| Autor |
Zpráva |
dejavu
Člen |
# Zasláno: 24 Říj 2009 20:34 - Změnil/a: dejavu
- Nahlásit
Jak jsme teď zavzpomínaly s Renatou Davídkovou na šibování čupky k bapce z Děčína do Prahy, běží mi hlavou ty infarktové situace dopravy psisek z jednoho koutu republiky na druhý, ale taky rozechvělé chystání zvířat pro nové majitele, jejich koupání a stříhání, dokonce mašle kolem krku, jen aby to klaplo a na psa se usmálo štěstí. Ráda bych si poslechla ty vaše příběhy, pokud se budete chtít podělit o tyhle zážitky.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 24 Říj 2009 22:09
- Nahlásit
dejavu
no já nemám útulkové zkušenosti,ale jsem celkem slušnej dohazovač ,například lidé v okolí se mi nějak snaží vyhýbat bo co.. ,je v okolí pár psů ,za který můžu,ale zas nevidim důvod k panice .S láskou na mne vzpomíná kamarádka,co se před mnoha lety nesměle zmínila,že by někdy chtěla takovou malou bílou fenečku.. Sme jí asi do druhýho dne dovalili středního černýho psa co byl deprivant .Strávil u ní 13 krásných let
asi týden po jeho smrti jela se svým známým jako doprovod na Bouchalku bo si tam jel vybrat psa,páč mu umřel i druhej japan chin co měl...Přijela se zamluvenou fenkou ,kterou si tam vybrečala,že jí MUSÍ mít.asi jen bůh ale věděl,že je jaksi březí ,tak má ted čupky 2.Tssss..dyby si vobjednala čokla u mne,taxe jí to nestane!
|
impact
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 12:53 - Změnil/a: impact
- Nahlásit
Není to o útulkáči, ale pomoc to je. Herdek mi hrknou slzy ještě teď.
Můj vánoční úlet...
Edit.: Jinak se právě pokouším spojit lidi z jednoho fora, co našli na tachovsku jezevčíka tetovanýho a lidi z jinýho fora, co tam tetovanýho jezevce ztratili. I když nálezce píše, že je to fenka a majitel, že je to pes. Tak uvidím. 
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 15:09 - Změnil/a: kachna_
- Nahlásit
Já jsem si vzpomněla, jak jsme přišli k Haskýškovi. Měla jsem v Maršovicích vyhlédnutého psa (agresivního ke psům) s tím, že až se přestěhujeme a bude kotec, bude i další pes.
Vezli jsme tam nějaké věci a vzaly jsme pár psů na venčení. Dva asi na hodinovou procházku a pak jsme se nabídly, že čas máme, takže můžeme vzít ještě dva. Vyfasovaly jsme dva stařičké pejsky na krátkou procházku. No a Haskyna se chovala naprosto neskutečně. Žádné mazlení, lísání, prostě na nás kašlala a užívala si procházku. Tak se stalo, že jsem jí nedokázala nechat zavřít zpátky do kotce a máme doma malýho "klidnýho" pejska na dožití.
Cesta zpátky byla peklo. Máme pickupa s přepážkou odděleným prostorem - do tý doby jsem si myslela, že bezpečně. Tak ne. Haskyna rozkousala část pásů a veškeré papíry na podlaze rozmnožila a zmenšila na rozměr 3x3 cm.
Mimochodem - Michal dostal 10 kg granulí, tak jsem říkala, že je dovezeme do útulku, tak se mu roztřásly ruce a trval na jakémsi papíru, ve kterém se mám zavázat, že nepřivezu ŽÁDNÉHO psa
|
dejavu
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 17:40 - Změnil/a: dejavu
- Nahlásit
kachna_
To mi trochu pripomnelo, jak jsme vezli Indeeho, jednoho nevycvalaneho moravskeho kokra. Behem chvile nasel v aute nejaky papir od zradla, rozcupoval ho tam, pak se poblil, vyhrabal potahy, doma vyhopkal z auta s vyrazem "To jsem se zas pekne pobavil, co bude dal?" zacal mi nakryvat nohu a pak zaplul pod stul, kde mel tenisak a temne vrcel. :-D
Byla jsem z neho dost prepadla, tak jsem inzerovala ve vsech lokalnich a okolnich vsetinskych novinach (urcite se ztratil, chudacka nekdo hleda), utulcich a policejnich sluzebnach, kdy mi po par tydnech doslo, ze se fakt neztratil, ale nekdo ho zamerne vykopl. Patrně z auta, protože dlouho kňučel, když viděl modré tranzity a hnal se k nim a doufal.
