala pritelkyne byla uz dospela, kdyz jsme si psa porizovali. dokonce psa meli doma, jenze to byl pes opravdu striktne venkovni, ktery travil svuj zivot na dvorku a kdo si s nim chtel pohrat, tak za nim sel ven. takze si predstavovala starost o psa nejak podobne. a potom nemohla rozdychat, ze z prace se musi nejdriv domu a az potom se da nekam vyrazit, ze proste nemuzes jet nekam splhat po skalach, pokud nemas kam dat psa, venceni zustalo taky cely na mne .... proste presne to, co popisuje Velvetka. Takze ja ji tak trochu rozumim, byl jsem pres rok v pozici pozorovatele takove situace. na druhou stranu jsem diky tomu pochopil, ze s byvalou by proste neslo mit nekdy v budoucnu rodinu, ze by to mentalne neunesla, ten pocit absolutniho omezeni po narozeni ditete ... jako test to taky neni spatny ...
jarka	# Zasláno: 22 Pro 2005 07:26 - Nahlásit Ahojte vsichni! Mam docela spatny pocit,ze se tehle debaty zucastnuji,ale neda mi nenapsat co si o tom myslim.Mam 2 dospele syny a podle tech odpovedi soudim ze sem moc nepatrim jenze neni mi jasne jak divka v 16 letech muze rozhodnout,ze koupi psa ktereho rodice nechteji je to dost velke rozhodovani a psa by meli mit radi vsichni co s nim ziji ubylo by ti stresu zda ti vyjde cas na pritele protoze by se vsichni zapojili do starosti o maleho ja mam uz 4 psa a vzdy jsem se domluvila s manzelem,ktery ma psy rad ale i by se bez nej obesel coz ja teda ne!!!Ale lepsi je kompromis a pak je vse v pohode nez nastvat rodice a posleze zjistit ze tam pes nemuze zustat a po nejake dobe jej dat treba pryc stene pak zbytecne trpi!!! Jestli neni pozde domluv se s mamou a urcite nejake reseni najdete :Jinak ti preji at ti to vyjde protoze ja bych bez psa byt nemohla tak te i chapu ale pro dobro mrnouse se rozhodni spravne at jste stastni vsichni!Drzim palce!!!
Garfield Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 07:32 - Nahlásit Jirikovo Já, když takhle pořád přemýšlela, jestli psa ano či ne, tak jsem si pak říkala "Ty krávo, jestli Tě tohle tolik zavazuje, tak co teprve dítě?" jenže když se člověk rozhodne pro dítě, musí prostě přizpůsobit vše, tzn. konec prestižního zaměstnání, konec spářek ve stájích, konec stanování po jezdeckých akcích, konec závodění, konec nevázané zábavy sbalit se v pátek a vrátit se v pondělí ráno. Kdežto tohle vše se psem v pohodě jde. Pes mě neomezuje téměř vůbec. Jen prostě musím z práce mazat domů. Teď jedeme v únoru na hory, tak pes půjde k našim, kde je pečenej vařenej. A na vstávání a venčení si člověk zvykne stejně jako na to, že přes týden musí vstát ráno do práce. Pes je parťák ne zátěž.
Evik Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 07:32 - Nahlásit Velvetko nesmíš se fakt nechat ovlivnit depkou, jak je člověk deprimovaný, tak vidí černě úplně všechno......Jen si představ jaké to bude super, až budete s přítelem spolu venku a okolo vás bude poskakovat takové malé leonbergří telátko samou radostí, že má oba páníčky pohromadě Pokud máš žárlivého přítele, tak ho musíš přesvědčit, že pokud má rád tebe, musí mít rád i psa......ale spíš si myslím, že to bude úplně v pohodě a přítel bude mít psa stejně rád jako ty. Můj přítel byl zpočátku taky lehce v šoku, když jsem více času věnovala kočce, morčeti a psovi víc než jemu.....no a když už jsme pak neměli ani kočku ani morče, tak jsme s přítelem oba svorně rozhodli, že si koupíme dalšího psa......no a za rok a kousek přibyl k druhému psovi ještě třetí - z útulku. Tím, že máme dohromady 3 psy (z toho 2 společné nás obou) nejsme nijak ochuzeni o chvíle soukromí.....Jak to jde, pesani jsou všude s námi. Společné procházky se psy jsou lepší než o samotě. Uvidíš, že na to přijdeš taky Tak hlavně neblbni a jdi do toho štěnda, vždyť jsi tady o něm tak dlouho básnila
Usanda Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 08:51 - Nahlásit Už je asi pozdě,ale měla jsi to říct mamce. Trochu nechápu,jak v 16ti můžeš domů dovést TAJNĚ psa takové obří velikosti, když víš,že ho mamka nechce Je mi z toho smutno.Nejvíc se bojím,aby po Vánocích mamka neřekla,že neexistuje mít ho doma, tobě nenadala a šli byste ho dát do útulku. Máš v záloze něco jiného? Třeba,kdyby to fakt nešlo,že by si ho nechal přítel? Mmch.mě je 20 let a bez dovolení rodičů jsem si nedotáhla domů ani ty dvě zebřičky. Jinak jsem ještě chtěla říct, že mě v životě hodně pomohl ten pocit zodpovědnosti za psa. Cítím se být dospělejší, mé rozhodnutí má váhu a jsem vnitřně velmi klidná, když vím,že se dokážu postarat o jiného tvora, který by to sám udělat nemohl.
