| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 23 Bře 2010 14:49
- Nahlásit
Nehezky zaprášeným oknem poznamenaným ještě hnusnější zimou se do pokoje vkradly sluneční paprsky. Je to letos poprvé, co takhle časně ráno prorazily bariéru mraků a v plné síle, dokonce i teplem sálající, mě pohladily po tváři a vytrhly mě ze spánku.
Hezké vytržení.
Vstanu z postele a jdu k oknu. Pohlédnu ven. Do zahřátého skla naráží první letošní probuzená moucha, taky chce ven.
Poprvé letos hmouřím oči. Jinak bych oslepla. Určitě. Venku na ozimělém trávníku se vyvaluje pes rozplácnutý jak dlouhý tak široký, oči přivřené a hustá zimní podsaditá srst se pomalu ale jistě rozpadá do uvolněných snopečků, které poletují po celé zahradě. Vypadají jak pampeliškové chmýří, ale to je ještě daleko – naštěstí.
V jediném okamžiku jsem se rozhodla vzít zvířenu na neobvyklou procházku. Bude to trasa in memoriam.
První zastávka je hned ze startu. Vzadu na konci zahrady pod jabloní, která už za pár týdnů ozdobí svět nádhernými růžovými květy a provoní celou ulici, odpočívá zvířenin předchůdce. Jediný papírový žampión v naší rodině, jehož jméno je tak dlouhé a složité, že si jej už nepamatuji. Bylo to za stejně krásného dne, kdy jeho cestu tímto světem ukončila kola osobního auta. Je tam už spoustu let a stal se součástí oné jabloně, která je tak trochu součástí nás všech. Nebo my jsme součástí jí? Je to celkem fuk.
Procházka pokračuje do vzdáleného březového háje. Břízy jsou nádherné, košaté a jejich bílé kmeny svítí celoročně do dálky. Na jaře a v létě se v širé zeleni tyčí jako majáky na moři. Pod břízami roste hustý mechový trávník. Měkoučký už od pohledu. Až na jedno místo. Toto místo je lysé, suché, prázdné. Pod tímto pláckem bez života odpočívá další z rodinných klenotů. Je tam sama, opuštěná a navštívit ji zavítá už jen málokdo. Už je to více než dvacet let, co i ona doprovázená mým dědečkem, ukončila svůj život na bílé zebře přechodu pro chodce. Řidič ani nezastavil. Dlouho byla na onom světě úplně opuštěná a úplně sama, teď je tam dědeček s ní. Myslím si, že se na sebe vzájemně oba těšili a museli být moc trpěliví.
Mnohem mnohem dál v areálu jezdeckých stájí stojí v kruhu zvláštně rostlé tuje propletené s tisy. Stromy se jakoby drží v kruhu za ruce a ve svém středu ukrývají místního maskota, malou foxteriéřici. Není to tak dlouho, co zde byla uložena k věčnému odpočinku a je jednou z mála, která svým způsobem o odchod na druhý břeh už prosila. Bylo jí vyhověno, když už člověk není lidský k člověku, bývá občas lidský alespoň k němé tváři. Most na druhý břeh přecházely její tlapky s velkým klidem a smířením, věděla, že její čas už nastal a my věděli, že je to správné.
Na všech těchto zastávkách mlčky pozdravím a po očku sleduji, co na to zvířena. Zvířeně je to úplně jedno. Nezná pietu. Nemá na koho vzpomínat. Netrápí se budoucností. Zvířena je prostě jen ráda, že ji panička tahá od čerta k ďáblu.
Cestou domů vzpomínám na posledního, který žádné své místo nemá. Který prostě už není. Není sice stejně jako všichni zmínění a přesto není o něco víc...
Takovou chybu už znovu neudělám.
|
jablunka
Člen |
# Zasláno: 23 Bře 2010 15:07
- Nahlásit
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Bře 2010 15:46
- Nahlásit
to mi nedělej, nemůžu přeci bulet v práci 
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 24 Bře 2010 10:24
- Nahlásit
younglady
Musíš umět využít situace. Když už k tomu dojde, přidej trochu hereckého umění, nech ze sebe dlouho šéfy a kolegy ždímat, cože se Ti stalo, pročpak pláčeš a až budeš dělat dost dlouho "vocapinky", tak řekni, že sis prohlédla výplatní pásku...
|
inu
Člen |
# Zasláno: 24 Bře 2010 10:38
- Nahlásit
Garfield
že sis prohlédla výplatní pásku...
 
|
jablunka
Člen |
# Zasláno: 24 Bře 2010 10:38
- Nahlásit
Garfield
nech ze sebe dlouho šéfy a kolegy ždímat, cože se Ti stalo, pročpak pláčeš a až budeš dělat dost dlouho "vocapinky", tak řekni, že sis prohlédla výplatní pásku...
Bude to platit i na manžela?
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 24 Bře 2010 11:04 - Změnil/a: Garfield
- Nahlásit
No na manžela intriky a "vocapinky" sice nepoužívám, ale když jsem onehdá splakala nad dávkou rodičovského příspěvku, tak to pomohlo, aniž bych se o to pokoušela
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 24 Bře 2010 11:05
- Nahlásit
...a když do toho začal hodně drasticky kulhat pes (on teda vlastně vůbec nekulhal, on prostě rovnou chodil jen po třech), tak jsem mu řekla, že se buď vyléčí sám nebo mu tu nohu osobně amputuju a dám mu ju zkrmit k obědu a kupodivu do druhého dne běhal jak "mesršmit".
|