Pak mel jeste nekolik neuveritelnych zachvatu zurivosti, ale po trpelive mravenci praci (nastesti jsem byla pohotova, takze mne nikdy nestihl pokousat), se za par mesicu uplne upravil, absolvoval u nas jeste tri operace (oci, nador, zuby) a je to zlaty sladous, takze mi nikdo nechce verit, kdo ho vidi, ze byl pred par lety takhle hustej. Neverila mi to ani dcera, dokud ten zachvat vztekliny nepredvedl primo pred ni.
|
dejavu
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 17:48
- Nahlásit
Nejhorsi preprava byla ctyrhodinova preprava z jednoho preplneneho utulku do druheho trech psu. Bylo desne vedro a spadli jsme do zacpy. Uz jakmile jsme vyjeli, krizenka pudlika zacala hystericky jecet a neprestala celou cestu, vyjma chvil, kdy blila, pak se ten zvuk trochu menil. Kokr byl ticho, ale celou dobu se snazil podhrabat v prepravce, takze rezonovala a ja se modlila, aby vydrzela. A treti pes kalel a mocil. Po trech hodinach jsem byla zrala na osetreni u Chocholouska, chtela jsem emigrovat z auta a kdyz jsme jeli kolem baziny, predstavovala jsem si, jak tam tu urvanou pudlici hodim a prepravka se potapi.
Vylezli jsme ven, zajemci o psy rychle zacouvali, kdyz uvideli pokalene a poblite a pomocene bratrstvo, zasypane praskem na blechy, ktere jsme vylili z prepravek a po jejich umyti jsem se za dve hodiny zrestaurovala. Jenze cestou domu mi kdosi vnutil do druheho utulku krizence jakehosi ozraly, ktery ho tam mucil. Samozrejme, ze pes zvucnym hlasem stekal zas celou cestu zpet. To byla ma nejhorsi preprava, jeste dva mesice po ni jsem se z toho vzpamatovala, ale vsichni psi chytli skvele majitele a to mne hreje dodnes. Hlavne ten, co se vezl zpet, kdyz si pomyslim, ze tam zral jen igelity, toulal se po vesnici a lidi na nej hazeli jen kameny a ted se vyvaluje na kanapi v honosne ctvti a lidi se mu klanej, jakej je to krasnej pes a vesele dovadi s detmi majitelky, musim se spokojene usmat.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 18:30
- Nahlásit
Jak jsme přišli k Orince.
Jela jsem s holkou do Olomouce k doktorovi. Cestou jsme v kočičím útulku měli domluvené dva kocoury. Do psího útulku jsme vezli nějaké deky a hadry.Mášenek mě před odjezdem zapřísahal, ať přivezem jenom ty dva kocoury a žádného dalšího psa . Absolvovali jsme doktora a vyrazily ke psům. U brány nás vítá kámoška - tamní vedoucí se slovy "pojď dál".
- "Nejdu, kdybych tam vlezla tak si odvezu dalšího psa"
- "Pojď na kafe..."
- "Nejdu, viděla bych čokly, prostě tam nevlezu, tady máš ty hadry."
Pomáhám jí odtáhnout pytel s hadrama k bráně a v prvním kotci na mě smutně kouká buldočí tlama.
- "No ty woe, ty tu máš buldoka? Hele stavěj na to kafe a půjč mi telefon, prosím tě, já mám vybitou baterku"
Po půlhodině jsme Orinku naložili do auta (Mášenkovi jsem vysvětlila akorát, že mu vezu překvapení a že nemusí mít strach, určitě se mu bude líbit) a jeli jsme pro kočky. Zároveň s námi přijel nějaký pán a dovezl čtyři malilinkaté koťátka, tak plus mínus třítýdenní. Našel je kdesi na hřbitově. Alenka se málem rozbrečela, chuděrky malinkaté, určitě umřou, mamko vezmem si je, já se o ně budu starat...