Majda Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 09:21 - Nahlásit Usanda Moc hezky napsaný, já to tak pěkně napsat neuměla. Jarka Taky mám dospělé děti, tak bych si mohla myslet, že na tuhle diskusi nepatřím. Ale nemyslím si to. To, že jsme starší - možná o dvě generace - přece neznamená, že nemůžeme být duševně mladé. Jsem na to skoro stejně. Můj muž by taky mohl být klidně bez psa, protože mu to nic moc neříká. Ale to neznamená, že je nemá rád. Já naopak - bez psa si to neumím představit, možná to cítím ještě víc teď, protože právě mám už dospělé děti. Vždycky jsem se snažila s dětmi hrát na rovinu, vysvětlovala jsem jim, že se dá všechno většinou vyřešit, ale musí se to říct včas. Neumím si představit, kdyby mě udělali nějaké nepříjemné překvapení. Ale stát se to může. Nicméně nejsem si teď jistá, jestli Velvetka pořádně vysvětlila, proč její mamka nechce psa. Já jsem měla psa, když jsem byla v pubertě - měli jsme jezevčíka. Pak se život trochu zamotal a přišli děti, starost o bydlení a běžné existenční starosti. Nebylo ani pomyšlení, pořídit si ještě psa. Nešlo to, nebyl čas, nebyly peníze. Tak jsem si musela na dalšího psa počkat až do svých skoro čtyřiceti let. To už jsem všechny přesvědčila, že pes ANO a šla do toho. A stálo to za to. Velvetka Tak jak je to s tou tvojí zodpovědností? Pes tady bude minimálně 8-10 let (velká plemena se nedožívají většinou tak vysokého věku). Umíš si představit, že těch zhruba deset let musíš zařadit pejska do svého programu. My všichni máme zábavu a možnosti, které si každý z nás vytvoří. Máme přátele, rodinu, děti, ale pes - ten má jenom nás. Tak si to rozmysli. I když si myslím, že teď už je na rozmýšlení pozdě.
Anonymní	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:11 - Nahlásit Velvetka Žasnu! Ještě na předchozím fóru ("Kvůli mamce nebudeme mít pejska") jsem tě podpořila a nechápala jednání tvé maminky! Měla jsem dojem, že si odpovědnost za pejska uvědomuješ a zkušenosti s pravidelnou péčí máš dlouhodobé díky té sousedovic ovčačce... po přečtení tohoto fóra začínám dávat tvé mamice za pravdu a můžu ti říct, že, kdyby se takto labilně projevoval zájemce o naše štěňata (taky nechováme žádné minigaučáčky), ať by mu bylo kolik chce, tak by štěndo od nás nedostal... Tak doufejme, že jsou to jen předvánoční nervy z toho způsobu pořízení psa (přes odpor maminky) a brzy to bude ok! Možná se vám to zdá tvrdé, ale tady jde o živého tvora plně závislého na našich (lidských) rozhodnutích, takže je potřeba je přijímat zodpovědně a včas (pak totiž útulky po svátcích vypadají tak, jak vypadají).
wensday Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:40 - Změnil/a: wensday - Nahlásit Velvetka Hele, ten Tvůj pocit je jen Tvou dnešní depkou a pak budeš litovat, že ses pejska takhle vzdala.....
Pajus	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:48 - Nahlásit My máme doma pesany od mého útlého věku a nikdy bych je teřba ani za přítele nevyměnila. Před rokem a půl jsem si dovezla svojí vysněnou feňuli a musím říct že jsem na ní maximálně fixovaná. Teď mám skoro půl roku přítele a on ví že bych za fenku dala klidně život. Dokonce si na ní i on parádně zvykl a v budoucnu by i s jeho rodinou chtěli stejné plemeno a klidně štěnisko od té naší. Rozhodně nám na času nijak neubírá a klidně jí se mnou venčí a děláme většinu ve třech...takže o přítele bych se konkrétně tak nebála! Jsem teda taky zvědavá jak to dneska dopadne, zdali pesan bude či ne. Já osobně si teda nedovedu představit že bych si zamluvila štěně a těsně před odběrem si to rozmyslela...pro mě jsou psíci totiž to nej, který dokáží člověka jen obohatit
Jirikovo Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:53 - Nahlásit Ja podobnou vec resil vcera se sousedkou. ma psici, o kterou se starali rodice, kdyz nekam musela nebo chtela jet a pes tam nebyl vhodny. ted proste z nejakeho duvodu pes k rodicum nesmi. takze sousedka pojede na hory, ale nebude vubec lyzovat, ale bude se starat o psa, protoze je to mala hysterka, ktera by v cizim prostredi bez nekoho znameho vyvadela neskutecny veci ... pokud nesezene nekoho na hlidani v lete, muze se rozloucit s potapenim v Egypte ... takze pokud nema Velvetka nikoho, kdo by ji obcas takhle vypomohl a ma aktivity, ktere nelze delat spolecne se psem (tim nemyslim zrovna schazeni se s pritelem) a nechce se techto aktivit uplne vzdat, tak by si to skutecne mela rozmyslet ...
birma Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:55 - Nahlásit Jirikovo lyžovat může, ale na běžkách
Jirikovo Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:57 - Nahlásit birma s tibetskym spanelem?? nevim, nevim, jestli by zvladl bezet vedle bezek treba patnact kilaku
Eimy Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:57 - Nahlásit Usanda Mmch.mě je 20 let a bez dovolení rodičů jsem si nedotáhla domů ani ty dvě zebřičky. Já to dotáhnutí zvířete bez dovolení jakž takž chápu... Protože jsem byla a pořád jsem taková... Vím, že ikdyž mamka to zvíře nedovolí, tak prostě jakmile už je doma, tak ho nedokáže dát pryč a hned je to její miláček a zlatíčko.... Posledně to byl přítelův křeček, kterej tady byl na "přechodnou dobu" a přítel si ho odvážel a mamka z toho byla celá vedle... A to kdybych jí řekla, že si pořídím křečka, tak řekne, že v žádným případě... A ono to bylo podobný i s tou mou potvurkou, měla strach, co na to řeknou lidi v baráku, že mě psice přestane bavit, enbudu se o ni starat a bude z ní nevyhcovanej pes... A pak po dvou nebo třech letech uznala, že se spletla a že jsme si mohli psa pořídit i dřív, kdyby tohle všechno věděla... Prostě nic není jenom černobílý... Pokud vím, tak Velvetčina mamka pejsana původně dovolila a až potom si to rozmyslela a její taťka štěndo chtěl... Takže bych v tomhle takovej problém neviděla, stejně tak jako v tom, že by po vánocích dali štěně do útulku....
