| Autor |
Zpráva |
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Lis 2005 13:33
- Nahlásit
Asi už je tu spousta "smutných" příběhů a už jste si tu o tom mohli vyprávět několikrát. Já když si na tento příběh o loučení vzpomenu, vždy se mi derou slzy do očí ač už to je mnoho let starý příběh.
Bylo to kdysi, když si ještě vojáci mohli sebou vzít domů svého milovaného psa, který s nimi vojnu sloužil. Táta si ho přivedl taky, byl to NO a jmenoval se Hektor. Když se ségra narodila, měla hned svého osobního hlídače u kočárku, cizí ksicht nemá co čumět na mojí malinkou v kočárku  . Náhlé návštěvy také nikdy nevěděli zda jim někdo míří pistolí na záda. To byla jeho obliba každého překvapovat ze zadu, skočit tlapama na něj a jen tak stát, ať se trápí s rukama vhůru a čeká až pán příde, nemá se tu co potulovat sám v mém revíru, atd.....
A takhle v noci, když byl táta ve službě - veterinární technik, máma letí přes celou vesnici si zatelefonovat - Táto přijeď hned domů, Hektor leží na uhlí a je strašně moc divnej. Jenže služba je služba a táta se hned tak rychle uvolnit nemohl, ale když už konečně přijel a máma měla za sebou bezesnou utrpenou noc, Hektor zavrtěl ocáskem konečně se dočkal páníček přijel kouknu se na něj a sbohem........... zavírám očíčka a už se neprobouzím, Čekal jsem dlouho, abych se mohl rozloučil, přečkal jsem to šílené utrpení, tu šílenou bolest, ale miloval jsem tě páníčku a bez rozloučení, bez toho posledního pohledu na tebe, bez posledního zavrtění ocásku bych tě nikdy opustit nemohl.
Bylo to jen pár vteřin co zemřel, když páníček konečně dorazil, ani ho nestačil živého pohladit, ale čekal, musel se rozloučit.
Hektro byl ještě mladý pes ale bohužel se otrávil a jak táta říkal, musel strašně trpět  . Na jiného našeho psa si nepamatuji, že by čekal tolik hodin v utrpení, aby se mohl rozloučit
|
Syska
Člen |
# Zasláno: 16 Lis 2005 13:50
- Nahlásit
Smutný....
Ale krásnej příběh, opravdu.
|
evina
Člen |
# Zasláno: 16 Lis 2005 15:06
- Nahlásit
Hezké...ale hrozně smutné
|
Kamca
Člen |
# Zasláno: 16 Lis 2005 15:31
- Nahlásit
Moc dojemný příběh..
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Lis 2005 15:43
- Nahlásit
Fuj, nesnáším mráz po zádech.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 17 Lis 2005 12:37
- Nahlásit
Všichni tam jednou musíme..kéž bychom se všichni dočkali toho svého milovaného člověka těsně před smrtí se s ním rozloučit..
H
|
Velvetka
Člen |
# Zasláno: 17 Lis 2005 12:43
- Nahlásit
Je to strašně smutný...ale je tu vidět,že pes je svýmu páníčkovi věrnej až do smrti...
|
nika00
Člen |
# Zasláno: 17 Bře 2006 10:27
- Nahlásit
hrozny 
|
Orry
Člen |
# Zasláno: 17 Bře 2006 10:33
- Nahlásit
|
pajinka
Člen |
# Zasláno: 17 Bře 2006 11:19
- Nahlásit
Mne se stalo neco podobnyho. Náš dalmatin byl pred poslednim zachvatem epilepsie, pri kterem ochrnul. Uz v poledne kdy jsem prisla ze skoly se mi zdal divnej, ale odesel si lehnout do stinu ke stromu a ja sla psat ukol ci co. No a mama prisla v pul ctvrty, on na ni vzdy pod stromem u branky cekal. Jen co odemkla, pes k ni naposledy sel a zhruba do ctvrt hodiny upadl do silenyho zachvatu, do hodiny celej ochrnul.
|
nika00
Člen |
# Zasláno: 17 Bře 2006 11:22
- Nahlásit
to je fakt hrozny........z tadyhle tech duvodu si rikam ze uz nikdy enchci zadny zviratko.....
|
