Kynologická diskuse

- Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -

Kynologická diskuse / Veterina, o zdraví i nemocech psů / Starý pes a rakovina

Autor	Zpráva
Anonymní	# Zasláno: 25 Říj 2005 16:57 - Nahlásit Dnes po mě naše přítelkyně chtěla radu a já vůbec nevěděla jak jí odpovědět. Jak byste řešili následující situaci? Vlastní 11 let starou fenku loveckého plemene. Fenka je úplně slepá a velice těžko to snáší. Protože pravděpodobně ztratila také čich, všechny doteky ji děsí. Nechce se mazlit a když na ni sahají vyděšeně vrčí. Pořád spí, nechce chodit ven. Jinak jí chutná žrát, plíce a srdce jsou naprosto v pořádku. Nyní jí zjistili rakovinu mléčné žlázy. Čekaly by jí 2 poměrně těžké operace. Pooperační péče by byla pro ni neskutečný stres. Cizí doteky, bolest, slepota a vysoký věk. Co myslíte, bylo by lepší nechat fenku dožít a zajít na těžkou nemoc nebo operovat a způsobit jí nepředstavitelné trauma a prognóza je také velice nejistá. Veterinář samozřejmě zvolí variantu operace (už také kvůli zisku). Pro přítelkyni není otázka peněz rozhodující, jde jí pouze o dobro starého psa a jejich poslední společné chvíle.
shiba Člen	# Zasláno: 25 Říj 2005 17:14 - Nahlásit Těžko se radí... Ale já bych ji nechala tak.
fromeli Člen	# Zasláno: 25 Říj 2005 17:59 - Nahlásit Já bych se poradila alespoň u dvou vetů.
Kimina Člen	# Zasláno: 25 Říj 2005 18:17 - Nahlásit Je to těžké rozhodnutí. Logičtější se zdá nechat dožít, ale kdyby to byl můj pes, nevím jak bych se zachovala. Je ale potřeba uvědomit si, že "nechat dožít" nemusí být zrovna terno. Vím o čem mluvím. Měli jsme fenku, která měla rakovinu mléčných žláz, ale bylo to neoperativní. Postupně se jí to dostalo do ostatních orgánů, které začaly selhávat. I když jsme jí pomohli odejít do psího nebe, myslím, že to pro ni bylo hodně těžké... Jinak kámoška má starší fenu po operaci, kdy jí sebrali jednu celou lištu žláz kvůli rakovině a je v pohodě.
Sali Člen	# Zasláno: 25 Říj 2005 18:49 - Nahlásit já bych to řešila euthanasií a docela se divím,proč je psům jejich majiteli takováhle možnost upíraná,je to to jediný,co jim fakt můžeme dát na rozdíl od smrtelně nemocných lidí,kteří si to do konce musí vytrpět...vy,kdo byste nechávali dožít zvíře s zhoubným nádorem,byste si zasloužili jeden takový mít a plně si vychutnat,jaké to je.Jste fakt velké děti,co toho o životě a o nemocech ví akorát tolik,co se patlá v půvabných seriálech televizi.Tak si laskavě vemte rozum do hrsti a přemýšlejte trochu op tom,co ve jménu lásku ke zvířatům tady plodíte.
haha	# Zasláno: 25 Říj 2005 19:13 - Nahlásit i já pokud by na tom pes byl tak jak popisujete tak bych mu trápení nechala ukončit,mě už tohle potom nepřijde jako láska k feně ale spíš k sobě že bych jí držela pro sebe bez ohledu na její trápení
shiba Člen	# Zasláno: 25 Říj 2005 19:14 - Nahlásit Sali Nechtěla jsem to napsat takhle přímo, abych zas nebyla obviněna z necitelnosti... Měla jsem dva psy - relativně mladé - v této situaci, a u obou jsme to řešili euthanasií. Právě z lásky k nim. Podle mě totiž ti, co mluví o "lásce ke psovi", tím myslí "lásku k sobě" nebo možná strach z osudového rozhodnutí.