birma Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 10:58 - Nahlásit Jirikovo vezme baťůžek - chvíli pes poběží, chvíli se ponese - a nemusí to být hned 15 km ne?
Jirikovo Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:01 - Nahlásit Eimy no nevim, podle me proste zijes s nekym v byte a ten clovek i kdyz neni tvuj rodic tak ma pravo spolurozhodovani o vsech vecech, ktere se ho dotykaji. pokud ten clovek je jeste ke vsemu tvuj rodic a vzhledem k veku predpokladam, ze Velvetku i zivi, tak nema spolurozhodovaci pravo, ale pravo veta. ja osobne bych si to vuci svym rodicum v zivote nedovolil ....
Verca Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:01 - Nahlásit Já když si jela pro štěně (asi měsíc zpátky), tak jsem byla hodně nervózní, jako bych šla na první rande. Taky jsem si začala uvědomovat, že mě to velmi omezí, ale bydlím s přítelem a do společnosti taky moc nechodím a doma se občas nudila. Teď ani nevím, co to nuda je, protože pejsek vyplňuje celý můj volný čas. Snažím se mu vynahradit čas, kdy byl sám doma. Ale je to jen má volba a dokonce i přítele v tomto dávám na druhé místo. Popravdě ani nedokážu říct, jestli miluji více přítele nebo pejsu. Asi pejsu, když bych se dokázala s přítelem rozejít kvůli ní. ne...fakt je to něco úžasného. Pejsek tě vždycky rozveselí (samozřejmě dokáže i naštvat) a nemívá blbé nálady. Myslím, že s přítelem to určitě zvládnete. Až to nastane, tak ti tvé problémy budou připadat "blbé" a budeš nejšťastnější člověk na světě. A přítel ho jistě taky bude milovat. U nás je to teď tak, že naše malá je "miláček" a já jsem už jen "Verča". Ale nikdy bych se proto nezlobila... Přítel mi sice vyčítá, že se už o něj vůbec nezajímám, že se věnuji své malé, ale časem to odezní, protože teď je to štěndo, které potřebuje hodně času. Až povyroste, tak už jí nebud tolik pozorovat a budu zvládat i ty domácí práce, které teď (i s radostí) jsou na dalším místě v seznamu.
Jirikovo Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:02 - Nahlásit birma no nedokazu si sousedovic fenku predstavit jak si klidne hovi v batuzku ... ale to odbihame od tematu, proste prisla o moznost azylu pro psa a ted ji to strasne omezuje. a Velvetka nema tu moznost azylu hned od zacatku a je dobre, ze si to uvedomuje ...
Anonymní	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:05 - Nahlásit Můj brácha z toho couvnul,tudíž pejska mít nebudeme.Já začala včera myslet i na to,že mamka určitě z toho bude nešťastná když ho nechce a další věci a když jsem pak vyslovila vážnou nejistotu nad vším tim před bráchou,řekl,že to teda mám zrušit.nemyslete si že to pro mě bylo lehký.Rušila jsem to s vemi těžkým srdcem a i teď mi z toho eni dobře a do smíchu...
Eimy Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:05 - Nahlásit Jirikovo U nás byl "problém" v tom, že se pes odkládal s ítm "až budeš starší"... A když mi bylo 11 nebo 12, tak mi mamka, řekla, že až mi bude 15 tak psa teda jooo... Ale nepočítala s tím, že si to budu pamatovat.... Ale chápu, že pro hodně lidí je tohleto k nepochopení, jenže kolik lidí bylo v téhle situaci?
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:06 - Nahlásit Ten Anonym jsem byla já.Jsem u přítele a zapomněla jsem se přihlásit...
birma Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:07 - Nahlásit Jirikovo Já možnost azylu pro psa v podstatě taky nemám a za tři roky mi to nijak nevadilo - když něco potřebuju extrémně, tak je mamka ochotná ho dvakrát denně vyvenčit (psa taky nechtěla, ale došli jí argumenty, svým způsobem ho má ráda, ale obě víme, že by byla radši kdyby doma nebyl) a jednou denně zajede přítel - zatím se mi takováhle výjimečná situace stala jenom jednou, když jsem odjížděla se školou na jazykový pobyt k našim německým sousedům. Život je otázkou priorit vím že nikdy nepojedu na exotickou dovolenou, ale pod stan nebo na výcvikový tábor. Pokud si tohle člověk uvědomuje, tak ten azyl podstatě ani nepotřebuje.
Garfield Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:07 - Nahlásit Velvetka Hm. Asi líp teď, než příliš pozdě.
Verca Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:08 - Nahlásit Velvetka ale já bych si nedovolila přivést psa bez dovolení, byť jednoho, z rodičů. Prostě jednou je to rodič (autorita), tak by mělo být po jeho ohledně psa. Mamka se bojí, že to zbyde na ní a ani se jí nedivím. Jsi mladá a máš své koníčky a jak má vědět, že tě ten pes neomrzí. Navíc leonbergr není gaučák, je to velké zvíře plné chlupů.. Když už, tak bych přitáhla toho pudlíka, který se mamince líbí, kdyby to mělo být potají. Co když ho mamka odmítne, že je to "obluda", to ho vrátíte? Bude v bytě nebo na zahradě? Ale přeji ti, aby to mamka skousla v pohodě a zamilovala se do štěníka.