Zkrátím to, domů jelo šest koček (čtyři koťata, dva kocouři) a jeden buldok. Buldok děsně prděl, ale fakt strašně. Některá kočka se posrala. Neskutečný smrad. 120 kiláků jsme jeli se staženýma okýnkama navzdory tomu, že venku bylo asi mínus dva
Mášenek Orinku přivítal slovy "fuj to je ale hnusnej pes, tak hnusnýho psa jsme ještě neměli"
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 18:51
- Nahlásit
Někteří ze zdejších starších si možná vzpomenou jak jsme organizovali přesun psů ze slovenského útulku do útulku v Jižních Čechách. V pátek večer jsme vyrazili na Slovensko. Autem zvaným Shakespeare. Byl to pravěký Opel Kadett, rok výroby 1981 . Auto obrovské (do kombíku se bez problémů vešla paleta tvárnic), uzpůsobené na dopravu čehokoliv psy nevyjímaje. Auto staré, rezavé, rozpadající se. Jméno Šejkspír dostal podle toho, že buď nastartoval, nebo ne . Z auta jsme vyhodili zadní sedačky a nacpali tam tři klece a dvě kenely. V sobotu ráno jsme na Slovensku nafasovali tuším dvanáct psů. První problém začal hned při odjezdu. Šestitýdenní, naprosto nesocializované, kousavé štěně jsem položila na sedačku spolujezdce s tím, že ho povezu na klíně. A šla jsem se rozloučit. Mauglí mezitím fofrem zalezl pod pedály a pidimezerkou se vecpal kamsi dovnitř do palubní desky. Jakoukoliv ruku, která se vecpala za ním pokousal. Tak jsem se ho postupně snažila vytáhnout já, Mášenek, vedoucí komárenského útulku a jedna tamní sponzorka- dobrodinka. Pak jsme urvali část palubní desky pod volantem a psa vytáhli . Na dálnici za Brnem jsme málem způsobili havárku, když jsme 140tkou předjeli jakéhosi podnikatele co si spokojeně frčel ve svém nablýskaném fáru. Jeho zděšený pohled vidím dodnes a vytahuju ho ze vzpomínek když zaháním depičku . Je fakt, že asi často neuvidíte na dálnici rezavé auto, co má zadní dveře přivázané fialovým vodítkem (držely i bez toho, ale děsně klepaly) k anténě a z každého okýnka vyčuhuje nějaký pes
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 19:53
- Nahlásit
dejavu
ty voe,tvůj barvitý popis mi působí inkontinenci neb si to přestavuju přímo plasticky
Biluška
"fuj to je ale hnusnej pes, tak hnusnýho psa jsme ještě neměli"
zajímavý kriterium
|
nemethova5
Člen |
# Zasláno: 25 Říj 2009 20:01
- Nahlásit
dejavu :lolani klobouk dolu,hluboce se vam klanim!
|
Dáška
Člen |
# Zasláno: 26 Říj 2009 14:39
- Nahlásit
To je hezké téma
Já jsem chodila venčit do hranického útulku, je to už dávno. No ale pár hezkých vzpomínek mám. Našla se jagdteriérka, taková postarší, brala jsem ji ven a jednou jsme šli kolem kolejí, kde pracovali nějací dělníci. No jeden nás viděl a šel k nám, že je hezká a esi je to jagoš. Jsem se divila, že pozná plemeno, pak z něj vylezlo, že je myslivec. Hned jsem mu ji vnucovala, jenže on že je až od Břeclavi, že tu jen maká a vzít si ji nemůže. Tak jsme se rozloučili.
Za pár dnů jsem šla venčit, ale jagoš nikde. Ptala jsem se doktorky, a že prej přišel nějaký pán, že nás potkal a že na ni nemohl zapomenout
|
