| Autor |
Zpráva |
Arwen1
Člen |
# Zasláno: 10 Led 2014 09:29
- Nahlásit
Ahoj,ráda bych se zeptala na Vaše názory a zkušenosti ohledně pořízení druhé fenky k první(čivava). Nyní máme doma první měsíc fenečku (je stará 3 měsíce). Je velice hravá, naučená na podložku a už zvládá (tak na 99%) základní poslušnost - povely ke mě, sedni, nesmíš, místo, dává pac. Ráda bych s ní ale chodila i na cvičák kvůli socializaci a dalšímu výcviku. Vzhledem k tomu že s přítelem oba chodíme do práce(přítel ale pracuje v dílně doma a během oběda za ní chodí) bývá doma sama cca 4 hodiny před obědem a 4 po obědě. Z vrhu, ve kterém jsem si jí brala, zůstala ještě jedna fenečka a nyní zvažujeme, že bychom si vzali i jí. Zajímají mě Vaše zkušenosti a názory na to, zda to není brzo(kvůli výcviku),případně jak pejska začlenit. Bude si jí pamatovat? Nebo je lepší vzít fenečku z jiného vrhu až té naší bude třeba půl roku a bude mít základní výcvik? Nebude na ní ta co už máme doma třeba žárlit, aby nám pak nedělala naschvály, když už poslouchá? Děkuji za tipy 
|
lamalucni
Člen |
# Zasláno: 10 Led 2014 09:42
- Nahlásit
Arwen1
Já bych si druhé štěně vzala až tehdy, až bude ta první dospělá a vychovaná. Tzn. dejme tomu tak ve dvou letech. Nejde ani tak o žárlení, to se dá bez problému usměrnit, ale o to, že dvě štěňata stejného věku se navážou daleko víc na sebe navzájem než na člověka, takže si "vystačí" a nepotřebují vás poslouchat (trošku přeháním, ale snad chápete, co chci říct). Museli byste se jim věnovat hodně intenzivně každé zvlášť. Navíc ve třech měsících zvládá základní poslušnost každé štěně, pokud má trošku normální majitele, ale počkejte na pubertu, to budete mít plné ruce práce i s jednou švihlou slečnou s periodickými záchvaty hluchoty  Neříkám, že to nejde zvládnout, to určitě jde, ale osobně bych s pořízením druhého štěnda počkala.
|
solanka
Člen |
# Zasláno: 10 Led 2014 10:33
- Nahlásit
Arwen1
Hm, pokud by se jednalo o jiné plemeno, tak bych to rozhodně nedoporučila.
Jednou jsem si chtěla nechat ze svého vrhu štěně a nemohla se rozhodnout, tak jsem nechala doma dvě fenky, že se uvidí. Protože jsem chtěla, aby byly obě dobře socializované / pracovní plemeno /, musela jsem brát každou zvlášť do města, mezi psy atd. prakticky jsem nedělala nic jiného než je různě někde střídala - byla to hrozná pakárna, už bych to neudělala.
Ale - čivavy chovám přes 20 let. Nevím, jak intenzivní výcvik s čivavou plánujete, ale ty běžné věci snadno naučíte i obě najednou a je tu velké plus - čivava si s málokterým jiným pejskem tak vyhraje jako s druhou čivavou! Nebála bych se u nich toho, že nebudou majitelku potřebovat, jsou to velice / někdy až moc / kontaktní zvířátka a myslím, že moc nehrozí, že by z nich vznikla,, nezvladatelná smečka´´.
Klidně bych do toho šla, fenečce pořídila sestřičku - pamatovat si jí bude, budou si spolu hrát přiměřeně věku. Není tu nebezpečí že by pak větší štěně trápilo to menší. V tomto věku ani nehrozí žárlení jako u starších jedináčků, naschvály pes nedělá nikdy - není schopen takhle uvažovat. V pubertě to možná bude trochu náročnější, ale - zase dle mých zkušeností - čivavy to nijak zvlášť nehrotí, většinou je nepřiměřeně rozmazlí majitelé a pak je problém jinde.
A pozorovat dvě čivaví štěňata při hře - to je něco úžasného, kam se hrabe televize. 
|
Arwen1
Člen |
# Zasláno: 10 Led 2014 11:21
- Nahlásit
Děkuji za názory
solanka
Ráda bych s ní prošla celý výcvik, včetně odložení, povelů bez slov atd. (vyšší dívčí) S pejskem, co jsem měla dříve, jsem chodila a bavilo nás to oba (ale nebyla to tedy čivava). Možná časem i nějaké agility ale spíš jen pro zábavu psa než soutěžně. Vcelku se bojím toho výcviku, protože čivavka, co máme doma teď, poslouchá spíše jen mě než partnera. U mě stačí jeden povel a poslechne a u něj jde spíš o prošení, než se "madam uráčí" byť s ní trénuje jaké já (i s pamlsky). Takže pokud by se i ta druhá upnula na mě asi bych opravdu nevěděla co dřív. Ale zase vzhledem k tomu že bude bývat doma sama, když jsme v práci(vím spousta psů je také doma sama a stačí se jim pořádně věnovat když přijdete) a protože je to její sestra tak mi to přijde jako dobrý nápad. Otázka je co budu říkat až budou obě v pubertě 
|
solanka
Člen |
# Zasláno: 10 Led 2014 11:46
- Nahlásit
Tak to je super, bude z ní vychovaná čivava, žádná hysterka
S tím výcvikem a agility - nechci aby to znělo nějak nepříznivě - ale trošku pozor...většinu čivav to příliš nebaví. Ne že by byly hloupé, oni to chápou, a různé cviky dělají za pamlsek rády, ale není to takový ten cílevědomý výcvik - možná právě to předvádí s vaším partnerem. To samé agility - většinou jen v mladším věku, rekreačně, pak už je to pro ně spíš opruz, navíc je to pro ně přece jen fyzicky náročné....to jen abyste nebyla zklamaná. Určitě si s nima užijete spoustu legrace....ty moje mě zrovna pozorují, jestli je nepomlouvám 
|
Arwen1
Člen |
# Zasláno: 10 Led 2014 11:51
- Nahlásit
Solanka
Tak uvidíme pro mě bude hlavně fajn, když bude ve skupince psů, kde se nebudu muset bát, že jí nějaký zakousne a naučí se správný přístup k ostatním psům. Po tom co jsem četla za zkušenosti ostatních chovatelů se pomalu bojím jí pustit na volno i v parku. A vy jste si brala čivavy zároveň nebo postupně?
|
solanka
Člen |
# Zasláno: 10 Led 2014 12:18
- Nahlásit
Já jsem si první čivavu pořídila v r. 1990  a to dospělou, panicky bázlivou ze špatných podmínek...když jsem si pro ní přijela, majitel jí chytal pod kamny postupně se z ní stala sebevědomá čivava - obranářka.
Za ty roky tu mám už několikátou generaci, mám třeba i babičku 9 let, její dvě dcery 5 let a vnučku 2 roky.
Naštěstí bydlím na vesnici a na procházky chodíme přes louku do lesa. Mám i větší psy - teriéry a ohařku z útulku, ale i křížence, právě na agility, výcvik a ke koním.
Já bych se taky o čivavu mezi cizími psy bála, přesto, že ty moje jsou zvyklé i na velké psy - nikdy nevíte, co přiběhne za psychopata a čivava je ,, křehké zboží´´. 
|