Majda Člen	# Zasláno: 25 Říj 2005 21:21 - Nahlásit Jsem v relativně podobné situaci. Nevím, kolik dní, týdnů, možná měsíců mě čeká, než se rozhodnu. Je to moc těžké, odhadnout, kdy ještě pes má chuť žít, a kdy už se trápí. Je to ale na nás, to rozhodnutí. Je to právě ta zodpovědnost, kdy my rozhodneme o životě a smrti. Buď život s utrpením nebo vysvobození - euthanasie. Ale kdy je ta správná chvíle, to je individuální. Jsem rozhodnutá, že jakmile uvidím, že pes má bolest, že už nemá chuť žít, skončím to. Absolvovala jsem to už dvakrát za život, a bylo to vždycky stejně těžké. Loučíte se s členem rodiny, ke kterému jste za roky přilnuli. Je to ale to jediné, co pro svého psa teď můžu ještě udělat, a to zkvalitnit mu jak jen to jde zbytek života, který ho čeká. Věřím tomu, že se dobře známe a že mi přijde říct, že už nemůže. Doufám, že odhadnu správnou chvíli, aby to nebylo sobecké ode mně, že ho chci ještě chvíli zdržet, ale aby to ani nebylo kruté, když tady ještě bude chtít být s námi. Teď nevím tedy, kdy to bude. Ale kdyby můj pes byl na tom tak, jak je popsáno, neváhala bych určitě ani hodinu. Mého prvního psa jsem nechávala uspávat, když ochrnul, bylo mu myslím, 13 let, byl to nalezenec, tak přesně nevím. Horší to bylo u mého druhého psa, tomu bylo 17 měsíců. Teď budu řešit situaci starého, nemocného psa, kterého všichni milujeme a on nás, ale nedá se nic dělat, k životu bohužel patří i smrt. Zkraťte utrpení toho zvířete a buďte s ním do jeho konce. Zaslouží si to, a vy byste to pro něj měli udělat, on vám věří a ví, že rozhodnete dobře. Už tady u toho bulím, omlouvám se za dlouhý příspěvek. Ale je mi taky hrozně, když na to myslím.
shiba Člen	# Zasláno: 25 Říj 2005 22:16 - Nahlásit Majda a buďte s ním do jeho konce Tohle je strašně důležitá věta!
Anonymní	# Zasláno: 26 Říj 2005 06:33 - Nahlásit Já jsem zapomněla podotknout, že ta rakovina se ještě neprojevila. Objevili jí v rámci prohlídky když kontrolovali jinou bulku, která se ukázala být neškodná. Jak jí veterinářka ohmátavala, zjistila nějaké zduření na mléčné žláze. Tzn., že pes kromě slepoty zatím netrpí. Ven nechce chodit, protože do všeho naráží, doma se cítí jistější. Já si myslím, že na utracení je ještě brzo. Otázka byla zda operovat nebo ne. Jak rychle napadne rakovina životně důležité orgány a kdy pes začně trpět bolestí snad poznají.
bord	# Zasláno: 26 Říj 2005 07:48 - Nahlásit Anonymní Že je na utracení ještě brzo? Píšeš,že se bojí nechat pohladit,nevidí,nemá čich a asi ani neslyší tzn.že přišla o všechny důlež.smysly.Pes přece nemusí vřískat bolestí a přece trpí...ale je na každém,aby si to srovnal v hlavě. Bohužel my máme v rodině taky případ,kdy tchýně přece nemůže nechat uspat psa,protože by jí to dle jejích slov utrhlo srdce.Tak se denně dívá na kostru potaženou kůži(malý knírač,15let),před pohlazením pes bolestivě uhýbá,téměř neslyší,nevidí,neustále má zácpu,kdy u toho naříká,před rokem dostal kašel,kdy 2 měsíce kašlal a dusil se snad každých pět minut a do dneška není dobrej.Doteď má hluboce rozpraskaný čumák a stále zalepený hlenem.Taky má dny,kdy se mu hrozně špatně dýchá,protože se mu hrudník zaleje nějakou tekutinou,prostě ho má najednou bachratej.Tohle vše je ale asi pořád málo a tak se do něj dál ládují léky na povzbuzení srdce,protože ho přece mají tak rádi!...psa jsem již rok neviděla a docela se obávám Vánoc,kdy chodím na povinnou návštěvu,protože tohle jsou věci co trhají srdce zase mně.
Evicka Člen	# Zasláno: 26 Říj 2005 08:08 - Nahlásit Souhlasím naprosto se Sali. Člověk má naštěstí tu možnost ukončit psí trápení ve chvíli, kdy se mu zdá, že kvalita psího života je na nule. Pokud pes trpí všemi těmi onemocněními + rakovinou mléčné žlázy není prognoza stejně tak jako tak dobrá. Možná psovi prodloužíte živost super péčí, ale je důležité se zamyslet na tím, jestli to stojí za to, jestli bude pes šťasstnější a spokojenější. Jak vidno příliš nereaguje ani na známé a milované osoby, se kterými prožil celý svůj život. Má spoustu zdravotních kompikací a jen přežívá. V tomhle případě bych opravdu vážně uvažovala o ukončení trápení psího a posléze i Vašeho a přemýšlala bych co dál. Dva moji psi měli v poměrně vysokém věku pouze rakovinu bez dalších nemocí. Operace kvůli věku nebyla možná a trápení veliké. Oba skončili milosrdnou smrtí injekcí. Brečeli jsme hrozně, dokonce jsme se trápili myšlenkou, jestli jsme udělali dobře, ale po čase, až přebolel největší bol, tak jsme věděli, že naše rozhodnutí bylo rozhodně správné. Je to moc těžké rozhodnutí. Přeji Vám hodně sil a objektivitu při rozhodování.
haha	# Zasláno: 26 Říj 2005 08:49 - Nahlásit Bord právě proto že jsem nechtěla dopustit to co ty popisuješ nechala bych utratit svého psa dřív než by k tomu došlo,už jsem musela dát utratit několik psů ale nikdy jsem to nenechala zajít tak daleko aby z krásného hrdého zvířete byla ubohá trpící troska,když už vidím že pes je starej a má velké zdravotní potíže a veterinář řekne že šance není ,nebudu mu prodlužovat utrpení kvůli sobě,je smutný držet v náručí umírajícího psa ,ale je to to poslední co pro něj můžeme udělat,zažila jsem i to že bych tohle ráda udělala pro člena rodiny ,jenomže u lidí to bohužel nejde.