Garfield Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:09 - Nahlásit Velvetka Hm. Asi lépe teď, než příliš pozdě. To se nedá lámat přes koleno. Pokud jsi závislá na rodičích, nemůžeš je obcházet. "My dospělí a zcela soběstační" co si uvaříme, to si pak sníme, ale aby pak rodiče řešili, cos ty zbabrala, to by bylo moc špatný.
birma Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:09 - Nahlásit Velvetka Pokud si si jistá, žes udělala dobře, tk je to v pořádku. Třeba časem bude mamka souhlasit a poídíte si pejska všichni dohromady. Navíc určitě nebudeš u rodičů bydlet vždycky
Verca Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:10 - Nahlásit Velvetka No snad tě to nebude dlouho užírat.
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:11 - Nahlásit Já nelituju toho že jsem to odřekla,ale toho že to bylo všecko domluvený,máme pro pejska doma věci apod. To mě štve nejvíc...že jsem to zkazila...
Jirikovo Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:12 - Nahlásit birma fajn. ale predstav si treba me. psa jsme si porizovali, kdyz jsme na nej byli dva. ted jsem na to vsechno sam a nemam zrovna praci, ze bych vedel, ze kazdy den budu v pet doma. rodice bydli sice taky v Praze, ale pomerne daleko. takze kdyz se prace ma protahnout do desiti do vecera, tak musim v pet jet vencit a vratit se. blby je, kdyz prijde nejaky vyjezdni zasedani a takove nesmysly ... proste vsechno neprizpusobis ...
Jirikovo Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:15 - Změnil/a: Jirikovo - Nahlásit Velvetka tak to mi hlava nebere. ty litujes toho, ze mas nakoupeny doma veci, ktery ted nevyuzijes a neni ti lito toho, ze toho psa mit nebudes, ze pro toho psa budou muset znovu hledat panicka a podobne?? s timhle pristupem je mozna fakt lepsi, ze jsi se rozhodla tak, jak jsi se rozhodla ....
birma Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:17 - Nahlásit Jirikovo jasně, já mám výhodu, že si třeba můžu psa vzít i do školy, když jsem brigádničila, tak jsem si našla práci do který mohl pes nebo práci která nebyla tak časově náročná (do 8 hodin denně). Chápu, že tohle nejde vždycky, ale fakt si myslím, že většina věcí se dá zařídit ( třeba já jsem venčila fenečku kamarádce - měla jsem klíče od nich od bytu a když mi zavolala, že bude dýl v práci, tak jsem jí vzala ven i s tou mojí obludkou) fakt si myslim, že všechno de, kyž se chce, ale lehký to určitě neni
Verca Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:17 - Nahlásit Velvetka Taky to moc nechápu, ale asi to bude tím, že toho pejska neměla doma, takže neví, o co přišla.
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:18 - Nahlásit Jirikovo Nene,to jsem asi špatně vysvělila.Mě je líto celý to že jsem se na pejska těšila,všechno sjem to zorganizovali,nakoupili,připravili...a já tot akhle zkazim všem i sama sobě.
Verca Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:20 - Nahlásit Velvetka A co takhle pořídit si toho pudlíka? Nebo mamka vůbec pejska nechce?
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:22 - Nahlásit Verca Ne,vůbec ho nechce.Žádnýho.A i já cítím že na to nejsem připravená.Kdyby ho chtěla celá rodina tak jo,ale i to mě odradilo.Že by to bylo pro půl rodiny jako překvapení,ale možná i nepříjemný překvapení...že máme nově udělanej byt a mamka by brečela že jí tam něco zničil a takový samý věci.A já přecejen jsem zvyklá tak nějak si užívat mládí a bylo by mi pejska líto kdybych ho musela nechávat doma.Nechtěla jsem aby trpěl...
klára	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:33 - Nahlásit Velvetka myslím, že jsi rozhodla dobře, když sebekriticky přiznáš, že si "chceš užívat mládí", tohle rozhodnutí tě asi posunulo dost směrem k dospělosti, takže gratuluju a je lepší, když jsi to zjistila dřív, než máte tu chlupatou kuličku doma
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:40 - Nahlásit Taky si myslim že je zodpovědnější to co jsem udělala já než abych po čase zjistila že je mi na obtíž.Nechtěla jsem aby se trápil.Bude se mít určitě líp u jiných lidí.Pejska si pořídim až se na to budu cítit.Ale přiznávám že moc zodpovědný moje jednání neni.Ale když cítim v sobě ten špatnej pocit že bych asi na toho štěníka neměla tolik času,nebo bych zas neměla čas na jiný věci...já prostě nemůžu jednat proti tomu,když mi něco v hlavě říká že neni ta vhodná chvíle.
Pavla	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:43 - Nahlásit Dovolí si reagovat: Nejdřív Velvetka brečí, že psa mít nemůže, jen kvůli mamce. Pak je straaaaašně šťastná, že pes bude, navzdory mamce, a v den, kdy si ho má přivézt domů couvne, s ohledem na mamku. Asi teď chámu její mamku, protože ji zná a moc dobře ví, že by nebyla schopna se o pejska starat. Jsem jedna z těch co jí peska přáli a schvalovali, ale po tom, co tady teď předvedla! Moc mě to mrzí, ale je dobře, že nebude mít pejska. Dobře pro OBA.
Pastelka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:47 - Nahlásit Pavla Souhlas!!!
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:51 - Nahlásit Ale jak byste reagovali vy s mejma pocitama?Nejdřív s pocitem že by jste strašně chtěli psa,pak se smutkem že ho nebudete mít a pak s radostí že ho můžete mít,ale teprve dost pozdě si uvědomíte že si nepřipadáte dost zodpovědný?Tisíckrát jsem o tom přemejšlela a uvědomovala si všechny následky když si pejska pořídim.Cítila jsem e na to připravená.Bohužel,skutečná hloubka těch následků mi došla moc pozdě...
jarka	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:52 - Nahlásit Jsem rada,ze to dopadlo takhle a ze jsou i tady spriznene duse.Urcite si pejska pridis,az si budes jista, ze pro nej jsi ochotna obetovat cokoli.Vzdyt taky muze onemocnet a velky plemeno poradny papani at ma v poradku kostru a je to dost financne narocne to jsou moje zkusenosti kdy pejsek mel nemocny ledviny a do posledni chvile jsme zkouseli vsachno,prodlouzili jsme mu zivot o dyl jak jeden rok a ted mame mladicka a na starouska vzpominame s laskou a nesmi se litovat toho ,ze jsme investovali,ale myslet na to.co krasne nas spojovalo a co jsme prozili a s kazdym se proziva neco jineho a zase krasneho.Pekne vanoce vsem a stastne chvile s chlupacky!!
wensday Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 11:56 - Nahlásit Pavla
klára	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:03 - Nahlásit Velvetka Ale jak byste reagovali vy s mejma pocitama tohle ti nemůže nikdo zodpovědět, každý člověk je jiný a věci prožívá jinak. Možná jsi v 16 letech větší dítě než třeba [b][Azoráček/b]- ta je myšlením a zodpovědností vpodstatě dospělá a proto asi nezapadá mezi své vrstevníky. Ty sis sice na poslední chvíli a po dost dramatickém průběhu (podle toho, jak jsi to tu ventilovala), ale přece, uvědomila, že pes je fakt velký závazek a ustoupila od něj. Všichni se tu shodujeme, že je to dobře pro tebe i pro psa, tak už to nepitvej
Anonymní	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:05 - Nahlásit Kup si plyšáka a až trochu dozraješ a budeš vědět co vlastně chceš tak si kup živého tvora. Zatím to tak nevidím.
Pavla	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:07 - Nahlásit Velvetka Milá Velvetko, je mi 30 a svého 1.psa jsem si pořizovala v 15-ti, ale opravdu nikdy jsem o sobě nepochybovala tak jako ty. Neurážej se, ale jsi ještě opravdu dítě se vším všudy. Z toho co jsi tu dnes napsala, mi připadá, jako bys myslela jen na sebe. "Já chci psa, já chci přítele a vždy jen když se to hodí mě." A když ti došlo (naštěstí včas), že ta živá hračka je velká zodpovědnost, tak jsi se s tím nedokázala vyrovnat. Na druhou stranu, pokud vidíš svou situaci jako buď pes nebo přítel, to že jsi zvolila přítele místo psa v tvém věku naprosto chápu.
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:21 - Nahlásit Bohužel já si nerozumim sama se sebou a každej den se se sebou a s vlastnostma který mi na sobě vadí mi bojuju,bohužel neúspěšně...
Majda Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:28 - Nahlásit Velvetka No myslím, že i já jsem se už dostatečně vyjádřila. Prostě jsi ještě pořád na pár facek. Zřejmě tě k tomu tvému rozhodnutí trochu postrčil brácha. Je to dobře, že jsi psa zrušila, nezvládla bys to asi a na tvojí mámu by padla všechna starost. To by se asi ještě dalo zvládnout, ale psovi by chybělo to, co potřebuje, ta láskyplná péče, kterou dávají všichni ti z nás, co si psa moc přejí a vědí proč. Ty jsi ještě v pubertě a skáčeš z jednoho na druhé. S tvého věku plyne i sobeckost, s jakou jsi se rozhodla. Jen si měla přemýšlet trochu dřív, aby teď chovatelé nemuseli řešit problém, co se štěňátkem, když jsi na poslední chvíli odřekla. Jinak ti přeju, abys dostala brzy rozum, byla zodpovědnější, protože pak budeš šťastnější nejen ty, ale i ti, kteří tě mají rádi a moc jim na tobě určitě záleží, tím myslím samozřejmě tvoje rodiče. A moje psaní neber ve zlém. Spíš se nad ním zamysli a vezmi si z něj i ze svého chování poučení. Hezké svátky a hodně zdraví, štěstí, lásky a rozumu v roce příštím.
Verca Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:35 - Nahlásit zase nebuďte na ní tak zlí. Je dobře, že si vůbec uvědomila, že pejska nezvládne. Lepší pozdě než vůbec. Je jí 16, tak proč po ní chcete zodpovědnost? Mám stejně starou sestru a je v těžké pubertě , takže se už ničemu nedïvím.
Pavla	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:51 - Nahlásit Verca Je jí 16, tak proč po ní chcete zodpovědnost? Právě proto, že si chtěla pořídit pejska!
klára	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:53 - Nahlásit Verca nikdo (kromě anonyma) tu na Velvetku není zlý - většina lidí je dost vedle a asi i zklamaná z toho, jak celá její anabáze se štěnětem dopadla, ale i přesto ji všichni chválí za sice pozdní, ale v tuto chvíli nejsprávnější rozhodnutí. A narážky na to, že je v pubertě a nezralá - to je přece pravda a ta není vždy příjemná
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 12:56 - Nahlásit Já jsem z toho taky zklamaná.Sama ze sebe.Ale já si zase uvědomuju jaký blbosti dělám,jen moc pozdě a nedokážu s tim nic dělat...já se tu nechci furt ospravedlňovat.Už to nemá cenu.jsem si zkazila Vánoce,ale nevadí,snad se z toho poučim...