JanaK Člen	# Zasláno: 26 Říj 2005 09:04 - Změnil/a: JanaK - Nahlásit Můj bože to až mě jednou potká, tak se z toho asi zblázním. Můj nynější pejsa je rozmazlený miláček, vidím jak na mě visí. Zatím mě pejsi vždycky umřeli přirozenou cestou, bylo to vlastně nádherné, pejsa se prostě ráno nevzbudil a zůstal schoulený v klubíčku. Nedovedu si představit, že budu tohoto pejsu držet v náručí a čekat až vydechne. Na druhou stranu je to ale rozumnější než nechat pejsu trápit bolestí. Všem co prožívají tyto težké chvíle přeji hodně sil!!!
bord	# Zasláno: 26 Říj 2005 09:33 - Nahlásit JanaK Taky jsem doufala v přiroz.smrt,bohužel dopadlo to jinak.Vzalo mě to víc než bylo zdrávo a nevím jak bych reagovala hned na nové stěně,prostě jsem měla strach,že už žádnej nebude jako ten první a že ho budu pořád jen srovnávat. Jenže člověk brzo zjistí,že mu v životě ta oddaná psí dušička chybí a tak když to dostatečně ,,vyhnilo'' jelo se pro hafa.Ale musím se přiznat,že ještě cestou v autě jsem se v duchu omlouvala Besině,že si jedem pro štěně.Prostě jsem pitomec k pohledání a dnes když muchlám Boba a broukám mu do ucha,že je ten nejlepší pejsek na světě dodávám - ovšem až po Besince.
JanaK Člen	# Zasláno: 26 Říj 2005 09:42 - Změnil/a: JanaK - Nahlásit bord dnes když muchlám Boba a broukám mu do ucha,že je ten nejlepší pejsek na světě dodávám - ovšem až po Besince Nádhera!!
Filipes	# Zasláno: 26 Říj 2005 09:47 - Nahlásit bord Taky jsme museli pejsu nechat uspat, bylo nám smutno a než jsme se rozhodli zda nový pes či ne našli jsme jedno štěňátko u popelnic v krabici. Byl mu s bídou měsíc a tak na nějaké rozhodování nebyl čas. Prostě najednou z ničehož nic jak osud vzal, tak i dal. Taky pořád na starýho bafáka vzpomínáme, dokonce jsme mu v zahradě udělali hrobeček občas mu tam zapálíme svíčku a povykládáme co je novýho. I on byl ten jedinej na světě a malá příšerka rozhodně není jeho nástupce ale důstojný pokračovatel psí dynastie v naší rodině.
Evicka Člen	# Zasláno: 26 Říj 2005 10:14 - Nahlásit My už jsme pár psů pochovali a na chalupě máme psí hřbitov. Za každého psa tam máme jeden obrovský kámen a na něm nerezovou ceduličku se jménem a daty narození a úmrtí. Na jaře kolem vysadím kytky a vždycky vzpomínám, jaké to s nima bylo. Už tam leží slovenský čuvač Kerry, německý špic Inuška a dvě foxlandy Nixi a Sissi. Počítám, že se tam už brzy dostane náš dědek. Zatím se nám daří léky držet jeho artrozu v přiměřených stavech, ale poslední dobou velmi zchátral a má poměrněvelké bolesti a moc špatně chodí. Nádherný křemen je pro tyto případy už nachystaný. Nikdy totiž nenecháme jeho stav dojít do krajnosti, do stavu, kdy už není naděje, kdy bychom snad mohli doufat v zázrak.
Anonymní	# Zasláno: 27 Říj 2005 07:51 - Nahlásit Pejsek není můj, to si jen sousedka - přítelkyně, přišla pro radu. Mě se nezdá na první pohled tak zbědovaný. Sousedka se také přiklání k tomu neoperovat. Ovšem k rozhodnutí ji utratit se, myslím, musí dopracovat. Podle všeho, co jste napsali, to není jednoduché. I já jsem to zažila několikrát a vím, že ten pocit musí přijít od srdce, ale stejně děkuji všem za odpovědi.
kery Člen	# Zasláno: 28 Říj 2005 14:34 - Nahlásit shiba Sali bord Evicka Vidím to stejně.