Majda Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 13:34 - Nahlásit No já si myslím, že na ni nejsem zlá. Mám dvacetiletou dceru, tak to není tak dlouho, co byla v tomhle věku. Naše děti jsou demokratické až až. Říjají nám pravdu často nevybíravým způsobem přímo natvrdo do očí. A taky to musíme rozdejchat. Tak ať ví, že život není lehký, a že se vždycky nedějou věci podle nás. Já myslím, že je lepší říkat si pravdu, i když je nepříjemná. Alespoň nebudou pak překvapený a životem zaskočený. Alespoň se mi to vždycky vyplatilo. Už párkrát za mnou děti přišly a ač nerady, a nikdo je k tomu nenutil, přiznaly, že jsem měla pravdu, a že udělaly blbost. Tak jsem jim pofoukala bolístku a šlo se dál. Ale nemaluju nikdy nic na růžovo. Život je spíš tvrdej a uhlazené cestičky nejsou moc dobré. Ale jak říkám, nemyslím to nijak zle. Velvetko Myslím, že máš pravdu, že není třeba se ospravedlňovat někomu cizímu. Ale máš pravdu i v tom, že sis zkazila vánoce. Podle toho, co píšeš, chci věřit, že v jádru jsi dobrá holka, ale puberta je holt puberta. Na závěr jednu moudrost: Zkušenost je dobrá škola, ale školné je příliš vysoké. Řekl to Sokrates a já s tím plně souhlasím. Ten pán věděl, co říká. Tak Pápá a hezké vánoce.
Anonymní	# Zasláno: 22 Pro 2005 17:13 - Nahlásit Velvet,nezlob se,ale prijde mi,ze se chovas jak rozmazlenej parchant,ktery nevi,co chce.Kdyz uz jednou psa chces,musis si dost dopredu rozmyslet vsechny pro a proti.. Jeste ze toho pejska nemas,vidim to tak,ze by te bavil tak tyden a pak by jsi zjistila,ze ono to taky cura a kaka a chce si to hrat a nemela bys na stene naladu a vse by zustalo na mame..
ati Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 17:18 - Nahlásit Anonymnípokud by to zůstalo na mámě,to by bylo fajn,ale já myslím že by pejsek v lepším případě šupajdi zpět k chovateli. Lepší,pro psa ,že si to rozmyslela.
pigie Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 17:32 - Nahlásit A ja som z toho celeho smutna, este stastie, ze som tuto diskusiu cez den nemala sancu sledovat... Ja som tak strasne chcela psa, ze tieto pocity asi nikdy nepochopim...
Eimy Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 17:58 - Nahlásit pigie Je fakt, že já o sobě pochybuju ve spoustě věcí, ve kterejch mi hodně lidí věří, ale v tom, v čem mi nevěřili sem sama sobě věřila a naštěstí to vyšlo a bylo to právě pořízení hafana...
pigie Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 18:43 - Nahlásit Eimy No, to aj ja pochybujem o vela veciach, ale o tom, ci som ochotna pristupit na vsetky veci, co chovanie psa obnasa, v tom som proste nepochybovala. Vsetko sa podriadilo mojej tuzbe, planovala som to ovela dlhsie ako Velvetka. U nas mi dokonca aj verili, pretoze som sa ochotne starala o psov svojich pribuznych a to tym horsim smerom, nie vychadzky, ale ich obriadovanie, cistenie vybehov a misiek a pod. Ale mama nikdy nechcela psa a nikdy by som sa domov neodvazila ho priniest, lebo by som ho musela ist vratit tam, odkial som ho vzala... Ale raz tak, raz onak, to u mna nepripadalo do uvahy. Proste nechapem, ale je dobre, ze si to Velvetka rozmyslela vcas.
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 19:37 - Nahlásit Víte mě samotnou překvapilo že jsem z toho couvla.Prostě vůbec nevím proč.Ale prostě jsem se rozhodla a nesu si důsledky.Bohužel už dlouho mi vadí že jsou moji rodiče tak starostliví a rozmazlili mě.Oni se o mě hrozně moc bojí a tak mi dopřáli co jsem chtěla...teď mi za to nadávaj...ale já si to všechno uvědomuju.Bohužel je problém v tom,že já pochybuju sama o sobě...cítim se teď dost hrozně.Je to jedno z nejhorších období.Ale snad se z toho dostanu... Jinak chci jen říct,že jako rozmazlenej parchant bych se chovala právě kdybych si toho psa nechala přivézt a za tejden bych řekla že ho nechci.To bych ale nikdy neudělala.Kdyby tady už byl,postarala bych se o něj jak nejlíp bych uměla...
Usanda Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 19:43 - Nahlásit Já už to nechci rozmazávat, ale mám jen otázku: odkud jsi to štěně měla zamluvené? Mě nějak neleze do hlavy, jak může chovatel s klidným srdcem prodat štěně 16ti leté slečně. Já bych si zjištovala,ke komu ten pes jde, jestli s tím rodiče souhlasí - nehledě na to,že ty jako nezletilá nemáš právo podepisovat jakékoliv smlouvy! Dále by mě zarazilo, že si chceš leona pořídit do bytu, že nemáš se psy zkušenosti atd atd. To mi hlava nebere....
Velvetka Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 19:48 - Nahlásit Usanda Pejska jsem měla zamluvenýho od jedný pani z Olomouce.Všechno to bylo domluvený s bráchou a jeho holkou,byl vymyšlenej i alternativní plán.Leona do bytu?My máme velikou zahradu a taťka leona moc chtěl.Se psy mám zkušenosti asi osmiletý kdyby něco.Věnovala jsem se psovi kterej nebyl můj a věnovala jsem mu hodně času.Minulou zimu umřel.Teď si majitelé pořídili dalšího německýho ovčáka.Fenku.A tu se mi dost úspěšně podařilo naučit základní výcvik.Poslouchá na slovo...
Eimy Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 20:04 - Nahlásit pigie No, u nás mamka měla strach, že starost spadne na ni, že budou problémy se sousedama a tak...Prostě měla spoustu důvodů proč psa fakt ne... A to jsem si brala i domů pejsana od babičky na víkendy, jak jen to šlo a starala sem se o něj, ale prostě pořád to podle mamky nebylo dost na to, abych mohla mít vlastního psa... I babička říkala, že ne, že pes bude sám doma a bude dělat čurbes a tak (je fakt, že v tomhle jsem měla víc štěstí než rozumu), ale nakonec to vyšlo feňule nikdy nekňučela, když byla sama doma, takže sousedi ji berou v pohodě, jen když se potkáme, tak říkají, jak je hodná, že o ní vůbec neví, že není slyšet... Prostě mně se to, že jsem šla tvrdohlavě za svým vyplatilo... A to až po tom, co jsme si feňulku pořídili se mi svěřila, že když jsem chodila na gympl, tak ji na každých hovorovkách a třídních schůzkách naše třídní ukecávala, aby mi toho psa dovolila
Azoracek Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 21:18 - Nahlásit Velvetka Možná je opravdu dobře, že jsi to zrušila. Třeba toho budeš za pár dní velmi litovat, ale nakopne tě to zas a až jednou přijde den D, když si opravdu pejska povezeš, bude to ještě lepší!! Já abych se tu přiznala, kdybych kdysi věděla, co pes opravdz obnáší, když není doma, nešla bych do toho..jenže jako malé dítě jsem si to samozřejmě neuvědomovala, vždyt je to to sladké štěnátko, že... A rodiče řekli že domu pes prostě nepujde. Takže když babička na mé naléhavé prosby povolila ( asi aby se mě zbavila, myslela, že to stejně nedopadne), tak rodičum nic nebránilo v tom, mi toho psa koupit. Babička souhlasila, tak co. Takže rodiče za to taktéž nemohou. Ale pes je prostě už jednou muj, tak holt se musím ted snažit vše mu přizpusobit Uvědomuji si ( s výčitkama svědomí), že díky psovi přijdu také o ty pubertácký akcičky, vlastně o jedno období mého života. Protože pes, když zjistíš, co to je, mít opravdu psa,a vezmeš tu odpovědnost na sebe, tě jakoby přenese přes jedno období..Ale do života to je jen přínos. Mamka aspon ví, že jsem zodpovědná, dokážu dodělat věci do konce, nevymýšlím si zbytečnosti... ále, jak říkám , někdy mám takové hlody, co kvuli psovi ztratím, ale jakmile mě tyto myšlenky napadnou, hned mám kvuli nim výčitky svědomí, jak vubec takto mohu myslet, když ten pes tam na mě čeká, jedině já ho vezmu ven, pořídně prodrbu, pohraju si s ním...a když už tu jednou je, je jen na mě se o něj postarat!! Velvet třeba uplyne pár měsícu, překloní se nový rok, a ty opravdu zjistíš, že víš, že tu odpovědnost uneseš. Ze srdce ti přeju, aby to bylo co nejdřív, protože i přes ty starosti s pejsky, je to obrovský přínos do života a na to, co s ním prožiješ, nikdy nezapomeneš..i když si kvuli těmto čtyřnohým chlupáčkum vyslechneš pár nemilých věcí....
Azoracek Člen	# Zasláno: 22 Pro 2005 21:19 - Nahlásit Uff, to jsem s enějak rozepsalaMuj mozek něco vymyslí a prsty už jen klapou
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 09:19 - Nahlásit sousedi ji berou v pohodě, jen když se potkáme, tak říkají, jak je hodná, že o ní vůbec neví, že není slyšet... tak tohle bych chtel skutecne taky nekdy zazit. na druhou stranu v noci stekajici pes udrzuje soudrznost v baraku, vsichni proti mne ....
Eimy Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 09:25 - Nahlásit Jirikovo Nevim nevim, jak by to s ní dopadlo, kdyby tvrdošijně dělala čurbes a štěkala, asi by se přestěhovala k babičce, kde už jsou všichni na uštěkaný psy zvyklí... U nás by to nešlo... I když... Možná by někdo radši přetrpěl štěkajícího psa než "houkací bábu"
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 10:12 - Nahlásit Eimy ona nastesti nesteka furt, jenom v noci .... ale fakt mam (a se mnou cely barak) dokonaly prehled, kdy kdo prichazi vecer domu a kdy rano jde do prace ....
Eimy Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 10:14 - Nahlásit Jirikovo Tak to je výhoda to štěkání v noci Ale aspoň tě nikdo neukradne
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 10:18 - Nahlásit Eimy mne stejne ukrast nemuzou ... museli by pro me prijet s jerabem, aby me vyzvedli z postele a takovou cinnost by predpokladam nekdo z baraku zaregistroval ...
Eimy Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 10:38 - Nahlásit Jirikovo Třeba by zaregistroval, ale dělal by , že to neregistruje, protože by byl rád, že se tě zbaví :-O
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 10:55 - Nahlásit Eimy jim nejde o me ale o psa. takze me by mozna branili. preci jen jsem v kolektivu castecne obliben ... a hlavne by zacali vsichni kricet, ze jim jedou s jerabem po travniku, po chodniku a podobne. takze by me diky svemu obcanskemu citeni s nebohym travnikem urcite jejich krik vzbudil ...
Eimy Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 11:09 - Změnil/a: Eimy - Nahlásit Jirikovo No nebo by si mohli myslet, že třeba jede jeřáp pro tvou Ronie.. to je druhá varianta... Ty bys samozřejmě jako správnej páneček Ronie nechtěl dát, takže by plácli dvě moouchy jendou ranou
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 11:10 - Nahlásit Eimy no neumim si predstavit, jak velky jerab by musel byt pro ®onie vyroben. myslim si, ze neco tak obrovskeho, co by uzvedlo meho ridgelabrodalmatinskeho chrta jeste nebylo nikdy zkonstruovano ....
Eimy Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 11:12 - Nahlásit Jirikovo Všechno je jednou poprvé Třeba se sousedi už skládají na zaplacení nákladů na vyvinutí takovýho jeřábu a když budou šikovní, třeba se jim podaří udělat i light verzi, aby nebyl slyšet, nepocuchal trávník a nerozbil chodník
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 11:21 - Nahlásit Eimy no jo, ale ja mam stejne na oknech nerozbitne folie, takze se ke mne nedostanou jinak nez ponicenim domu, a to by predpokladam sousedi nepripustili .... proste maji smulu a budou muset s nama dal trpet a jestli si to tady nekdo z nich nahodou cte, tak mi da v case predvanocnim dnes odpoledne pres drzku, ze si z toho stekani jeste delam srandu ....
shmoldie Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:21 - Nahlásit jirikovo chtěla jsem se tě zeptat - nezkoušel si mít Ronie přes noc u sebe v posteli? Třeba by jí to na to její štěkání pomohlo.
Velvetka Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:29 - Nahlásit Azoracek Já už pejska nedostanu.Už mi ho nikdo doma nepořídí a ani se jim nedivím.Brácha jak sjem to odřekla tak to hned šel říct taťkovi a táta řek že si ho stejně vůbec nezasloužim a tak.Ale jsem domluvená s přítelem že jestli spolu vydržíme a budeme spolu bydlet,pořídíme si psa každej jednoho Víte možná kdybyste dostali takovou depku jako já tak byste do toho taky nešli.Já toho možná trochu lituju,ale zase i teď mám pocit že bych to s pejskem prostě nezvládla...
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:33 - Nahlásit shmoldie no ®onie je od malicka vychovana, ze do postele se nesmi. ale bydlim v tak uzasne postavenym baraku a jeste v prizemi, ze i kdyz jsem vecer doma a sedime v obyvaku, ona mi spi stocena na gauci v nohach, tak jakmile slysi nejaky zvuk z chodby, okamzite startuje za dvere a jde stekat ... takze neverim, ze by pomohlo, kdyby lezela se mnou v posteli. ono totiz kdyz jeste nespim, tak ty zvuky z chodby slysim i ja ... hlavni duvod, proc nespi se mnou v posteli je ale ten, ze je strasne majetnicka na moji deku. kdyz jsem parkrat z ruznych duvodu spal v obyvaku, tak jsem ji tam mel u sebe, ona se stoci k noham, ale proste musi lezet na perine a kdykoliv se ja chci pohnout, tak mam problem, protoze ona odmita opustit sve vyhrate mistecko na perine. takze se vyspim jeste min, nez kdyz k ni musim vstavat a uklidnovat jeji stekani ....
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:34 - Nahlásit Velvetka pokud si chces uzivat vseho toho, co muzes provadet jen v tom obdobi od patnacti do dvaceti, tak jsi se rozhodla dobre. spousty z tech veci by ses skutecne musela vzdat, pokud by starost o psa lezela jenom na tobe ...
Velvetka Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:43 - Nahlásit Jirikovo Asi máš pravdu.Sama cítim že jsem se asi rozhodla dobře.Pejska si pořídim až se na to budu cítit.Kdybych byla skutečně tak moc velkej sobec,tak bych nemyslela na toho pejska jak by mu u nás asi bylo.Nechtěla jsem aby se tu třeba trápil.
shmoldie Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:44 - Nahlásit jirikovo hmm tak nevim - mně totiž starší čubina taky hlídá, ale jenom když nejsem já nebo přítel doma, jako že čeká, že ten výtah, kterej teďka přijel musí už určitě obsahovat tu ztracenou součást smečky .o) ale v noci právě spí v klidu i když je zrovna páníček někde na tahu - většinou jí to štěkání trvá tak do 11ti a pak už na to sjeeere a de spát taky. Tak proto mě to napadlo, že by byla třeba klidnější, ale zřejmě asi nee.
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:54 - Nahlásit Velvetka ja taky nerekl, ze jsi sobec. ja naopak tve rozhodnuti v teto fazi zivota plne schvaluju. je totiz neco jineho poridit si psa jako milacka pro celou rodinu a psa, ktery je plne zavisly na jednom cloveku. a ver mi, ze vim o cem mluvim ...
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Pro 2005 12:56 - Nahlásit shmoldie ta moje potvora naopak steka, jen kdyz je smecka doma. kdyz je tam sama, tak je ticho po pesine s vyjimkou nekolika mala pripadu, napriklad kdyz se v chodbe servou jini psi ... ale jakmile jsem doma, tak upozornuje panicka na to, ze za dverma se deje cosi, co si dle jejiho nazoru zaslouzi mou pozornost. a nechce pochopit, ze ja nehodlam venovat pozornost tomu, ze jde nekdo ze sousedu domu nebo ven ....
Eimy Člen	# Zasláno: 24 Pro 2005 00:28 - Nahlásit Jirikovo jen aby se nepostarali o to, abys musel vyvětrat